Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
49 Ad 28/2025 - 72.pdf
PDF · 0 B
No categories available
49 Ad 28/2025 - 72
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Petrem Šuránkem ve věci
žalobkyně: K. H., narozena X
bytem X
zastoupena advokátem Mgr. Františkem Steidlem
sídlem Týnská 633/12, 110 00 Praha 1 – Staré Město
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 1292/25, 225 08 Praha 5 – Smíchov
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2025, č. j. XA,
takto:
I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2025, č. j. XA, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 24 538,80 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta Mgr. Františka Steidla.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) odeslanou do datové schránky soudu dne 15. 12. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 10. 2025, č. j. XA (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla její námitky a potvrdila své rozhodnutí ze dne 9. 7. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná podle § 38 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), přiznala žalobkyni invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně ve výši 7 146 Kč měsíčně, a to od 14. 5. 2025.
2. Žalobkyně namítá v prvé řadě nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. K tomu uvádí zejména, že žalovaná zcela zjevně pouze převzala závěry posudku o invaliditě ze dne 14. 10. 2025 vypracovaného Institutem posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“), aniž by posoudila jeho správnost, úplnost a soulad s poskytnutými podklady (zejména lékařskými zprávami). Napadené rozhodnutí žalované podle žalobkyně zjevně postrádá věcné vypořádání jejích námitek uplatněných v podáních ze dne 15. 7. 2025, 16. 7. 2025, 30. 7. 2025 a 4. 8. 2025, přezkum posudku o invaliditě, vlastní úvahu správního orgánu a logickou návaznost skutkových a právních závěrů.
3. Ve druhé řadě žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a posudek o invaliditě, ze kterého téměř výhradně napadené rozhodnutí vychází, je vadný, neúplný a zcela nepoužitelný jako podklad napadeného rozhodnutí. Žalobkyně uvádí, že posudek trpí zásadními odbornými vadami. Byl vypracován lékařkou, jejíž specializací není otoneurologie, neurologie ani otorinolaryngologie (ORL), nýbrž je pediatričkou, což žalobkyně považuje za zcela neslučitelné jednak s posuzováním dospělé osoby a jednak i s posuzovanou, velice vzácnou, diagnózou – X. Jedná se o vysoce vzácné onemocnění, které i v rámci otoneurologie (a obecně odvětví neurologie a ORL oborů) diagnostikují a léčí pouze jednotlivá pracoviště fakultních nemocnic, a to za účasti otoneurologů s úzkou subspecializací. Dále žalobkyně namítá, že posudek zpracovaný v námitkovém řízení hned v úvodu nesprávně zjistil skutkový stav, pokud žalobkyni diagnostikoval paroxysmální vertigo (záchvaty závratí). Tuto diagnózu ale žalobkyně nemá. Posudek o invaliditě zcela nepřijatelně a nesprávně interpretoval nálezy plynoucí z doložených lékařských zpráv žalobkyniných ošetřujících lékařů. Žalobkyně poukazuje na to, že v květnu a říjnu 2024 podstoupila 2 rozsáhlé operace, při nichž jí byla anatomicky provedena X, což má za následek trvalý a nevratný funkční deficit vestibulárního (rovnovážného) aparátu. Posudek o invaliditě se dále vůbec nevypořádává s charakterem a průběhem operační léčby, přestože právě tento faktor je pro posouzení zdravotního stavu žalobkyně rozhodující. V jejím případě byla provedena metoda X, která je považována za stabilnější řešení, nicméně znamená trvalé ucpání X, a tedy trvalé vyřazení jeho funkce. Tím je funkce vestibulárního aparátu nevratně omezena, což vyvolává závažné a trvalé následky. To, že jde o trvalou ztrátu funkce, je jasně patrné i na pooperačních HRCT snímcích (výpočetní tomografie s vysokým rozlišením), kde jsou X zřetelně viditelné. Posudek o invaliditě dále naprosto ignoruje skutečnost, že v případě žalobkyně bylo nutné provést kraniotomii (otevření lebky), nikoli méně invazivní transmastoidní přístup (z oblasti spánkové kosti). Posudková lékařka rovněž nesprávně uvedla, že X byla diagnostikována magnetickou rezonancí (MR). To je nereálné, zobrazení kostěných struktur umožňuje počítačová tomografie s vysokým rozlišením (HRCT). Tento omyl v posudku o invaliditě opět svědčí o zjevném nepochopení diagnózy a o odborné nedostatečnosti tohoto posudku. Na základě výše uvedeného je podle žalobkyně zřejmé, že posudek ze dne 14. 10. 2025, o nějž se opírá napadené rozhodnutí, je neúplný, rozporný a odborně nezpůsobilý, neboť uvádí jako rozhodující nesprávnou diagnózu, nezohledňuje oboustranný charakter postižení, ignoruje trvalost vestibulárního deficitu, opomíjí bolesti v oblasti hlavy a krku (CC syndrom), které dále komplikují rovnováhu, a psychický dopad zdravotních problémů, nevyjadřuje se k doporučením FN Motol (zákaz zařazení do pracovního procesu) a není vyhotoven otoneurologem či alespoň neurologem nebo specialistou ORL.
