Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

55 Af 6/2025 - 59

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci

žalobkyně:

Workpress Aviation s.r.o., sídlem Folmavská 2980/2, Plzeň

zastoupena advokátem JUDr. Jakubem Hlínou, sídlem Havlíčkova 1680/13, Praha

proti

žalovanému:

Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025, č.j. 11514/25/5100-10612-706182,

takto:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 27. 6. 2025 domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2025, č.j. 11514/25/5100-10612-706182 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Plzeňský kraj (dále též jen „správce daně“ či „prvoinstanční orgán“) ze dne 15. 8. 2024, č.j. 1316107/24/2301-51521-405019 (dále též jen „prvoinstanční rozhodnutí“ či „rozhodnutí o zastavení řízení“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o prominutí penále na dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období ode dne 1. 1. 2015 do dne 31. 12. 2015.

II.

Žaloba

2. Žalobkyně uvedla, že podstatou řešeného sporu je otázka, zda žalobkyně podala žádost o prominutí penále v zákonné lhůtě stanovené v , daňový řád (dále jen „“), ve znění účinném do dne 31. 12. 2020. Stěžejní otázkou, jejíž zodpovězení je rozhodné pro danou věc (tedy pro posouzení žádosti o prominutí penále), tak je, zda přiznání odkladného účinku žalobě žalobkyně, evidované u zdejšího soudu pod sp.zn. , proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 7. 2020, č.j. 26797/20/5200-11433-711918, ve věci doměření daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015 a stanovení penále, vyvolalo účinky posečkání úhrady daně, a to za situace, kdy odkladný účinek byl žalobě Krajským soudem v Plzni přiznán přede dnem 1. 1. 2021, tedy v době, kdy zákon tuto skutečnost výslovně nestanovoval, resp. byla do daňového řádu výslovně vložena až daňového řádu s účinností ode dne 1. 1. 2021.

3. Žalobkyně připomněla, že správce daně v odůvodnění rozhodnutí o zastavení řízení uvedl:

„Správce daně se ztotožňuje s tvrzením daňového subjektu o tom, že dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 01.01.2015 do 31.12.2015, kterým bylo penále stanoveno, nabyl právní moci dne 21.07.2020. Avšak nesouhlasí s tím, že by žádost o prominutí penále byla podána v zákonné lhůtě, a to s ohledem na následující.

Dle § 259a odst. 3 daňového řádu lze žádost o prominutí penále podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále. A dále dle § 259a odst. 4 daňového řádu lhůta pro podání žádosti podle odstavce 3 neběží po dobu a) řízení o povolení posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla, b) posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. V této souvislosti je třeba uvést, že ve znění daňového řádu účinném do 31.12.2020 bylo v odst. 4 písm. b) tohoto ustanovení uvedeno „povoleného“ posečkání, neboť úprava daňového řádu ve znění účinném do 31.12.2020 institut posečkání ex lege neznala. Až přinesl s účinností od 01.01.2021 do daňového řádu institut posečkání ex lege, a to konkrétně ustanovením . V bodě 5. přechodných ustanovení je uvedeno, že „Posečkání úhrady daně podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nastane pouze v případě daně, u níž byl odkladný účinek v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem, přiznán ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.“ Jak už bylo uvedeno výše, nabyl účinnosti dnem 01.01.2021, vzhledem k tomu, že odkladný účinek byl žalobě na související daňové povinnosti přiznán dne 18.08.2020 (viz usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. -179 ze dne 18.08.2020), nemohl tento vyvolat účinky posečkání ex lege a stavět tak lhůtu pro podání žádosti o prominutí penále. Žádost o prominutí penále podaná daňovým subjektem prostřednictvím svého zástupce dne 12.06.2024 tak byla podána opožděně.“

4. Dle správce daně tak nedošlo ke stavění tříměsíční lhůty pro podání žádosti o prominutí penále z toho důvodu, že odkladný účinek přiznaný žalobě do 31. 12. 2020 nevyvolal účinky posečkání ex lege. S tímto názorem se ztotožnil i žalovaný, který v bodě [24] napadeného rozhodnutí uvedl, že „v době, kdy byl žalobě přiznán odkladný účinek, neumožňoval vykládat přiznaný odkladný účinek jinak než jako tradiční odklad vykonatelnosti rozhodnutí, tj. správce daně není oprávněn vést daňovou exekuci, nicméně platební povinnost daňového subjektu trvá se všemi jeho důsledky“.

