Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 A 128/2025 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci

žalobkyně: obec Dolní Studénky, IČO 00635936

sídlem Dolní Studénky 99, 788 20

zastoupena advokátkou JUDr. Zuzanou Chlupáčovou

sídlem Na Okrouhlíku 2044/23, 182 00 Praha 8

proti

žalované: Národní sportovní agentura

sídlem Českomoravská 2420/15, 190 00 Praha 9

o žalobě proti rozhodnutí žalované z 4. 11. 2025, čj. NSA-00032/2024/2519/20,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. V této věci soud řeší, zda žalovaná nediskriminovala žalobkyni na základě kritéria vymezeného v bodě č. 17.9. (kritérium) výzvy Specifická výzva 19/2025 Regiony 2025 – investice nad 10 mil. Kč – Výstavba, Program č. 162 52, Regionální sportovní infrastruktura 2020-2026, čj. NSA-00000/2024/2519/1.

k podání žádostí o nenárokové dotace. Na podkladě tohoto kritéria je v případě rovnosti dosažených bodů jednotlivými uchazeči rozhodující datum a čas podání žádosti. Žalovaná zjistila, že žalobkyně podala žádost o poskytnutí dotace později než jiný žadatel se stejným bodovým ohodnocením. S ohledem na omezenou alokaci výzvy žalovaná tohoto jiného žadatele ještě podpořila, avšak nezbylo jí, než v záhlaví uvedeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) žádost žalobkyně o poskytnutí dotace zamítnout.

II. Podání stran

2. Žalobkyně se žalobou brání negativnímu rozhodnutí žalované. Namítá, že datum a čas podání žádosti nelze považovat za finálně rozhodující kritérium pro přiznání dotace, a to s ohledem na rozdílné podmínky datového připojení mezi jednotlivými regiony a náročnost datového přenosu. Jde podle ní o nahodilý ukazatel nijak nesouvisející s kvalitou žádosti a projektu. Dosáhnou-li dvě a více žádostí stejného počtu bodů, vzhledem k technickým rozdílům mezi uchazeči vytváří časové kritérium diskriminační podmínky. Tyto nabourávají zásadu rovnosti a právní jistotu. Poslední podpořenou žádost jiný žadatel doručil žalované o 55 sekund dříve nežli žalobkyně. Rozdíl v řádech několika sekund by neměl při splnění všech kvalitativních požadavků vést k vyloučení projektu, který je realizován ve veřejném zájmu.

3. Dále má žalobkyně za to, že podmínky stanovené žalovanou neobstojí ani v testu zákonnosti, neboť nahrávání dokumentů do systému zatížila technická vada. Nadto žalobkyně musela ke každé části své žádosti připojit přílohu, což prodlužovalo proces nahrávání žádosti. Výše uvedený rozdíl v řádech několika desítek sekund mohly způsobit i technické okolnosti, na něž žalobkyně neměla žádný vliv. Tyto výtky žalobkyně nevyvrací ani odkaz žalované na stanovisko provozovatele jednotného dotačního portálu (provozovatel portálu), které nereagovalo na snímky prokazující délku přenosu dat do systému.

4. Mezi žalobkyní a žalovanou panoval spor o to, kdy žalobkyně podala žádost. Žalovaná nejdříve uváděla jiný čas, aniž se vůči tomuto údaji v napadeném rozhodnutí řádně vymezila. Pouze uvedla, že šlo o administrativní pochybení. Žalobkyně k ověření skutečného data doručení žádosti navrhla, aby žalovaná ve věci nařídila ústní jednání. Žalovaná na tento návrh nereagovala. Tím dle žalobkyně zatížila své rozhodnutí vadou nepřezkoumatelnosti. Nadto nedostála své povinnosti provést důkazy potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu.

