Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 A 23/2026 - 27.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 A 23/2026 - 27
4
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci
žalobkyně
L. T. H., narozena X
bytem X
zastoupena Mgr. Petrem Václavkem, advokátem
sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,
sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2026, č. j. MV-101394-4/SO-2026, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě,
takto:
I. Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku žalobě se zamítá.
II. Žalobkyni se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2026, č. j. MV-101394-4/SO-2026, jímž bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 30. 4. 2026, č. j. OAM-7468-109/PP-2022, kterým byla podle § 87e odst. 1 písm. a) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území ČR, neboť žalobkyně není rodinným příslušníkem občana EU, a byla jí stanovena lhůta 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí k vycestování z území.
2. Žalobkyně v žalobě současně navrhla, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek ve smyslu § 73 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Tento návrh žalobkyně odůvodnila tím, že je státní příslušnicí Vietnamské socialistické republiky. Na území ČR v současné době nedisponuje platným povolením k pobytu, ani není oprávněna setrvat na území na základě tzv. bezvízového styku po dobu 90 dní. Kromě výše zmíněného zájmu na přítomnosti žalobkyně na území z důvodu hájení svých práv v rámci probíhajícího soudního řízení spočívá nutnost setrvat na území ČR také v péči o syna žalobkyně, L. D. M., nar. X. Nezletilý žije v ČR od narození, je zde plně integrován, navštěvuje českou základní školu. V českém kolektivu má vytvořené náležité kamarádské vazby a ČR považuje za svůj domov. Ve Vietnamu nezletilý nikdy dlouhodobě nežil. Žalobkyně proto má za to, že je zcela nezbytné odložit právní moc a další účinky rozhodnutí žalovaného, a odvrátit tak hrozbu vycestování nezletilého, což je zcela logicky důsledkem vycestování žalobkyně samotné. Otec nezletilého je v současnosti vazebně stíhán a nezletilý kromě osoby žalobkyně na území nemá nikoho, kdo by se o něj mohl postarat. Žalobkyně podotýká, že se dnem podání tohoto návrhu na přiznání odkladného účinku blíží začátek nového školního roku 2026/2027, což se pojí i s nástupem nezletilého do dalšího ročníku základní školy. Pokud by se žaloba ukázala býti důvodnou, avšak nebyl jí přiznán odkladný účinek, vedlo by to k tomu, že nezletilý by v důsledku vycestování přišel minimálně o začátek, avšak o větší část školního roku, což by s sebou neslo následky i v podobě přetrhání kamarádských vazeb a celkové ztráty zázemí, které v ČR od má.
3. Žalovaný v písemném vyjádření navrhl, aby soud návrh na přiznání odkladného účinku zamítl. Zdůraznil, že žalobkyně dovozuje své postavení rodinného příslušníka občana EU k O. K., občanu ČR. Dne X se žalobkyni narodil syn L. D. M., ke kterému určil otcovství O. K. Syn žalobkyně má občanství Vietnamské socialistické republiky. Dne X se žalobkyni narodila dcera L. M. A., kdy žalobkyně uvedla, že jejím otcem je N. V. K., který je jejím manželem. Uvedl, že z cizineckého informačního systému zjistil, že nezletilá dcera a manžel žalobkyně dne 5. 4. 2026 vycestovali z území ČR. Na základě této skutečnosti nic nebrání žalobkyni a jejímu synovi vycestovat také. Upozornila na to, že O. K. je v současné době ve vazbě pro závažnou trestnou činnost (trestná činnost páchaná na nezletilé osobě) a není schopen vykonávat rodičovskou péči. Doplnila, že v posuzovaném případě napadeným rozhodnutím není žalobkyně zbavena možnosti realizovat rodinný život. Napadené rozhodnutí nebrání žalobkyni, aby se synem vycestovala společně za svou dcerou do země původu. Podotkl, že obě děti jsou občany Vietnamské socialistické republiky a náleží jim právo pobývat především v domovském státě.