5. Žalobkyně je však toho názoru, že orgány finanční správy předmětnou otázku posoudily nesprávně a v rozporu se skutečným účelem a smyslem § 259a daňového řádu, který v odst. 3 ve znění účinném do 31. 12. 2020 stanovoval, že žádost o prominutí penále lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále. Dle odst. 4 ve znění účinném do 31. 12. 2020 platilo, že lhůta pro podání žádosti podle odstavce 3 neběží po dobu a) řízení o povolení posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla, b) povoleného posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla. S účinností dne 1. 1. 2021 byl do daňového řádu vložen § 157a, dle něhož platí, že úhrada daně je posečkána ode dne přiznání odkladného účinku v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem. Toto posečkání skončí uplynutím dne, kdy rozhodnutí soudu ve věci související se stanovením daně nabylo právní moci. Jinými slovy, počínaje dnem 1. 1. 2021 zná zákon posečkání úhrady daně ex lege, zatímco do 31. 12. 2020 zákon výslovně nespojoval posečkání úhrady daně i s přiznáním odkladného účinku žalobě.

6. Dle žalobkyně se orgány finanční správy dostatečně nezabývaly vztahem mezi institutem odkladného účinku a posečkání úhrady daně, resp. důsledky, které jsou spojeny s oběma těmito instituty, ačkoli je to pro posouzení věci klíčové. Žalobkyně proto níže porovnala oba zmíněné instituty.

K institutu odkladného účinku

7. Žalobkyně uvedla, že dle , (dále jen „“), platí, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Odborná literatura (Blažek, T.,Jirásek, J., Molek, P., Pospíšil, P., Sochorová, V., Šebek, P.: - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2016) k citovanému ustanovení dodává: „Přiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení řízení před soudem veškeré účinky napadeného rozhodnutí ( ). Akt tak z formálního hlediska sice zůstává pravomocným, avšak uložené právní povinnosti nelze vynucovat, odejmutá oprávnění zůstávají prozatím zachována (nález ÚS ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. ).“ K odkladnému účinku dále odborná literatura (KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. : Komentář. Wolters Kluwer) uvádí: „Přiznání odkladného účinku žalobě rozhodnutím soudu má za následek, že se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí. Záměrně je užita co nejširší kategorie (účinky bez jakékoliv bližší specifikace), aby tím byly pokryty všechny možné účinky rozhodnutí, které přichází do úvahy. Smyslem přiznání odkladného účinku žalobě (popř. odkladného účinku ex lege) je pozastavit veškeré účinky žalovaného rozhodnutí. Jde přitom nejen o účinky rozhodnutí o odvolání (či jiném řádném opravném prostředku), jakými je právní moc a zpravidla i vykonatelnost rozhodnutí, ale i prvostupňového rozhodnutí, pokud tvoří s rozhodnutím o opravném prostředku jeden celek.“

8. Je tak zřejmé, že smyslem přiznání odkladného účinku je pozastavit veškeré účinky napadeného rozhodnutí včetně právní moci a vykonatelnosti. Jinými slovy, přiznáním odkladného účinku dochází k pozastavení účinnosti rozhodnutí i z hlediska platební povinnosti – tedy daňová povinnost se stává fakticky nevykonatelnou. Taková situace je funkčně ekvivalentní posečkání úhrady daně, neboť správce daně nemůže daňovou pohledávku po tuto dobu vymáhat, a tedy je i vyloučeno, aby běžela lhůta pro podání žádosti o prominutí penále podle § 259a odst. 3 daňového řádu. V projednávaném případě tedy doručením usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. -179 ze dne 18. 8. 2020, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobě sp.zn. se přiznává odkladný účinek, došlo k pozastavení veškerých účinků rozhodnutí žalovaného 10. 7. 2020, č.j. 26797/20/5200-11433-711918 (dále též jen „původní rozhodnutí OFŘ“), včetně právní moci a vykonatelnosti. Tato skutečnost znamená, že žalobkyně nebyla povinna uhradit doměřenou daň (vč. penále) a takto doměřená daň nemohla být vůči žalobkyni vymáhána prostřednictvím daňové exekuce. Tento závěr je o to významnější v posuzovaném případě, kdy žalobkyni byl přiznán odkladný účinek žalobě proti rozhodnutí o doměření daně a souvisejícího penále dne 18. 8. 2020, tedy v době, kdy § 157a daňového řádu ještě nebyl účinný. Žalobkyni proto po dobu trvání odkladného účinku nevznikla reálná povinnost daň (a penále) hradit, a tím pádem ani nemohla běžet lhůta pro podání žádosti o prominutí penále.

