Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 Ad 6/2025 - 147

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Rause, Ph.D., a soudců JUDr. Ing. Venduly Sochorové a Mgr. Filipa Skřivana ve věci

žalobce: Mgr. J. M.

bytem X

zastoupen JUDr. Slavomírem Korečkem, advokátem

sídlem Dolní 3088, Havlíčkův Brod

proti

žalovanému: policejní prezident

sídlem Strojnická 27, Praha 7

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 9. 2025, č. j. PPR-24647-6/ČJ-2025-990131,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Předmětem přezkumu v projednávané věci je zákonnost rozhodnutí služebního orgánu o spáchání přestupku žalobcem, resp. způsob hodnocení důkazů služebním orgánem v tomto řízení.

2. Ředitel Krajského ředitelství policie Kraje Vysočina rozhodnutím ve věcech kázeňských ze dne 24. 3. 2025, č. j. KRPJ-68807-54/ČJ-2024-1610UO, výrokem I. uznal žalobce vinným ze spáchání jednání, které má znaky pokračujícího přestupku podle , b), c) bodu 1, 3, 4 , o některých přestupcích, neboť v době nejméně od 15. 6. 2023 do 16. 7. 2023 v bydlišti na adrese X opakovaně úmyslně slovně, psychicky a fyzicky napadal svoji tehdejší manželku M. M. tím způsobem, že v důsledku své žárlivosti, poté, co se dne 15. 6. 2023 zúčastnila firemního teambuildingu, s čímž nesouhlasil, v podstatě denně

(s výjimkou doby asi od 26. 6. 2023 do 9. 7. 2023) pravděpodobně s cílem, aby se za svou účast na teambuildingu omluvila a uznala, že se ho neměla zúčastnit, jí účast na teambuildingu vyčítal a vulgárně ji napadal slovy „kráva“, „kunda“, „pizda“, „hajzl“, „sráč“, „debil“, „kurva“, že se byla „kurvit“ apod., psal jí SMS zprávy, ve kterých ji napadal slovy „pizda“ a „kráva“, plival na ni, shodil ji ze židle, přičemž jeho chování vyvrcholilo o víkendu 14. – 16.7.3023, kdy ji vulgárně napadal, řekl jí „ať se sbalí a vypadne“,, strčil do ní, plival na ni, schválně jí polil záda vodou, naznačil proti ní úder hlavou (tzv. hlavičku), uhodil ji pěstí do zad, dával jí facky, strkal do ní, zakleknul ji a bil ji polštáři, vzal do ruky dveřní lištu s hřebíky, napřahoval se proti ní a vyhrožoval jí, že by jí ty hřebíky nejraději bodl do hlavy, dal jí ránu pěstí do levé čelisti, přičemž tato situace skončila až odjezdem žalobce do hospody kolem 15. hodiny, čehož M. M. využila k oznámení jednání na policii. Popsaným jednáním žalobce způsobil M. M. újmu na zdraví v podobě zhmoždění čelisti vlevo s otokem, zhmoždění levé lopatky a levého předloktí bez podstatného omezení na obvyklém způsobu života, se kterými téhož dne vyhledala lékařské ošetření v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Výrokem II. shledal správní orgán prvního stupně žalobce vinným ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že úmyslně mařil předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí (vykázání ze společného obydlí) nařízené usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 25. 7. 2023, č. j. -21. Jím bylo žalobci nařízeno, aby nevstupoval do domu P. 58 a jeho bezprostředního okolí a aby se zdržel setkávání a kontaktování se svou bývalou ženou, přičemž předběžnému opatření předcházelo vykázání podle , o Policii České republiky. Za výše uvedené přestupky byl žalobci uložen kázeňský trest – písemné napomenutí.

3. Žalovaný napadeným rozhodnutím podle , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů („zákon o služebním poměru“), změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že zpřesnil vymezení jednotlivých skutků specifikovaných ve výroku rozhodnutí.

II. Žaloba

4. Žalobce v podané žalobě nesouhlasí se závěry žalovaného a se způsobem vypořádání jeho odvolacích námitek. Namítá, že správní orgány hodnotily důkazy selektivně a jednostranně. Nevypořádaly se s rozpory v jednotlivých výpovědích, zejména ve výpovědi M. M. Došlo k porušení principu presumpce neviny, neboť správní orgány fakticky vycházely z předpokladu žalobcovy viny.

