Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Ad 12/2025 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci

žalobce:

M. H., narozený dne X

bytem X

zastoupený advokátem JUDr. Viktorem Štěpánem

sídlem Lidická 1023/63c, 602 00 Brno

proti žalovanému:

Ministerstvo práce a sociálních věcí

sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/120293-916,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/120293-916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 404,10 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/120293-916, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – Krajské pobočky v Ústí nad Labem, kontaktního pracoviště Lovosice (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 4. 11. 2024, č. j. 11692/2024/LOV, tak, že se žalobci podle , o sociálních službách (dále jen „z. s. s.“ nebo (zákon o sociálních službách“), snižuje příspěvek na péči z 14 800 Kč na 4 900 Kč měsíčně, počínaje od prosince 2024. Prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto, že žalobci bude poskytován příspěvek na péči ve výši 4 900 Kč měsíčně, počínaje od prosince 2024.

Žaloba

2. Žalobce namítal, že mu byl přiznán příspěvek na péči ve III. stupni z důvodu amputace dolní končetiny, jeho zdravotní stav se od té doby nezlepšil, naopak došlo ke zhoršení funkčnosti druhé dolní končetiny, přesto mu byl snížen příspěvek na péči na 4 900 Kč, což odpovídá pouze II. stupni závislosti. Žalobce uvedl, že je přesvědčen, že splňuje zákonné podmínky pro přiznání příspěvku na péči pro III. stupeň závislosti.

3. Nesouhlasil s posouzením jeho zdravotního stavu posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), protože dle jeho názoru nebyl zohledněn komplexní charakter jeho zdravotního stavu, jeho aktuální funkční omezení a reálné každodenní fungování žalobce. Posudková komise zcela opomenula některé závěry a subjektivní potíže, na které žalobce v rámci řízení o odvolání upozorňoval. Její závěry žalobce označil za nepřesvědčivé, věcně nesprávné a odporující skutečnému zdravotnímu stavu žalobce.

4. Namítal, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné a v rozporu s obsahem zdravotní dokumentace. Vyjmenoval své diagnózy a uvedl, že logicky nemůže být fyzicky ani funkčně schopen zvládat většinu základních životních potřeb. Uvedl, že nezvládá základní životní potřeby mobility, oblékání a obouvání, tělesné hygieny, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost (pozn. soudu: tyto potřeby mu byly uznány jako nezvládnuté) a výkon fyziologické potřeby.

5. Konkrétně k základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby žalobce namítal, že hodnocení posudkové komise této potřeby neodpovídá záznamu ze sociálního šetření, dle kterého žalobce sice nepoužívá inkontinenční pomůcky, ale nedojde samostatně na toaletu, není schopen přesunu a potřebuje pomoc rodiny při přemístění i očistě po vykonání potřeby. K tomu namítal, že posudková komise neuvedla, proč považuje tyto závěry sociálního šetření za nesprávné. Rozpory mezi závěry posudkové komise a obsahem sociálního šetření nebyly nijak vysvětleny. Uvedl, že z § 21 z. s. s. nevyplývá, že by zdravotní zprávy měly mít větší důkazní hodnotu oproti výsledkům sociálního šetření; tyto důkazní prostředky by měly být hodnoceny spolu ve vzájemných souvislostech a vzájemně se doplňovat tak, aby mohl být přijat jednoznačný skutkový závěr.

6. Dále namítal, že se posudková komise nevypořádala se zjištěními ze sociálního šetření, že žalobce nezvládá komunikaci, stravování, oblékání a hygienu (pozn. soudu: v záznamu se sociálního šetření ze dne 20. 6. 2024 je však uvedeno, že je orientovaný, komunikuje, došlo ke zlepšení v oblasti stravování, ale stále je nutná pomoc druhé osoby v ostatních oblastech). Posudkový lékař zásadním způsobem pochybil, neboť při hodnocení neposoudil funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby v plném rozsahu, tedy zcela zjevně nepostupoval v souladu s § 9 odst. 4 a 5 z. s. s.