5. Ve vyjádření z 16. 1. 2026 žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. V uvedeném případě se jednalo o nenárokovou dotaci. Žadateli tedy ani při splnění formálních náležitostí a hodnotících kritérií nevzniká na dotaci očekávatelný nárok. Podané žádosti si konkurovaly. Pro případ rovnosti bodů několika žádostí žalovaná vymezila kritérium ke stanovení konečného pořadí. Časové kritérium od samého počátku stanovila v bodě 17.9. výzvy jako rozlišovací pravidlo v případě, že uchazeči dosáhnou stejného bodového ohodnocení. Výzva tedy předem obsahovala postup zajišťující rovné zacházení a předvídatelnost rozhodování. Současně v bodě 16.1. výzva jednoznačně určila, že se za okamžik podání žádosti považuje doručení datové zprávy do datové schránky poskytovatele. Žalovaná odmítla, že by časové kritérium představovalo libovůli, neboť toto pravidlo aplikovala stejně na každého žadatele. Žalovaná nemohla ovlivnit kvalitu připojení nebo objem nahrávaných příloh. Řídila se pravidly uvedenými ve výzvě, které nemohla následně modifikovat dle technických podmínek jednotlivých žadatelů.

6. Žalovaná nemůže vyloučit žalobkyní namítané technické prodlevy. Provozovatel portálu však v relevantní době nezaznamenal žádné anomálie ani poruchy systému. Ani případné individuální technické problémy na straně žalobkyně nemohou prolamovat časové kritérium dle bodu 17.9. výzvy.

7. Poslední podpořenou žádost podal jiný žadatel dne 15. 11. 2024 v 12:53:37 hodin. Žalobkyně podala svou žádost téhož dne v 12:54:32 hodin. K výtce, že žalovaná v předchozím běhu řízení uvedla u žádosti žalobkyně jiný časový údaj podání žádosti (v 12:22:08 hodin), žalovaná objasnila, že tento časový údaj odpovídal okamžiku odeslání vyplněného formuláře prostřednictvím portálu, a nikoli okamžiku podání (doručení) žádosti ve smyslu bodu 16.1. výzvy. Vzhledem k tomu, že byl okamžik doručení zjistitelný již z listinných podkladů, žalovaná nenařizovala ústní jednání.

III. Posouzení věci

8. Soud ověřil, že žalobu podala včas osoba k tomu oprávněná; jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené. Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí a v mezích uplatněných žalobních bodů [ a 2 , ], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

9. O věci soud rozhodl za splnění podmínek bez nařízení jednání, a to na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a jsou jim známy. Žalovaná ve vyjádření k žalobě výslovně sdělila, že na jeho nařízení již netrvá, a jelikož se žalobkyně se k této otázce nevyjádřila, soud její souhlas presumoval.

10. Žalobkyně navrhla provedení listinných důkazů (printscreeny z nahrávání žádosti), které však jsou již součástí správního spisu (viz vyjádření žalobkyně z 6. 10. 2025). Správním spisem, tj. včetně všech listin v něm založených, se nedokazuje. Soud ze správních spisů vychází. Žalobkyně neozřejmila, proč by tomu tak nemělo být i v této věci, resp. proč by soud měl nad rámec provedení těchto podkladů ve správním řízení dokazovat stejnými listinami i v řízení před soudem. Jde-li o odkazy na publicistické články, které žalobkyně zahrnula do žaloby, soud uvádí, že žalobkyně tyto výslovně neoznačila jako důkazní návrhy. I pokud by tomu tak bylo, soud by z níže vyložených důvodů nepotřeboval – s ohledem na to, jak nahlížel na stěžejní právní otázky – z těchto článků ověřovat, zda u žádostí o dotace dochází ke „klikacím soutěžím“.

11. Mezi stranami je nesporné, že žalobkyně 15. 11. 2024 podala žádost o poskytnutí dotace, kterou žalovaná zaevidovala pod č. REVV25-00021. Žádost splnila formální náležitosti. U věcného hodnocení získala maximální počet 80 bodů. Strany sporu se přou o to, zda žalovaná mohla zamítnout tuto žádost toliko s odkazem na to, že ji žalobkyně podala později než jiný žadatel, který stejně jako ona získal plný počet bodů. Žalobkyně napadla časové kritérium, které žalovaná stanovila v dotačních podmínkách.

12. Žalobkyně se domáhá ochrany před diskriminačním účinkem dotačních podmínek. K tomu soud uvádí následující.