4. Konečně žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. K tomu uvádí, že odůvodnění se omezuje na opakování textu vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a na čistě závěrové tvrzení, aniž by obsahovalo úvahy, které by umožnily soudní přezkum. Nadto v posudku o invaliditě vůbec nebyly zohledněny další funkční dopady, které jsou v případě žalobkyně přítomny, jako neustálé bolesti hlavy či psychické problémy, ačkoliv dle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity lze v případě, že příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je více zdravotních postižení a v důsledku působení těchto zdravotních postižení je pokles pracovní schopnosti pojištěnce větší, než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních bodů. S tím se však posudková lékařka v posudku vůbec nevypořádala.
5. Kromě toho ještě žalobkyně popisuje vliv dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na svou pracovní neschopnost. Zdůrazňuje, že její obtíže mají trvalý charakter a vylučují její zařazení do běžného pracovního procesu. Je schopna pracovat pouze v omezeném rozsahu, v řádu maximálně 1-3 hodin denně, a to výhradně v domácím prostředí a ve vlastním režimu, kde si může přizpůsobit tempo a dělat časté přestávky. Jakékoli vyšší zatížení vede k reaktivací závratí, bolestem hlavy a kolapsu kompenzačních mechanismů. Odborná vyšetření FN Motol uvádějí, že pro kompenzaci stavu je nezbytný klidový režim s pravidelným odpočinkem a že „není vhodné zařazení do pracovního procesu“. Tato doporučení posudková lékařka zcela opomíjí. Právě z výše uvedených důvodů je žalobkyně nucena pracovat jako osoba samostatně výdělečně činná (dále jen „OSVČ“). Nejedná se o volbu, ale o nezbytné řešení, protože vzhledem k trvalému postižení vestibulárního aparátu není schopna pracovat v klasickém zaměstnaneckém poměru, který vyžaduje osmihodinovou pracovní dobu, pravidelné pracovní tempo a schopnost setrvávat dlouhodobě v prostředí s vizuálními a zvukovými stimuly. V zaměstnání není možné přizpůsobit pracovní podmínky tak, aby zahrnovaly potřebné časté přestávky, změny tempa, možnost kdykoliv odpočinutím stabilizovat rovnovážné obtíže nebo přerušit činnost při vzniku závratí. Forma OSVČ jí jako jediná umožňuje práci v minimálním rozsahu, v prostředí, které si může upravit tak, aby omezila spouštěče závratí a nepřetěžovala rozvrácené kompenzační mechanismy. Ani tato forma práce však neeliminuje její obtíže – pouze představuje kompromis, který jí umožňuje alespoň částečnou pracovní realizaci v mezích, které její zdravotní stav snese. Posudek ze dne 14. 10. 2025 stejně jako napadené rozhodnutí dále podle žalobkyně nedůvodně zdůrazňuje skutečnost, že vlastní řidičské oprávnění, přičemž uvádí, že to „vylučuje závažné otoneurologické onemocnění“. To je podle žalobkyně zjevně nesprávné a velmi zkreslené. Řízení motorového vozidla v jejím případě probíhá výhradně na velmi krátkých trasách v okolí bydliště v prostředí, které dobře zná, a za podmínek, které si může sama přizpůsobit. Řídit delší trasy, v neznámém prostředí či za zhoršených světelných podmínek nebo při delším vizuálně-vestibulárním zatížení není schopna. Krátké řízení má navíc výslovně doporučeno ošetřujícími lékaři jako součást postupného nácviku orientace. Jedná se o terapeutickou aktivitu, nikoliv o důkaz zachované rovnovážné funkce či dokonce její pracovní schopnosti.