Vyjádření žalovaného k žalobě

7. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě zopakoval průběh správního řízení a uvedl, že je přesvědčen, že v odvolacím řízení postupoval v souladu s platnými právními předpisy. Zdravotní stav žalobce byl v odvolacím řízení posuzován posudkovou komisí, jejíž posudek ze dne 16. 4. 2025 žalovaný považoval za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Posudková komise zasedala v odborném složení, kdy při posuzování byl přítomen jak posudkový lékař, tak i odborník v oboru neurologie. Posudková komise měla k dispozici záznam ze sociálního šetření, objektivní odborné lékařské zprávy a kompletní zdravotní dokumentaci praktického ošetřujícího lékaře. Žalovaný uvedl, že posouzení povahy zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na příspěvek na péči je otázkou čistě odborně medicínskou, k níž on sám nemá potřebné odborné znalosti, a proto se obrátil na posudkovou komisi. Žalovaný měl za to, že se posudková komise dostatečně vyjádřila k základním životním potřebám a zdůvodnila, proč zvládání žalobcem sporovanou základní životní potřebu výkonu fyziologické potřeby shledala zvládnutou. Žalovaný zopakoval závěry posudkové komise k základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby a uvedl, že posudkovým hlediskem nemůže být pouze subjektivní tvrzení pečující osoby. Poukázal na to, že informace uvedené zmocněnkyní žalobce při sociálním řízení, ne vyjádření k podkladům pro rozhodnutí a následně v žalobě spolu vzájemně nekorelují. Dále žalovaný uvedl, že neúčast žalobce při jednání posudkové komise nebyla při úplné a objektivní podkladové dokumentaci v rozporu s platnými právními předpisy a v daném případě nebylo nutné žalobce k jednání zvát. Dále žalovaný odkázal na Instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016, o posuzování zdravotního stavu pro účely , o sociálních službách, dále jen „instrukce.“ Závěrem žalovaný shrnul, že své rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné a že skutkový stav byl zjištěn dostatečně a v odvolacím řízení byly učiněny všechny úkony, které měly být učiněny, napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a řízení netrpí vadami, pro které by jej bylo nutno zrušit. Navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

Replika žalobce

8. Žalobce v podané replice s tvrzeními žalovaného nesouhlasil, protože posudková komise vycházela z předpokladu, že žalobce je schopen přesunů na toaletu pomocí vozíku a následné očisty, přičemž svůj závěr opřela výhradně o posouzení funkčnosti horních a dolních končetin, ale to odporuje realitě jeho každodenního fungování. Zopakoval, že v minulosti byl jeho zdravotní stav po amputaci dolní končetiny dlouhodobě hodnocen jako odpovídající třetímu stupni závislosti, proto snížení na II. stupeň bez jakéhokoli objektivního zlepšení zdravotního stavu působí nelogicky. Žalobce dále rozporoval tvrzení žalovaného, že subjektivní potíže žalobce a tvrzení pečující osoby nelze považovat za relevantní důkaz. Dle názoru žalobce však individuální projevy onemocnění a jejich dopad na praktické zvládání denních úkonů hrají zásadní roli v řízení o příspěvku na péči a nelze mechanicky odmítnout sociální šetření i svědecké výpovědi prokazující, že žalobce používá bažanta, má značné obtíže při cestě na toaletu a zpravidla vyžaduje doprovod, jen s odkazem na absenci jednoznačného objektivního medicínského nálezu. Dále nesouhlasil s tvrzením žalovaného, že využívání pomůcek či režimových opatření zakládá zvládání v přijatelném standardu. Nesouhlasil se závěrem posudkové komise, že schopnost přesunu na WC pomocí vozíku a funkčnost horních končetin postačuje k závěru o zvládání potřeby. Zopakoval, že není schopen samostatného přesunu na toaletu ani provedení následné očisty bez pomoci jiné osoby. Dle názoru žalobce nelze výkon fyziologické potřeby prostřednictvím bažanta, případně jen s asistencí druhé osoby považovat za přijatelný standard.

