Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 A 19/2026 - 22.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 A 19/2026 - 22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci
žalobce:
M. J., narozený X
státní příslušnost Sýrie
t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců Balková
Balková 1, 331 65 Tis u Blatna
proti
žalované:
Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje,
sídlem Masarykova 930/27, 400 01 Ústí nad Labem,
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2026, č. j. KRPU-128635-30/ČJ-2026-040022-DB-ZZC,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 2. 7. 2026, č. j. KRPU-128635-30/ČJ-2026-040022-DB-ZZC, jímž byl podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem jeho předání podle přímo použitelného právního předpisu Evropské unie – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351 ze dne 14. 5. 2014 o řízení azylu a migrace, o změně nařízení (EU) 2021/1147 a (EU) 2021/1060 a o zrušení nařízení (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení o migraci“), přičemž doba zajištění byla stanovena na 14 dnů od okamžiku omezení osobní svobody, který nastal dne 1. 7. 2026 ve 8:40 hodin.
Žaloba
2. Poukázal na to, že žalovaná vychází ze záznamu v systému EURODAC, podle kterého podal žalobce žádost o mezinárodní ochranu v Řecku, a to konkrétně dne 6. 4. 2026. Toto žalobce považuje za prokázané. Samotný zápis v systému EURODAC však dle žalobce neopravňuje žalovaného k zajištění žalobce za tímto účelem. V takovém případě je třeba naplnit řadu dalších podmínek. Žalobce namítal, že nebyla naplněna podmínka realizovatelnosti účelu zajištění. V této oblasti je česká judikatura týkající se zajištění cizinců relativně konstantní. Soudy v případech všech zákonných důvodů pro zajištění cizince dovodily, že pokud existují překážky realizace účelu zajištění, není možné o zajištění cizince rozhodnout.
3. Překážkou realizace účelu zajištění jsou v tomto případě zejména pokračující systematické nedostatky azylového řízení ve smyslu čl. 16 odst. 3 nařízení o migraci. Již od roku 2011, kdy byly ve vztahu k Řecku poprvé konstatovány překážky předání právě s odkazem na nelidské podmínky, kterým jsou žadatelé o mezinárodní ochranu v této jihoevropské zemi výrazně exponované novým žádostem vystavování [viz např, rozsudek Velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci M.S.S. proti Belgii a Řecku (stížnost č. 30696/09) ze dne 21. 1. 2011]. V poslední době byl v tomto ohledu velmi důležitý zejména rozsudek ESLP ve věci H.T. proti Německu a Řecku (stížnost č. 13337/19) ze dne 15. 10. 2024. V něm soud rozhodoval o legalitě transferu žadatele o mezinárodní ochranu, shodou okolností také ze Sýrie. Soud došel k tomu, že v tomto případě došlo k porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, a to jak ze strany Řecka, tak Německa. Ze strany Německa došlo k porušení procesních povinností vyplývajících z čl. 3 Úmluvy. Z výše uvedeného rozsudku je patrné, že k porušení čl. 3 Úmluvy došlo v důsledku nedostatečného individuálního přezkumu z hlediska možnosti existence systematických nedostatků řízení v Řecku, tedy důsledků, které mohou nedostatky mít pro žadatele. V tomto spatřuje žalobce potíž taktéž ve svém případě (nikoli již v podobě systematických nedostatků, ale z důvodu možného porušení článku 4 Listiny základních práv EU).
4. Upozornil na to, že žalovaná v odůvodnění dochází k názoru, že překážka předání ve smyslu výše zmíněného ustanovení se v případě žalobce nenachází. Žalobce nesouhlasil s prakticky žádným z dílčích závěrů žalované. Již z judikatury, na kterou žalobce odkazoval, je patrné, že v případě Řecka opravdu existovaly systémové potíže a nedostatky ve věcech přijímání cizinců, konkrétně žadatelů o mezinárodní ochranu. Žalobce samozřejmě nevylučuje, že by případné systematické nedostatky nemohly odpadnout, tedy že by předání do země bylo opět možné. Je sice pravda, že Evropská komise v loňském roce poukázala na zlepšení týkající se kapacity azylového systému v pevninské části Řecka, jakož i na další pokroky týkající se stavu azylového systému. Zároveň však nelze odhlédnout od toho, že Komisí zmiňované pokroky jsou z větší míry čistě „na papíře“ a jejich účinnost v praxi se doposud nijak nepotvrdila. Žalobci přijde podstatné v takovém případě srozumitelně a přezkoumatelně vysvětlit, z jakého důvodu je jeho případ speciální do té míry, že by transfer proběhnout mohl; jakož i jaké konkrétní okolnosti se od roku 2022 změnily natolik, aby odůvodňovaly možnosti transferu. Z konkrétních přetrvávajících problémů azylového systému je třeba upozornit zejména na opakované pokusy řeckých imigračních úřadů označit Turecko za tzv. třetí bezpečnou zemi. Žalobce upozornil též na zmatečnost poučení o opravných prostředcích.