6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě zrekapitulovala právní úpravu a průběh předcházejícícho správního řízení a uvedla, že s ohledem na odbornost posuzovaných otázek byla vázána posudkem IPZS vypracovaným pro řízení v prvním stupni, podle nějž pracovní schopnost žalobkyně poklesla o 35 %, a následně posudkem IPZS vypracovaným pro řízení o námitkách, podle kterého pracovní schopnost žalobkyně poklesla jen o 30 %. Na základě druhého z posudků také žalovaná zahájila z moci úřední řízení o odnětí invalidního důchodu žalobkyni, kde svým rozhodnutím ze dne 24. 10. 2025, č. j. XC, dle § 56 odst. 1 písm. a) a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění žalobkyni od 6. 11. 2025 invalidní důchod odňala. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně opět námitky, o kterých zatím nebylo rozhodnuto. S ohledem na námitky žalobkyně žalovaná navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění účinném do 31. 12. 2025 (dále jen „organizační zákon“). Za současného stavu zjištění žalovaná trvá na napadeném rozhodnutí, na jehož odůvodnění rovněž v dalším odkazuje.
7. Soud ze správního spisu zjistil, že v návaznosti na žádost ze dne 29. 1. 2025 o přiznání invalidního důchodu od data vzniku nároku posudková lékařka IPZS Praha-západ dospěla v posudku zpracovaném bez přítomnosti žalobkyně ze dne 27. 5. 2025 k závěru, že žalobkynina pracovní schopnost poklesla o 35 % v důsledku závratí při diagnostikovaném X, jenž byl řešen X v květnu a říjnu 2024. I po operacích přetrvává neschopnost výkonu běžných denních činností, únava s bolestmi hlavy, vadí rychlé pohyby hlavou či delší práce na počítači. V rámci vyšetření vHIT přetrvává pokles gainů v předních kanálcích (snížená schopnost stabilizace obrazu na sítnici při rychlých pohybech hlavy). Posuzující lékařka dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav hodnotila na horní hranici stanoveného rozpětí poklesu pracovní schopnosti pro položku 8b oddílu A kapitoly VIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity (středně těžká porucha rovnováhy). Jako datum vzniku invalidity stanovila 14. 5. 2025 s odkazem na ORL nález z uvedeného data (předchozí podkladové lékařské zprávy byly z let 2023 a 2024). S odkazem na tento posudek žalovaná prvostupňovým rozhodnutím ze dne 2. 5. 2025 žádosti vyhověla a přiznala žalobkyni od 14. 5. 2025 invalidní důchod ve výši 7 146 Kč měsíčně.
8. Žalobkyně uplatnila námitky, v nichž poukazovala na to, že míra poklesu pracovní schopnosti o 35 % je podhodnocená. Poukazovala přitom na závažnost diagnózy a její funkční, psychický a fyzický dopad a na nedostatečné zohlednění komplexnosti stavu. Požadovala navýšení míry poklesu pracovní schopnosti na minimálně 40-45 %, což podle ní více odpovídá reálnému stavu, přestože se tím nezmění stupeň invalidity, a též prodloužení lhůty pro kontrolní prohlídku z jednoho roku na minimálně 3 roky. Dalším podáním z téhož dne se žalobkyně domáhala zařazení zdravotního postižení do jiných kapitol vyhlášky o posuzování invalidity (kapitoly V – duševní poruchy, či VI – postižení nervové soustavy) a v podání z následujícího dne se dožadovala, aby jí byl invalidní důchod přiznán už od 31. 1. 2025, jelikož její stav po operacích se začal zhoršovat již v průběhu ledna 2025 a toto datum je jako datum rozhodného zhoršení zdravotního stavu uváděno ve zdravotnické dokumentaci. K tomu žalobkyně nově doložila lékařské zprávy z ORL vyšetření ze dne 10. 2. 2025 a 10. 3. 2025 a z neurologického vyšetření dne 19. 5. 2025.
9. V námitkovém řízení byla pracovní schopnost žalobkyně posouzena znovu v její nepřítomnosti posudkovou lékařkou námitkového oddělení IPZS v posudku ze dne 14. 10. 2025. Posudková lékařka hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav také jako odpovídající položce 8b oddílu A kapitoly VIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Na rozdíl od posudku ze dne 5. 6. 2025 však posuzující lékařka jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stanovila paroxysmální vertigo a určila pokles pracovní schopnosti pouze na 30 %. Konstatovala, že kontrolní ORL vyšetření v květnu 2025 popisuje zlepšení obtíží. I když vadí rychlé pohyby hlavou a delší práce na PC, jízda v autě ani řízení nevadí. Klinický nález je v normě, pooperační nález je přiměřený, několikavteřinová zhoršení sluchu od 31. 1. 2025 se vždy napravila, sluch je nyní normální a ostatní onemocnění mají menší funkční a posudkový dopad. Přechodná zhoršení obtíží nevyžadovala hospitalizaci a žalobkyně nebyla ani akutně ošetřována. Žalobkyně je podle posudkové lékařky na chronické pooperační obtíže plně a dlouhodobě adaptována. Fakt, že má řidičské oprávnění, vylučuje přítomnost závažného onemocnění. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 16. 10. 2025, do jehož odůvodnění v zásadě jen převzala obsah posudku ze dne 14. 10. 2025, námitky žalobkyně zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila s tím, že ohledně snížení (odnětí) invalidního důchodu bude vydáno samostatné rozhodnutí, neboť tato otázka vybočuje z rámce posuzovaných námitek žalobkyně. Napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 16. 10. 2025.
10. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Ve věci rozhodl ve smyslu § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání a na základě listinného důkazu v podobě oběma stranám zaslaného posudku Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 30. 4. 2026 doplněného dále posudkem téže komise ze dne 9. 7. 2026, neboť k výzvě soudu s patřičným poučením žalovaná jednání nepožadovala a žalobkyně s takovým postupem výslovně souhlasila.
11. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
12. Z posudku posudkové komise MPSV v Praze ze dne 30. 4. 2026 vyplývá, že žalobkyně byla při jednání posudkové komise vyšetřena odborným přísedícím lékařem z oboru neurologie. Vyšetření ukázalo stoj i chůzi s rozšířením báze, při zavření očí stoj s nejistotou a pomalými tahy střídavě vzad a do stran, a to i v mírné závislosti na poloze hlavy. Byla patrná pohledová stabilizace podle bodů na podlaze, při přímém pohledu vpřed se zvyšovala nejistota chůze. Byl též zaznamenán lehký blok krční páteře v rotaci a úklonu doleva. Posudková komise po rozboru posudkově významných lékařských zpráv souhlasila s posudkovými lékaři IPZS v tom, že žalobkynin dlouhodobý nepříznivý zdravotní stav je namístě hodnotit podle položky 8b oddílu A kapitoly VIII přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Funkční dopady posudková komise ale hodnotila na horní hranici vyhláškou stanoveného rozpětí 35% poklesem pracovní schopnosti s tím, že již nebyl důvod dále hodnocení navyšovat postupem podle § 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise MPSV konstatovala, že vyšetření prokazuje postulární nestabilitu akcentovanou při ztrátě zrakové kontroly a změnách polohy hlavy vůči trupu, stejně jako i chronickou svalovou nerovnováhu šíje, jež pravděpodobně působí zmiňované časté bolesti hlavy a stavy zhoršení závrativosti s nutností odpočinku a relaxace. Důvodem pro volbu horní hranice 35 % pak jsou nasedající postižení páteře a dále významná fobická a funkční složka, navazující na postižení vestibulárního aparátu a patrná i při běžném vyšetření.
13. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla trvalá (jako neměnné postižení) posturálně recepční závrať. Stávající zaměstnání představující psychicky nestresující činnost administrativního charakteru je žalobkyně schopna vykonávat jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě a se zohledněním aktuálního zdravotního stavu (možnost rozdělení pracovní doby a přestávek v práci). K datu vydání napadeného rozhodnutí byla invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění v prvním stupni. V dřívějším datu vzniku se posudková komise shodovala se žalobkyní. Konkrétně jej určila k datu vyšetření neurologem dnem 29. 1. 2025, při němž již bylo prokázáno zhoršení po provedené ORL operaci a již bylo možné předpokládat trvání postižení v delším časovém úseku. Kontrolní prohlídku posudková komise stanovila až za tři roky na duben 2029.
14. K posudku posudkové komise MPSV se žalobkyně podrobně vyjádřila v replice s tím, že s ním souhlasí. Dále žalobkyně uvedla, jak se vyvíjí řízení o jejích námitkách proti rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu, v němž již byl zpracován posudek, který setrval na datu vzniku invalidity dne 14. 5. 2025. S tím žalobkyně nesouhlasila a trvala na tom, že invalidita vznikla již v lednu 2025.
15. Jelikož soud zjistil, že součástí spisového materiálu není žádná lékařská zpráva neurologa ze dne 29. 1. 2025 (k tomuto datu je datován pouze pofesní dotazník vyplněný žalobkyní, resp. podaná žádost o invalidní důchod), vyžádal si od posudkové komise doplnění posudku či opravu písařské chyby, aby bylo patrné, z jakého podkladu posudková komise při určení data vzniku invalidity vyšla a zda opravdu (a proč) měla na mysli 29. 1. 2025.
