Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 A 70/2026 - 82

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové, soudce Mgr. Daniela Burdy a soudkyně Mgr. Ivety Postulkové ve věci

žalobce: W. L.,

proti

žalované: Česká zemědělská univerzita v Praze,

sídlem Kamýcká 129, 165 00 Praha 6

zastoupená advokátem JUDr. Pavlem Bergerem

sídlem Bělocerkevská 1037/38, 100 00 Praha 10

o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 20. 4. 2026 týkající se zařazení žalobce do příslušné kategorie poplatku za studium v cizím jazyce,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I.

Základ sporu

1. Žalobce se žalobou na ochranu proti nečinnosti podle , („“), podanou dne 1. 7. 2026 u Městského soudu v Praze („městský soud“) bránil proti tvrzené nečinnosti žalované spočívající v nevydání rozhodnutí o jeho žádosti o přeřazení do kategorie „studenti ze zemí EU“ pro účely placení poplatku za studium dle nařízení děkana Provozně ekonomické fakulty ČZÚ v Praze č. 5/25 s názvem Stanovení výše poplatku za studium v cizím jazyce na Provozně ekonomické fakultě pro akademický rok 2026/2027 (dále jen „nařízení děkana č. 5/25“). Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalované povinnost vydat v uvedené věci rozhodnutí ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku.

2. Žalobce tvrzenou nezákonnou nečinnost vymezil tak, že dne 20. 4. 2026 podal u žalované žádost adresovanou děkanovi Provozně ekonomické fakulty (dále jen „děkan“), v níž v návaznosti na skutečnost, že nařízení děkana č. 5/25 stanoví výši poplatku za studium v cizím jazyce v odlišné výši pro kategorii studentů pocházejících ze zemí EU a mimo EU (pro první kategorii 12 500 Kč a pro druhou kategorii 80 000 Kč) požádal o přeřazení do kategorie studentů pocházejících ze zemí EU. Tuto žádost odůvodnil tím, že dne 10. 4. 2026 uzavřel manželství s českou státní občankou; z toho důvodu je rodinným příslušníkem občana EU ve smyslu , o pobytu cizinců na území České republiky, přičemž dle směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2004/38/ES mají rodinní příslušníci občana EU s právem pobytu na území právo na rovné zacházení jako příslušníci daného členského státu. Po doplnění žádosti a rovněž poté, co žalobce u rektora žalované podal žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti ve smyslu , , (k tomu viz dále) obdržel žalobce dne 24. 6. 2026 vyjádření Provozně ekonomické fakulty podepsané jejím děkanem, ve kterém bylo žalobci sděleno, že u něj nebyl shledán důvod pro přeřazení do kategorie se sníženou sazbou poplatku. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 8. 7. 2026 sdělil, že dosud poplatek za studium v cizím jazyce nezaplatil, neboť mu nebylo doručeno žádné rozhodnutí o vyměření poplatku.

3. Žalobce soudu osvědčil splnění zvláštní podmínky řízení podle , a sice bezvýsledné vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti v řízení před správním orgánem, kterým byla žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle . Tu žalobce podal u rektora žalované dne 1. 6. 2026 a opětovně dne 15. 6. 2026. Uvedená žádost nebyla rektorem žalované nijak vyřízena. Jestliže tedy uvedená žádost nebyla řádně vyřízena ve lhůtě 30 dnů podle , tak lze zvláštní podmínku řízení dle spočívající v bezvýslednosti prostředku ochrany proti nečinnosti v řízení před správním orgánem považovat za splněnou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, č. j. -22, bod 24).

II.