Vyjádření žalované k žalobě
5. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce v žalobě odkazuje na různé zdroje, které dle jeho názoru prokazují systémové nedostatky azylového systému Řecka, respektive existenci závažných důvodů se domnívat, že žalobce by kvůli jeho přemístění do Řecka čelil reálnému riziku porušení jeho základních práv, a to formou nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU. Ve své podstatě však žalobce, vyjma označení Turecka za bezpečnou třetí zemí řeckými orgány, neuvedl ani v této žalobě a ani v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí, žádný konkrétní individuální důvod, natož důvod závažný, proč by právě žalobci mělo hrozit porušení čl. 4 Listiny. Naopak sám žalobce ve výslechu provedeném před vydáním napadeného rozhodnutí opakovaně uvedl, že je ochoten se do Řecka vrátit. Toto uvedl na otázku, co by žalobce dělal, kdyby byl propuštěn na svobodu, kdy konkrétně uvedl „pokusím se dostat zpět do Řecka“ a následně tuto větu potvrdil na doplňující otázku, zda se hodlá dobrovolně vrátit do domovského státu tedy Sýrie nebo do Řecka, kde je žadatelem o mezinárodní ochranu, a to slovy „Ano do Řecka se dobrovolně vrátím, ale do Sýrie nemohu.“ Celé své vyjádření v uvedeném protokolu doplnil slovy: „Chci se vrátit do Řecka.“ Ve vyjádření do protokolu se v žádném případě ani náznakem nezmínil o nyní uváděných systematických nedostatcích azylového systému Řecka, které by se přímo dotýkaly žalobcova případu či jeho osoby samotné, resp. že by žalobce čelil reálnému riziku porušení jeho základních práv, a to formou nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny. Naopak bylo mu řeckými orgány umožněno podat žádost o mezinárodní ochranu, kdy má v současné době v Řecku postavení žadatele o mezinárodní ochranu a řízení stále probíhá. Žalovaná doplnila, že i přes skutečnost, že bylo řeckými orgány rozhodnuto v souladu s návratovou směrnicí o uložení zákazu vstupu a pobytu žalobci, který do Řecka nelegálně vstoupil, tak i přes tento zákaz bylo žalobci umožněno podat žádost o mezinárodní ochranu, která byla přijata a řízení o této žádosti dále probíhá.
Uvedl, že stanovení Turecka jako bezpečné třetí země se dle názoru žalované nikterak nedotýká současného žalobcova případu, neboť jeho žádost o mezinárodní ochranu byla Řeckem akceptována, řízení o ní stále probíhá a dle slov samotného žalobce se má žalobce dostavit k dalšímu pohovoru. V případě žalobce tedy nedošlo řeckými orgány k zamítnutí jeho žádosti o mezinárodní ochranu a navrácení jeho osoby do Turecka jako bezpečné třetí země. Takový postup však na žalobce nemůže být aplikován, neboť dle jeho slov cestoval lodí přímo ze Sýrie do Řecka, tedy se na území Turecka nezdržoval. Ani jediný konkrétně žalobcem zmíněný důvod v žalobě není v jeho individuálním případě možné považovat za existenci závažného důvodu se domnívat, že žalobce by kvůli jeho přemístění do Řecka čelil reálnému riziku porušení jeho základních práv.