16. Posudková komise zareagovala doplňujícím posudkem ze dne 9. 7. 2026, v němž konstatovala, že datum vzniku invalidity nově stanoví dnem 10. 3. 2025. I když bylo neurologem zmiňováno obnovení potíží limitujících pracovní způsobilost po proběhlé viróze koncem ledna 2025, globální zhodnocení stavu poukazující i na neurotické projevy a zhoršující se postižení krční páteře včetně určení jejich trvalého nebo přinejmenším dlouhodobého charakteru bylo zaznamenáno až při vyšetření lékařem ORL právě dne 10. 3. 2025.
17. K doplňujícímu posudku žalobkyně v podání ze dne 13.7. 2026 sdělila, že změna data vzniku invalidity v doplňujícím posudku je pro ni sice překvapivá, avšak respektuje ji. Svým dřívějším vyjádřením nechtěla nahrazovat odborné posudkové hodnocení. Navrhuje proto, aby soud ze závěrů doplňujícího posudku vyšel. Žalovaná se ve stanovené lhůtě k doplňujícímu posudku nevyjádřila.
18. Soud po zvážení protichůdných posudků zpracovaných ve věci posouzení pracovního potenciálu žalobkyně dospěl k závěru, že je namístě dát přednost posudku Posudkové komise MPSV v Praze ve znění jeho doplnění, jelikož ten jako jediný vychází z osobního vyšetření žalobkyně. Dále se posudky rozcházely v datu vzniku invalidity a v termínu kontroly. Posudek posudkové komise po korekci v doplňujícím posudku stanovuje datum vzniku invalidity vyšetřením ORL na 10. 3. 2025, s čímž se ztotožňuje soud i (podle dodatečného vyjádření) žalobkyně. I v tomto směru proto soud vyšel ze závěrů posudkové komise.
19. S lékařskými zprávami navrženými k důkazu se soud seznámil prostřednictvím posudkové komise, která pro jejich vyhodnocení disponuje potřebnou odborností. S ohledem na prokázané zjištění o nesprávně zjištěném skutkovém stavu žalovanou a akceptaci posudkových závěrů posudkové komise žalobkyní považoval soud již za nadbytečné podrobně rozebírat důvodnost jednotlivých dílčích žalobních bodů, neboť tento rozbor by již nevedl k jinému výsledku řízení.
20. Soud tudíž konstatuje, že žaloba je důvodná a že napadené rozhodnutí vychází z nesprávně zjištěného skutkového stavu. Proto soud napadené rozhodnutí zrušil jako nezákonné (§ 78 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení bude žalovaná vázána právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s.) a současně bude povinna mezi podklady svého rozhodnutí zařadit i posudek Posudkové komise MPSV v Praze ze dne 30. 4. 2026 včetně doplňujícího posudku téže komise ze dne 9. 7. 2026 (§ 78 odst. 6 s. ř. s.).
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměla úspěch. Žalobkyni, která byla ve věci úspěšná, náleží plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem, který ve věci poskytl čtyři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a sepis replik po vyhotovení základního posudku a dále doplňujícího posudku), náleží jí proto náhrada za odměnu advokáta 4 x 4 620 Kč [§ 9 odst. 5 ve spojení s § 7 bodem 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“)] a paušální náhradu hotových výdajů 4 x 450 Kč (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), spolu s náhradou 21 % DPH z těchto částek ve výši 4 258,80 Kč, neboť její zástupce je registrovaným plátcem této daně. Celková náhrada nákladů řízení tak činí částku 24 538,80 Kč. Za dotaz na stav řízení ze dne 29. 6. 2026 a vyjádření k datu vzniku invalidity ze dne 8. 7. 2026 soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť v první případě jde o krátký procesní přípis a v druhém případě od tohoto sdělení žalobkyně obratem replikou k doplňujícímu posudku ze dne 13. 7. 2026 zase ustoupila, a tudíž se nijak nepromítlo v posouzení věci samé. Náhradu nákladů soud nepřiznal ani za podání žalobkyně ze dne 29. 7. 2026, jež se týkalo rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu žalobkyni, které žalovaná rozhodnutím ze dne 10. 7. 2026 v rámci autoremedury zrušila. Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu totiž nejsou předmětem nyní projednávané žaloby a nemohou nijak ovlivnit výsledek tohoto soudního sporu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha 31. července 2026
Mgr. Ing. Petr Šuránek v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.