Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36 A 9/2026 - 24.pdf
PDF · 0 B
No categories available
36 A 9/2026 - 24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Johanou Jandusovou ve věci
žalobkyně: E. B., narozena X
státní příslušnost X
pobytem X
zastoupena advokátem Mgr. Petrem Václavkem
sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra
sídlem Nad Štolou 936/3, 170 00 Praha 7
o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. OAM-00660/TP-2026 v zákonné lhůtě,
takto:
I. Žalovanému se ukládá povinnost vydat rozhodnutí o žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie ze dne 8. 1. 2026 v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. OAM-00660/TP-2026 ve lhůtě 15 dní od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 269,40 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Petra Václavka, advokáta.
Odůvodnění:
Vymezení věci a obsah podání účastníků
1. Žalobkyně se žalobou podanou a doručenou soudu dne 17. 12. 2025 domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“). Tu spatřuje v tom, že žalovaný nerozhodl o její žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (dále „EU“) ze dne 8. 1. 2026.
2. Z tohoto důvodu žalobkyně podala dne 11. 11. 2025 žádost o opatření proti nečinnosti k nadřízenému správnímu orgánu, kterému Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále „Komise“) vyhověla a dne 8. 4. 2026 vydal pod č. j. MV-181568-3/SO-2025 opatření proti nečinnosti, kterým žalovanému přikázala, aby ve věci vydal rozhodnutí do 60 dnů od doručení zprávy Policie České republiky o výsledku pobytové kontroly.
3. Žalobkyně má za to, že takto stanovená lhůta je nepřiměřeně dlouhá s ohledem na to, že zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí je 60 dní, a nadto je její počátek stanoven od právní skutečnosti, která je v dispozici správního orgánu, respektive na vůli žalobkyně nezávislá. Navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat o žádosti rozhodnutí a aby žalovanému ke splnění této povinnosti stanovil přiměřenou lhůtu.
4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 28. 1. 2026 uvádí, že ve věci není a nebyl nečinný. V průběhu řízení prováděl nezbytné úkony potřebné pro vydání rozhodnutí. Posledním úkonem žalovaného byla žádost o provedení pobytové kontroly, jejíž výsledek byl správnímu orgánu doručen 29. 5. 2026. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby.
Skutkové okolnosti věci a průběh správního řízení
5. Žalobkyně dne 8. 1. 2026 požádala o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana Evropské unie (dále „EU“) podle § 87h odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Žádosti byla přidělena sp. zn. OAM-00660/TP-2026.
6. Dne 8. 4. 2026 Komise vyhověla návrhu žalobkyně na provedení opatření proti nečinnosti a přikázala žalovanému, aby do 60 dnů od doručení zprávy Policie České republiky o výsledku pobytové kontroly vydal rozhodnutí ve věci žádosti žalobkyně o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU.
Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu
7. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Soud rovněž shledal, že žaloba je přípustná.
8. Soud ve věci rozhodl v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, neboť účastníci se k příslušné výzvě soudu nevyjádřili, pročež měl soud za to, že jejich souhlas s takovým postupem byl dán.
Posouzení věci soudem
9. Žalobkyně se domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného v řízení o její žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu rodinného příslušníka občana EU podle § 87h zákona o pobytu cizinců, kterou podala dne 8. 1. 2026.
10. Podle § 169t odst. 6 písm. h) bodu 3 zákona o pobytu cizinců platí, že ministerstvo vnitra rozhodne ve lhůtě do 60 dnů ode dne podání žádosti o vydání povolení k trvalému pobytu podle § 87g nebo 87h téhož zákona.
11. Podle § 79 odst. 1 s. ř. s. ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.
12. Podle § 81 odst. 1 s. ř. s. soud rozhoduje (o žalobě na ochranu proti nečinnosti – pozn. soudem) na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.
13. Podle § 81 odst. 2 s. ř. s. je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.
14. V posuzované věci Komise dne 8. 4. 2026 vyhověla návrhu žalobkyně o provedení opatření proti nečinnosti a konstatovala nečinnost žalovaného v řízení o žádosti žalobkyně vedeném pod sp. zn. OAM-00660/TP-2026. Žalovanému přikázala, aby do 60 dnů od doručení zprávy Policie České republiky o výsledku pobytové kontroly o žádosti žalobkyně ze dne 8. 1. 2026 rozhodl.
15. Žalobkyně podala žalobu dne 11. 5. 2026, tedy ještě před uplynutím šedesátidenní lhůty stanovené Komisí.
16. Soud předně poukazuje na to, že ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20, již neplatí, že by nevyčerpání prostředku ochrany ve smyslu § 79 s. ř. s. bylo neodstranitelnou překážkou věcného projednání nečinnostní žaloby. Nadto dle soudu byla tato podmínka věcného projednání žaloby v nyní posuzované věci splněna již v době jejího podání.
