Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 44/2024 - 37

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Zuzany Bystřické a soudců Mariana Kokeše a Ľubomíra Majerčíka, ve věci

žalobce: J. M.

zastoupený advokátem JUDr. Lubomírem Málkem

sídlem Horní 6, 580 01 Havlíčkův Brod

proti

žalovanému: Ministerstvo životního prostředí

sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2024, č.j. MZP/2023/240/2465, sp. zn. ZN/MZP/2023/240/288,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2024, č. j. MZP/2023/240/2465, sp. zn. ZN/MZP/2023/240/28 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, Odboru životního prostředí a zemědělství (dále jen „krajský úřad“), ze dne 16. 10. 2023, č. j. KUJI 96324/2023, sp. zn. 1961/2023 (dále jen „rozhodnutí krajského úřadu“), jímž bylo dle ustanovení , o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“) rozhodnuto o jeho námitce k záměru na vyhlášení přírodní památky Bartoušovská Lipka (dále jen „přírodní památka“), tak, že se námitce o nesouhlasu se začleněním pozemku p. č. X (ostatní plocha – ostatní komunikace), k. ú. X, do Památky nevyhovuje.

II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě

2. Ve včas podané žalobě žalobce zrušení napadeného rozhodnutí.

Nedostatečné posouzení zásahu do vlastnického práva a práva podnikat

3. Správní orgány podcenily dopady vyhlášení přírodní památky na výkon vlastnických a nájemních práv žalobce. Přestože dovodily, že hospodaření na rybníce nebude vyhlášením přírodní památky omezeno, současně připouštějí nutnost respektovat ochranu zvláště chráněných druhů a v některých případech získání zákonné výjimky. Tento závěr je vnitřně rozporný. Plán péče uvádí, že způsob hospodaření na rybníce má zásadní vliv na předmět ochrany. Vyhlášení přírodní památky může vést k omezení manipulace s vodní hladinou, přístupu k rybníku a výkonu rybářského hospodaření tvořící základ podnikatelské činnosti a obživy rodiny žalobce.

Nepřiměřenost vyhlášení přírodní památky

4. Správní orgány neprovedly řádné poměření veřejného zájmu na ochraně přírody s ústavně chráněnými právy žalobce (su práv a svobod, dále jen „Listina“), zejména právem vlastnit majetek a právem podnikat. Správní orgány se dostatečně nezabývaly konkrétními dopady rozhodnutí na dotčené vlastníky a nájemce ani otázkou, zda zásah do jejich práv není nepřiměřený vzhledem ke sledovanému cíli ochrany přírody. Žalobcem provozovaný chov násadových ryb rovněž představuje veřejný zájem, který měl být při posouzení věci zohledněn.

Existence méně omezujících prostředků ochrany přírody

5. Vyhlášení přírodní památky představuje krajní prostředek ochrany. Správní orgány přesvědčivě nevysvětlily, proč nelze sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími opatřeními. Současný způsob hospodaření existenci chráněných druhů neohrožuje. Jejich výskyt naopak dokládá, že stávající režim je pro ně vhodný. Správní orgány se dostatečně nevypořádaly s možností zachování současného stavu nebo využití jiných forem ochrany přírody.

Nedostatečné odůvodnění rozsahu vymezeného chráněného území

6. Správní orgány nepřesvědčivě odůvodnily zahrnutí pozemku p. č. X tvořícího hráz rybníka do vymezeného chráněného území. Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jaký konkrétní význam má tento pozemek pro ochranu předmětu ochrany ani proč nebylo možné stanovit hranice chráněného území užším způsobem. Odůvodnění rozsahu přírodní památky je nedostatečné.

Nedostatečné vypořádání odvolacích námitek

7. Žalovaný se nevypořádal dostatečně konkrétně s odvolacími námitkami. Neobjasnil, proč nejsou vhodná jiná, méně restriktivní ochranná opatření, ani proč veřejný zájem na vyhlášení přírodní památky převažuje nad dotčenými vlastnickými a podnikatelskými právy. Rozhodnutí proto žalobce považuje za nedostatečně odůvodněné.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žaloba téměř kopíruje obsah odvolání. Žalovaný odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí a rozhodnutí krajského úřadu.