6. Poznamenala, že realizovatelnost rozhodnutí o zajištění odůvodnila zejména na straně 9 napadeného rozhodnutí, kde dle jejího názoru dostatečně zohlednila individuální situaci žalobce. Taktéž podklady k azylovému systému Řecka jsou součástí spisového materiálu a žalobce s nimi byl seznámen. Žalovaná před vydáním napadeného rozhodnutí intenzivně komunikovala s Dublinským střediskem OAMP, které vede řízení o přemístění, zjistila aktuální stav „řeckých dublinských případů“ za ČR, kdy bylo zjištěno, že od implementace migračního paktu, již řecká strana komunikuje a akceptuje svoji odpovědnost.
Posouzení věci soudem
7. O žalobě soud rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a s § 172 odst. 5 zákona o pobytu cizinců bez jednání, neboť účastníci s tímto postupem výslovně souhlasili.
8. Z obsahu správního spisu soud zjistil, že dne 1. 7. 2026 byl žalobce v 8:30 předán hlídce cizinecké policie z oddělení kontroly pobytu, pátrání a eskort Ústí nad Labem na bývalém hraničním přechodu Petrovice - Bahratal na základě čl. 2 readmisní dohody. Dle sdělení orgánů Spolkově republiky Německo (dále jen „SRN“) byl žalobce dne 30. 6. 2026 kontrolován ve 22:25 hlídkou na hl. nádraží Drážďany, kde se pří kontrole prokázal pouze výjezdním příkazem č. X a dále řeckou azylovou kartičkou. Dle sdělení orgánů SRN byl žalobce v předchozích dvou případech vrácen do ČR v rámci odepření vstupu na území SRN a nyní byl již kontrolován ve vnitrozemí. Vzhledem k tomu, že se žalobce hlídce prokázal pouze výjezdním příkazem s platností od 29. 6. 2026 do 5. 7. 2026, jehož platnost vycestováním mimo území ČR pozbyla platnosti, a dotyčný nedoložil žádný jiný doklad, kterým by prokázal svoji totožnost, ale i oprávněnost ke vstupu a pobytu na území ČR, byl po převzetí od orgánů SRN na místě dne 1. 7. 2026 v 8:40 přítomnou hlídkou zajištěn dle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb. A eskortován na odděleni cizinecké policie k provedeni dalších úkonů.
9. Lustrací v systému EURODAC byl nalezen pozitivní HIT, ze kterého bylo zjištěno, že žalobci byly dne 6. 4. 2026 sejmuty otisky prstů na území Řecké republiky, kde je žalobce pod ID č. X veden jako žadatel o udělení mezinárodní ochrany. Dále bylo zjištěno, že žalobce byl rozhodnutím inspektorátu cizinecké policie ze dne 2. 6. 2026, č. j. CPR-20549-12/ČJ-2026-930504, zajištěn dle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona o pobytu cizinců, a to na dobu 60 dnů. Dne 30. 6. 2026 vydal Městský soud v Praze pod č. j. 48 A 22/2026-29 rozsudek, kterým rozhodnutí o zajištění č. j. CPR-20549-12/ČJ-2026-930504 zrušil.
10. Žalobce ve výpovědi dne 1. 7. 2026 uvedl, že má nedokončenou základní školu. Syrskou arabskou republiku opustil v září 2025 za pomocí převaděčů na dřevěném člunu až do Řecka. Cesta mu trvala pět dní. Na lodi v té době bylo dalších osmnáct Syřanů včetně převaděče, který loď řídil. Jeho cílem bylo dostat se do Nizozemí, kde si chtěl podat žádost o azyl a poté by za nim přicestovala jeho manželka s dětmi v rámci sloučeni rodiny. Dle informací, které obdržel od známých, trvá azylový proces v Nizozemí okolo dvou let. Za cestu do Řecka zaplatil 4 000 dolarů. Sýrii opustil z důvodu obavy o svoje zdraví a život. Jako příslušník národnostní menšiny Alavitů je v Sýrii omezován na běžném způsobu života. Je mu tam vyhrožováno smrtí. I když je v Sýrii nová vláda, nedokáže zcela kontrolovat různé ozbrojené složky, které Alavity utlačují, a to zejména v oblasti Latakia, odkud žalobce pochází. Z obavy o svůj život tedy opustil území Syrské arabské republiky. Na území Řecka se dostal mimo hraniční přechod. Poté, co byl zadržen pohraniční stráží, byl umístěn do vězení na dobu 6 měsíců. Po propuštění z vězení byl přemístěn do azylového centra, kde si dne 6. 4. 