9. Žalobce uvedl, že se jeho omezení neprojevuje izolovaně, ale v souhrnu výrazně ovlivňuje také další životní potřeby, včetně mobility, tělesné hygieny, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobních aktivit a péče o domácnost, to jednoznačně odůvodňuje závěr, že nezvládá nejméně sedm základních životních potřeb, a měl by tak být hodnocen jako osoba ve stupni III závislosti. Dále žalobce zopakoval, že se posudková komise v rozporu s § 25 odst. 3 z. s. s. nedostatečně vypořádala se závěry sociálního šetření a že její závěry jsou založeny na chybném a neúplném posouzení, proto je napadené rozhodnutí nesprávné a nezákonné. Nově žalobce v replice namítal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, protože se opírá o posudek, který neodráží reálný rozsah jeho závislosti na pomoci druhých osob.

Posouzení věci soudem

10. Žaloba je důvodná.

11. Smyslem zákona o sociálních službách je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobce splňuje), která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu.

12. Soud konstatuje, že dle § 8 odst. 2 zákona o sociálních službách se osoba starší 18 let věku považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb; a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

13. Podle § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

14. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (§ 9 odst. 4, 5 a 6 zákona o sociálních službách).

15. Podle , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „“), za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

16. Podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Dle § 2a uvedené vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

17. V příloze č. 1 jsou vymezeny schopnosti zvládat základní životní potřeby.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“ se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, používat dopravní prostředky včetně bariérových.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „orientace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem a osobou, orientovat se v obvyklém prostředí a situacích a přiměřeně v nich reagovat.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „komunikace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dorozumět se a porozumět, a to mluvenou srozumitelnou řečí a psanou zprávou, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „stravování“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nápoj nalít, stravu naporcovat, naservírovat, najíst se a napít, dodržovat stanovený dietní režim.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „oblékání a obouvání“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „tělesná hygiena“ se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „výkon fyziologické potřeby“ se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o zdraví“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovená léčebná a ošetřovatelská opatření a používat k tomu potřebné léky, pomůcky.

- Za schopnost zvládat základní životní potřebu „osobní aktivity“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

18. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že žalobci byl rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 30. 9. 2022 přiznán příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč měsíčně počínaje od července 2022, což odpovídalo III. stupni závislosti (těžká závislost), neboť dle posudku posudkové lékařky MUDr. S. S. ze dne 13. 9. 2022 žalobce nezvládal samostatně v přijatelném standardu 8 základních životních potřeb (všechny hodnocené základní životní potřeby kromě orientace a komunikace). Dle posudku byla rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce ischemická porucha dolních končetin, kdy žalobce z důvodu gangrény podstoupil amputaci II. a III. prstu a části nártu pravé dolní končetiny (v květnu 2022) a amputaci II. a III. prstu levé dolní končetiny. Dne 12. 6. 2024 bylo z moci úřední zahájeno řízení o opětovném posouzení nároku žalobce na příspěvek na péči, a to z důvodu konce platnosti posudku o zdravotním stavu žalobce ke dni 3. 7. 2024. Dne 20. 6. 2024 bylo provedeno sociální šetření, v rámci kterého sociální pracovnice hovořila se žalobcem a jeho neteří, paní Tlustou, za účelem zjištění schopností žalobce zvládat základní životní potřeby. Sociální pracovnice v záznamu uvedla, že žalobce má na levé noze amputované tři prsty a na pravé noze má tzv. vysokou amputaci. V rámci lůžka je pohyblivý, posadí se na lůžku, v sedu vydrží bez opory chvíli, sám se nepostaví a nestojí, protéza není možná, používá invalidní vozík, přesazuje jej rodina. Na křesle má vypodložené sezení. Ruce má pohyblivé, vozík sám ovládá jen po bytě. V domě je upravená bezbariérová koupelna se sedátkem ve sprchovém koutě, na toaletě je vyvýšené sedátko s madly. Žalobce nepoužívá žádné inkontinenční pomůcky, malou potřebu vykonává do bažanta, kterého má v kbelíku po ruce, nevyprázdní ho. Na velkou potřebu si řekne a někdo ho odveze na toaletu, posadí na mísu. Potřebu i očistu vykoná sám. V závěru protokolu o sociálním šetření je uvedeno, že žalobce je orientovaný, komunikuje, došlo u něj ke zlepšení v oblasti stravování a v ostatních oblastech je stále nutná pomoc druhé osoby.