9. Pozemek p. č. X tvoří významné centrum výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů. Jelikož se jedná o prvky krajiny (rybník a jeho litorální zónu), které na sebe bezprostředně navazují, posuzuje se lokalita komplexně jako celek. Hranice je navržena v co nejnutnějším rozsahu. Na základě žádosti žalobce bylo upuštěno od vyhlášení ochranného pásma (nebyly zahrnuty další žalobcem vlastněné pozemky). Opatření se považují za běžná. Nebylo důvodu se jimi detailně zabývat. Základní ochranné podmínky pro zvláště chráněná území vyplývají přímo ze zákona. Bližší ochranné podmínky se stanovují individuálně pro každé území. Veřejný zájem na ochraně přírody a krajiny je dán již tím, že je vypracován návrh na vyhlášení zvláště chráněného území. nestanoví, že by vlastnické právo bylo absolutně neomezené. I v současné době žalobce nebyl oprávněn hospodařit na rybníce Lipka a v jeho okolí libovolně. Byl povinen se v rámci podnikání řídit právním řádem ČR.

IV. Replika

10. Žalobce trvá na podané žalobě. Zopakoval, že není nezbytně nutné vyhlašovat na území přírodní památku a je možné zachovat současný stav a odkázal na argumenty uvedené v žalobě.

V. Posouzení věci soudem

11. Krajský soud v Brně (dále také „soud“) ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), bez nařízení ústního jednání přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož i předcházející rozhodnutí krajského úřadu včetně řízení předcházejícího jejich vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

12. Podstatou nyní projednávané věci je nesouhlas žalobce se zařazením jeho pozemků do přírodní památky.

13. Krajský soud předesílá, že žalobní námitky se v mnohém neliší od námitek uplatněných žalobcem v odvolání. Jak Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) setrvale judikuje, v žalobě je třeba odlišovat uplatněné žalobní námitky a jednotlivé dílčí argumenty na jejich podporu. Správní soud má povinnost vypořádat se přezkoumatelným způsobem se všemi uplatněnými žalobními námitkami, což ale neznamená, že musí nutně reagovat na každý dílčí argument či tvrzení žalobce (viz rozsudek ze dne 14. 2. 2013, č. j. -54). Odkáže-li soud v případě shody mezi svým názorem a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí na toto odůvodnění, jde o běžnou a možnou praxi, neboť není smyslem soudního přezkumu opakovat již dříve vyřčené (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. , č. 1350/2007 Sb. NSS).

14. Dále soud považuje za vhodné uvést, že správní soud hodnotí rozhodnutí správního orgánu vydaná v I. a II. stupni jako jeden celek. „Řízení, z něhož vzešlo napadené správní rozhodnutí, je ovládáno zásadou jednotnosti řízení. Tato zásada (mimo jiné) znamená, že řízení až do vydání rozhodnutí představuje jeden celek, tedy totéž řízení zahrnuje jak řízení odehrávající se před správním orgánem prvního stupně, tak i případné odvolací řízení. Tato řízení se tedy pojímají dohromady, ve svém komplexu“ (viz rozsudek NSS ze dne 27. 2. 2013, č. j. -47).

15. Soud při meritorním posouzení důvodnosti žaloby vyšel zejména z následující relevantní právní úpravy.

16. Dle § 2 odst. 2 b) a e) ZOPK se ochrana přírody a krajiny zajišťuje mimo jiné zvláštní ochranou vzácných či ohrožených druhů a vytvářením sítě zvláště chráněných území a péčí o ně.

17. Dle § 14 odst. 1 ZOPK území přírodovědecky či esteticky velmi významné nebo jedinečné lze vyhlásit za zvláště chráněné; přitom se stanoví podmínky jeho ochrany.

18. Dle § 36 odst. 1 ZOPK přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky.

19. Dle § 36 odst. 2 ZOPK změna nebo poškozování přírodní památky nebo její hospodářské využívání vedoucí k jejímu poškození jsou zakázány.

20. Dle § 40 odst. 1 ZOPK je-li třeba vyhlásit chráněné území nebo jeho ochranné pásmo, zajistí orgán ochrany přírody zpracování záměru na vyhlášení zvláště chráněného území nebo jeho ochranného pásma. V záměru orgán ochrany přírody vyhodnotí stav dochovaného přírodního prostředí v území a navrhne vhodný způsob a rozsah ochrany území včetně jeho bližších ochranných podmínek.

21. Dle § 43 ZOPK může orgán ochrany přírody výjimky ze zákazů ve zvláště chráněných územích povolit v případě, kdy jiný veřejný zájem převažuje nad zájmem ochrany přírody, nebo v zájmu ochrany přírody anebo tehdy, pokud povolovaná činnost významně neovlivní zachování stavu předmětu ochrany zvláště chráněného území.