4. Podle § 73 odst. 1 a 2 s. ř. s. platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný § 73 odst. 2 s. ř. s. je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.
5. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění má žalobce tvrdit a prokázat k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v § 73 odst. 2 s. ř. s. vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samotného žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že se žalobcův majetek zmenší, a tím mu bude způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině žalobce a s tím spojené sankci. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení újmy hrozící žalobci nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných rozhodnutí správních orgánů. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde žalobci hrozí natolik závažná újma, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně do meritorního rozhodnutí věci soudem ustoupit zájmům žalobce.
6. Soud veden shora uvedeným testem posoudil návrh žalobkyně a dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala splnění hned první podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, tj. existenci újmy, která by byla způsobena výkonem nebo jinými právními následky žalobou napadeného rozhodnutí.
7. V projednávané věci žalobkyně brojí proti rozhodnutí o zamítnutí její žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu na území ČR. Soud považuje pro danou věc za zcela stěžejní, že žalobkyně dne 30. 5. 2022 požádala o vydání povolení k přechodnému pobytu rodinného příslušníka občana EU na území ČR. Žalobkyně tedy ve správním řízení, které vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, žádala o vydání nového povolení k přechodnému pobytu, nikoli změnu či prodloužení platnosti povolení k přechodnému pobytu. Touto podstatnou okolností se skutkový stav v posuzované věci podstatně odlišuje od situace, kdy např. dojde k zamítnutí žádosti o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu nebo ke zrušení trvalého pobytu, neboť v důsledku takového rozhodnutí se postavení účastníka řízení – cizince změní. Judikatura soudů rozhodujících ve správním soudnictví dospěla k závěru, že za takového skutkového stavu lze žalobě přiznat odkladný účinek, neboť již samotné rozhodnutí o zamítnutí žádosti o prodloužení určitého pobytového statusu (resp. o jeho zrušení) je schopno žadateli přivodit újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., a to zejména z důvodu, že jím žadatel ztrácí oprávnění k pobytu na území ČR a je fakticky nucen je opustit. V nyní posuzovaném případě je tedy skutkový stav zcela odlišný od toho, na jehož základě byl zformulován uvedený právní závěr.
8. S ohledem na předestřené skutečnosti soud konstatuje, že v projednávané věci je vyloučeno, aby napadeným rozhodnutím mohla žalobkyni vzniknout újma ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s., neboť napadené rozhodnutí nestanoví žalobkyni povinnost opustit území ČR a nijak nemění její pobytový status.
9. Prokázat negativní důsledek (újmu) spočívající ve výkonu napadeného rozhodnutí nebo jeho jiných právních následcích jako jednu z podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě bylo výhradně na žalobkyni. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila, jelikož z výše uvedeného je zjevné, že výkon napadeného rozhodnutí nemůže pro ni znamenat újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení, pokud jde o újmu, která by jí vznikla v důsledku napadeného rozhodnutí, neboť je vyloučeno, aby výkon napadeného rozhodnutí nebo jeho jiné právní následky způsobily žalobkyni újmu.
10. Vzhledem ke shora popsaným skutečnostem, kdy je možno konstatovat, že žalobkyně ohledně již první ze tří kumulativně daných zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě neunesla břemeno tvrzení, natožpak břemeno důkazní, ztratilo na významu, aby se soud zabýval případným splněním ostatních dvou zákonných podmínek, jak byly vymezeny shora. Veden těmito úvahami soud rozhodl výrokem I. usnesení tak, že podané žalobě odkladný účinek nepřiznal.
11. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobkyni zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle § 4 odst. 1 písm. h) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (žalobci) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. 9 As 270/2023-21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012-32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 Sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
12. Soudní poplatek je žalobkyně povinna uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 37033024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 5449002326.
Poučení:
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
Ústí nad Labem 31. srpna 2026
Mgr. Ladislav Vaško v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.