19. Správní orgán prvního stupně si nechal vypracovat posudek zdravotního stavu žalobce posudkovou lékařkou posudkové služby Institutu posuzování zdravotního stavu. Posudková lékařka MUDr. S. S. vypracovala posudek dne 8. 10. 2024. V posudku uvedla, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je ischemická porucha dolních končetin. Žalobce podstoupil amputaci pravé dolní končetiny ve stehně v prosinci 2022 a amputaci I. až III. prstu levé nohy (tj. vč. palce). Posudková lékařka citovala ze zprávy z protetické ambulance ze dne 25. 1. 2023, dle které žalobce zvládá přesun na lůžko s mírnými obtížemi, nezvládne samostatný stoj na levé noze, zhotovení protézy nedoporučeno. Posudková lékařka zhodnotila předložené lékařské zprávy a záznam ze sociálního šetření a vyslovila závěr, že žalobce nezvládne samostatně ani s běžnými facilitátory v přijatelném standardu výkon základních životních potřeb mobility, tělesné hygieny, výkonu fyziologické potřeby, osobních aktivit a péče o domácnost, ostatní základní životní potřeby zvládá, proto se považuje se za osobu závislou na péči jiné fyzické osoby ve II. stupni (středně těžká závislost). Na základě tohoto posudku správní orgán prvního stupně rozhodnutím ze dne 4. 11. 2024 rozhodl, že bude žalobci počínaje od prosince 2024 poskytovat příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím své tehdejší obecné zmocněnkyně včasné odvolání, v němž nesouhlasil s posouzením svého zdravotního stavu, konkrétně s neuznáním základní životní potřeby stravování, tělesné hygieny (pozn. soudu: ačkoli tato byla uznána jako nezvládnutá) a oblékání a obouvání. Žalobce v odvolání namítal, že se jeho zdravotní stav od posledního posouzení nezlepšil, ale naopak zhoršil, protože nezvládá pohyb z důvodu amputace končetiny a zdravotní stav druhé nohy mu neumožňuje nosit protézu.

20. Ze správního spisu soud dále zjistil, že žalovaný si nechal v souladu s , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, pro účely odvolacího řízení vypracovat posudek o zdravotním stavu žalobce. Posudková komise složená z předsedkyně komise MUDr. H. H., interního lékaře MUDr. M. H. a tajemnice M. V. dne 16. 4. 2025 jednala a zpracovala posudek. Žalobce nebyl jednání komise přítomen. V odůvodnění posudku posudková komise konstatovala, že žalobce je osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby v II. stupni (středně těžká závislost), v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, když není schopen zvládat pět nebo šest základních životních potřeb ve smyslu zákona odst. b) zákona o sociálních službách. Posudková komise vycházela z posudkového spisu Institutu posuzování zdravotního stavu, správního spisu, sociálního šetření ze dne 20. 6. 2024 a lékařských zpráv praktického lékaře MUDr. I. K.

21. Posudková komise zhodnotila, že žalobce je plně orientovaný, jeho chování, komunikace, paměť a intelekt jsou v normě, zrak a sluch má přiměřený věku, nemá poruchy vědomí a řeči. Nemá závažné duševní ani smyslové postižení. Horní končetiny jsou prosté deformit a závažných funkčních deficitů, mají zachovalou aktivní hybnost. Pravá dolní končetina je amputována ve stehně s pahýlem o délce 1/3. Levá dolní končetina je bez zánětlivých změn a otoků, bez popisovaných závažných funkčních deficitů, defigurací či destrukce skeletu, bez funkčních deficitů nosných kloubů. Stoj a chůze jsou samostatné pomocí dvou francouzských holí, krátké vzdálenosti po místnosti by měl zvládnout. Používá mechanický invalidní vozík, tudíž levou dolní končetinu zatěžuje minimálně. Dle anamnézy používal dvě podpažní berle. V rámci rehabilitace po amputaci zvládal chůzi o dvou podpažních berlích v interiéru a zcela samostatně zvládal přesuny na invalidní vozík.