22. Dle § 44 odst. 4 ZOPK lze v bližších ochranných podmínkách zvláště chráněných území vymezit činnosti a zásahy, jejichž provádění je vázáno na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody.

23. Dle § 58 odst. 1 ZOPK je ochrana přírody a krajiny veřejným zájmem. Každý je povinen při užívání přírody a krajiny strpět omezení vyplývající z tohoto zákona.

24. Dle , o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) jsou vodními díly stavby sloužící mimo jiné ke vzdouvání a zadržování vod; patří mezi ně zejména hráze a vodní nádrže.

25. Dle je vlastník vodního díla povinen udržovat vodní dílo v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů.

26. Ze správního spisu soud zjistil, že navrhované zvláště chráněné území přírodní památky se nachází na pozemcích p. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH, XCH, XI, XJ, XK, XL a XM, k.ú. X, na ploše 9,235 ha. Předmětem ochrany je mozaika význačných vodních a mokřadních biotopů, především vodní plochy s makrofytní vegetací, vegetace vysokých ostřic, rákosiny a krátkostébelné suché trávníky; populace čolka velkého (Triturus cristatus) a voďanky žabí (Hydrocharis morsus – ranae).

27. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že záměr s ohledem na předmět a cíle ochrany (dlouhodobé zachování podmínek pro rozvoj všech význačných biotopů) obsahuje vymezení bližších ochranných podmínek, v nichž jsou v souladu s § 44 odst. 4 ZOPK navrženy činnosti a zásahy, jež lze vykonávat pouze s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody: a) měnit vodní režim, manipulovat s vodní hladinou, b) provozovat rybářství, c) provádět změnu, obnovu nebo údržbu vodního díla spojenou se zásahem do hráze, dna či břehů, odbahňovat vodní dílo, provádět zásahy do litorálních porostů, d) aplikovat biocidy, závadné látky, vápnit, hnojit, e) povolovat nebo uskutečňovat změny druhu pozemků nebo způsobu jejich využití, f) zřizovat myslivecká zařízení (krmeliště, vnadiště, újediště a slaniska, posedy, sklopce, apod.), g) zakládat skládky či úložiště jiných materiálů, a to i přechodně (vyjma orgánem ochrany přírody vytvářených zimovišť) a h) povolovat a umisťovat nové stavby, provádět terénní úpravy, provádět činnosti, které mohou způsobit změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému anebo narušovat půdní povrch a drnovou vrstvu (vyjma orgánem ochrany přírody vytvářených drobných vodních tůní či strhávání drnu). Důvodem vyhlášení je výjimečná přírodovědná hodnota lokality jako naleziště ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým i vědeckým významem.

28. Dne 29. 8. 2023 uplatnil žalobce k záměru své námitky jakožto vlastník pozemků p. č. XN (zde navrhované ochranné pásmo přírodní památky) a X (součást navrhované přírodní památky), v k. ú. B., jelikož s vyhlášením přírodní památky a jejího ochranného pásma nesouhlasil.

Nedostatečné posouzení zásahu do vlastnického práva a práva podnikat

29. Předně žalobce namítá, že správní orgány podcenily dopady vyhlášení přírodní památky na výkon jeho vlastnických a nájemních práv. Přestože dovodily, že hospodaření na rybníce nebude vyhlášením přírodní památky omezeno, současně připouštějí nutnost respektovat ochranu zvláště chráněných druhů a v některých případech získat výjimky podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Tento závěr je vnitřně rozporný. Plán péče uvádí, že způsob hospodaření na rybníce má zásadní vliv na předmět ochrany. Vyhlášení přírodní památky může vést k omezení manipulace s vodní hladinou, přístupu k rybníku a výkonu rybářského hospodaření tvořící základ podnikatelské činnosti a obživy rodiny žalobce.