13. Poskytnutí dotace je dobrodiním ze strany státu, na které není právní nárok ( , o rozpočtových pravidlech). S ohledem na nenárokovost tohoto typu dotací je omezen i rozsah soudního přezkumu na posouzení řádného procesu garantujícího rovnou ochranu práv a rovné zacházení se všemi žadateli za podmínek stanovených obecným způsobem. Jinak řečeno, žadatel nemá právo na samotný „výsledek“, ale toliko na řádný „proces“ s ním související [rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu (NSS) z 30. 9. 2015, čj. -46, č. 3324/2016 Sb. NSS, bod 31]. Řádný proces je přitom vymezen právními předpisy, podmínkami stanovenými v dokumentech, na které právní tituly poskytnutí dotace odkazují, potažmo základními procesními zásadami určujícími postup orgánů veřejné moci v právním státě (rozsudek NSS, čj. -30, bod 15). Poskytovatel dotace přitom vystupuje vůči žadateli o dotaci v tzv. vrchnostenském postavení a autoritativně rozhoduje o podmínkách poskytnutí dotace. Vždy je na žadateli, zda tyto podmínky příjme, či nikoli. Jinak řečeno, příjemce dotace obdrží od veřejné moci určité dobrodiní a jakousi protiváhou tohoto dobrodiní je právě akceptace dotačních podmínek (rozsudky NSS z 21. 7. 2005, čj. -90 či z 29. 10. 2009, čj. -63).

14. Poskytovatelé dotací tedy mají poměrně široké pole působnosti pro nastavení dotačních podmínek. Tento prostor pro uvážení správního orgánu ovšem není bezbřehý. Má své limity stanovené zákonem, případně si limity musí správní orgán ve své rozhodovací praxi vymezit sám a tyto následně dodržovat. Předem stanovená kritéria pro rozhodování správního orgánu nesmí být excesivní, např. stanovovat diskriminační podmínky, a rovněž se nesmí jednat o excesivní nebo svévolnou rozhodovací praxi správního orgánu při poskytování dotace. V rámci rozhodovací praxe je správní orgán povinen zohlednit konkrétní okolnosti daného případu a dbát na to, aby ve stejných či obdobných skutkových případech nevznikly nedůvodné rozdíly (rozsudek NSS z 2. 5. 2012, čj. -40, č. 2736/2013 Sb. NSS). Řádnost procesu přidělení dotace ale není dána pouze tím, že poskytovatel dotace bude rovně zacházet se všemi žadateli a zajistí rovnou ochranu jejich práv. NSS také připomněl, že dotační podmínky, jejichž dodržení správní soudy přezkoumávají, musí být vymezeny jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem (rozsudek NSS z 22. 5. 2024, čj. -47, či rozsudek z 30. 3. 2017, čj. -32, bod 33 a tam citovaná judikatura).

15. V posuzovaném případě žalovaná v rámci bodu 17.9. specifické výzvy vymezila podmínky ohledně poskytnutí dotace jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Soud souhlasí s tím, že jí vymezené podmínky – rozhodné pro posouzení tohoto případu – nevyvolávaly pochybnosti o jejich obsahu. V tomto ohledu obstály.

16. K žalobkyní namítanému diskriminačnímu účinku takto stanoveného kritéria pak soud nezávisle na tom, že má toliko omezený prostor k přezkumu dotačních podmínek, na tomto místě připomíná, že rozlišování vedoucí k porušení principu rovnosti je nepřípustné ve dvojím ohledu. Může působit jednak jako akcesorický princip, který zakazuje diskriminovat osoby při výkonu jejich základních práv (y), a jednak jako neakcesorický princip zakotvený (y), který spočívá ve vyloučení libovůle zákonodárce při rozlišování práv určitých skupin subjektů. Jinými slovy ve druhém případě jde o princip rovnosti před zákonem, který je skrze čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech součástí českého ústavního pořádku (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. , č. 309/2010 Sb., bod 32).

17. Zde nejde o akcesorickou rovnost (ve vztahu k právu na vlastnit majetek). Pro závěr o takové diskriminaci by bylo nutné zjistit nepřípustný důvod odlišného zacházení, kterými jsou pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, víra a náboženství, politické či jiné smýšlení, národní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní nebo etnické menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. V dané věci zjevně o žádný z vyjmenovaných důvodů nejde. Namítaný diskriminační důvod nelze podřadit ani pod pojem jiné postavení. Toto jiné postavení musí totiž být obdobné demonstrativně vyjmenovaným kategoriím. Musí se tedy týkat nějaké osobní vlastnosti, kterou zpravidla nelze ovlivnit (např. pohlaví, rasa) či o důvody spočívající na osobních volbách odrážejících osobnostní rysy každého z nás, jako je náboženství či politické názory. Se skutečností, že žalobkyně je menší obcí v Olomouckém kraji, kde prý není dostatečně rychlé připojení k internetu, nelze dost dobře pracovat jako s jiným postavením ve smyslu y.