22. Posudková komise uvedla, že se neztotožnila s posudkem posudkové lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu, přestože se na stupni závislosti nic nemění, protože oproti tomuto posudku shledala hraničně nezvládnutými ještě základní životní potřeby oblékání a obouvání a péče o zdraví, naopak jako zvládnutou shledala základní životní potřebu výkon fyziologické potřeby. Ke sporované základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby posudková komise uvedla, že za neschopnost zvládat tuto potřebu se považuje stav, kdy osoba není schopna bez pomoci jiné osoby vyhledat WC, zaujmout vhodnou polohu, řádně se vyprázdnit, provést očistu a používat potřebné pomůcky. K neschopnosti vykonávat tyto aktivity může dojít při poškození míchy, nutnosti vybavování stolice nebo cévkování druhou osobou. Nebyla prokázána anatomická nebo funkční ztráta úchopové schopnosti obou rukou, ani duševní onemocnění spojené se sociální dezintegrací. Potřebu zvládá vč. očisty, inkontinenční hygienické potřeby nepoužívá. Na toaletě má zabudované facilitátory, samostatně zvládá přesednutí z vozíku a očistu. Horní končetiny i levou dolní končetinu má pohybově i neurologicky funkční, z rehabilitačního hlediska není uvedeno, že by levá dolní končetina nebyla stojná a přiměřeně zatížitelná na přesuny s pomocí berlí. Dále posudková komise uvedla, že u základních životních potřeb, které hodnotila jako zvládnuté, nebyla prokázána příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti tyto potřeby zvládat v přijatelném standardu, případně s použitím facilitátorů. K záznamu ze sociálního šetření posudková komise uvedla, že jej vzala v úvahu, ale že musela vycházet především z funkčních důsledků zdravotního postižení, a že sociální šetření bylo provedeno v souladu se zdravotním stavem žalobce. Dle názoru posudkové komise v odvolání namítané skutečnosti stran základních životních potřeb nebyly oprávněné a nálezy doložené v průběhu odvolacího řízení nedeklarují změnu zdravotního stavu ve smyslu zhoršení. Zjištěný rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností žalobce je dostatečný k pravidelnému zvládání uvedených potřeb v přijatelném standardu, případně s použitím facilitátorů. Dále posudková komise uvedla, že zlepšení funkčních schopností nelze u žalobce předpokládat, proto stanovila platnost posudku na neurčito. Žalobce se k posudku posudkové komise prostřednictvím své tehdejší obecné zmocněnkyně vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí. K základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby uvedl, že má u postele bažanta, na toaletu dojede na vozíku, kam se s velkými obtížemi přesune, pokud se přesun nepodaří, volá pečující osobu. Na základě výše uvedeného posudku posudkové komise vydal žalovaný napadené rozhodnutí.

23. Soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí vznesenou až po uplynutí lhůty pro podání žaloby, kterou žalobce spatřoval v tom, že posudek posudkové komise vtělený do napadeného rozhodnutí neodráží reálný rozsah závislosti žalobce na pomoci druhých osob. Soud je toho názoru, že tato námitka žalobce podle svého obsahu představuje toliko nesouhlas s věcnými závěry žalovaného. K nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí však soud přihlíží i bez návrhu a v tomto případě soud shledal rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů, byť z jiné příčiny, než kterou žalobce výslovně uvedl ve své replice.

24. Podle věty první platí, že v odůvodnění rozhodnutí se uvedou důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

25. S odkazem na shora citovaný soud konstatuje, že z odůvodnění rozhodnutí musí být vždy zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgán ve vztahu k jím vyhlášenému výroku vycházel a na základě jakého právního názoru k závěrům o něm dospěl. Správní rozhodnutí, které takovouto skutkovou a právní úvahu neobsahuje, je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť nemůže plnit svou základní funkci, tedy osvětlit účastníkům řízení, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno v jeho výroku (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2007, č. j. -36, ze dne 23. 6. 2005, č. j. -298, ze dne 11. 8. 2004, č. j. -47, nebo ze dne 17. 9. 2003, č. j. -25).

26. Z ustálené judikatury soudů ve správním soudnictví vyplývá, že o nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů se jedná zejména tehdy, opomene-li správní orgán či soud na námitku účastníka reagovat. Pokud se správní orgán podstatou námitky řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky, o nepřezkoumatelnost rozhodnutí se nejedná. Správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí. Rozhodnutí správního orgánu není nepřezkoumatelné, pokud je odpověď na dílčí odvolací námitku alespoň implicitně obsažena v odůvodnění (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2020, č. j. -31, ze dne 29. 6. 2017, č. j. -64, ze dne 12. 3. 2015, č. j. -43, nebo ze dne 27. 2. 2019, č. j. -38, a nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. ).