5. Upozornil rovněž na nepřiměřenou délku řízení, která negativně zasahuje do žalobcova osobního a rodinného života.

6. Žalovaný porušil zásadu dvojinstančnosti a právo žalobce být slyšen, neboť doplnil dokazování a změnil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, aniž dal žalobci možnost vyjádřit se k novému právnímu posouzení a k doplněnému skutkovému stavu.

7. Pokud žalovaný zásadně měnil právní náhled na řešené skutky, byť ve prospěch žalobce, měl napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k doplnění dokazování se závazným pokynem ohledně zjišťování skutkového stavu a právního hodnocení. To žalovaný neučinil, čímž překročil svou pravomoc ohledně rozsahu odvolacího řízení a zasáhl do žalobcova práva na účinnou právní obranu. Napadené rozhodnutí cituje judikaturu týkající se totožnosti skutku, ale zároveň rozšiřuje popis údajného jednání žalobce o nové časové údaje.

8. Žalobce je přesvědčen, že po provedeném dokazování nebylo možné učinit bezpečný a jednoznačný závěr o tom, že by se skutky odehrály přesně tak, jak uzavřely správní orgány. Správní orgán je povinen hodnotit důkazy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti a učinit jednoznačný závěr, zda se skutek popsaný ve výrokové části skutečně stal. Správní orgány měly uvést, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si důkazy vzájemně odporovaly. Z odůvodnění musí být rovněž jasné, jakými úvahami byly správní orgány vedeny při posuzování otázky viny a trestu. Tyto požadavky správní orgány nereflektovaly. Správní orgány byly povinny zabývat se nejen důkazy potvrzujícími výpověď poškozené, ale i důkazy, které její tvrzení vyvracejí či zeslabují. Pokud správní orgány tyto důkazy nehodnotily, je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

9. Upozornil rovněž na nesprávné právní hodnocení přestupků uvedených pod bodem I. Jednání žalobce bylo povrchně shrnuto do jednoho skutku a pěti různých skutkových podstat, aniž by bylo specifikováno, jaké jednání představuje ublížení na cti, které je schválností, hrubým jednáním atd. Správní orgány se nezabývaly ani vyžadovanou formou zavinění, resp. otázkou jejího naplnění.

10. Spáchání přestupku maření vykázání ze společného obydlí podle bodu II. rozhodnutí bylo dovozeno pouze ze SMS zpráv, což pro spáchání přestupku nepostačuje. Svoji přítomnost v blízkosti plotu domu žalobce popírá.

11. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost nahradit žalobci náklady řízení.

III. Vyjádření žalovaného

12. Žalovaný považuje žalobu za nedůvodnou. Žalobcovy námitky jsou převážně obecnými a zavádějícími tvrzeními, tudíž lze při jejich vypořádání zvolit nižší míru podrobnosti.

13. Není pravdou, že by žalovaný v odvolacím řízení doplnil dokazování, aniž by žalobci dal možnost se vyjádřit. Žalobce ani blíže nespecifikoval, jakým způsobem mělo být dokazování doplněno. Z napadeného rozhodnutí i ze spisového materiálu je zřejmé, že v odvolacím řízení k žádnému doplnění důkazů nedošlo. Jak je uvedeno v bodě 11 napadeného rozhodnutí, žalovaný považoval spisový materiál za dostatečný i pro účely odvolacího řízení. V rámci odvolacího řízení došlo pouze ke sjednocení listinné verze spisu s elektronickou, neboť svazek 1. a 2. byl původně ze strany GIBS postoupen toliko v listinné podobě. Byla proto následně doplněna i elektronická verze na DVD a CD nosičích. Žalobci bylo umožněno nahlédnout do této kompletní spisové dokumentace a bylo mu umožněno využít jeho procesních práv.

14. Změnou výroku rozhodnutí nedošlo k porušení zásady dvojinstančnosti správního řízení. Ke změně rozhodnutí došlo v reakci na žalobcovu odvolací námitku, které bylo vyhověno. Odvolací orgán nemusí napadené rozhodnutí vždy zrušit a vrátit správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení. Jsou-li zjištěny vady, které může odvolací orgán sám napravit, a nejedná-li se o změnu v neprospěch odvolatele, lze prvostupňové rozhodnutí změnit. Jednalo se tedy o standardní a aprobovaný postup.