2026 podal žádost o azyl na území Řecké republiky. Důvodem, proč si podal žádost o azyl v Řecku, je ten, že se chtěl vyhnout navrácení zpět do Sýrie. Protože azylové řízeni v Řecku trvá dlouhou dobu a on nechtěl kvůli rodině čekat, rozhodl se, že Řecko opustí a vydá se na cestu do Nizozemí, kde si podá novou žádost o azyl. V Athénách v ulici Nun si nechal vyhotovit padělek francouzského občanského průkazu, za který zaplatil 2 000 dolarů. Pod uvedeným dokladem poté letecky přiletěl z Řecka do ČR, přičemž byl při kontrole zadržen a odvezen do policejní cely. Odtud byl poté převezen k soudu, kde dostal trest vyhoštění. Od soudu byl poté přepraven do záchytného zařízení, odkud byl zhruba po měsíci propuštěn na svobodu. Byl mu vydán příkaz k vycestováni a bylo mu sděleno, že musí do 7 dnů opustit území ČR, proto nasedl na vlak do Prahy, v Praze si koupil jízdenku do Nizozemí a pokračoval v cestě přes SRN, kde byl následně kontrolován a vrácen zpět do ČR. Žalobce dále uvedl, že je žadatelem o azyl v Řecku a ví o skutečnosti, že jako žadatel o azyl nesmí Řecko opustit do konečného rozhodnutí tamních orgánů. Na území ČR se nenachází žádní jeho příbuzní či osoby blízké ani žádný občan EU, se kterým by sdílel společnou domácnost nebo osoba, ke které by měl vyživovací povinnost. Na území ČR nemá navázané žádné ekonomické, kulturní či společenské vazby. Tohle je jeho první cesta do Evropy. K Syrské arabské republice má kladný vztah, je to jeho rodná země a žije tam jeho rodina, vrátit se tam však v současné době nemůže. Žalobce dále poté, co mu byly vysvětleny podmínky zvláštního opatření, uvedl, že není schopen tyto podmínky splnit, protože na území ČR nikoho nemá a nikoho zde nezná. Dále není schopen složit finanční záruku v odpovídající výši předpokládaných nákladů spojených s jeho navrácením do Řecka, kde je veden jako žadatel o mezinárodní ochranu, ani neví o nikom, kdo by takovou záruku za něho složil. Žalobce vypověděl, že neví o žádných překážkách, které by mu bránily v návratu do Řecké republiky, nic mu tam nehrozí. Jeho současný zdravotní stav je dobrý, s ničím se neléčí a žádné léky nebere. V případě, že by byl propuštěn na svobodu, vrátil by se dobrovolně do Řecka. Nemá však dostatečné finanční prostředky k návratu do Řecka, a proto by se obrátil na své dva bratry s žádostí o zaslání peněz.
11. Podle § 129 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie zajistí na dobu nezbytně nutnou cizince, který neoprávněně vstoupil nebo pobýval na území, za účelem jeho předání podle mezinárodní smlouvy sjednané s jiným členským státem Evropské unie přede dnem 13. ledna 2009 nebo přímo použitelného právního předpisu Evropské unie; policie na dobu nezbytně nutnou zajistí i prováženého cizince v případě, že jeho průvoz nelze z objektivních důvodů dokončit bez nutné přestávky.
12. Podle § 129 odst. 4 téhož zákona policie rozhodne o zajištění cizince za účelem jeho předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie, pouze pokud existuje vážné nebezpečí útěku. Za vážné nebezpečí útěku se zejména považuje, pokud cizinec pobýval na území neoprávněně, vyhnul se již dříve předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie, nebo se pokusil o útěk anebo vyjádřil úmysl nerespektovat pravomocné rozhodnutí o přemístění do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. Za vážné nebezpečí útěku se dále považuje, pokud cizinec, který bude předán do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie přímo nesousedícího s Českou republikou, nemůže oprávněně samostatně do tohoto státu cestovat a nemůže uvést adresu místa pobytu na území.
13. Podle § 129 odst. 7 zákona o pobytu cizinců policie v rozhodnutí o zajištění stanoví dobu trvání zajištění s přihlédnutím k předpokládané složitosti přípravy předání nebo průvozu cizince. Je-li to nezbytné k pokračování přípravy předání nebo průvozu, je policie oprávněna dobu trvání zajištění prodloužit, a to i opakovaně. V řízení o prodloužení doby trvání zajištění cizince za účelem předání nebo průvozu je vydání rozhodnutí prvním úkonem v řízení. Odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.
