Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54 Ad 18/2025 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci

žalobkyně: P. K., narozená X

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2025, č. j. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 4. 9. 2025, č. j. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí ze dne 12. 5. 2025, č. j. X. Uvedeným rozhodnutím ze dne 12. 5. 2025 odňala ode dne 6. 6. 2025 žalovaná žalobkyni invalidní důchod podle a , o důchodovém pojištění (dále jen „“), neboť podle posudku Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 2. 5. 2025 již není invalidní.

Žaloba

2. V žalobě žalobkyně uvedla, že posouzení posudkovým lékařem považuje za nepřesvědčivé a neúplné. Posudkový lékař nezohlednil namítané zdravotní problémy v souvislosti s navazující léčbou na onkologické onemocnění lékem Tamoxifen. Tyto dopady jsou popisovány v lékařských zprávách z onkologie ze dne 27. 3. 2024 a ze dne 5. 11. 2024, které jsou uváděny v přehledu podkladů, ze kterých posudkový lékař při vypracování posudku vycházel. Tyto vedlejší účinky vyústily do současného stavu, kdy 18. 9. 2025 byla žalobkyně hospitalizovaná a byla u ní provedena kyretáž děložního hrdla a těla. Zdůraznila, že se posudkový lékař dále nezabýval otázkou, jak se projevuje postižení páteře na pokles pracovní schopnosti způsobený onkologickým onemocněním. Neuvedl, proč nejsou podmínky pro použití , kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „“), pro navýšení poklesu pracovní schopnosti až o dalších 10 %. Uvedla, že v posudku bylo dále uvedeno, že neuropatie je lehká, bez funkčního omezení, parestesie reagují na Pregabalin. Upozornila na to, že v námitkách uváděla a dokládala to lékařskými zprávami, že léčba Neurontinem 300 mg je velmi omezená až nemožná kvůli nevolnostem (bolestem žaludku vystřelujícím pod obě podžebří). Neurontin byl odebrán a nahrazen nejdříve lékem PRAGIOLA 25 mg, následně 75 mg. Dále byl žalobkyni předepsán poněkolikáté lék na cholesterol (nesnášenlivost statinů, které vedou k ještě větším bolestem nohou) a Ezetimib STADA 10 mg z důvodu prevence onemocnění srdce kvůli vedlejším účinkům léčby.

Vyjádření žalované k žalobě

3. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě. Uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je onkologické postižení, což je zdravotní postižení uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1b přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. S ohledem na příznivou kliniku - bez komplikací, bez poradiačních změn, léčbu radioterapií bez chemoterapie, by posuzující lékař zvolil pokles pracovní schopnosti na dolní hranici rozpětí ve výši 15 %, ale pro komorbiditu je zvolena horní hranici rozpětí ve výši 25 %, neboť tuto míru poklesu pokládá u posuzované za plně odpovídající celkovému postižení pracovního potenciálu.

4. Žalovaná neshledala proběhlé řízení za nesprávné, posudkové řízení za neobjektivní, nebylo zjištěno žádné pochybení při vyhotovení podkladového posudku. Rozhodnutí o námitkách je dostatečně odůvodněno, jsou uvedeny a konkretizovány všechny lékařské zprávy, z nichž žalovaná vycházela, jakož i posudková rozvaha, zdravotní dokumentace byla pro posouzení a vyhotovení posudku zcela dostačující, posouzení proběhlo dle platné vyhlášky o invaliditě a v souladu se zákona o důchodovém pojištění. Zdravotní stav a jeho funkční důsledky byly pro účely posudkového závěru zjištěny v rozsahu, který je dostatečný pro použití posudkových kritérií stanovených v právních předpisech, protože byly objektivizovány všechny skutečnosti, týkající se zdravotního stavu nebo jeho funkčních důsledků, významné pro posudkový závěr. Nebyla zjištěna žádná vada řízení. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zpochybnila výsledek posouzení jejího zdravotního stavu, žalovaná navrhla jeho přezkoumání posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost osob pro účely soudního přezkumu ve věcech důchodového pojištění.