15. Žalovanému není zřejmé, jak měla být porušena zásada totožnosti skutku. Žalobce tuto námitku nijak blíže nespecifikoval ani neodůvodnil. Žalovaný se porušení zásady totožnosti skutku nedopustil. Pouze v souladu se zásadou in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného) konkretizoval neurčitý popis jednotlivých skutků, zúžil jejich časové vymezení a vyjmul nadbytečnou právní kvalifikaci, čímž mimo jiné vyhověl argumentaci uplatněné v odvolání.

16. Námitky směřující proti nesprávnému právnímu hodnocení se shodují s odvolacími námitkami, které byly řádně vypořádány v napadeném rozhodnutí. Z právního posouzení žalovaného lze bezpečně a jednoznačně učinit závěr o tom, že se žalobce dopustil jednání popsaného ve výroku rozhodnutí.

17. Navrhl tedy, aby soud žalobu zamítl.

IV. Posouzení věci

18. Žaloba není důvodná.

19. Nejprve se soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti. Podle žalobce žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů a při posuzování otázky viny a trestu.

20. Soud vycházel z toho, že rozhodnutí správního orgánu je nepřezkoumatelné, pokud jeho závěry není možné pro absenci odůvodnění vůbec věcně přezkoumat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2021, č. j. -80). Tímto nedostatkem napadené rozhodnutí netrpí. Žalovaný dostatečně jasně popsal své úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů, zhodnotil provedené důkazy a odůvodnil, v čem spatřuje naplnění skutkové podstaty přestupků. Vysvětlil rovněž, z jakých důvodů považuje postup správního orgánu prvního stupně za správný. Na stranách 11 až 36 napadeného rozhodnutí žalovaný nejprve velmi obsáhle a podrobně shrnul dosavadní průběh řízení, popsal zjištěný skutkový stav, včetně jednotlivých důkazů, ze kterých byl tento skutkový stav vyvozen, a provedl vlastní právní posouzení, ve kterém jednak prověřil zákonnost napadeného rozhodnutí v celém rozsahu, jednak podrobně odůvodnil, proč přistoupil ke změně rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Na stranách 39 až 44 napadeného rozhodnutí se pak podrobně vypořádal s námitkou nedostatečného odůvodnění prvostupňového rozhodnutí. Uvedl, že výpověď M. M. se shoduje s dalšími podklady, jako jsou kamerové záznamy a jejich vyhodnocení, SMS zprávy poškozené s R. M., SMS zprávy i záznam telefonních hovorů poškozené s JUDr. P. nebo telefonická komunikace s D. V. Žalovaný tyto důkazy porovnal s výpovědí JUDr. P. i se závěry lékařské zprávy ze dne 16. 7. 2023 a odborným vyjádřením MUDr. M. a nenarazil na konflikt těchto důkazů s tvrzeními M. M. Zdůraznil, že M. M. byla ve svém popisu událostí dlouhodobě konzistentní. Oproti tomu žalobce, jak žalovaný vysvětlil na stranách 42 a 43 napadeného rozhodnutí, je ve svých popisech nekonzistentní v zásadních souvislostech řešené věci a v průběhu řízení přednesl různé verze toho, jak dle něj došlo k poranění bývalé manželky. To podle žalovaného značně oslabilo žalobcovu věrohodnost. Naopak vyjádření M. M. dle žalovaného korespondovalo i s nepřímými důkazy v podobě svědecké výpovědi M. P. a vyjádření M. Č. a P. N. Tyto skutečnosti ve spojení s rozhodnutím správního orgánu prvního stupně a s vlastním právním posouzením žalovaného podle žalovaného podávaly takový obraz, ze kterého lze bezpečně a jednoznačně učinit závěr o tom, že ze strany žalobce došlo k jednání popsanému ve výroku napadeného rozhodnutí bez důvodných pochybností.