K institutu posečkání úhrady daně

9. Žalobkyně dále uvedla, že zcela obdobné účinky pak z povahy věci způsobuje i posečkání úhrady daně, kdy k daňového řádu odborná literatura (Lichnovský, O., Ondrýsek, R., Nováková, P., Kostolanská, E., Rozehnal, T. . Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1082 s.) uvádí: „Posečkání daně je jedním z tradičních institutů platební fáze správy daní. v tomto ustanovení vyprecizoval formy a důvody posečkání. Posečkání může mít formu povoleného posečkání úhrady daně, tj. po určitou dobu (uvedenou v rozhodnutí o posečkání) nemá daňový subjekt povinnost posečkanou daň hradit, nebo povoleného rozložení úhrady daně na splátky (v rozhodnutí o posečkání je stanoven splátkový kalendář a daňový subjekt postupně hradí určitou splátku daně). V obou případech však jde o posečkání, a to s úhradou nedoplatku. I když tedy dochází k faktickému posunutí data splatnosti daně, je v evidenci daní na příslušném osobním daňovém účtu evidována posečkaná úhrada daně jako nedoplatek. Současně správce daně není kvůli existenci rozhodnutí o posečkání oprávněn úhradu daně vymáhat, jedná se tedy o nevymahatelný nedoplatek.“ Dále pak např. Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. -48 ze dne 27. 10. 2015 uvedl: „Posečkání daně ( ZSDP) je totiž nástroj, který umožňuje daňovému subjektu dočasně odložit placení daně a tím ve své podstatě dosáhnout stejného výsledku, jako by rozhodnutí, kterým byla uložena daňová povinnost, ještě nebylo vykonatelné.“ Stejně tak lze zmínit i rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -28 ze dne 3. 6. 2016, v němž Nejvyšší správní soud uzavřel, že „daň, která není uhrazena včas (tj. ke dni splatnosti), je sice nedoplatkem, vykonatelnost platební povinnosti k úhradě dlužné částky však je odložena prostřednictvím rozhodnutí o posečkání ( a násl. , daňového řádu); jinými slovy posečkanou daň nelze vymáháním postihnout.“

10. Podstatné je, že posečkání úhrady daně, ať už povolené individuálním rozhodnutím, či ex lege (dle § 157a daňového řádu), objektivně znemožňuje správci daně provádět výkon rozhodnutí, tj. vymáhat daňovou pohledávku. Z hlediska praktického i právního účinku je proto situace daňového subjektu fakticky totožná s tím, kdy mu byl přiznán odkladný účinek žaloby – v obou případech se jedná o stav, v němž nemůže být daňová povinnost vymáhána a její úhrada je dočasně pozastavena.

11. V kontextu posuzované věci je proto klíčové, že ačkoliv daňového řádu výslovně zakotvuje účinky posečkání ex lege až od 1. 1. 2021, z výkladu předcházející právní úpravy a výše uvedené judikatury plyne, že i přiznání odkladného účinku podle mělo do té doby fakticky shodné účinky – a to zejména v tom smyslu, že znemožňovalo správci daně daňovou povinnost vymáhat, čímž se naplnila materiální podstata institutu posečkání.

Souhrnně k odkladnému účinku a posečkání úhrady daně

12. Jak z výše uvedeného vyplývá, oba předmětné instituty vykazují shodné znaky a jsou prakticky shodné alespoň co do důsledků pro daňový subjekt. O shodnosti důsledků, resp. účinků posečkání úhrady daně a přiznání odkladného účinku žalobě, svědčí i samotný fakt, že dne 1. 1. 2021 byl do daňového řádu vložen § 157a, dle něhož platí, že úhrada daně je posečkána ode dne přiznání odkladného účinku v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem. Toto posečkání skončí uplynutím dne, kdy rozhodnutí soudu ve věci související se stanovením daně nabylo právní moci. Sám zákonodárce tak považoval za vhodné v zákoně výslovně stanovit, že v případě, kdy je žalobě (v souvislosti se stanovením daně) přiznán odkladný účinek, je úhrada této daně posečkána právě ode dne přiznání odkladného účinku žalobě.

13. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že „pokud je v souvislosti se soudním přezkumem o stanovení daně přiznán odkladný účinek příslušnému rozhodnutí v rámci správního soudnictví nebo řízení před Ústavním soudem, potom ode dne přiznání odkladného účinku do pravomocného rozhodnutí soudu ve věci související se stanovením daně, je úhrada posečkána dle daňového řádu. Posečkání ex lege se uplatní pouze na případy, kdy byl přiznán odkladný účinek ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem od 01.01.2021 (přechodná ustanovení článek II bod 5 ).“. Žalobkyně tuto skutečnost nerozporuje, nicméně má za to, že i přede dnem 1. 1. 2021 bylo třeba hledět na odkladný účinek tím způsobem, že vyvolal tytéž účinky jako posečkání úhrady daně, byť tento konstrukt byl do zákona výslovně včleněn až následně.

14. Jak již žalobkyně uváděla v řízení před orgány finanční správy, platí, že to, že zákon něco nestanovuje výslovně (resp. toto pravidlo je do zákona výslovně implementováno až později), samo o sobě neznamená, že daným způsobem nemá být postupováno i před výslovnou implementací předmětného pravidla do zákona. Žalovaný však tuto skutečnost nesprávně posoudil a napadené rozhodnutí tak zatížil vadou.

15. Žalobkyně je toho názoru, že implementací § 157a do daňového řádu došlo toliko k zákonnému zakotvení situace, která však fakticky nastávala již před účinností tohoto ustanovení, tedy že přiznání odkladného účinku vyvolávalo tytéž účinky jako posečkání úhrady daně. Přestože tedy zákonodárce od 1. 1. 2021 výslovně kodifikoval v § 157a daňového řádu, že přiznání odkladného účinku žalobě má účinky posečkání úhrady daně ex lege, nelze tuto úpravu vnímat jako změnu právního stavu, ale spíše jako potvrzení již existující judikatorní a doktrinální interpretace, která přiznání odkladného účinku přisuzovala účinky obdobné institutu posečkání. Výslovná kodifikace tedy stvrzuje právní názor, že přiznání odkladného účinku má hmotněprávní důsledky – a nikoli pouze procesní. S ohledem na výše uvedené je nutné dojít k závěru, že přiznání odkladného účinku dne 18. 8. 2020 vyvolalo účinky posečkání úhrady daně (ačkoli v té době zákon tuto skutečnost ještě výslovně nestanovoval), a tedy je třeba na daný případ nahlížet tak, že přiznáním odkladného účinku (na základě usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. -179 ze dne 18. 8. 2020) došlo ke stavění běhu lhůty pro podání žádosti o prominutí penále dle § 259a odst. 3 daňového řádu.

16. Závěrem žalobkyně uvedla, že ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že oba správní orgány nesprávně posoudily právní účinky přiznání odkladného účinku žalobě, kterým bylo pozastaveno vykonání dodatečného platebního výměru na daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2015, č.j. 1229242/19/2301-51521-402857 (a s tím souvisejícím penále). Tímto rozhodnutím Krajského soudu v Plzni bylo objektivně zamezeno možnosti správce daně vykonat rozhodnutí a vymáhat daňovou povinnost žalobkyně, čímž nastal stav funkčně ekvivalentní institutu posečkání úhrady daně. Přestože výslovná zákonná úprava v podobě § 157a daňového řádu byla do právního řádu zavedena až s účinností od 1. 1. 2021, nelze tím vyloučit aplikaci obdobného výkladu i na situace předcházející této novele, neboť účinky přiznání odkladného účinku již tehdy odpovídaly smyslu a účelu posečkání úhrady daně. Z uvedeného důvodu měla být tříměsíční lhůta pro podání žádosti o prominutí penále podle § 259a odst. 3 daňového řádu stavěna po dobu trvání tohoto odkladného účinku.