18. Jde-li o neakcesorickou diskriminaci, např. v daňové oblasti se přezkum regulace omezuje toliko na vyloučení svévole při odlišování subjektů a práv (nálezy Ústavního soudu z 18. 8. 2004, sp. zn. , č. 512/2004 Sb., či z 21. 4. 2009, sp. zn. , č. 181/2009 Sb., bod 43). Soud vychází z premisy, že při přezkumu dotačních podmínek musí být ještě zdrženlivější než u přezkumu daňové regulace. I pokud se tedy žalobkyně domáhá nahlížení na svou kauzu optikou ústavního normativu rovnosti (y), intenzita soudního přezkumu je nízká. Soud by mohl shledat protiústavnost pouze v extrémním případě, pokud by pro preferenci dané osoby, či kategorie osob, žalovaná neměla vůbec žádný racionální důvod a jednalo by se z její strany o čirou libovůli. Jinými slovy žalovaná zde měla velkou míru diskrece.

19. Soud neshledal, že by žalovaná nastavením časového kritéria nabourávala neakcesorickou rovnost (y), která se neomezuje na vybrané rozlišovací důvody (např. nález Ústavního soudu z 30. 10. 2002, sp. zn. , č. 499/2002 Sb.). K porušení neakcesorické rovnosti může dojít, pouze pokud jde o extrémní nerovnost, případně pokud určitému pravidlu schází jakýkoliv účel a smysl a jedná se tak o libovůli (viz nález z 25. 6. 2002, sp. zn. , č. 403/2002 Sb.). V posuzované kauze nejde o přímé či nepřímé znevýhodnění žalobkyně. Žalovaná zacházela s žalobkyní stejně jako s každým jiným subjektem (žadatelem) v totožné situaci.

20. Žalovaná nastavila dotační podmínky zjevně nezávadným způsobem. Všechny podané žádosti nejprve posuzovala z hlediska formálních náležitostí a jejich přijatelnosti. Žádosti, které obstály v tomto prvním kroku, následně hodnotila věcně, a to maximálně 80 body. Žalovaná, vědoma si hraničních situací, ve výzvě současně stanovila postup pro případ, že dvě a více žádostí dosáhnou stejného bodového ohodnocení. Nejdříve žalovaná opětovně porovnala žádosti s rovným počtem bodů ve smyslu bodu 17.8. výzvy (velmi kvalitní/méně kvalitní), a pokud žádosti dosáhly i v tomto případě stejného počtu bodů, žalovaná je dle bodu 17.9. výzvy seřadila podle data a času jejich podání. Dříve podaná žádost se dle posledně cit. bodu výzvy umístí před žádostí, kterou podal žadatel posléze. Žalobkyně se s takto stanovenými dotačními podmínkami obeznámila, resp. akceptovala je již jen podáním žádosti o nenárokovou dotaci.

21. Žalovanou vymezené subsidiární kritérium času doručení žádosti dopadalo na všechny uchazeče stejným způsobem, aniž mezi nimi jakkoli rozlišovalo. Nelze tak hovořit o tom, že by žalovaná s žalobkyní zacházela jiným způsobem než s jinými žadateli. V žalovanou nastavených podmínkách nelze shledat ani skrytou diskriminaci. V doplňkovém kritériu chronologického seřazení žádostí podle času jejich doručení nelze objektivně spatřovat pravidlo, které by, byť skrytě, znevýhodňovalo některého z žadatelů o dotaci. Nejde ani o dílčí zjevně arbitrární kritérium. Žalovaná stanovením časového kritéria zakotvila legitimní nerozlišující mechanismus, který jí umožnil řešit situace, v nichž více žádosti dosáhlo – po vyčerpání všech jiných hodnotících mechanismů – stejného výsledku a zároveň dostupná alokace neumožňovala podpořit všechny tyto žádosti.