21. Podle soudu je odůvodnění žalovaného věnující se způsobu hodnocení důkazů velmi detailní a precizní. Uvažovat o jeho případné nedostatečnosti či nepřezkoumatelnosti není vůbec namístě. Žalovaný důkladně zohlednil charakter řešené věci (že jde o hodnocení protichůdných výpovědí manželů) a vysvětlil, proč byla výpovědi bývalé manželky žalobce přisouzena vyšší důkazní hodnota (tato výpověď je konzistentní, shoduje se s ostatními přímými důkazy i důkazy nepřímými) ve srovnání s výpovědí žalobce (jeho výpověď je nekonzistentní a není podpořena jinými přímými ani nepřímými důkazy). Nelze souhlasit se žalobcem, že by žalovaný nehodnotil důkazy v jeho prospěch či že by správní orgány vycházely z předpokladu jeho viny. Námitka nepřezkoumatelnosti tak není důvodná.

22. Jak přiléhavě upozorňuje žalovaný, nedostatečnou podrobnost lze naopak spatřovat v žalobních námitkách, které jsou povšechné a téměř nereflektují odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nedostatečná míra precizace žalobních bodů nicméně do značné míry ovlivňuje způsob vypořádání žalobních námitek soudem. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu správní soud přistupuje a posuzuje jej. Soud není oprávněn za žalobce spekulativně domýšlet další argumenty, které by jeho tvrzení podporovaly (rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. -78).

23. Žalobce v podané žalobě na několika místech zmiňuje, že žalovaný nemohl napadené rozhodnutí změnit, ale měl jej zrušit a věc vrátit správnímu orgánu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. Kázeňské řízení vedené proti příslušníku Policie České republiky se řídí , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů; tento zákon upravuje řízení ve věcech služebního poměru ( zákona o služebním poměru). Řízení o kázeňském přestupku pak upravuje zvláště a násl. zákona o služebním poměru (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j -19).

25. Z § 190 odst. 9 zákona o služebním poměru plyne, že „[jJ]sou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví, popřípadě rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí.“

26. Žalobce je příslušník krajského ředitelství policie zařazený na oddělení obecné kriminality územního odboru Havlíčkův Brod; řízení o jednání, které má znaky přestupku, tedy vedl služební funkcionář podle a násl. zákona o služebním poměru. Žalovaný jakožto odvolací orgán ve věci služebního poměru změnit prvostupňové rozhodnutí podle zákona o služebním poměru ve spojení s a odst. 3 , , neboť správní řízení v prvním stupni a odvolací řízení tvoří jeden celek. Změna rozhodnutí však nesmí porušit zásadu dvojinstančnosti správního řízení (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2023, č. j. -47). Jak správně shrnul žalovaný na straně 24 napadeného rozhodnutí, změna může spočívat v nahrazení, doplnění, přeformulování nebo ve zcela novém naformulování výroku rozhodnutí. Nemůže však dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník řízení. Zásada zákazu reformatio in peius (zákazu změny rozhodnutí v neprospěch odvolatele) je základní zásadou správního trestání ( ) vycházející z trestního práva, která se použije bez ohledu na to, zda je explicitně zmíněna ve zvláštním zákoně (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

21. 12. 2016, č. j. -64), ledaže by zvláštní zákon její použití vylučoval; to (žádný) zvláštní zákon ve vztahu k nyní posuzované věci nečiní.

27. Soud nepochybuje o tom, že žalovaný výše zmíněné požadavky vyplývající z zákona o služebním poměru a a odst. 3 na změnu prvostupňového rozhodnutí v odvolacím řízení dodržel. Na stranách 24 až 29 napadeného rozhodnutí jasně popsal, z jakých důvodů a jakým způsobem provedl změnu prvostupňového rozhodnutí. Aby zhojil nedostatečnou určitost a nežádoucí obecnost výroku I., rozdělil jednotlivé skutkové podstaty