30. Obdobnou námitku žalobce uplatnil jak před žalovaným, tak před krajským úřadem. Žalovaný k tomuto ve svém rozhodnutí uvedl, že z podkladového materiálu s názvem „Průzkumy přírodních prvků (botanika, floristika, entomologice, herpetologie) v lokalitě Bazanovec (Lipka) v k.ú. X“ zpracovaného RNDr. E. E., Ph.D., Ing. P. H. & Ing. J. K., Ph.D., DiS., v roce 2021 vyplývá, že navržené území přírodní památky nabízí široké spektrum význačných biotopů. Z pohledu ochrany přírody je zásadní garnitura druhů mokřadních a vodních biotopů. Plošně nejrozsáhlejší přírodovědně zajímavý a cenný fenomén navazující na rybník Lipka představuje vegetace vysokých ostřic s bohatou populací vrbiny kytkokvěté a porosty rákosin s významným výskytem ptáků např. chřástala vodního. Podstatnou skupinou jsou i druhy typické pro krátkostébelné suché trávníky (např. světlík tuhý pravý, mateřídouška vejčitá či hvozdík kropenatý). Mimořádnou pozornost zasluhuje zejména tůň pod jižním svahem s početnou populací voďanky žabí, představující regionálně nový a významný výskyt tohoto druhu, a s výskytem chráněných obojživelníků včetně čolka velkého. Tyto hodnoty tvoří podle žalovaného předmět ochrany daného území.

31. Soud souhlasí se žalovaným, že z uvedeného je patrné, že se v navrhovaném území přírodní památky nachází jedinečné ekosystémy s regionálním významem, na něž je vázán výskyt vzácných a ohrožených druhů. Tyto skutečnosti podle soudu naplňují předpoklady pro vyhlášení přírodní památky podle § 36 odst. 1 ZOPK.

32. Rovněž se lze ztotožnit s názorem, že jelikož je předmětná lokalita místně unikátní jako celek, není možné z ní vyřadit pozemky, na nichž se nachází samotný rybník Lipka. Vegetace vysokých ostřic a rákosiny na něj totiž přímo navazuje a vytváří jeho litorální zónu. Rovněž pak není možné vyřadit ani pozemek p. č. X neboť ten tvoří jeho hráz. Žalovaný k tomu dále uvedl, že hranice lokality byla zvolena co nejminimalističtěji, avšak tak, aby ještě umožnila řádné zabezpečení předmětů ochrany. S tímto závěrem se lze ztotožnit. Původní záměr předpokládal ochranné pásmo v zákonném rozsahu. Jak žalovaný upozornil, po znovu zhodnocení záměru bylo vyhověno požadavku žalobce na vyloučení pozemku p. č. XN z navrhovaného ochranného pásma, resp. na vyhlášení bez ochranného pásma, neboť jeho nestanovení nepředstavuje významné ohrožení předmětu ochrany, tj. samotného vymezeného zvláště chráněného území. Z toho je tak seznatelné, že se správní orgány danou lokalitou řádně zabývaly.

33. Ochrana přírody je veřejným zájmem, každý je povinen omezení při užívání přírody a krajiny strpět (§ 58 ZOPK). S tím souvisí rovněž právo žalobce na podnikání a vlastnictví. Činnosti, které by znamenaly změnu, poškození nebo hospodářské využívání přírodní památky vedoucí k poškození, jsou zakázány podle § 36 odst. 2 ZOPK. Jejich případné provedení by vyžadovalo výjimku podle § 43 odst. 1 ZOPK. V případě zásahu do zvláště chráněného druhu může být současně nutná výjimka podle § 56 ZOPK. Naproti tomu činnosti výslovně vymezené v bližších ochranných podmínkách podléhají předchozímu souhlasu orgánu ochrany přírody podle § 44 odst. 4 ZOPK. Orgán ochrany přírody souhlas vydá, prokáže-li se, že zamýšlená činnost neohrozí zachování příznivého stavu předmětu ochrany. V posuzovaném případě nejsou další specifická omezení stanovena. Vyhlášení přírodní památky přináší žalobci preventivní kontrolu uvedených činností, nikoliv jejich plošný zákaz ani automatické znemožnění rybářského hospodaření.