27. Soud dospěl k závěru, že žalovaný nijak nereagoval na odvolací námitku žalobce, že mu byl snížen stupeň závislosti, ačkoli se jeho zdravotní stav od posledního posouzení naopak zhoršil. Žalovaný vycházel z posudku posudkové komise, ve kterém vůbec není zodpovězeno, co bylo důvodem k odklonu od předchozího posouzení zdravotního stavu žalobce, nadto za situace, kdy žalobce v mezidobí podstoupil další amputace. I naprostému medicínskému laikovi je přitom zcela zjevné, že amputace dolní končetiny ve stehně bez možnosti užívání protézy představuje významný zásah do integrity pohybového aparátu člověka a zhoršení zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků. Přesto posudková komise nevysvětlila, proč k amputaci téměř celé pravé dolní končetiny a zhoršení stavu levé dolní končetiny (především k amputaci palce u nohy) nepřihlédla jako ke zhoršení zdravotního stavu, ačkoli to žalobce výslovně namítal v podaném odvolání. Rovněž diagnostický souhrn uvedený v posudku vyvolává zcela důvodné pochybnosti o úplnosti a přesvědčivosti posudku, když je v něm uvedeno „LDK – průchodná Afs, postižení bércových tepen, drobný suchý defekt apexu palce“ (pozn. soudu: toto posudková komise zcela zjevně opsala z jí citované zprávy angiochirurgické ambulance ze dne 15. 5. 2023), v posudku pak není žádná zmínka o amputacích částí levé dolní končetiny, přitom v posudku MUDr. S. z roku 2022 je uvedeno, že žalobce měl toho času amputovaný II. a III. prst levé dolní končetiny z důvodu gangrény a dle posudku posudkové lékařky MUDr. S. ze dne 8. 10. 2024 a v záznamu ze sociálního šetření je uvedeno, že žalobce má amputované aktuálně již tři prsty levé dolní končetiny, nyní i vč. palce. V obou posudcích posudkové lékařky je přitom uvedeno, že žalobce samostatný stoj na levé noze nezvládá, což plně koresponduje s konzistentním tvrzením žalobce v průběhu celého správního řízení, přesto posudková komise v posudku uvedla, že by žalobce měl stoj na levé noze zvládat. Obecně je známo, že palec na noze plní roli opory pro udržení stability při stoji i chůzi, v posudku však absentuje jakékoli zhodnocení aktuálních funkčních dopadů amputace palce na motorické schopnosti žalobce. Žalobce přitom již v roce 2022, kdy ještě měl palce na obou nohou, udával problémy se stabilitou stoje a odkázanost na mechanický invalidní vozík. V mezidobí přišel o téměř celou pravou nohu a dle posudku MUDr. S. i o palec na levé noze, a i nadále tvrdil, že nezvládá stoj na levé noze, používá invalidní vozík a přesuny z něj zvládá s pomocí rodiny. Podstoupení dalších amputací nelze považovat za ryze subjektivní tvrzení žalobce, ale jedná se o objektivně ověřitelný výsledek léčby gangrény, který posudková komise měla v posudku hodnotit. Je sice pravdou, že tvrzení žalobce o realizaci přesunu z invalidního vozíku na toaletu a očisty byla v průběhu správního řízení měněna, kdy k očistě při sociálním šetření uvedl, že ji zvládá, ačkoli poté tvrdil, že nikoli, a k přesedání na toaletní mísu při sociálním šetření shodně jako v podané žalobě tvrdil, že jej nezvládá a je vysazován rodinou, zatímco ve vyjádření k podkladům pro rozhodnutí tvrdil, že přesun zvládá s velkými obtížemi. To však nic nemění na skutečnosti, že posudková komise nepředložila úplný, přesvědčivý a přezkoumatelný posudkový závěr, který by tvrzení žalobce o nezvládání přesunu na toaletu a očisty po velké potřebě byl s to vyvrátit. Nadto rozpory v tvrzeních žalobce nebyly zmíněny a hodnoceny ani v posudku posudkové komise, ani v napadeném rozhodnutí, ale žalovaný na ně poukázal až ve svém vyjádření k podané žalobě, což nelze považovat za řádné vypořádání se s tvrzeními žalobce (byť by byly i ryze subjektivního charakteru). Shora popsaný zcela zásadní rozpor v posudcích pak v napadeném rozhodnutí není nijak hodnocen a vypořádán, zároveň nelze verifikovat, která z posudkových verzí odpovídá skutečnosti, když zdravotní dokumentace není součástí správního spisu.