Posouzení věci soudem

5. O žalobě soud rozhodl v souladu s , (dále jen „“), bez jednání, neboť účastníci nesdělili soudu do dvou týdnů od doručení výzvy svůj nesouhlas s takovýmto projednáním, ačkoli byli ve výzvě výslovně poučeni, že nevyjádří-li se v dané lhůtě, má se za to, že souhlas s rozhodnutím bez jednání byl udělen. V kontextu nadepsaného ustanovení soud zároveň ve věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit a které jsou jim známy, přičemž ve svém hodnocení vycházel jednak z kompletního správního spisu vedeného v řešeném případě žalovanou a jednak z posudku a protokolu o jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) ze dne 23. 4. 2026.

6. Žaloba není důvodná.

7. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně byla poživatelkou invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně od 13. 4. 2024.

8. Dne 2. 5. 2025 se uskutečnila kontrolní lékařská prohlídka, podle posudku ze dne 6. 5. 2025 žalobkyně již nebyla invalidní, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 30 %. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně je dle posudku zdravotní postižení uvedené v kapitole II., oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Posudkem byl den zániku invalidity stanoven k datu jednání, tj. ke dni 2. 5. 2025. Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 5. 2025 podle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění odňala žalobkyni od 6. 6. 2025 invalidní důchod, neboť podle posudku lékaře IPZS ze dne 2. 5. 2025 žalobkyně již není invalidní.

9. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně námitky.

10. V řízení o námitkách byl znovu posouzen zdravotní stav žalobkyně. Posudkem o invaliditě ze dne 1. 9. 2025 bylo zjištěno, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav ve smyslu § 26 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je onkologické postižení, což je zdravotní postižení uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1b přílohy k vyhlášce, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti ve výši 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. S ohledem na příznivou kliniku (bez komplikací, bez poradiačních změn, léčbu radioterapií bez chemoterapie) by posuzující lékař zvolil pokles pracovní schopnosti na dolní hranici rozpětí ve výši 15 %, ale pro komorbiditu je zvolena horní hranici rozpětí ve výši 25 %, neboť tuto míru poklesu pokládá u žalobkyně za plně odpovídající celkovému postižení pracovního potenciálu. Posudkový lékař dále uvedl, že polyneuropatie je lehká, bez funkčního omezení, parestesie reagují na pregabalin. Postižení páteře je lehké, lehké s poklesem do 20 % dle kap. XIIII, oddíl E, položka 1b - lehké funkční postižení, postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, porucha statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu.

11. Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění platí, že „[p]ojištěnec je invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.“ Z odstavce 2 citovaného ustanovení vyplývá, že pokud pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, a pokud poklesla nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

12. Pracovní schopnost je definována v § 39 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění, podle kterého platí, že „[p]racovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.“ V souladu s odstavcem 4 citovaného ustanovení se při určování poklesu pracovní schopnosti vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek.

13. V § 39 odst. 5 zákona o důchodovém pojištění je dále stanoveno, že „[z]a zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí.“ V souladu s odstavcem 6 téhož ustanovení se za stabilizovaný zdravotní stav považuje takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Podle odstavce 7 téhož ustanovení je pojištěnec adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

14. Soud podotýká, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se vždy určuje v celých číslech s tím, že procentní míry poklesu pracovní schopnosti podle druhů zdravotního postižení jsou uvedeny v příloze k vyhlášce o posuzování invalidity. Z § 2 odst. 3 této vyhlášky přitom vyplývá, že „[j]e-li příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce více zdravotních postižení, jednotlivé hodnoty procentní míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro jednotlivá zdravotní postižení se nesčítají; v tomto případě se určí, které zdravotní postižení je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a procentní míra poklesu pracovní schopnosti se stanoví podle tohoto zdravotního postižení se zřetelem k závažnosti vlivu ostatních zdravotních postižení na pokles pracovní schopnosti pojištěnce. Za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se považuje takové zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti pojištěnce.“

15. Podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity dále platí, že „[v] případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů.“

16. V projednávané věci byl žalobkyni odňat invalidní důchod a její námitky byly zamítnuty s odůvodněním, že z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 25 %, přičemž pro vznik nároku na invalidní důchod je nutné, aby míra poklesu pracovní schopnosti byla minimálně 35 %.