22. V tomto směru neobstojí ani žalobkyní namítané rozdíly ohledně technologické nerovnováhy či podmínek datového připojení v jednotlivých regionech. Byť je obecně známé, že uživatelé používají různě rychlé počítače (hardware i software), a také to, že ne všechna místa s připojením k internetu musí disponovat stejnou rychlostí datového připojení, vložením časového kritéria žalovaná zjevně nezamýšlela znevýhodnit „malé“ žadatele (obce na periferii). Soud míní, že toto doplňkové kritérium ve skutečnosti nemůže založit nerovné zacházení s malými žadateli.

23. Systém podávání online žádostí není nesmyslný, naopak v dnešní digitální době má své nezpochybnitelné místo. Podání žádostí přes webový portál s sebou nese výhodu, které ještě před několika lety nebylo možné dosáhnout u podání poštou či osobních doručení. Každé podání totiž s sebou nese na sekundy přesné časové razítko. Žalovaná nepochybila, pokud v souladu s dotačními podmínkami upřednostnila dříve podanou žádost teprve za situace, že dvě a více žádostí dosáhly stejného počtu bodů (nezávisle na tom, že se zde jednalo o plný počet bodů), a ani následně neodlišila kvalitní a méně kvalitní žádost (bodu 17.8. výzvy). Soud míní, že za takové situace bylo racionální, aby žalovaná seřadila žádosti s rovným počtem bodů chronologicky, jak jí byly doručeny.

24. V této obecné regulaci nelze identifikovat jakoukoli svévoli, nerovnost či skrytou diskriminaci, jak namítla žalobkyně. Soud nepominul, že žalobkyně podávala žádost necelou hodinu po otevření možnosti podávat žádosti dle sporné dotační výzvy. Sama si byla vědoma toho, že o prostředky z omezeného „balíku“ peněz soutěží s jinými žadateli. U těchto typů dotačních výzev zpravidla není možné uspokojit všechny, byť i úspěšné žadatele. Žalobkyně přesto, při vědomí, že nedisponuje moderním vybavením či rychlejším připojením k internetu, v žalobě rezolutně odmítla možnost využít zprostředkovatelské agentury, která jí mohla pomoci „rychleji“ a „úspěšněji“ podat žádost. Plynutí času není nahodilé, v konečném důsledku není nahodilým ani čas podání žádosti o dotaci. Naopak za nedostatečně odpovědné je třeba označit počínání žalobkyně, která úspěšnost své žádosti o dotaci sama vystavila náhodě spočívající v jejích možnostech a schopnostech sama podat žádost o dotaci. Žalobkyně je menší územně samosprávnou korporací, která disponuje veřejným rozpočtem. Bylo jen na ní, jaké priority si stanoví. Zda vyčlení prostředky k profesionální přípravě a podání žádosti o dotaci, nebo bude „riskovat“, že jako laik nezvládne žádost svépomocně podat. Žalobkyně měla dbát na přípravu podání žádosti o to více, pokud předem věděla, že bude „uploadovat“ datově rozsáhlejší přílohy než je obvyklé, resp. v porovnání s jinými žádostmi (zde šlo o dokumentaci ke sportovní hale). Za takové situace mohla reálně očekávat, že prostřednictvím svého počítače nebude schopna podat žádost ihned či v intervalu několika sekund či minut, resp. s dostatečnou časovou rezervou předtím, než další žádosti doručí jiní žadatelé.

25. Na shora uvedeném nic nemění ani to, že žádost, kterou žalovaná ještě podpořila (žádost nad pomyslnou čarou), jí jiný žadatel doručil jen o několik desítek sekund dříve. Navzdory minimálnímu časovému rozdílu jiný žadatel ve smyslu bodu 17.9 výzvy podal konkurenční žádost dříve než žalobkyně.

26. Nutno dodat, že po žalované nelze požadovat, aby každému žadateli zajistila totožné technické podmínky a datové připojení. Na vrub žalované nelze přičítat ani velikost příloh, které žalobkyně nahrávala do jednotného portálu. Takový výklad rovnosti se příčí selskému rozumu.