17. Napadené rozhodnutí je tedy nezákonné, neboť vychází z nesprávného právního posouzení této otázky, a jako takové zasahuje do veřejných subjektivních práv žalobkyně.

III.

Vyjádření žalovaného k žalobě

18. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že zcela souzní s obecnými (a do jisté míry v žalobě nadbytečně) uvedenými teoretickými východisky ohledně institutu přiznání odkladného účinky žalobě a institutu posečkání úhrady daně. Lapidárně vyjádřeno, mezi žalobkyní a žalovaným není dána pochybnost, že smyslem přiznání odkladného účinky žalobě je pozastavit veškeré účinky napadeného rozhodnutí včetně právní moci a vykonatelnosti a že kvůli existenci „kladného“ rozhodnutí o posečkání není správce daně oprávněn daňovou povinnost vymáhat. Stejně tak je nesporné, že dodatečný platební výměr č.j. 1229242/19/2301-51521-402857 ze dne 28. 5. 2019, kterým byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období ode dne 1. 1. 2015 do dne 31. 12. 2015 a současně stanoveno penále, nabyl (ve spojení s rozhodnutím č.j. 26797/20/5200-11433-711918 ze dne 10. 7. 2020) právní moci dne 21. 7. 2020 (srov. bod [22] napadeného rozhodnutí). S čím však nemůže žalovaný s žalobkyní za žádných okolností souhlasit, je její extenzivní výklad § 157a daňového řádu, ve znění účinném ode dne 1. 1. 2021 (tj. institut posečkání úhrady daně ex lege) i na situace, kdy přiznání odkladného účinku žalobě nastalo přede dnem 1. 1. 2021 – v případě žalobkyně konkrétně v srpnu 2020 (srov. usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. -179 ze dne 18. 8. 2020). Žalovaný důrazným způsobem odmítá konstrukt žalobkyně, že by přiznáním odkladného účinku žalobě přede dnem 1. 1. 2021 byla naplněna materiální podstata institutu posečkání úhrady daně. Žalobkyně má pravdu, že oba instituty „…vykazují shodné znaky, resp. jsou prakticky shodné alespoň co do důsledků pro daňový subjekt…“, nicméně institut posečkání úhrady daně ex lege byl do daňového řádu zakomponován až s účinností ode dne 1. 1. 2021, a to konkrétně novelou daňového řádu provedenou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (dále jen „“). V souladu s přechodným ustanovením čl. II bodu 5. novely však platí, že posečkání úhrady daně podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nastane pouze v případě daně, u níž byl odkladný účinek v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem, přiznán ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Lze tedy konstatovat, že pozdější úprava daňového řádu, ve znění účinném ode dne 1. 1. 2021, se na přiznaný odkladný účinek žalobě v srpnu 2020 nevztahuje a nedošlo tak ke stavění lhůty pro podání žádosti o prominutí penále ve smyslu daňového řádu, neboť nedošlo k posečkání úhrady daně ex lege, pročež tak tříměsíční lhůta pro podání žádosti o prominutí penále žalobkyni marně uplynula dne 22. 10. 2020. Podala-li žalobkyně žádost o prominutí penále až dne 12. 6. 2024, učinila tak zjevně po uplynutí lhůty pro podání žádosti o prominutí penále a správci daně nezbylo nic jiného, než řízení dle daňového řádu zastavit. V tomto směru lze přiměřeně odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. ze dne 30. 6. 2025, ve kterém se totožná žalobkyně (zastoupená totožným právním zástupcem) rovněž domáhala aplikace pozdější právní úpravy, byť z pohledu úroku z nesprávně stanovené daně, což Nejvyšší správní soud kategoricky odmítl: „Pravdou je, že s účinností od 1. 1. 2021 již a 2 písm. c) daňového řádu výslovně počítá s přiznáváním úroku z nesprávně stanovené daně i v případech částek uhrazených na základě nezákonného či nicotného zajišťovacího příkazu. V případě stěžovatelky však finanční prostředky původně zadržené na základě zajišťovacích příkazů byly započteny na stanovenou daň ještě v roce 2020 a v souladu s přechodným ustanovením čl. II bodu 11 se tato pozdější úprava na období úročené do 31. 12. 2020 nevztahuje.“ Konstrukci žalobkyně, a sice že i přede dnem 31. 12. 2020 znamenalo přiznání odkladného účinku žalobě fakticky posečkání úhrady daně ex lege, výrazně oslabuje i skutečnost, že po dobu povoleného posečkání vzniká daňovému subjektu na rozdíl od úroku z prodlení podstatně nižší úrok z posečkané částky ve smyslu daňového řádu, ve zněním účinném do dne 31. 12. 2020, resp. ve smyslu daňového řádu, ve znění účinném ode dne 1. 1. 2021. Chce snad žalobkyně tvrdit, že přiznané odkladné účinky veškerým žalobám u veškerých žalobců přede dnem 1. 1. 2021 fakticky znamenaly posečkání úhrady daně ex lege a správci daně by tak měli „přepočítat“ i případně vzniklé úroky? Námitka je nedůvodná.