14. Podle čl. 44 nařízení o migraci členské státy nezajistí osobu pouze proto, že se na ni vztahuje řízení podle tohoto nařízení (odst. 1). Členské státy mohou zajistit dotčenou osobu za účelem jejího přemístění podle tohoto nařízení, existuje-li riziko útěku nebo vyžaduje-li to ochrana národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, a to na základě individuálního posouzení situace dané osoby a pouze pokud je zajištění přiměřené a nelze účinně použít jiná mírnější donucovací opatření (odst. 2).
15. Lze souhlasit se žalobcem v tom, že dle citovaného článku nařízení o migraci nelze zajistit žalobce jen na základě zápisu v sytému EURODAC nebo proto, že je vedeno řízení o jeho přemístění do Řecka. Avšak v případě žalobce žalovaná shledala nebezpečí útěku; v tomto směru lze poukázat na to, že žalobce přiletěl dne 30. 5. 2026, ačkoli v té době neměl opustit území Řecka, do ČR a prokazoval se falešným občanským průkazem, za což byl v ČR i odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody a trestu vyhoštění. Dále je z výpovědi žalobce zřejmé, že v ČR nechce zůstat, ale chce cestovat do Holandska, kde chce podat novou žádost o azyl. Lze dále poukázat též na to, že žalobce poté, co byl již dříve propuštěn ze zajištění, se snažil nelegálně vycestovat z území ČR do SRN s cílem cestovat do Holandska. To dle soudu vypovídá o tom, že žalobce nehodlá respektovat rozhodnutí trestního soudu o jeho vyhoštění a rozhodnutí správních orgánů a že jeho jedinou motivací je vycestovat do cílové země, ve které chce požádat o azyl. Dále lze podotknout, že u žalobce nepřichází v úvahu mírnější donucovací opatření, neboť nemá finanční prostředky pro složení záruky, v ČR nemá žádné příbuzné, u kterých by mohl pobývat. Soud proto souhlasí se žalovanou, že jsou v posuzovaném případě splněny podmínky pro zajištění žalobce za účelem jeho předání, přičemž v podrobnostech odkazuje pro absenci žalobních námitek na příslušné části napadeného rozhodnutí.
16. Podle čl. 16 odst. 3 nařízení o migraci, nemůže-li členský stát přemístit žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, protože existují závažné důvody se domnívat, že žadatel by kvůli přemístění do tohoto členského státu čelil reálnému riziku, že budou porušena jeho základní práva, a to formou nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu článku 4 Listiny, členský stát, který vede řízení o určení příslušného členského státu, pokračuje v posuzování kritérií stanovených v kapitole II nebo ustanovení uvedených v kapitole III této části, aby zjistil, jestli nemůže být určen jako příslušný jiný členský stát. Pokud členský stát nemůže provést přemístění podle prvního pododstavce tohoto odstavce do žádného členského státu určeného na základě kritérií stanovených v kapitole II nebo ustanovení kapitoly III této části ani do prvního členského státu, v němž byla žádost zaregistrována, a nemůže zjistit, zda nemůže být jako příslušný určen jiný členský stát, stává se daný členský stát členským státem příslušným k posouzení žádosti o mezinárodní ochranu.
17. Unijní právo zapovídá předání žadatele do členského státu, který byl primárně určen jako příslušný, pokud existují závažné důvody se domnívat, že podmínky přijetí žadatelů v daném členském státě, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslů článku 4 Listiny základních práv EU. Právě v Řecku, stejně jako u některých jiných členských států, byly dříve identifikovány nedostatky azylového systému. Přestože je evropský azylový systém vystavěn na zásadě vzájemné důvěry a vyvratitelné domněnce, že každý členský stát je bezpečnou zemí, resp. jeho azylový systém splňuje požadavky unijního i mezinárodního práva, nelze vyloučit, že tento systém v určitém členském státě naráží na závažné funkční problémy; nepůjde o každé myslitelné porušení jednotlivých norem, ale významné systémové nedostatky (výše cit. rozsudek SDEU C-411/10 a C-493/10). SDEU zde přitom mj. s odkazem na rozsudek ESLP ve věci M.S.S. dovodil závažné systémové nedostatky řeckého azylového systému. Členské státy poté nepřistupovaly k předání žadatelů do tohoto státu [srov. též rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) z 27. 9. 2016, č. j. 6 Azs 198/2016-24, či bod 37 rozsudku NSS č. j. 5 Azs 49/2020-39].