17. Soud připomíná, že jedním z předpokladů pro vznik nároku na invalidní důchod je existence invalidity pojištěnce ve smyslu § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, jak vyplývá z § 38 téhož zákona. Bylo proto třeba zjistit, zda žalobkyně ke dni vydání napadeného rozhodnutí splňovala podmínky invalidity, tedy zda u ní došlo k poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 %. V této souvislosti soud poznamenává, že v daném případě nebylo mezi účastníky řízení žádného sporu o tom, že žalobkyně získala potřebnou dobu pojištění, což je druhý předpoklad pro vznik nároku na invalidní důchod, jak vyplývá z § 38 zákona o důchodovém pojištění, a proto soud již bez dalšího vycházel ze skutečnosti, že žalobkyně potřebnou dobu pojištění získala.

18. Již výše bylo zmíněno, že napadené rozhodnutí bylo odůvodněno závěrem posudkové lékařky IPZS o míře poklesu pracovní schopnosti žalobkyně. Soud se s tímto závěrem lékařky nespokojil, a protože nemá odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity především závisí, vyžádal si v rámci předmětného soudního řízení v intencích v návaznosti na odborný posudek od posudkové komise, která je v těchto věcech dle , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, povolána k posouzení zdravotního stavu žalobkyně.

19. Z posudku posudkové komise soud zjistil, že komise jednala v řádném složení, posudek byl vypracován po studiu a zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů dne 23. 4. 2026. Žalobkyně jednání posudkové komise byla přítomna. Dále je z posudkové dokumentace patrno, jaké lékařské nálezy měla posudková komise k dispozici. Na základě posouzení všech zdravotních nálezů relevantních pro souzenou věc a spisové dokumentace posudková komise dospěla k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně ke dni 4. 9. 2025 byl 25 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. Posudková komise uvedla, že žalobkyni byl od května 2024 přiznán invalidní důchod prvního stupně pro onkologické onemocnění uvedené v kapitole II., odd. A, položce 1c přílohy k vyhlášce.

20. Posudková komise konstatovala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je stav po onkologické léčbě levého prsu s parciální resekcí s následnou radioterapií, bez léčby chemoterapií, na udržovací léčbě hormon. terapie Tamoxifenem. Onemocnění je v remisi, dle provedených CT a PET CT kontrol nebyla zjištěna nová ložiska onemocnění. V oblasti levé axily oper. jizvy – zhojené, klidné, bez zn. otoku měkkých tkání, při měření obvodu paží i předloktí o 0,5 cm menší hodnoty na levé straně – u praváka bylo hodnoceno jako nález bez známek otoku, palp. ve svalech bez algické reakce, motorický výkon jak v pletencích, loketním segmentu i jemných akrálních pohybech symetrický a plně zachovaný, žádná spasticita, rr C5/8 sym. výbavné, senzitivita jak algická, tak vibrační i na akrálních segmentech HKK plně diferencovaná. Posudková komise doplnila, protože žalobkyně uváděla jako dominující potíže s krční páteří, že byla pozvána a přešetřena neurologem při jednání posudkové komise, onkologické onemocnění v remisi bylo zhodnoceno odborným lékařem za pomoci zdravotní a spisové dokumentace. Po vyšetření neurologem při jednání komise byl zjištěn pouze nevýrazně vyjádřený blokační nález na segmentech C páteře při dokladovaných nevýrazných diskopatických změnách na MR Cp vyš. Po přešetření neurologem bez zjištěné významné neurol. symptomatologie by posudková komise toto onemocnění zařadila do kapitoly XIII, odd. E, položka 1a, kde je uvedena míra poklesu pracovní schopnosti 5 %. Proto posudková komise použila jako dominující onemocnění onkologické onemocnění v remisi, kde po zhodnocení celkového zdravotního stavu žalobkyně dosahovala vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Na samotné onkologické onemocnění v remisi by posudková komise použila maximálně střední hodnotu rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 20 %. Uzavřela, že toto zdravotní postižení je uvedené v kapitole II, oddílu A, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity a ze zde stanoveného procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti 15-25 % stanovuje posudková komise horní hranici 25 % s ohledem k ostatním onemocněním žalobkyně. K dalšímu navýšení pro další postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky o posuzování invalidity posudková komise nenašla objektivní důvod. Posudková komise konstatovala, že komplexním zhodnocením odborných nálezů, prostudováním zdravotní dokumentace a vyhodnocením funkčních dopadů dominujícího onemocnění, zhodnocením zdravotního stavu specialistou z oboru interního lékařství a vyšetřením specialistou z oboru neurologie při jednání posudkové komise s akceptováním uváděných subjektivních potíží nebyla u žalobkyně z funkčního hlediska naplněna kritéria ani pro invaliditu prvního stupně. Žalobkyně byla schopna vykonávat jako absolventka gymnázia nadále dosavadní práce v administrativě.