19. Žalovaný uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a žalobní námitky nejsou důvodné.

IV.

Replika žalobkyně

20. Žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného replikou. Uvedla, že § 259a daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, stanovoval, že žádost o prominutí penále lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále; lhůta neběží po dobu řízení o povolení posečkání (…) a po dobu povoleného posečkání. Smyslem je tak umožnit daňovému subjektu reálně (ne pouze formálně) požádat o moderaci sankce ve chvíli, kdy je zřejmý konečný rozsah doměřené daně. Přiznáním odkladného účinku ve smyslu pak soud pozastavuje do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí, čímž se blokují typické účinky rozhodnutí, zejména vykonatelnost a vymahatelnost, které by jinak daňový subjekt nutily k okamžité úhradě. Ačkoli tedy , ve znění účinném do 31. 12. 2020, výslovně neupravoval „posečkání ex lege“ (to přinesl až daňového řádu účinný od 1. 1. 2021), účinek přiznaného odkladného účinku žalobě byl ve vztahu k povinnosti uhradit doměřenou daň funkčně ekvivalentní „posečkání“. Výsledek je totožný, když po dobu trvání odkladného účinku není daň vymahatelná a správce daně nevyžaduje úhradu daně. Proto má být daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020, vykládán teleologicky tak, že stavění lhůty dopadá i na dobu, po kterou jsou účinky platebního výměru (včetně vymáhání penále akcesorického k doměřené dani) pozastaveny podle (ať už to zákon výslovně pojmenuje „posečkáním“, či nikoli).

21. Žalovaný ve vyjádření uvádí, že „posečkání ex lege“ dle § 157a daňového řádu nastává jen tam, kde byl odkladný účinek přiznán po dni 31. 12. 2020; jelikož v projednávané věci byl odkladný účinek přiznán před tímto datem, nelze dle žalovaného § 157a daňového řádu aplikovat, a tudíž se lhůta podle § 259a odst. 4 daňového řádu nestaví. Žalobkyně vůči tomuto však namítá, že se nedovolává retroaktivní aplikace § 157a daňového řádu, ale toliko výkladu § 259a odst. 4 daňového řádu tak, aby zachytil funkčně shodné situace, které zákonodárcem přede dnem 1. 1. 2021 výslovně upraveny nebyly, ale které materiálně zcela odpovídají účelům stavění lhůty. Přechodné ustanovení čl. II bod 5 novely, na které odkazuje žalovaný, pouze brání vzniku „posečkání ex lege“ z § 157a zpětně. Nic však neříká o interpretaci § 259a odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do dne 31. 12. 2020, v případech, kdy účinky platebního výměru byly pozastaveny na základě jiného právního důvodu (v tomto případě soudem přiznaného odkladného účinku).

22. K odkazu žalovaného na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. ze dne 30. 6. 2025 žalobkyně připomněla, že i kdyby citovaný rozsudek skutečně kategoricky bránil retroaktivitě, na projednávaný případ nedopadá, neboť v nyní řešené věci nejde o retroaktivitu. Žalobkyně neprosazuje použití daňového řádu „ex post,“ ale opírá svou argumentaci o teleologický a systematický výklad daňového řádu, účinného v době do 31. 12. 2020, v kontextu účinků Cílem je překlenout určitou legislativní mezeru způsobem příznivým pro daňový subjekt, což je v daňovém právu – je-li to v souladu s účelem a systémem zákona – přípustné, ba dokonce žádoucí.