34. Pokud žalobce namítá, že bude ve svém přístupu k rybníku a výkonu hospodaření omezen, soud se s námitkou neztotožnil v rozsahu, v němž žalobce dovozuje faktické znemožnění rybářského hospodaření. Vyhlášením přírodní památky bude výkon některých činností, zejména manipulace s vodní hladinou, provozování rybářství a zásahy do vodního díla, vázán na předchozí souhlas orgánu ochrany přírody (viz odstavec výše). Jde tedy o určité omezení, nikoli však o jejich plošný zákaz či o jejich automatické znemožnění. Souhlas k činnostem podle § 44 odst. 4 ZOPK se vydá, prokáže-li se, že navrhovaný zásah (zamýšlená činnost) neohrozí zachování příznivého stavu předmětu ochrany. Nelze odhlédnout od toho, že ani za stávajícího stavu není žalobce oprávněn hospodařit na rybníku bez omezení. Jak správně uvedl žalovaný, rybník je významným krajinným prvkem (§ 3 odst. 1 písm. b) ZOPK), požívajícím ochrany podle § 4 odst. 2 ZOPK. Žalobce tedy již za stávajícího stavu nemůže bez souhlasu orgánu ochrany přírody provádět zásahy, které by mohly vést k poškození či zničení rybníka nebo k ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce. Takové posouzení může být nutné i při rekonstrukci havarijního stavu hráze. Vyhlášení přírodní památky tedy přináší další preventivní ochranný režim pro vyjmenované činnosti. Z vymezených ochranných podmínek neplyne zákaz přístupu žalobce k rybníku či zákaz jeho obsluhy motorovými vozidly. Žalobce ostatně neuvedl konkrétní opatření, z něhož by takové omezení vyplývalo. Případná změna či vybudování přístupové komunikace nebo jiný terénní zásah by však mohly podléhat posouzení podle bližších ochranných podmínek.

35. Žalovaný správně uvedl, že hráz je vodním dílem ve smyslu . Vlastník vodního díla je podle povinen vodní dílo udržovat v řádném stavu tak, aby nedocházelo k ohrožování bezpečnosti osob, majetku a jiných chráněných zájmů. Samotné vyhlášení přírodní památky proto nevylučuje provádění nezbytné údržby hráze. Konkrétní způsob jejího provedení však může podléhat posouzení z hlediska ochrany přírody.

36. Žalovaný dále poukázal na návrh Plánu péče [Plán péče o přírodní památku Bartoušovská Lipka na období 1.1.2024 - 31.12.2034 (součást záměru na vyhlášení)], podle něhož má způsob hospodaření na rybníce zásadní vliv na předmět ochrany. Návrh plánu péče pro rybník předpokládá polointenzivní jedno až dvouhorkový způsob hospodaření se smíšenou rybí obsádkou bez nepůvodních druhů, s regulačním přikrmováním a maximální hmotností ryb při výlovu 400 kg/ha. Plán péče je odborným a koncepčním podkladem ochrany přírody, pro žalobce však není závazný (§ 38 odst. 1 ZOPK) a sám o sobě nezakládá oprávnění k určitému způsobu hospodaření. Přípustnost konkrétních zásahů bude posouzena v navazujících řízeních. Z uvedeného nelze dovodit, že by vyhlášení přírodní památky vedlo k plošnému zastavení rybářského hospodaření či k likvidačnímu zásahu do podnikání žalobce. Ochranný režim naopak směřuje k nalezení způsobu výkonu rybářského hospodaření slučitelného s ochranou předmětu ochrany. Soud neshledal vnitřní rozpor mezi závěrem, že vyhlášení přírodní památky neznamená plošný zákaz rybníkářství, a skutečností, že některé konkrétní činnosti mohou vyžadovat předchozí souhlas orgánu ochrany přírody, popřípadě výjimku ze zákonného zákazu.

37. Pokud žalobce poukazuje na ochranu zvláště chráněných druhů, ani tato skutečnost neznamená, že by rybářské hospodaření bylo vyloučeno. Čolek velký je zvláště chráněným, silně ohroženým druhem. Z jeho výskytu však nelze bez vztahu ke konkrétnímu zamýšlenému zásahu dovodit, že každá činnost související s provozem rybníku bude nepřípustná. Tento druhový ochranný režim přitom neplyne z vyhlášení přírodní památky, ale uplatňoval se již při výskytu tohoto druhu v lokalitě.

38. Žalobce uvedl, že je třeba zajistit přes pozemek p. č. X příjezd k rybníku Lipka. Z této skutečnosti však neplyne, že vyhlášení přírodní památky přístup k rybníku znemožní. Žalobce dále popsal, že rybník využívá k chovu, výlovům a zimování ryb a že pro tyto účely potřebuje manipulovat s vodní hladinou. Neuvedl však konkrétní technické řešení, rozsah zamýšlených zásahů ani skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že tento způsob hospodaření nelze za podmínek ochrany přírody vykonávat. Případné vybudování nebo úprava přístupové komunikace by podle svého konkrétního provedení mohly podléhat předchozímu souhlasu orgánu ochrany přírody. Takový požadavek sám o sobě nepředstavuje zákaz zajištění přístupu. Soud k tomu doplňuje, že vznikne-li vlastníkovi či oprávněnému nájemci rybníka prokazatelná újma z omezení podle ZOPK, za stanovených podmínek upravuje finanční náhradu podle ZOPK.