Obsah žaloby a vyjádření žalované

4. Žalobce v žalobě uvedl, že žalovaná byla povinna v souladu s vydat rozhodnutí o jeho žádosti do 30 dnů od jejího podání. Podle žalobce přitom za rozhodnutí o jeho žádosti nelze považovat jen neformální vyjádření ze dne 24. 6. 2026; tato písemnost nemůže nahradit formální rozhodnutí, neobsahuje totiž výrok, poučení o opravném prostředku ani jednoznačné ukončení řízení o žádosti žalobce ze dne 20. 4. 2026. Nařízení děkana č. 5/25 i Statut žalované přitom výslovně počítají s vydáním rozhodnutí. Uvedené vyjádření nadto není podepsáno děkanem, ale pouze doc. Ing. Karlem Tomšíkem, Ph.D.; z ničeho ale nevyplývá, že by tato osoba byla děkanem pověřena k vydání rozhodnutí o poplatku za studium.

5. Žalovaná se s podanou žalobou neztotožnila a navrhla její zamítnutí; současně navrhla, aby jí soud přiznal náhradu nákladů řízení. Konkrétně uvedla, že je žaloba podle jejího názoru neurčitá, nevyplývá z ní, o jaké věci by měla žalovaná rozhodnout. Dále uvedla, že žalovaná neměla povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 20. 4. 2026. Řízení vedené vysokou školou ve věci poplatku spojeného se studiem podle a 4 , o vysokých školách, nelze zahájit na žádost; prvním úkonem v řízení je totiž v souladu s zákona o vysokých školách až vydání rozhodnutí. Žalovaná dále odkázala na statutu žalované, který na základě zákonného zmocnění v zákona o vysokých školách upravuje problematiku rozhodování o poplatku za studium v cizím jazyce. Otázka, o které se žalobce domáhá, aby žalovaná rozhodla na podkladě jeho žádosti, bude předmětem posouzení při budoucím stanovení konkrétní poplatkové povinnosti. Pokud žalobce nebude spokojen s rozhodnutím žalované o vyměření poplatku, bude moci své argumenty uplatnit v odvolání proti tomuto rozhodnutí. Po žalované nelze požadovat, aby vydala izolované rozhodnutí o právní kvalifikaci žalobcova postavení, jestli taková povinnost nevyplývá z žádného právního předpisu. Na svém stanovisku žalovaný setrval i ve vyjádření, kterým reagoval na repliku žalobce.

6. V replice žalobce nad rámec žaloby uvedl, že dosud není studentem žalované. Ke studiu sice byl přijat, nicméně dosud pouze dne 12. 2. 2026 vyjádřil zájem u žalované studovat, ke studiu se dosud nezapsal (a poplatek za studium neuhradil); z pohledu zákona o vysokých školách je tedy nadále uchazečem o studium. Žalovanou odkazovaný § 68 odst. 1 až 3 nicméně upravuje rozhodování o právech a povinnostech studentů, nikoliv uchazečů. Dále žalobce uvedl, že přístup žalované pro něj vytváří neřešitelný procesní kruh. Žalovaná vyžaduje, aby uchazeč před zápisem ke studiu uhradil poplatek za studium v cizím jazyce; čl. 25 odst. 6 statutu žalované pak stanoví, že tento poplatek (stanovený rozhodnutím o vyměření poplatku) je splatný přede dnem zápisu do studia. Podle čl. 25 odst. 7 statutu žalované lze proti rozhodnutí o vyměření poplatku podat odvolání, které má odkladný účinek. Žalovaná nemůže na jedné straně požadovat, aby žalobce ještě před vznikem postavení studenta splnil konkrétní poplatkovou povinnost ve výši 80 000 Kč, a na druhé straně použít procesní ustanovení vztahující se pouze na studenty jako důvod, proč uchazeči včas nevydá formální rozhodnutí. Veřejná webová stránka programu INFOA stanovila termín úhrady poplatku do 31. 5. 2026 a dále také řádné termíny zápisu. Všechny tyto termíny již uplynuly, žalovaná přesto dosud nevydala rozhodnutí o vyměření poplatku a pouze neurčitě odkazuje na jeho možné vydání v budoucnu.

III.