17. Obecně sice platí, že bezvýslednost vyčerpání prostředku ochrany nastane až prvním dnem po uplynutí lhůty stanovené v opatření. Ovšem pouze za situace, kdy byla stanovená lhůta přiměřená (srov. odst. 54 nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3523/20). V rozsudku ze dne 27. 10. 2022, č. j. 1 Azs 171/2022-54, Nejvyšší správní soud (dále „NSS“) uvedl: „Má-li být soudní ochrana proti nečinnosti správního orgánu efektivní, je nezbytné, aby soud hodnotil i přiměřenost stanovené lhůty, a to právě za účelem posouzení, zda byla splněna podmínka bezvýslednosti vyčerpání prostředků ochrany proti nečinnosti. Nepřiměřeně dlouhá lhůta by totiž odsouvala poskytnutí soudní ochrany, resp. naplnění podmínky řízení o bezvýslednosti předchozích prostředků. Samotné posouzení lhůty jako nepřiměřené tak totiž může vést i ke splnění podmínky bezvýsledného vyčerpání prostředku ochrany. S ohledem na výše uvedené to znamená, že správní soud se musí nejprve vypořádat s námitkou nepřiměřené lhůty a teprve pokud ji shledá jako přiměřenou, vyčká jejího uplynutí. Bylo by absurdní, aby v případě nepřiměřené lhůty vystavil soud žalobce povinnosti vyčkávat na její uběhnutí a podat novou žalobu, jak to učinil v této věci městský soud. Stejně absurdní by však bylo, pokud by soud v řízení o žalobě sám vyčkával na konec této lhůty a splnění podmínky bezvýslednosti, byla-li by tato lhůta nepřiměřeně dlouhá.“ (odst. 20). Jestliže nadřízený orgán uloží vydat rozhodnutí v nepřiměřené lhůtě, žalobce může bez dalšího podat nečinnostní žalobu, neboť jde z hlediska ochrany jeho práv v podstatě o shodnou situaci, jako když správní orgán na žádost o opatření proti nečinnosti v zákonné lhůtě nijak nezareaguje (shodně srov. rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2023, č. j. 5 A 54/2022-37, či ze dne 18. 7. 2023, č. j. 10 A 81/2023-32).
18. Ze stejného předpokladu vycházel i zdejší soud v usnesení ze dne 28. 7. 2022, č. j. 51 A 24/2022-35, ve kterém konstatoval, že k bezvýslednému vyčerpání prostředku ochrany proti nečinnosti ve smyslu § 79 odst. 1 s. ř. s. dojde i tehdy, pokud nadřízený správní orgán sice vyhoví návrhu na vydání opatření proti nečinnosti a přikáže nečinnému správnímu orgánu, aby ve stanovené lhůtě vydal rozhodnutí [§ 80 odst. 4 písm. a) správního řádu], ale takto stanovená lhůta k odstranění nečinnosti je s ohledem na okolnosti věci nepřiměřeně dlouhá. Zároveň dospěl k závěru, že „60denní lhůta poskytnutá Komisí žalovanému nebyla v daném případě přiměřená. Samotná zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí o žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu činí 60 dnů [§ 169t odst. 6 písm. f) zákona o pobytu cizinců]. Komise tedy žalovanému po devíti měsících trvání správního řízení poskytla stejnou lhůtu, v jaké mu zákon ukládal celé správní řízení realizovat (v tomto případě měl vydat rozhodnutí nejpozději v září 2021). Poskytnutí lhůty k odstranění nečinnosti, která odpovídá nejdelší zákonem dovolené lhůtě pro provedení celého správního řízení od jeho počátku do konce, po devíti měsících jeho vedení, nadto bez jakéhokoli odůvodnění, nesplňuje požadavek přiměřenosti. Komise stanovením nepřiměřeně dlouhé lhůty k nápravě žalovanému neposkytla žalobkyni adekvátní ochranu, která by vedla k urychlenému odstranění zjištěné nečinnosti“.
19. V nyní posuzované věci Komise stanovila žalovanému lhůtu pro rozhodnutí v déle 60 dnů od doručení zprávy Policie České republiky o výsledku pobytové kontroly, a to bez jakéhokoli odůvodnění. Tuto lhůtu soud považuje za nepřiměřenou, a to z následujících důvodů:
20. Za prvé, lhůta běžící případně od tohoto okamžiku (60 dnů) je sama o sobě stejně dlouhá jako maximální zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí. NSS přitom ve výše citovaném rozsudku č. j. 1 Azs 171/2022-54 uvedl, že „lze akceptovat, že nadřízený správní orgán uložil v opatření proti nečinnosti lhůtu ve stejné délce, jež je stanovena zákonem k rozhodnutí, jen ve výjimečných případech. Pravidlem by naopak měla být lhůta podstatně kratší.“. Soud nicméně v posuzovaném případě neshledal výjimečné okolnosti, které by stanovení takové lhůty ospravedlňovaly. Soud se naopak ztotožňuje s žalobkyní, že její věc nevykazuje znaky právní ani skutkové složitosti. Žalovaný ostatně žádné takové okolnosti ani netvrdil. Za druhé soud považuje za problematické, že lhůta nebyla stanovena jako pevná. Její počátek byl totiž navázán na okolnost, jejíž uskutečnění je plně v dispozici správních orgánů.