dle § 7 odst. 1 písm. a, b), c) bodu 1 a 4 zákona o některých přestupcích a přiradil jim konkrétní skutkové děje (ke každé dílčí skutkové podstatě podrobněji popsal, jakým žalobcovým jednáním byla naplněna). Dále u jednání majícího charakter ublížení na cti zúžil časové období, ve kterém mělo k jednání žalobce docházet, jen na ty dny, u kterých bylo prokázáno, že jednání dosahovalo intenzity naplnění skutkové podstaty předmětného jednání mající znaky přestupku proti občanskému soužití. Dále žalovaný z výroku I. vypustil nadbytečnou právní kvalifikaci [§ 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona o některých přestupcích – narušení občanského soužití tím, že se pachatel vůči jinému dopustí schválnosti], k níž nebylo možné přičíst žádné zjištěné žalobcovo jednání. Obdobný (upřesňující) charakter měly i změny výroku II. Zde žalovaný u právní kvalifikace žalobcova jednání majícího znaky přestupku podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích navíc uvedl, že šlo o pokračující přestupek proti občanskému soužití. Dále z výčtu dílčích jednání (skutků) vypustil dílčí jednání uvedené pod písmenem c), které se nepodařilo spolehlivě prokázat (podle něj se měl žalobce dne 13. 8. 2023 v době kolem 11:00 dostavit k plotu domu, z něhož byl soudem vykázán) a doplnil, že se žalobce jednání dopustil z vědomé nedbalosti. Soud souhlasí se žalovaným, že žalovaným provedené změny spočívaly v upřesnění popisu skutku, resp. vypuštění některých skutkových podstat přestupků či vypuštění neprokázaných skutkových dějů. Provedené změny reagovaly na žalobcovy odvolací námitky a byly provedeny v souladu se zákonem a se zásadou in dubio pro reo (v pochybnostech ve prospěch obviněného). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2018, č. j. -34, je zrušení rozhodnutí a vrácení věci odvolacím orgánem zpět na první stupeň [ ] až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení. Pokud je možné napadené rozhodnutí změnit [ ], je odvolací orgán povinen tak v zájmu hospodárnosti řízení učinit ( ). Pokud tedy žalovaný v odvolacím řízení nedoplňoval dokazování, ani nezaujal jiný právní názor na zjištěný skutkový a právní stav než správní orgán prvního stupně, nebyl povinen seznamovat žalobce s výsledkem svého právního posouzení před vydáním napadeného rozhodnutí.

28. Podle soudu žalobce nemohl být nijak zkrácen na právech tím, že mu nebylo umožněno vyjádřit se k postupu žalovaného před vydáním napadeného rozhodnutí. Změna výroku spočívající ve zpřesnění či zúžení kvalifikace jednání majícího znaky přestupku nijak neovlivnila výsledek řízení, neboť žalobci byl i po změně prvostupňového rozhodnutí udělen stejný kázeňský trest za totéž jednání, pro které bylo řízení zahájeno (vyjma těch skutků, které prokázány nebyly). Písemné napomenutí je nejmírnějším možným kázeňským trestem, který mohl být žalobci udělen [§ 51 odst. 1 písm. a) zákona o služebním poměru]. Úvahy o případném zmírnění trestu v odvolacím řízení tak nejsou namístě. Přestože tedy žalovaný vypustil některé dílčí jednání ze skutkové věty obsažené ve výroku rozhodnutí, bylo prokázáno naplnění skutkové podstaty několika přestupků, za což byl žalobci udělen tentýž kázeňský trest. Jak podrobně vysvětlil žalovaný na stranách 28 až 29 napadeného rozhodnutí, změna výroku učiněná v odvolacím řízení nemohla mít vliv na druh a výši uloženého kázeňského trestu, neboť v případě skutku I. došlo pouze ke změně frekvence opakovaného jednání a k vyjmutí nadbytečné právní kvalifikace, aniž by jednání obsažené v tomto skutku bylo zúženo. U skutku II. došlo k vyjmutí jednoho dílčího protiprávního jednání, ovšem v dalších 11 případech bylo maření předběžného opatření prokázáno. Míra společenské škodlivosti i intenzita protiprávního jednání obou skutků tak zůstala zachována. S tímto hodnocením žalovaného se soud plně ztotožňuje.