Nepřiměřenost vyhlášení přírodní památky

39. Žalobce dále namítá, že správní orgány neprovedly řádné poměření veřejného zájmu na ochraně přírody s jeho ústavně chráněnými právy, zejména právem vlastnit majetek a právem podnikat. Správní orgány se dostatečně nezabývaly konkrétními dopady rozhodnutí na dotčené vlastníky a nájemce ani otázkou, zda zásah do jejich práv není nepřiměřený vzhledem k sledovanému cíli ochrany přírody. Provozovaný chov násadových ryb představuje veřejný zájem, který měl být při posouzení věci zohledněn.

40. Stran porušení majetkových práv jako základních práv garantovanýchu lze shodně se žalovaným odkázat na y, jenž zaručuje každému právo vlastnit majetek a přiznává vlastnickému právu všech vlastníků stejný zákonný obsah a ochranu. Vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem (y). Z toho je zřejmé, že lze vlastnické právo zákonem omezit z důvodu ochrany práv druhých a ochrany obecných zájmů (ochrany přírody a životního prostředí). S ohledem na povinnosti šetřit podstatu a smysl vlastnického práva (y) nesmí být vlastnické právo takto omezeno ve větší než přiměřené míře. tedy nestanovuje, že by vlastnické právo bylo absolutně neomezené, naopak uvádí, že musí být brán zřetel na ochranu určitých zájmů při jeho omezení. Ani právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost není neomezené. Čl. 26 odst. 1y zaručuje každému právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Podle y může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností. ZOPK představuje takový zákonný rámec, jenž za účelem ochrany přírody upravuje podmínky výkonu některých činností v přírodní památce.

41. Žalovaný pak příhodně odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. : „…stát je oprávněn užívání majetku v souladu s obecným zájmem v nezbytném rozsahu regulovat, což odpovídá i sociální funkci vlastnictví zakotvené v d a tam stanoveným limitům vlastnického práva. Zamítnutí námitek proti vyhlášení zvláště chráněného území (v daném případě přírodní památky) sice představuje regulační opatření ve vztahu k majetku stěžovatelů, jde však o nezbytné opatření předvídané zákonem a sledující obecný zájem.“

42. Žalovaný dále uvedl, že je nepochybné, že břemeno, jenž je v důsledku silného veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny na žalobce kladeno, není zjevně nepřiměřené. Soud se s tímto názorem ztotožňuje. Tento závěr odpovídá judikatuře Nejvyššího správního soudu, podle níž jsou zásahy do vlastnického práva při ochraně životního prostředí přípustné, jsou-li založeny na zákoně a je-li zachována spravedlivá rovnováha mezi veřejnými a soukromými zájmy (srov. rozsudek ze dne 29. 4. 2015, č. j. -50).

43. Soud neshledal, že by se správní orgány posouzením přiměřenosti omezení práv žalobce dostatečně nezabývaly. Zabývaly se významem chráněných přírodních hodnot, rozsahem ochranných podmínek, možností pokračování rybářského hospodaření i mírou omezení jednotlivých činností. Sledovaný cíl je legitimní, neboť ochrana přírody a krajiny je veřejným zájmem. Na základě odborných průzkumů byl prokázán výskyt vodních a mokřadních biotopů, litorálních porostů a populací druhů tvořících předmět ochrany. Vyhlášení přírodní památky je způsobilé tento cíl naplnit.

44. Žalobce dále tvrdí, že jím provozovaný chov násadových ryb představuje veřejný zájem. Soud k tomu uvádí, že , rybářský (dále jen „“) chov ryb řadí do rybníkářství, ale nestanoví, že by každý chov rybí násady byl vykonáván ve veřejném zájmu. Produkce rybí násady je rybníkářstvím ve smyslu a představuje legitimní způsob hospodářského využití rybníku. Z toho však neplyne, že jde o veřejný zájem. Vyhlášení přírodní památky nezakládá plošný zákaz rybníkářství ani neodnímá žalobci vlastnické či nájemní právo. Některé činnosti, včetně manipulace s vodní hladinou, výlovu, zásahů do hráze nebo provozování rybářství, budou podléhat individuálnímu posouzení orgánem ochrany přírody. Ze samotné povinnosti však nelze dovodit, že žalobce nebude moci rybník obhospodařovat, provádět nezbytnou údržbu hráze či zajišťovat přístup k rybníku. Žalobce nedoložil, že by dosavadní způsob hospodaření nebo nezbytné zásahy spojené s provozem rybníka nebylo možné vykonávat za podmínek ochranného režimu. Rybníkářství přitom může být podle omezeno zvláštním právním předpisem (ZOPK), který ochranu přírody a krajiny výslovně označuje za veřejný zájem.