21. Z uvedených důvodů považuje soud ve shodě s žalobkyní lhůtu stanovenou v opatření proti nečinnosti za zjevně nepřiměřenou.
22. Vzhledem k těmto okolnostem považuje soud ve shodě s žalobkyní lhůtu stanovenou v opatření proti nečinnosti za nepřiměřenou.
23. Jelikož se žalobkyni nedostalo opatřením proti nečinnosti účinné ochrany, byla v daném případě splněna podmínka bezvýslednosti vyčerpání prostředku opatření proti nečinnosti, přestože v době podání žaloby k soudu ještě neuplynula lhůta stanovená v opatření proti nečinnosti k vydání rozhodnutí ve věci. Z těchto důvodů má soud za to, že žalobkyně bezvýsledně vyčerpala prostředky ochrany dle § 79 odst. 1 s. ř. s. již ke dni podání žaloby, tj. ke dni 11. 5. 2026. Za popsané situace nebyla povinna dále vyčkávat s jejím podáním na to, zda žalovaný svoji nečinnost odstraní, či nikoliv. Žaloba tak byla od počátku přípustná.
24. Žaloba je současně též důvodná. Vzhledem k tomu, že Komise v posuzované věci dospěla k závěru, že žalovaný je nečinný a vyhověla návrhu žalobkyně o uplatnění opatření proti nečinnosti, je presumována nečinnost žalovaného a správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat (rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41, č. 2785/2013 Sb. NSS). Ze správního spisu i stanovisek účastníků řízení pak je zřejmé, že žalovaný doposud o žádosti žalobkyně nerozhodl, a to přesto, že již uplynula i dodatečná lhůta pro rozhodnutí stanovená Komisí v opatření proti nečinnosti.
25. Soud přitom neshledal důvody, které by takový postup ospravedlnily. Obrana žalovaného spočívající v paušálním tvrzení, že nečinný nebyl a že v řízení prováděl nezbytné úkony za účelem vyřízení žádosti, tak již s ohledem na výše uvedené nemůže obstát. Nadto není podstatné, zda žalovaný učinil některé dílčí úkony, ale zda vydal rozhodnutí o žádosti v zákonem stanovené lhůtě. To se však nestalo. Žalovaný přitom ani netvrdil, že by se na překročení zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí jakkoliv podílela žalobkyně, přičemž tomu nenasvědčují ani jiné okolnosti patrné ze správního spisu.
26. Žaloba je proto nejen přípustná, ale též důvodná.
27. Pro úplnost soud konstatuje, že si je vědom toho, že dle veřejně dostupných informací o stavu řízení byla žádost žalobkyně předběžně vyhodnocena kladně. Na výše uvedených závěrech o důvodnosti žaloby nicméně nemůže tato informace nic změnit. Jedná se nadto pouze o orientační informaci, ze které je nadto zřejmé, že rozhodnutí o žádosti doposud vydáno nebylo [srov. § 169t odst. 7 písm. c) zákona o pobytu cizinců].
Závěr a náklady řízení
28. Soud tak žalovanému uložil povinnost, aby o žádosti žalobkyně rozhodl ve lhůtě 15 dní od právní moci tohoto rozsudku, kterou shledal s ohledem na dosavadní délku správního řízení přiměřenou (§ 81 odst. 2 s. ř. s.). Zohlednil přitom i skutečnost, že lhůta stanovená opatřením proti nečinnosti již uplynula.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalovanému jako neúspěšnému účastníkovi náhrada nákladů nenáleží. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch, soud právo na náhradu nákladů řízení přiznal. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek za podání žaloby ve výši 2 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem vyplývající dle § 35 odst. 2 s. ř. s. z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále „advokátní tarif“).
30. Zástupce žalobce učinil v této věci dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu [převzetí a příprava zastoupení (k tomu viz usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2021, č. j. 51 A 101/2020-28, odst. 17) a sepis žaloby], za které mu náleží odměna ve výši 4 620 Kč za úkon (§ 7 bodu 5 a § 9 odst. 5 advokátního tarifu). Vedle odměny přísluší zástupci žalobkyně též náhrada hotových výdajů v paušální výši 450 Kč za každý z těchto dvou úkonů právní služby dle § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Jelikož je zástupce žalobkyně společníkem advokátní kanceláře, která je plátcem DPH, je součástí nákladů žalobkyně též náhrada této daně [§ 57 odst. 2 s. ř. s. a § 137 odst. 3 písm. b) občanského soudního řádu, užitého na základě § 64 s. ř. s.], a to ve výši 21 % z částky 10 140 Kč, tedy 2 129,40 Kč.
31. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 269,40 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 občanského soudního řádu), a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 54 odst. 9 s. ř. s.).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 31. července 2026
Johana Jandusová v. r.
soudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje: Bc. D. R.