18. Později ovšem judikatura NSS konstatovala výrazné zlepšení řecké situace; vycházela i z doporučení Komise z 8. 12. 2016, č. 2016/2256. Byť některá dílčí pochybení přetrvávala, dle NSS už nedosahovaly intenzity systémových nedostatků (viz rozsudky č. j. 2 Azs 244/2019-27, č. j. 2 Azs 345/2020-27, 3 Azs 90/2021-24; upozornit lze též na rozsudek zdejšího soudu z 14. 8. 2024, č. j. 41 A 10/2024-27). Dřívější rozhodnutí NSS, ale i SDEU či ESLP, na něž poukazoval i žalobce, tudíž nelze vnímat jako aktuální. Aktuální nutně není ani pozdější rozsudek ESLP z 15. 10. 2024 ve věci H. T. proti Německu a Řecku, jenž se vztahuje k období léta 2018. Předmětný rozsudek se nadto týkal pochybení až při rozhodování o předání cizince z Německa do Řecka - výslovně se nevyjadřoval k tomu, že snad má být předání apriori vyloučeno, pouze vytknul, že nebyla dostatečně individuálně posouzena situace daného žadatele.
19. Na druhou stranu nelze přehlížet, že v právě uvedeném rozsudku ESLP stále hovořil o přetrvávajících obecných nedostatcích, jež by měly být dotčeným orgánům známy a s nimiž se mají vypořádat (bod 144 rozsudku). K tomu žalobce poukázal i na další pozdější podklady, jež podle něj závažné nedostatky řeckého azylového systému adresují. Upozornil na článek HIAS, relativně nedávné rozhodnutí Nejvyššího spolkového správního soudu Švýcarska, opakované pokusy označit Turecko za bezpečnou zemi (znovuobnovení praxe po zásahu řecké Státní rady) či na skutečnost, že dublinské transfery do Řecka prakticky neprobíhají.
20. Nyní je na soudu, aby v popsaném kontextu vyhodnotil, zda se žalovaná měla realizovatelností předání žalobce zabývat, popř. zda tak učinila v dostatečné míře.
21. Jádrem věci je tudíž otázka, zda žalovaná při rozhodování o zajištění žalobce náležitě posoudila realizovatelnost transferu žalobce do Řecka. Jak plyne z rozsudku NSS či judikatury jeho rozšířeného senátu (rozsudek ze dne 17. 4. 2018, č. j. 4 Azs 73/2017-29, č. 3773/2018 Sb. NSS): „(r)ozhoduje-li správní orgán o zajištění cizince za účelem jeho předání do jiného členského státu, je povinen i přes poměrně krátkou dobu (žalovaná o případném zajištění cizince musí rozhodnout do 48 hodin od prvotního omezení na svobodě) se s ohledem na naplnění účelu zajištění a možnou dobu trvání omezení osobní svobody zabývat z úřední povinnosti otázkou faktické a právní uskutečnitelnosti takového předání, tj. i otázkou případných systémových nedostatků azylového řízení ve státě, do kterého má být cizinec předán. Právě uvedené nicméně nelze chápat tak, že by správní orgány musely v každém jednotlivém rozhodnutí o zajištění podle § 129 zákona o pobytu cizinců výslovně zdůvodňovat, zda ve státě (státech), kam má být cizinec předán, k těmto nedostatkům v rámci azylového řízení dochází či nedochází. Pokud účastník řízení systémové nedostatky v řízení o zajištění nenamítal a správní orgán poté, co se touto otázkou zabýval, dospěl k závěru, že k takovým nedostatkům ve státě předání nedochází, případně o nich nepanují ani důvodné pochybnosti, není nutné, aby své úvahy na dané téma v odůvodnění rozhodnutí výslovně uváděl“ (obdobně viz např. rozsudky NSS ze dne 14. 11. 2019, č. j. 1 Azs 226/2019-26, nebo ze dne 28. 11. 2019, č. j. 7 Azs 150/2019-19).