45. Veřejný zájem na ochraně přírodních hodnot v daném případě dle zdejšího soudu převažuje nad omezením práv žalobce. Intenzita zásahu nedosahuje nepřiměřené míry.

Existence méně omezujících prostředků ochrany přírody

46. Dále žalobce namítá, že vyhlášení přírodní památky představuje krajní prostředek ochrany, aniž by správní orgány přesvědčivě vysvětlily, proč nelze sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími opatřeními. Současný způsob hospodaření existenci chráněných druhů neohrožuje, naopak jejich výskyt dokládá, že stávající režim je pro ně vhodný. Správní orgány se dostatečně nevypořádaly s možností zachování současného stavu nebo využití jiných forem ochrany přírody.

47. Rovněž touto námitkou se správní orgány zabývaly. Žalovaný uvedl, že navrhované ponechání stávajícího stavu či využití mírnějšího ochranného opatření (provádění pravidelných kontrol, individuální dohoda na způsobu ochrany) neposkytuje takové možnosti a nástroje, které může orgán ochrany přírody při hrozící újmě životnímu prostředí použít. Přírodní památky mají komplexnější ochranný systém tvořený základní podmínkou obsaženou v § 36 odst. 2 ZOPK a konkrétními bližšími podmínkami stanovenými ve vyhlašovacím předpisu.

48. Soud k tomu uvádí, že vyhlášení přírodní památky sice představuje intenzivnější formu ochrany než obecná ochrana přírody, ji však nepodmiňuje předchozím vyčerpáním všech jiných ochranných nástrojů. Podmínkou je, aby se v území nacházely přírodní hodnoty odpovídající kritériím ZOPK a aby zvolený rozsah a způsob ochrany byly přiměřené. Skutečnost, že se v lokalitě vyskytují chráněné druhy a cenné biotopy neznamená, že jejich dlouhodobé zachování dostatečně zabezpečuje současný ochranný režim. Předmětem ochrany není pouze výskyt jednotlivých druhů, ale funkčně propojená mozaika vodních a mokřadních biotopů, vysokých ostřic, rákosin a suchých trávníků. Účelem přírodní památky je dlouhodobě zachovat podmínky pro existenci a rozvoj těchto hodnot, nikoliv reagovat na jejich poškození.

49. Obecná ochrana rybníku jako významného krajinného prvku podle § 4 odst. 2 ZOPK se uplatní u zásahů, jež by mohly vést k jeho poškození, zničení nebo oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce. Druhová ochrana se zaměřuje na ochranu konkrétních druhů. Naproti tomu vyhlášení přírodní památky umožňuje stanovit jednotný a dlouhodobý ochranný režim pro celý ekologicky propojený celek a cíleně regulovat činnosti rozhodné pro jeho zachování.

50. Žalobce navrhl zachovat současný stav, provádět pravidelné kontroly a obecně vyjádřil ochotu individuálně se dohodnout na ochraně lokality. Tyto návrhy však blíže nekonkretizoval, zejména neuvedl obsah případných ochranných podmínek, způsob péče, rozsah kontrol ani mechanismus, který by dlouhodobě zajistil ochranu předmětu ochrany ve srovnatelné míře. Smluvní ochrana podle § 39 ZOPK je sice možná, žalobce však nepředložil konkrétní návrh smluvního režimu. Správní orgány tak mohly dát přednost zvláštní územní ochraně se závazně stanovenými bližšími ochrannými podmínkami.

51. Přestože správní orgány neprovedly formálně členěný test proporcionality, z jejich rozhodnutí ve vzájemné souvislosti plyne, že se zabývaly legitimním cílem ochrany přírody, vhodností zvláštní územní ochrany, možností mírnějších ochranných opatření i přiměřeností zásahu do práv žalobce. Zohlednily přírodovědný význam lokality, funkční propojení rybníka, litorálních porostů a hráze, důvody vymezení hranic, možnost pokračování rybářského hospodaření, individuální režim souhlasů, možnost náhrady případné újmy i skutečnost, že na základě požadavku žalobce upustily od vyhlášení ochranného pásma, takže další pozemky v jeho vlastnictví nebyly ochranným režimem dotčeny. Absence formálně oddělených kroků testu proporcionality nezpůsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí (viz rozsudek NSS ze dne 31. 3. 2021, č. j. -45).