27. Žalobkyně také namítla, že nahrávání v rámci jednotného dotačního portálu zatížila technická vada, v jejímž důsledku měla žádost podat později, než by tomu bylo, pokud by této vadě nečelila. Žalovaná se touto námitkou zabývala již v napadeném rozhodnutí. Konstatovala, že tvrzené technické problémy nemůže vyloučit, ale podle stanoviska provozovatele jednotného dotačního portálu nebyl portál v tu dobu stižen jakoukoli poruchou systému. Žalobkyně přitom nezpochybnila stanovisko provozovatele portálu cílenými námitkami. Pouze poukázala na jí předložené printscreeny z nahrávání žádosti, z nichž plyne, že evidence žádosti a nahrávání příloh trvalo několik minut. S ohledem na akutní vytížení systému a objem nahrávaných příloh ovšem nelze bez dalšího dovozovat, že by několikaminutové zpoždění s nahráváním nutně znamenalo technickou vadu portálu.

28. Nadto soud opět upozorňuje, že i pokud by byl systém např. pro množství podávaných žádostí přetížen, a tudíž by nefungoval „dostatečně“ plynule, dopadalo by takové omezení na všechny žadatele obdobným způsobem. V nynější kauze žalovaná nezjistila žádnou anomálii či poruchu systému. Žalobkyně přitom žalované ani soudu nedokládala printscreen, který by zachycoval chybovou hlášku portálu. Pokud nebyla prokázaná vada nahrávání do portálu, nadto taková, která by zatížila jen část žadatelů (soutěžitelů), nelze uzavřít, že napadené rozhodnutí je stiženo nezákonností. Ani z tohoto hlediska se nejednalo o nerovné zacházení pro údajné rozdíly v individuálních technických podmínkách.

29. Konečně k tomu, že žalovaná ještě před vydáním napadeného rozhodnutí chybně uvedla datum a čas podání žádosti. Je sice pravdou, že žalovaná např. v přípisu z 27. 5. 2025, čj. NSA00032/2024/2519/12, informovala žalobkyni o přijetí její žádosti „podané dne 15. 11. 2024 ve 12:22:08 hodin“, avšak tuto zřejmou iniciální nesprávnost v podobě chybně uvedeného času podání (doručení) žádosti následně opravila. Již u seznámení žalobkyně s podklady pro vydání rozhodnutí a následně v napadeném rozhodnutí správně vymezila čas podání žádosti (tj. 12:54:32 hodin) a předcházející mylně uvedený čas doručení žádosti označila jako administrativní chybu. Tato chyba neměla ani dle soudu žádný vliv na vlastní úspěch či neúspěch žádosti žalobkyně. Samotný čas doručení žádosti žalobkyně jednoznačně plyne ze správního spisu, který obsahuje průvodku elektronického podání. Z ní je zřejmé, že žalobkyně skutečně doručila žádost žalované až ve 12:54:32 hodin. Napadené rozhodnutí tak nelze ani v tomto bodě označit za jakkoli chybné či nezákonné. V této souvislosti soud souhlasí s žalovanou, že za účelem ověření času podání žádosti za situace, v níž je toto jednoduše zjistitelné ze spisového materiálu, nemusela nařizovat ústní jednání. Nařízení jednání ve smyslu , , nekonvenovalo účelu řízení, ani uplatnění procesních práv žalobkyně.

IV. Závěr a náklady řízení

30. Lze shrnout, že žalovaná vymezila podmínky pro soutěž o nenárokovou dotaci transparentně, jasně a určitě. Nelze je považovat za překvapivé. Žalobkyně mohla postup žalované dopředu předvídat. Podáním žádosti žalobkyně vyjádřila souhlas s těmito dotačními podmínkami, a tedy i s tím, že vzhledem k nenárokovosti dotace jí ani při získání maximálního bodového ohodnocení (80 bodů) nemusí vzniknout nárok na dotaci. Časové kritérium, které s ohledem na omezenou dotační alokaci výzvy – při dosažení stejného bodového hodnocení dvou nabídek – umožňuje vybrat pouze dřívější žádosti, nelze označit za diskriminační. Na tom nic nemění ani námitky, jimiž žalobkyně poukazovala na rozličnou kvalitu datového připojení v jednotlivých regionech. Soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle Žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalované nevznikly žádné účelně vynaložené náklady nad rámec její běžné činnosti. Soud tedy nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok II).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u NSS, který o ní také rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá NSS. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet NSS lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha, 27. července 2026

Martin Lachmann v. r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.