Posouzení žaloby

7. Městský soud v souladu s o projednávané žalobě rozhodl na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí. V souladu s rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce ani žalovaná nijak nereagovali na výzvu podle , soud má tedy za to, že s takovým postupem souhlasí. Soud přitom vycházel z podkladů obsažených ve správním spisu. Dále potom vycházel z obsahu Statutu žalované a nařízení děkana č. 5/2025; tytoy připojil jak žalobce k žalobě, tak žalovaná ke svému vyjádření k ní, soud proto v souladu s vycházel z toho, že jsou tytoy oběma účastníkům řízení známy.

8. Žaloba není důvodná.

9. Městský soud se předně zabýval otázkou, zda žádostí žalobce ze dne 20. 4. 2026 vůbec bylo zahájeno řízení, v jehož rámci by žalovaná byla povinna, resp. měla pravomoc vydat rozhodnutí. Jedná se přitom o stěžejní otázku pro posouzení důvodnosti žaloby (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 9. 2018, č. j. -27), pokud zde žádné takové řízení nebylo, potom žalobce bez dalšího nemůže být se svou žalobou úspěšný.

10. Podle § 58 odst. 4 věta první zákona o vysokých školách, uskutečňuje-li veřejná vysoká škola studijní program v cizím jazyce, může stanovit poplatek za úkony spojené s přijímacím řízením, stanoví poplatek za studium v bakalářském nebo magisterském studijním programu a může stanovit poplatek za studium v doktorském studijním programu. Podle odst. 5 téhož ustanovení, výši poplatků spojených se studiem pro následující akademický rok veřejná vysoká škola stanoví a zveřejní ve veřejné části svých internetových stránek nejpozději poslední den lhůty stanovené pro podávání přihlášek ke studiu; pokud veřejná vysoká škola stanoví a zveřejní výši poplatků pro následující akademický rok později, nelze od uchazečů přijatých ke studiu počínajícímu následujícím akademickým rokem vybírat za studium v následujícím akademickém roce poplatky za studium ve vyšší výši, než která platila pro akademický rok, ve kterém byla přihláška podána. Pravidla pro stanovení výše, formu placení a splatnost poplatků určí statut veřejné vysoké školy.

11. Podle § 68 odst. 1 písm. f) téhož zákona, vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech studenta ve věci poplatku spojeného se studiem podle § 58 odst. 3 a 4. Podle odst. 3 věta první téhož ustanovení, vydání rozhodnutí je prvním úkonem vysoké školy v řízeních ve věcech podle odstavce 1 písm. c) a e), pokud jsou v souladu s vnitřním předpisem vysoké školy nebo fakulty zahájena z moci úřední, a ve věcech uvedených v odstavci 1 písm. f).

12. Podle čl. 25 odst. 6 statutu žalované, rozhodnutí o vyměření poplatku za studium v cizím jazyce podle odstavce 4 vydává děkan nebo jím pověřený proděkan fakulty a poplatek je splatný přede dnem zápisu do studia nebo přede dnem zápisu do studia vyššího ročníku; děkan nebo jím pověřený proděkan může výši poplatku snížit až na úroveň výše poplatku, která byla platná v akademickém roce, ve kterém byl student zapsán ke studiu. Vydání rozhodnutí podle tohoto odstavce je v souladu s § 68 odst. 3 zákona prvním úkonem v řízení.

13. Podle čl. 2 odst. 3 nařízení děkana č. 5/25, rozhodnutí o vyměření poplatku za studium v cizím jazyce podle odst. 1 tohoto článku vydává děkan nebo jím pověřený proděkan fakulty a poplatek je splatný přede dnem zápisu do studia nebo přede dnem zápisu do studia vyššího ročníku. Podle odst. 4 téhož ustanovení, děkan nebo jím pověřený proděkan může výši poplatku snížit až na úroveň výše poplatku, která byla platná v akademickém roce, ve kterém byl student zapsán ke studiu. Vydání rozhodnutí podle tohoto odstavce je v souladu s § 68 odst. 3 zákona prvním úkonem v řízení.