28. Konkrétně ke sporné základní životní potřebě výkon fyziologické potřeby, která byla v roce 2022 hodnocena jako nezvládnutá, posudková komise neuvedla, zda je nyní s odstupem času důvodem pro neuznání této potřeby jako nezvládnuté významné zlepšení zdravotního stavu žalobce či jeho lepší adaptace na jeho nepříznivý zdravotní stav než v roce 2022, významné nadhodnocení dopadů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce v roce 2022, nebo jiný důvod. Přitom jedinými i pro medicínského laika evidentními novými skutečnostmi od roku 2022 jsou právě již výše uvedené další provedené amputace dolních končetin nebo jejich částí, přesto z posudku není seznatelné, co posudkovou komisi vedlo k takto významnému odklonu od předchozího posouzení. Z napadeného rozhodnutí není patrné, proč žalovaný považoval takový závěr posudkové komise za úplný a přesvědčivý, neboť tento se omezil pouze na obecnou formulaci, že posudek splňuje všechny náležitosti. Neplyne z něj ani, proč žalovaný považoval tvrzení žalobce uvedená v odvolání žalobce za lichá, mylná nebo vyvrácená. Napadené rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu , (dále jen „“).

29. Soud dále konstatuje, že pokud jde o správnost zjištěného zdravotního stavu žalobce, jedná se o odbornou medicínskou otázku, kterou nemůže soud a v zásadě ani správní orgán sám posoudit pro nedostatek odpovídající odborné kvalifikace, a proto se musí spoléhat na posudky předkládané k tomu kvalifikovanými odborníky – tj. posudkovými lékaři. Z tohoto důvodu posuzuje zdravotní stav žadatelů v řízení, jehož výsledek na takovém posouzení závisí, v prvním stupni posudkový lékař a v odvolacím řízení posudková komise žalovaného. Jedná se o specifickou formu správní činnosti, jejímž hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. V rozsudku ze dne 1. 2. 2022, č. j. -33, Nejvyšší správní soud uvedl, že „správní řízení ve věci příspěvku na péči se vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek o zdravotním stavu a závislosti žadatele na pomoci jiné osoby“.

30. Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v prvním stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, přičemž na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009, č. j. -53). Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. -30, dále vyplývá, že „v posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav účastníka řízení, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry ohledně splnění v zákoně stanovených kritérií pro přiznání dávky či průkazu osoby zdravotně postižené. Tento posudek je tedy ve správním a následně v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek lze však považovat za úplný a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici“. V kontextu naplnění výše zmíněných požadavků lze dále poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. -37, ze kterého plyne, že „aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby“.

31. Splnění požadavku úplnosti a přesvědčivosti posudku musí vyhodnotit jak správní orgán před vydáním rozhodnutí, tak krajský soud při přezkumu takového rozhodnutí. Výsledný posudek tedy sice podléhá hodnocení a jeho správnost není nikterak presumována, ale je přezkoumatelný pouze omezeně, neboť soud nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. -37). Nenaplnění výše uvedených požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu ). Nejvyšší správní soud dále v rozsudku ze dne 25. 4. 2013, č. j. -25, judikoval: „V řízení o nároku na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách je povinností odvolacího správního orgánu žádat po posudkové komisi doplnění posudku, pokud posudková komise postavila své hodnocení na rozporných podkladech, aniž by rozpory sama odstranila nebo vysvětlila. Tak tomu může být v případě, že se objeví rozpor mezi výsledkem šetření sociálního pracovníka a názorem posudkové komise, aniž by posudková komise sama provedla vlastní přešetření zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči.“

32. Soud tedy není oprávněn hodnotit zvládání jednotlivých základních životních potřeb žalobcem, nýbrž musí posoudit pouze to, zda byl posudek posudkové komise ze dne 2. 9. 2025 přesvědčivý a úplný tak, aby nebylo pochyb o jeho objektivnosti a správnosti. Soud zdůrazňuje, že nemá pochyb o odbornosti posudkové komise a její způsobilosti hodnotit omezení žalobce ve vztahu k právní úpravě příspěvku na péči.