Nedostatečné odůvodnění rozsahu vymezeného chráněného území

52. Dále žalobce namítá, že správní orgány nepřesvědčivě odůvodnily zahrnutí pozemku p. č. X tvořícího hráz rybníka do vymezeného chráněného území. Z rozhodnutí není zřejmé, jaký konkrétní význam má tento pozemek pro ochranu předmětu ochrany ani proč nebylo možné stanovit hranice chráněného území užším způsobem. Odůvodnění rozsahu přírodní památky je nedostatečné.

53. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, proč byl do vymezení přírodní památky zahrnut též pozemek p. č. X. Přestože je tento pozemek v katastru nemovitostí veden jako ostatní plocha, podle skutečného stavu tvoří hráz rybníka. Je proto součástí rybníka a nelze jej posuzovat odděleně. Předmět ochrany je vázán mimo jiné na zachování vodního režimu rybníku a jeho okolí. Hráz jako vodní dílo sloužící k zadržování vody ( ) má pro tento režim podstatný význam. Vyřazení hráze by vyloučilo možnost uplatnit na zásahy do hráze, dna a břehů jednotný ochranný režim přírodní památky.

54. Hranice přírodní památky byla vymezena v minimálním rozsahu potřebném pro zabezpečení předmětu ochrany (na žádost žalobce bylo upuštěno od vyhlášení ochranného pásma). Žalobce nenavrhl jiné konkrétní vedení hranice ani nevysvětlil, jak by při vyloučení hráze bylo možné zajistit ochranu vodního režimu a navazujících biotopů ve srovnatelné míře. Odůvodnění rozsahu přírodní památky soud shledal jako dostačující.

Nedostatečné vypořádání odvolacích námitek

55. Dále žalobce vytýká žalovanému, že se nevypořádal dostatečně konkrétně s jeho odvolacími námitkami. Zejména neobjasnil, proč nejsou vhodná jiná, méně restriktivní ochranná opatření, ani proč veřejný zájem na vyhlášení přírodní památky převažuje nad dotčenými vlastnickými a podnikatelskými právy. Rozhodnutí proto považuje za nedostatečně odůvodněné.

56. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobce, že žalovaný jeho odvolací námitky nedostatečně vypořádal. Žalovaný se neomezil na obecný odkaz na rozhodnutí krajského úřadu, ale jeho závěry převzal, rozvedl a doplnil. Zabýval se přírodovědným významem lokality, vymezením předmětu ochrany, důvody zahrnutí rybníku a jeho hráze do území přírodní památky, rozsahem ochranných podmínek, dopady na hospodaření žalobce, možností jiných forem ochrany i přiměřeností omezení práv žalobce ve vztahu k veřejnému zájmu na ochraně přírody. Při projednávání záměru postupoval žalovaný v souladu s právními předpisy a řádně se zabýval dopady rozhodnutí na vlastníky pozemků. Žalovaný vysvětlil, proč jiné formy ochrany neposkytují stejnou míru ochrany vodních a mokřadních biotopů. Vyhlášení přírodní památky nepředstavuje plošný zákaz hospodaření na rybníku, některé činnosti však podléhají individuálnímu posouzení.

57. Soud připomíná, že skutečnost, že žalovaný neodpověděl na každou dílčí argumentaci žalobce v samostatném odstavci či v pořadí, v němž byla uvedena v odvolání, nezakládá nedostatek odůvodnění. Podstatné odvolací námitky byly vypořádány srozumitelně a v dostatečném rozsahu. Rozhodnutí krajského úřadu a žalovaného je přitom nutno hodnotit ve vzájemné souvislosti jako jeden celek (viz rozsudek NSS č. j. -33).

58. Krajský soud uzavírá, že žalovaný i krajský úřad se dostatečně a v souladu s právními předpisy vypořádali s námitkami žalobce. Napadené rozhodnutí neshledal soud nezákonným ani nepřezkoumatelným. Bylo řádně zhodnoceno, že v souzené věci převažuje veřejný zájem na vyhlášení přírodní památky v rozsahu dotýkajícím se pozemků žalobce.

VI. Závěr a náklady řízení

59. Na základě výše uvedeného soud žalobu dle zamítl, neboť není důvodná.

60. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , podle něhož nestanoví-li tento jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly, pročež mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 31. srpna 2026

Zuzana Bystřická v.r.

předsedkyně senátu