21. Po zhodnocení výše předestřených důkazů soud konstatuje, že posudková komise jednala v řádném složení, že její posudek, jež soud hodnotí jako stěžejní důkaz v tomto přezkumném soudním řízení, byl vypracován po náležitém zhodnocení zdravotního stavu žalobkyně na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Soud dále poukazuje na to, že žalobkyně byla přítomna při jednání posudkové komise. Lékaři posudkové komise přitom dospěli k závěru, že se u žalobkyně jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je stav po onkologické léčbě levého prsu s plnou remisí onemocnění na zajišťovací hormonální léčbě Tamoxifenem, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole II., oddílu A, položce 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 15 - 25 %, přičemž u žalobkyně lékaři posudkových komisí určili míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 25 % s tím, že horní hranici rozmezí posudkoví lékaři použili vzhledem k ostatním komorbiditám; na samotnou léčbu onkologického onemocnění v plné remisi bez závažných funkčních deficitů by posudkoví lékaři použili maximálně míru poklesu pracovní schopnosti ve výši 20 %. Posudkoví lékaři posudkové komise dále konstatovali, že neshledali důvody pro postup ve smyslu § 3 a § 4 vyhlášky o posuzování invalidity. Z uvedeného tedy vyplývá, že se u žalobkyně z funkčního hlediska nejednalo ke dni 4. 9. 2025 o invaliditu prvního stupně, neboť komplexním zhodnocením odborných nálezů, prostudováním zdravotní dokumentace a vyhodnocením funkčních dopadů dominujícího onemocnění, vyšetřením specialistou z oboru interního lékařství a akceptováním uváděných subjektivních potíží žalobkyně nebyla naplněna kritéria pro invaliditu prvního, druhého ani třetího stupně.

22. Soud zdůrazňuje, že lékaři posudkových komisí se jednoznačně shodli v otázce určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně, kterou ani žalobkyně nijak nezpochybňovala, přičemž posudková komise vysvětlila, proč přistoupila k podřazení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně pod kapitolu II., oddíl A, položku 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, neboť jednoznačně konstatovala, že se u žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí jednalo o lehké postižení ve smyslu kapitoly II., oddílu A, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Z posudku posudkové komise tudíž vyplývá, že u žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí nešlo o středně těžké postižení dle kapitoly II., oddílu A, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, jelikož nejsou splněny podmínky vymezené v písm. c) dané položky. Z pohledu soudu je proto předmětný posudek posudkové komise úplný a přesvědčivý.

23. Soud dále doplňuje, že určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně a jeho podřazení pod příslušné písmeno kapitoly II., oddílu A, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity plně koresponduje s obsahem zdravotní dokumentace žalobkyně (např. lékařské zprávy Fakultní Thomayerovy nemocnice ze dne 5. 11. 2024). Soud proto konstatuje, že obstojí závěr posudkové komise, že onkologické onemocnění žalobkyně, které bylo v remisi, k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídalo lehkému postižení dle kapitoly II. oddílu A, položky 1b) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Pokud by žalobkyně měla být hodnocena dle písmene c) dané položky kapitoly II., oddílu A přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou je stanoveno vyšší rozmezí poklesu pracovní schopnosti, muselo by se jednat minimálně o středně těžké postižení, kde poruchy mají rozsah do poloviny stupnice úplné poruchy funkčních schopností, např. stomie, penektomie, kolektomie nebo enukleace bulbu oka při zhoršeném vizu vidoucího oka nebo ztráta končetiny v předloktí nebo v bérci nebo parciální laryngektomie nebo stabilizace po alogenní transplantaci nebo stavy během podávání biologické léčby, nežádoucí a dlouhodobé závažné funkční postižení v důsledku dlouhodobé hormonoterapie či biologické léčby, což však u žalobkyně nebylo k datu vydání napadeného rozhodnutí splněno. Žalobkyně tedy dle funkčního postižení nesplňuje kritéria pro hodnocení dle kapitoly II., oddílu A, položky 1c) přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity.