14. Městský soud konstatuje, že žalobce má pravdu v tom, že žalovanou odkazovaný § 68 zákona o vysokých školách upravuje rozhodování o právech a povinnostech studentů, nikoliv uchazečů o studium. Studentem se přitom uchazeč stává v souladu s § 61 odst. 1 zákona o vysokých školách dnem zápisu do studia. V případě uchazečů o studium přitom uvedený zákon výslovně upravuje pouze rozhodování v přijímacím řízení (srov. § 50 uvedeného zákona). Jak ale konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 30. 11. 2021, č. j. -40, publikovaném pod č. 4290/2022 Sb. NSS (zejména body 27 až 30), tak pravomoc veřejné vysoké školy rozhodovat podle § 68 zákona o vysokých školách může extendovat i na osoby, které nejsou studenty veřejné vysoké školy (uvedený rozsudek řešil, zda veřejná vysoká škola může vyměřit poplatek za delší studium osobě, která již přestala být jejím studentem). Podle Nejvyššího správního soudu je taková extenze rozhodovací pravomoci možná, musí ale být (alespoň nepřímo) předpokládána zákonem o vysokých školách. Tak tomu v nynějším případě podle názoru městského soudu není. Zákon o vysokých školách – jak bylo řečeno – předpokládá, že veřejná vysoká škola rozhoduje o právech a povinnostech stran poplatků za studium dle § 58 odst. 3 a 4 v případě studentů. V případě uchazečů o studium (resp. přijatých uchazečů o studium) potom sice zákon hovoří o vybírání poplatků v § 58 odst. 5, toto ustanovení ale především upravuje pravidla pro stanovení výše poplatků, není konstruováno jako ustanovení kompetenční. Užití pojmu uchazeč o studium v tomto ustanovení se přitom jeví jen jako legislativně-technická nedůslednost zákonodárce, konečně v důvodové zprávě k novelizujícímu , kterým bylo uvedené ustanovení do zákona o vysokých školách vloženo, se hovoří o vybírání poplatků od studentů; je tedy zřejmé, že úmyslem zákonodárce v tomto případě nebylo extendovat pravomoci veřejných vysokých škol i vůči uchazečům o studium. Lze tedy uzavřít, že zejména v kontextu zásady zákonnosti zakotvené v y a d (státní, resp. veřejnou moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby stanovených zákonem) zákona o vysokých školách nemůže představovat dostatečný právní základ pro uvedenou pravomoc veřejných vysokých škol. Nadto je třeba doplnit, že povinnost zaplatit poplatek za studium dle a 4 zákona o vysokých školách je vázána právě na skutečnost, že konkrétní osoba na vysoké škole studuje; u uchazeče o studium, byť ke studiu přijatému, není jisté, zda se stane studentem (zda se zapíše ke studiu), z toho důvodu by nedávalo dobrý smysl stanovit mu povinnost zaplatit poplatek za studium (beztak by se tak muselo stát do budoucna a s rozvazovací podmínkou, že se studentem nakonec skutečně stane).

15. Městský soud tedy shrnuje, že dospěl k závěru, že žalovaná neměla pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech žalobce, jakožto přijatého uchazeče o studium, stran jeho povinnosti zaplatit poplatek za studium v cizím jazyce dle § 58 odst. 4 zákona o vysokých školách. Z toho důvodu nemohla mít ani povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 20. 4. 2026. Už jen proto tedy nemohla být žaloba úspěšná.