29. Nepřiléhavá je rovněž argumentace, že v odvolacím řízení došlo k doplnění dokazování. Soud souhlasí se žalovaným, že k žádnému doplnění dokazování v odvolacím řízení nedošlo. Žalovaný pracoval toliko s důkazy, které již byly součástí správního spisu. V odvolacím řízení došlo toliko ke sjednocení elektronické a písemné verze spisu, konkrétně k doplnění 1. a 2. svazku správního spisu (č. l. 1 – 636, včetně kopií obsahu CD a DVD nosičů obsažených v těchto svazcích) do elektronické verze spisu, neboť tyto listy v ní chyběly (viz úřední záznam o sjednocení podoby spisového materiálu ze dne 28. 7. 2025 č. j. PPR-24647-4/čj-2025-990131). Ze správního spisu pak vyplývá, že žalobce byl se všemi jeho částmi seznámen dne 12. 2. 2025 (viz záznam o prostudování spisu účastníkem řízení ze dne 12. 2. 2025, č. j. KRPJ-68807-52/ČJ-2024-161UO). Žalobci tedy bylo umožněno vyjádřit se k obsahu celého spisového materiálu.

30. Soud nesouhlasí se žalobcem ani v tom, že by změnou prvostupňového rozhodnutí došlo k porušení zásady totožnosti skutku. Nutnost zachování totožnosti skutku, pro který bylo zahájeno správní řízení, je důležitá pro právo na obhajobu osob, pro neporušení překážky věci rozhodnuté a pro respektování zásady ne bis in idem. Pokud v průběhu řízení dojde k úpravě vymezení místa či času spáchání deliktu, nemusí se jednat o změnu skutku, je-li zachována totožnost jednání nebo následku. Totožnost skutku je zachována i tehdy, pokud dojde ke změně skutkového stavu, avšak toliko v nepodstatných okolnostech. Skutek může správní orgán ve výroku rozhodnutí popsat jinými slovy, přiléhavěji, s větším počtem detailů či upřesněním děje nebo místa a času spáchání, popř. může nepotřebné detaily vypustit. Nesmí však dojít ke změně podstaty skutku. „Ke změně podstaty skutku nedojde a totožnost skutku bude zachována, pokud zůstane zcela zachována totožnost jednání a změní se jeho následek anebo naopak dojde sice k podstatné změně jednání, ale následek zůstane zcela zachován. (…) Konečně je totožnost skutku dána při změně jak v popisu jednání, tak popisu následku, pokud jde u obou o změnu jen částečnou, nezasahující podstatné okolnosti, tedy nezasahující zejména skutkové okolnosti

charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která přichází v úvahu“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 4. 2019, č. j. -26). V nynějším případě změnou výroku nedošlo ke změně podstaty skutku (předmětem změny nebylo rozšíření popisu žalobcova jednání ani postihnutí nového jednání). Došlo ke zpřesnění popisu I. skutku (zkrácení období, po něž mělo jednání trvat, podřazení jednotlivých jednání pod konkrétní skutkové podstaty, vypuštění jedné skutkové podstaty) a k vypuštění jednoho dílčího jednání u II. skutku.

31. Námitka, že věc měla být vrácena správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení, tak není důvodná.

32. K obecně vznesené námitce nesprávného právního hodnocení jednání soud uvádí, že je ve shodě se žalovaným přesvědčen, že po provedeném dokazování lze učinit bezpečný a jednoznačný závěr, že bylo prokázáno, že došlo ke spáchání jednání, která mají znaky přestupku. Z napadeného rozhodnutí je jasné, jakými úvahami se žalovaný řídil při hodnocení provedených důkazů, jak byly hodnoceny důkazy, které si vzájemně odporují (výpovědi žalobce a jeho manželky), a z jakých důvodů. V podrobnostech soud odkazuje na podrobné a vyčerpávající odůvodnění žalovaného obsažené na stranách 29 až 44 napadeného rozhodnutí, s nímž žalobce nijak konkrétně nepolemizuje. Není proto nutné, aby soud ucelené závěry žalovaného opakoval a znovu reprodukoval. Postačí konstatovat, že způsob hodnocení důkazů žalovaným nevzbuzuje žádné pochybnosti, vina žalobce byla prokázána nejen na základě výpovědi M. M., ale i na základě dalších přímých a nepřímých důkazů. Oproti tomu výpověď žalobce shledal žalovaný oprávněně jako nevěrohodnou, neboť verze událostí popisovaná žalobcem byla opakovaně měněna a nebyla podpořena jinými důkazy. Ani soudu žádné důvodné pochybnosti o spáchání jednání majícího znaky přestupku nevznikly.