24. Pokud jde o další zdravotní postižení žalobkyně, soud připomíná, že podle § 2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity musí být nejprve určeno to zdravotní postižení, které má nejvýznamnější dopad na pokles pracovní schopnosti, následně se u takto zjištěného zdravotního postižení stanoví míra poklesu pracovní schopnosti a ostatní zdravotní postižení mohou být zohledněna pouze zvýšením horní hranice míry poklesu pracovní schopnosti stanovené pro hlavní zdravotní postižení postupem podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity. Přesně tak posudková komise postupovala, tedy v maximální možné míře vzaly v potaz celkový zdravotní stav žalobkyně a zhodnotily veškerá kritéria, která bylo při posuzování stupně invalidity žalobkyně možné posuzovat.

25. Soud shrnuje, že zdravotní stav žalobkyně byl posouzen posudkovou komisí a dvěma posudkovými lékaři ve správním řízení, přičemž všichni posudkoví lékaři dospěli ke shodnému posudkovému závěru, že žalobkyně není k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní ani pro invaliditu prvního stupně, shodli se též na hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, přičemž i samotnou míru poklesu pracovní schopnosti hodnotili shodně tak, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně nedosahoval 35 %. Soud nemá pochybnost o správnosti lékařských závěrů posudkových lékařů, neboť posudkové závěry se ohledně toho, že žalobkyně nebyla invalidní ani pro invaliditu prvního stupně, neboť míra pracovní schopnosti žalobkyně nedosahovala úrovně potřebné pro trvání invalidity prvního stupně, nelišily.

26. Soud dále zdůrazňuje, že úkolem posudkových lékařů a posudkové komise je „pouze hodnotit zdravotní stav žadatelů podle kritérií stanovených právními předpisy, nikoliv provádět primární klinická zjištění. To je úkolem ošetřujícího lékaře stěžovatele a lékařů odborných, u nichž se léčí. Ti se pak podílejí na kompletizaci zdravotní dokumentace“ (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. -19, nebo ze dne 5. 2. 2016, č. j. -76). Úlohou posudkových lékařů je tudíž posoudit dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav posuzované osoby, určit rozhodující zdravotní postižení a vyhodnotit funkční dopad tohoto rozhodujícího zdravotního postižení na pokles pracovních schopností na podkladě zdravotní dokumentace ošetřujících lékaře a odborných lékařů. Z uvedeného plyne, že posudkoví lékaři ani posudkové komise nebyli povinni provádět jakákoli odborná vyšetření, to je úlohou ošetřujícího lékaře žalobkyně a jejích odborných lékařů. Posudková komise tedy nepochybila, jestliže ke dni vydání napadeného rozhodnutí posoudila míru onemocnění žalobkyně a jeho dopad na pracovní potenciál žalobkyně na základě zdravotní dokumentace ošetřujícího lékaře žalobkyně, lékařských zpráv odborných lékařů, kteří žalobkyni ošetřovali, a vlastního vyšetření při jednání posudkové komise.