23. Stran vyjádření žalovaného ohledně úroku z posečkané částky žalobkyně uvedla, že se jedná o mimoběžnou námitku, a to hned z několika důvodů. Zaprvé, žalobkyně nikdy netvrdila úplnou identitu odkladného účinku žaloby a institutu posečkání ve všech jejich důsledcích. Naopak výslovně zastává názor, že odkladný účinek je pro jeden konkrétní účel (tj. stavění lhůty pro podání žádosti o prominutí penále) funkčně ekvivalentní situaci, kdy je úhrada daně posečkána. To však neznamená automatický přenos všech myslitelných akcesorických následků klasického posečkání (rozhodnutím či ex lege), zejména ne vznik úroku z posečkané částky. Žalovaný tedy polemizuje s tvrzením, jež žalobkyně vůbec nevznesla. Žalobkyně setrvale tvrdí jen to, že lhůta dle § 259a odst. 3 daňového řádu neběží, když byl žalobě přiznán odkladný účinek, a to i přede dnem 1. 1. 2021. Zadruhé, úrok z posečkané částky je v daňovém řádu legálně a technicky svázán s existencí posečkání (ať už povoleného nebo nastalého ex lege), nikoli s přiznáním odkladného účinku soudem. Jde o samostatný následek navázaný na taxativně vymezený titul – posečkání, nikoli o volně „přenosnou“ vlastnost jakéhokoli institutu, který daň nečiní vymahatelnou. Proto ze závěru o stavění lhůty podle § 259a odst. 4 daňového řádu logicky neplyne vznik úroku z posečkané částky. Zatřetí, i kdyby soud považoval za potřebné srovnat „balíčky následků“ podrobněji, argument žalovaného nemá relevanci k meritu věci – jím je toliko včasnost žádosti dle § 259a odst. 4 daňového řádu, nikoli otázka, zda v posuzovaném období vznikaly či nevznikaly úroky z titulu, který se na projednávaný případ neaplikuje. Ze srovnání znění daňového řádu, ve znění účinném do dne 31. 12. 2020, s účinkem (pozastavení účinků rozhodnutí) je zřejmé, že ratio legis stavění lhůty je ochrana daňového subjektu v době, kdy stát (správce daně) fakticky neuplatňuje vymahatelnost platební povinnosti. Tato „funkční shoda“ s posečkáním – pro účely stavění lhůty – zde jednoznačně je a k závěru o včasnosti to postačuje. Naproti tomu konstrukce úroku z posečkané částky je mimo rámec posuzované právní otázky a nemůže činit výklad zastávaný žalobkyní jakkoli nepřiměřeným. Námitka žalovaného tak vychází z nesprávného předpokladu, že pokud připustíme funkční ekvivalenci odkladného účinku a posečkání pro účel stavění lhůty, musíme nutně přenést i úrokový režim posečkání. Tak tomu jednoduše není. Stavění lhůty je zde legitimováno účelem a principy správy daní, nijak však neimplikuje vznik úroku z posečkané částky. Z toho plyne, že „úroková“ námitka žalovaného nevyvrací včasnost žádosti dle daňového řádu a je vůči meritu sporu irelevantní.

24. Žalobkyně dále uvedla, že jestliže žalovaný staví svoji obranu na tom, že právní moc dodatečného platebního výměru č.j. 1229112/19/2301-51521-402857 ze dne 28. 5. 2019 nastala 21. 7. 2020 a lhůta tudíž uplynula 22. 10. 2020, pak ona namítá, že přiznáním odkladného účinku se pozastavují účinky napadeného rozhodnutí, kdy jedním z praktických důsledků je, že běh lhůt vázaných na účinky rozhodnutí se staví. Jinak by byl daňový subjekt nucen „spekulativně“ požádat o prominutí penále v době, kdy je výsledek sporu i konečná výše doměřené daně otevřená (a často následně změněná – jako zde v přezkumném řízení). To by popíralo samotný účel § 259a odst. 4 daňového řádu a princip racionálního procesního chování.