33. Ohledně námitek směřujících proti právní kvalifikaci jednání uvedených ve výrocích I. a II. napadeného rozhodnutí soud ve shodě se žalovaným uvádí, že až na nepatrné změny jsou tyto námitky totožné s námitkami, jež žalobce uplatnil v odvolaní proti prvostupňovému rozhodnutí. V napadeném rozhodnutí žalovaný předmětné námitky dostatečně jasně a přezkoumatelně vypořádal, přičemž jim částečně vyhověl a výrok prvostupňového rozhodnutí změnil. Tímto zpřesněním mělo dojít k odstranění jednání ze skutkových vět, která nebyla dostatečně prokázána, a k podřazení dílčích jednání pod konkrétní skutkové podstaty § 7 odst. 1 zákona o některých přestupcích. Námitky žalobce obsažené v žalobě odůvodnění napadeného rozhodnutí vůbec nereflektují a se závěry žalovaného ohledně podřazení konkrétního jednání pod vyjmenované skutkové podstaty nepolemizují. Naplnění konkrétních skutkových podstat jednání vymezeného v bodě I. rozhodnutí bylo žalovaným podrobně rozebráno na stranách 29 až 36 napadeného rozhodnutí, kde byl popsán objekt, objektivní stránka, subjekt i subjektivní stránka jednání. Bylo rovněž vysvětleno, kterým jednáním byly naplněny jednotlivé skutkové podstaty dle § 7 odst. 1 písm. a) až c) zákona o některých přestupcích. Žalobce konkrétní výtky proti závěrům žalovaného neuvádí, proto soud stručně konstatuje, že se s hodnocením žalovaného plně ztotožnil a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Upozorňuje-li žalobce k přestupku podle § 5 odst. 1 písm. c) zákona o některých přestupcích na to, že šlo o kontaktování bývalé manželky prostřednictvím SMS zpráv, soud se shoduje se žalovaným (str. 38-39 rozhodnutí), že i prostřednictvím SMS zpráv došlo k maření výkonu předběžného opatření o vykázání žalobce z obydlí. Jednalo se o nevyžádané kontaktování M. M. ze strany žalobce, jehož byl žalobce povinen se na základě vydaného předběžného opatření v daném období zdržet. V podrobnostech soud i ohledně námitek vůči právnímu posouzení jednání uvedenému ve výroku II. odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, s nímž se plně ztotožnil. Ani tyto námitky tak nejsou důvodné.

34. K námitce nepřiměřené délky kázeňského řízení lze uvést, že průtahy v řízení před správním orgánem nemohou bez dalšího vést k nezákonnosti správního rozhodnutí, které z řízení vzešlo (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 7. 2016, č. j. -64). Ostatně žalobce v průběhu řízení měl k dispozici prostředky na ochranu proti nečinnosti správních orgánů

( , a násl. , , „“), které nevyužil. Ani případná nepřiměřenost délky kázeňského řízení tak nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Co se týče žalobcem tvrzeného negativního dopadu kázeňského řízení na jeho osobní a rodinný život, takový dopad bývá s kázeňským řízením spojen v podstatě pravidelně. Bylo-li předmětem řízení jednání, které má znaky přestupku proti občanskému soužití směřované proti bývalé manželce žalobce, resp. maření předběžného opatření soudu o vykázání ze společného obydlí, těžko si lze představit, že by mohl být vliv kázeňského řízení na žalobcův osobní a rodinný život zanedbatelný. Ani tato skutečnost však nemá žádný vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

V. Závěr a náklady řízení

35. Soud tak v mezích uplatněných žalobních bodů neshledal žalobu důvodnou a nad rámec uplatněných žalobních bodů nezjistil ani žádnou vadu, která by měla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí a k níž by musel přihlížet z úřední povinnosti. Soud proto žalobu bez jednání (za splnění podmínek ) jako nedůvodnou podle zamítl.

36. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o Žalobce nebyl ve věci úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný byl žalovaný, tomu však podle obsahu soudního spisu nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti, navíc náhradu žádných nákladů řízení ani nepožadoval. Soud proto rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno, 31. srpna 2026

David Raus v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: R. L.