33. Byť posudek posudkové komise formálně obsahuje všechny nezbytné náležitosti, není z něj zřejmá úvaha posudkové komise, resp. myšlenkový postup, který vedl k závěru přijatému v dané věci. Ten, kdo zdravotní stav posuzuje, si přitom musí být vědom toho, že jeho role je především zprostředkující – tj. má odborné informace srozumitelně a pokud možno komplexně vysvětlit „inteligentnímu laikovi“ tak, aby tento na jejich základě mohl o posuzované věci správně rozhodnout. Musí si přitom být vědom, že „inteligentní laik“ sice má duševní schopnosti porozumět těmto odborným informacím, ovšem pro jejich rychlé a patřičně důkladné pochopení mu chybí znalost širších souvislostí a celé řady základních principů, které odborníkovi mohou připadat samozřejmé (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2017, č. j. -15). Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2017, č. j. -35, může být vhodné „ve výše popsaných souvislostech předestřít nejprve stručný exkurs o tom, jak rozhodné části těla a psychiky fungují za běžných okolností a v jakých ohledech, v jaké míře a z jakých příčin dochází u posuzované osoby k odchylkám od běžného stavu“. Taktéž tyto závěry by tudíž posudková komise měla mít na paměti při zpracování lékařského posudku tak, aby tento naplnil požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Soud proto shrnuje, že skutkový stav zachycený v podkladovém posudku posudkové komise ze dne 16. 4. 2025, ze kterého žalovaný v napadeném rozhodnutí bez dalšího vycházel, není dostatečně a přezkoumatelně odůvodněn. Žalovaný se podle názoru soudu s tímto posudkem neměl spokojit, nýbrž si měl vyžádat doplnění. Skutkový stav, z něhož žalovaný vycházel, proto nemá dostatečnou oporu ve správním spisu, čímž byly splněny také podmínky

34. Soud shrnuje, že žalobu shledal důvodnou, a proto napadené rozhodnutí bez nařízení jednání výrokem I. rozsudku zrušil pro vady řízení podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

35. V navazujícím řízení bude na žalovaném, aby s pomocí posudkové komise znovu a důsledně posoudil aktuální zdravotní stav žalobce v tom smyslu, které základní životní potřeby žalobce zvládá samostatně bez pomoci jiné fyzické osoby, a které nikoli. Dále, aby bylo v případě neuznání některé ze žalobcem sporovaných základních životních potřeb jako nezvládnuté, jednoznačně vysvětleno, co je důvodem jejího odlišného hodnocení oproti roku 2022, aby tím došlo k úplnému vypořádání odvolacích námitek žalobce. Teprve na základě i pro poučeného laika srozumitelných závěrů posudkové komise bude moci žalovaný vydat rozhodnutí, které by bylo přesvědčivé a odpovídalo shora konstatovaným požadavkům právních předpisů a judikatury.

36. Za dané situace, kdy soud napadené rozhodnutí zrušil podle a b) a věc vrátil žalovanému, aby tyto nedostatky napravil, nezabýval se již soud dalšími námitkami žalobce, neboť by to bylo předčasné.

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle věty první Jelikož měl žalobce ve věci úspěch, soud výrokem II. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení – náhradu za zastoupení žalobce advokátem, a to ve výši celkem 18 404,10 Kč, která se skládá z částky 4 620 Kč za každý jeden úkon právní služby (právní zástupce žalobce ve věci učinil celkem tři úkony právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení, podání žaloby a podání repliky) podle , a a d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „“), z tzv. režijního paušálu podle , odst. 4 ve výši 450 Kč za každý jeden úkon právní služby a dále z náhrady DPH ve výši 3 194,1 Kč (tj. 21 % z částky 15 210 Kč), neboť žalobce zastupující advokát je registrován jako plátce DPH. Procesně neúspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nenáleží.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 31. srpna 2026

Mgr. Ladislav Vaško v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.