16. Žaloba by konečně nemohla být úspěšná ani v případě, že by městský soud dospěl k opačnému závěru. Žalovaná totiž není oprávněna ani v případě studentů samostatně rozhodovat o jejich přeřazení do různých poplatnických kategorií. Zákon o vysokých školách a zejména pak statut žalované (popř. prováděcí nařízení děkana č. 5/25) nepředpokládají, že by žalovaná měla samostatně rozhodovat o tom do jaké skupiny studentů z hlediska výše poplatkové povinnosti (kterážto kategorizace je v rámci akademické samosprávy stanovena až žalovanou, ze zákona o vysokých školách nevyplývá) bude student zařazen. Z čl. 25 odst. 6 statutu žalované (zmocnění k přijetí pravidel pro stanovení výše poplatku je zakotveno v § 58 odst. 5 zákona o vysokých školách) vyplývá, že žalovaná (resp. jejím jménem děkan fakulty či jím pověřený proděkan) rozhoduje ve věci poplatků za studium buď o jeho vyměření nebo o snížení jeho výše. Otázka, do jaké skupiny studentů podle nařízení děkana č. 5/25 pro účely stanovení výše poplatku za studium v cizím jazyce bude konkrétní student zařazen, je tudíž toliko předběžnou otázkou v řízení o vyměření poplatku. Proti posouzení této předběžné otázky má student možnost se bránit jak odvoláním (srov. a statutu žalované), tak případně žalobou proti rozhodnutí o něm podanou ve správním soudnictví. Žádost žalobce ze dne 20. 4. 2026 by tudíž – i pokud by byl studentem – nemohla vést k zahájení řízení, ve kterém by měla žalovaná povinnost o ní rozhodnout. Statut žalované předpokládá rozhodování o vyměření poplatku, to je ale z povahy věci řízením zahajovaným z moci úřední, a nikoliv řízením návrhovým (k vyměření poplatku, tedy individualizaci poplatkové povinnosti, dochází výlučně ve veřejném zájmu, sám student na jeho vyměření žádný zájem mít nemůže); o tom vypovídá i žalovanou odkazovaný zákona o vysokých školách, z něhož vyplývá, že rozhodnutí ve věci poplatků dle a 4 téhož zákona je prvním úkonem v řízení. Žádost žalobce potom evidentně nemohla být žádostí o snížení poplatku, neboť ten mu ještě ani nebyl vyměřen.

17. Nutno dodat, že právním základem žádosti žalobce by – pokud by již byl studentem – nemohl být ani , který upravuje řízení o určení právního vztahu. Skutečnost, pod jakou kategorii studentů z hlediska nařízení děkana č. 5/25 žalobce spadá, sama o sobě nezakládá žádný právní vztah (tato skutečnost, dokud není promítnuta do konkrétního rozhodnutí o vyměření poplatku, nemá z hlediska práv a povinností žalobce žádný účinek). Žádost žalobce by tudíž nebylo možné považovat ani za žádost ve smyslu .

18. Městský soud se přitom nemohl zabývat otázkou, zda praxe žalované, kterou žalobce kritizoval zejména v replice, kdy zápis ke studiu podmiňuje zaplacením poplatku za studium v cizím jazyce, který mu ale dosud nebyl vyměřen (a žalobce se tedy nemohl proti jeho vyměření bránit), je v souladu se zákonem. Vyřešení této otázky by přesahovalo předmět řízení; řešena by mohla být zejména v řízení, ve kterém by se uchazeč o studium bránil proti postupu veřejné vysoké školy, kterým by mu z uvedeného důvodu byl znemožněn zápis ke studiu (§ 51 zákona o vysokých školách).

IV.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

19. Městský soud z právě uvedených důvodů posoudil žalobu jako nedůvodnou; jako takovou ji podle zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl podle ve spojení s odst. 7 Ve věci úspěšné žalované nevznikly náklady řízení nad rámec běžného výkonu úřední činnosti. Na tomto závěru nic nemění ta skutečnost, že se žalovaná nechala v řízení zastoupit advokátem. Proto jí soud jejich náhradu nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 28. srpna 2026

JUDr. Ludmila Sandnerová

předsedkyně senátu