22. Jde-li o podrobnost úvah žalované, judikatura tedy klade relativně mírné požadavky, jak zdůraznil NSS též např. v rozsudku z 17. 10. 2019, č. j. 4 Azs 153/2019-30. Podle něj nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby otázku existence systémových nedostatků v rozhodnutí o zajištění vyřešila zevrubně a detailně. V rozsudku z 22. 12. 2022, č. j. 3 Azs 90/2021-24, je NSS zopakoval právě i ve vztahu k zamýšlenému předání do Řecka.
23. Žalovaná se na stranách 8 a 9 jejího rozhodnutí podrobně zabývala tím, zda v případě žalobce existují vážné důvody domnívat se, že přemístění žalobce do Řecka by mohlo vést k riziku nelidského či ponižujícího zacházeni ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU.
24. Žalovaná v napadeném rozhodnutí zdůraznila, že nemá z úřední činnosti k dispozici žádné informace, není jí znám žádný rozsudek krajského ani NSS, či rozsudek soud jiného členského státu EU či jakékoli konstatováni Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky či jiného vrcholného orgánu EU, ze kterých by vyplývalo, že by v Řecké republice docházelo k systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení , které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení, ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU.
25. Žalovaná dále poukázala na to, že žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly systematickým nedostatkům, pokud jde o azylové řízení a pokud jde o podmínky přijetí žadatele v této zemi, které s sebou nesou riziko nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU. Konstatovala, že při hodnocení vycházela zejména z podkladu Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „OAMP“) „Řecko - Azylový systém - řízení o mezinárodní ochraně, azylová legislativa, zranitelné osoby, dublinský systém, azylová střediska, přijímači podmínky, zajišťování a azylové a dublinské statistiky“ ze dne 28. 4. 2025, dále ze skutečností zjištěných v průběhu dublinského řízení a z aktuálních poznatků týkajících se fungování řeckého azylového systému; současně přihlédla k závěrům rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 48 A 22/2026-29.
26. Žalovaná dále zdůraznila, že ačkoliv byla problematika návratů žadatelů o mezinárodní ochranu do Řecka v minulosti opakovaně předmětem kritiky mezinárodních i evropských institucí, v posledních letech došlo k významnému zlepšení fungování řeckého azylového a přijímacího systému. Evropská komise ve sdělení ze dne 4. 4. 2025 konstatovala, že Řecko významně posílilo kapacity svého azylového a přijímacího systému, zlepšilo přijímací podmínky, zefektivnilo azylové řízení a odstranilo dříve vytýkané nedostatky, přičemž dospěla k závěru, že v pevninské části Řecka již nejsou přítomny systémové nedostatky azylového a přijímacího systému, které by bránily realizaci přemístění žadatelů o mezinárodní ochranu v rámci evropského mechanismu přemisťování. Dále poukázala na to, že ze sdělení OAMP vyplynulo, že po nabytí použitelnosti nařízení o migraci již řecké orgány ve třech případech potvrdily svou odpovědnost za převzetí žadatelů o mezinárodní ochranu na základě žádostí ČR. Tato skutečnost podle názoru žalované svědčí o tom, že Řecká republika se aktivně zapojuje do aplikace nové evropské právní úpravy o přebírání odpovědnosti za žadatele o mezinárodní ochranu. Žalovaná uvedla, že si je současně vědoma existence některých kritických zpráv nevládních organizaci a odborných subjektů poukazujících na přetrvávající problémy řeckého azylového systému, tyto informace však samy o sobě neprokazují existenci tak závažných a plošných systémových nedostatků, které by automaticky zakládaly překážku přemístění všech žadatelů do Řecké republiky. V individuálním případě žalobce navíc nebyly dle žalované zjištěny žádné konkrétní okolností nasvědčující tomu, že by právě on byl po přemístění vystaven reálnému riziku nelidského nebo ponižujícího zacházení.
27. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatovala, že žalobce je dospělý muž bez tvrzených zdravotních omezení či jiné zvláštní zranitelnosti, v průběhu řízení neuvedl žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že by po návratu do Řecké republiky neměl přístup k azylovému řízení nebo že by mu zde hrozilo zacházení odporující či 4 Listiny základních práv EU. Současně zdůraznila, že žalobce již v Řecku pobýval a dne 6. 4. 2026 zde podal žádost o mezinárodní ochranu, přičemž z území Řecka neodcestoval v důsledku postupu řeckých orgánů, ale z vlastního rozhodnutí s cílem pokračovat do Nizozemského království. Na základě všech shromážděných podkladů proto žalovaná neshledala vážně důvody domnívat se, že by v Řecké republice existovaly systémové nedostatky v azylovém řízení nebo přijímacích podmínkách dosahující intenzity požadované čl. 4 Listiny základních práv EU, ani že by přemístěni žalobce vedlo k reálnému riziku nelidského či ponižujícího zacházení. Žalovaná proto dospěla k závěru, že v současné době nejsou dány překážky přemístění žalobce do Řecké republiky a jeho přemístění lze považovat za reálně proveditelné.
28. Soud konstatuje, že se žalovaná s otázkou realizovatelnosti předání žalobce do Řecka vypořádala ve světle shora citované judikatury (rozsudek NSS č. j. 4 Azs 73/2017-29) zcela dostatečně. Žalovaná zvážila individuální okolnosti žalobcova případu, přičemž sám žalobce nesdělil žádné skutečnosti, které by mohly nasvědčovat, že by jeho přemístění mohlo být spojeno s rizikem nelidského či ponižujícího zacházení. Naopak žalobce při výpovědi sdělil, že se chce do Řecka vrátit. Důkladnost posouzení realizovatelnosti předání provedeného žalovanou je odpovídající i s ohledem na to, že se jedná o posouzení pouze předběžné a podrobnější zjišťování situace v Řecku za účelem faktického předání žadatele o mezinárodní ochranu přísluší Ministerstvu vnitra, které je následně oprávněno rozhodnout o tom, zda k předání dojde, či nikoliv. Žalovaná tedy oprávněně dospěla k závěru, že žalobce přemístěním do Řecka nebude čelit riziku nelidského či ponižujícího zacházení ve smyslu čl. 4 Listiny základních práv EU. Soud proto uzavírá, že žalovaná v napadeném rozhodnutí srozumitelně a přezkoumatelně vysvětlila, z jakého důvodu v případě žalobce může přemístění do Řecka proběhnout, jakož i popsala konkrétní okolnosti jeho případu, které v současné době odůvodňují možnosti transferu. Námitky žalobce proto nejsou důvodné.
29. Soud zdůrazňuje, že argumentace žalobce, že Řecko stanovilo Turecko jako bezpečnou třetí zemi, je mimoběžná, neboť se tato skutečnost nikterak nedotýká současného žalobcova případu. Žalobcova žádost o mezinárodní ochranu totiž byla Řeckem akceptována, řízení o ní stále probíhá a dokonce dle slov samotného žalobce se ten má dostavit k dalšímu pohovoru. Tedy v případě žalobce nedošlo řeckými orgány k zamítnutí jeho žádosti o mezinárodní ochranu a navrácení jeho osoby do Turecka jako bezpečné třetí země. Žalovaná dle názoru soudu správně upozornila na to, že takový postup na žalobce ani nemůže být aplikován, neboť ten dle jeho slov cestoval lodí přímo ze Sýrie do Řecka, tedy se na území Turecka nezdržoval. Z toho, že Řecko stanovilo Tureckou jako bezpečnou třetí zemi, není v případě žalobce možné uvažovat o existenci závažného důvodu se domnívat, že by žalobce kvůli jeho přemístění do Řecka čelil reálnému riziku porušení jeho základních práv.
30. Pokud jde o poučení o popravných prostředcích a o žalobě obsažené v napadeném rozhodnutí, soud k tomu uvádí, že poučení není formulováno úplně obratně a může být částečně matoucí. Nicméně žalobce v této věci podal žalobu včas, poučení tedy rozuměl. Matoucí poučení o opravných prostředcích a o žalobě tak v případě žalobce nemělo žádný vliv na uplatnění jeho procesních práv. Soud proto neshledal ve formulaci poučení v napadeném rozhodnutí za takovou vadu, pro kterou by měl přistoupit ke zrušení rozhodnutí žalované.
31. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto výrokem I. rozsudku žalobu dle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
32. Současně dle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. výrokem II. rozsudku nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce neměl ve věci úspěch a žalované žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti podle obsahu správního spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ústí nad Labem 31. července 2026
Mgr. Ladislav Vaško v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.