27. Soud dále uvádí, že v minulosti (od 13. 4. 2024) byl žalobkyni přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně pro onkologické onemocnění levého prsu s pokračující onkologickou léčbou. V této souvislosti soud podotýká, že rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění jsou vydávána s „výhradou změny poměrů“ (cum clausula rebus sic stantibus). V široké míře se zde připouští změna pravomocného rozhodnutí o dávce, a to jak vlivem nových skutečností, které nastaly po právní moci rozhodnutí, tak vlivem skutečností, které existovaly v době rozhodování, a přihlíží se k nim dodatečně (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 7. 2006, č. j. –44). Zdravotní stav jako stav skutkový je stavem v čase dynamickým a podléhá změnám. Zlepšení zdravotního stavu nebo jeho stabilizace, příp. adaptace člověka na situaci vyvolanou zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní schopnosti ve vymezeném rozsahu, a tedy být důvodem pro zánik invalidity (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 8. 2003, č. j. –42). Ostatně i konstrukce příslušných podpoložek 1b), 1c), 1d) a 1e) v příloze vyhlášky o posuzování invalidity je taková, že s plynutím času po ukončení akutní onkologické léčby a stabilizaci zdravotního stavu je spojen předpoklad adaptace postiženého na následky onemocnění (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 5. 2013, č. j. –20). Závěry posudkové komise o zlepšení (remisi onkologického onemocnění žalobkyně) tedy odpovídají též lékařským zprávám odborných lékařů. Právě zlepšení a stabilizace zdravotního stavu je přitom jedním z možných důvodů odnětí invalidního důchodu, na který setrvale poukazuje Nejvyšší správní soud (srov. např. jeho rozsudek ze dne 7. 8. 2003, č. j. -42, publ. pod č. NSS, či ze dne 6. 8. 2008, č. j. -46). Posudková komise v posuzované věci jednoznačně konstatovala, že onkologické onemocnění žalobkyně je po prodělané onkologické léčbě a provedených operacích v remisi. Z posudků posudkových komisí jednoznačně vyplývá, že žalobkyně byla předchozím rozhodnutím žalované uznána jako invalidní v prvním stupni, přičemž uvedené hodnocení zdravotního stavu se vztahovalo k době aktivní onkologické léčby žalobkyně. V době rozhodování žalované v nyní posuzované věci již žalobkyně nepodstupovala aktivní onkologickou léčbu a od jejího ukončení uplynulo již více než šest měsíců. Zdravotní stav žalobkyně se po podstoupení léčby výrazně zlepšil, nejedná se o recidivující, generalizované onemocnění, které by způsobovalo závažné funkční poruchy. Lékařské zprávy z opakovaných onkologických kontrol potvrzují, že onemocnění se nachází v remisi a funkční postižení je pouze lehké.

28. V této souvislosti soud žalobkyni připomíná, že s ohledem na bylo možné vycházet toliko ze zdravotního stavu, který existoval v době rozhodování žalované a případné zhoršení zdravotních obtíží, ke kterému mohlo dojít po tomto datu, popřípadě vznik nových zdravotních obtíží, nemohou být v tomto řízení nijak zohledněny. Soud je totiž podle výslovně vázán tím, že při přezkoumávání rozhodnutí správního orgánu musí vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a nemůže tudíž brát v potaz změny zdravotního stavu, jež nastaly později. Žalobkyně tak má možnost poukazovat na případné zhoršení svých zdravotních obtíží, které nastalo po 4. 9. 2025 a které by měla mít řádně zdokumentováno lékařskými zprávami (tj. skutečnost, že žalobkyně byla dne 18. 9. 2025 hospitalizovaná a byla u ní provedena kyretáž děložního hrdla a těla), v případném novém správním řízení. Dále soud konstatuje, že důvodem pro trvání nároku na určitý stupeň invalidity nemůže být jen subjektivní pocit žadatele o důchod o jeho špatném zdravotním stavu. Přiznání, resp. zachování (nesnížení, neodnětí) dávky musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, posuzovaným k tomu příslušnými posudkovými lékaři, resp. posudkovou komisí, kteří jsou povolání k tomu, aby zhodnotili zdravotní stav, určili rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti i samotnou míru poklesu pracovní schopnosti.

29. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji výrokem I. rozsudku podle zamítl.

30. Současně soud podle a 2 výrokem rozsudku II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a žalované náhrada nákladů řízení nepřísluší.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Ústí nad Labem 29. července 2026

Mgr. Ladislav Vaško v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.