25. Žalobkyně tedy shrnula, že se nedovolává retroaktivní aplikace § 157a daňového řádu, ale pouze systematického a teleologického výkladu § 259a odst. 4 daňového řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2020. Přiznání odkladného účinku soudem je funkčně ekvivalentní posečkání – daň po dobu řízení není vymahatelná a správce daně ji tak nevymáhá. Smyslem § 259a je chránit daňový subjekt, aby žádost o moderaci sankce podával až ve chvíli, kdy je jasný konečný rozsah doměřené daně. Žalovaný se opírá o rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. , z něhož dovozuje, že nelze použít pozdější právní úpravu. Žalobkyně však namítá, že nejde o retroaktivitu, nýbrž o výklad účinného práva v situaci, která byla sice výslovně upravena až později, ale materiálně existovala i před novelou. K námitce žalovaného, že výklad žalobkyně by vedl i k aplikaci úroků z posečkané částky, žalobkyně uvádí, že nikdy netvrdila úplnou identitu odkladného účinku a posečkání a jde jen o funkční ekvivalenci pro účel stavění lhůty, nikoli o přenos všech akcesorických následků, zejména ne povinnosti platit úrok. Úrok z posečkané částky je pak právně spjat výhradně s titulem posečkání, nikoli s přiznáním odkladného účinku soudem a nadto otázka úroků není relevantní k meritu věci, jímž je jen a pouze včasnost žádosti dle § 259a odst. 4 daňového řádu. Žalovaný opírá svou argumentaci o to, že právní moc platebního výměru nastala 21. 7. 2020 a lhůta tudíž uplynula 22. 10. 2020. Žalobkyně je však přesvědčena o tom, že přiznáním odkladného účinku byly pozastaveny účinky rozhodnutí, a tudíž se po tuto dobu lhůta stavěla. Jiný výklad by vedl k absurdní situaci, kdy by byl daňový subjekt nucen podávat žádost o prominutí penále „spekulativně“ ještě předtím, než je výsledek sporu o samotné dani znám.

26. Přiznání odkladného účinku žalobě má dle žalobkyně pro účely § 259a odst. 4 daňového řádu účinky funkčně srovnatelné s posečkáním. Proto se lhůta pro podání žádosti o prominutí penále stavěla a žádost žalobkyně byla podána včas. Námitky žalovaného, zejména ohledně úroků z posečkané částky, jsou mimoběžné a nemohou zpochybnit jádro věci.

V.

Posouzení věci soudem

27. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání a ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, rozhodl soud v souladu s o věci samé bez jednání.

28. V souladu s , 2 vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.

A.

29. Podle § 259a odst. 3 daňového řádu žádost o prominutí penále lze podat nejpozději do 3 měsíců ode dne právní moci platebního výměru, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti uhradit penále.

30. Podle § 259a odst. 4 daňového řádu lhůta pro podání žádosti podle odstavce 3 neběží po dobu a) řízení o povolení posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla, b) posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla.

31. Podle § 156 daňového řádu, uvozeného slovy „posečkání”, jeho odst. 1, na žádost daňového subjektu nebo z moci úřední může správce daně povolit posečkání úhrady daně, popřípadě rozložení její úhrady na splátky (dále jen „posečkání“), a) pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu, b) pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných, c) pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období, d) není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou, nebo e) při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň.

32. , kterým se mění , jenž nabyl účinnosti 1. 1. 2021, byl do daňového řádu vložen .

33. Podle tohoto ustanovení úhrada daně je posečkána ode dne přiznání odkladného účinku v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem. Toto posečkání skončí uplynutím dne, kdy rozhodnutí soudu ve věci související se stanovením daně nabylo právní moci.

34. Podle přechodných ustanovení, čl. II bodu 5 téhož zákona, posečkání úhrady daně podle , ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nastane pouze v případě daně, u níž byl odkladný účinek v řízení, které je v souvislosti se stanovením daně vedeno před soudem ve správním soudnictví nebo před Ústavním soudem, přiznán ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

35. Podle soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.

36. Po skutkové stránce bylo nesporné, že žalobě žalobkyně byl v předmětné věci přiznán odkladný účinek dne 18. 8. 2020.

B.

37. Mezi účastníky bylo sporné, zda přiznání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o stanovení daně před 1. 1. 2021, tedy před nabytím účinnosti § 157a daňového řádu, mělo již podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2020 pro účely § 259a odst. 4 daňového řádu účinky posečkání úhrady daně, a vedlo tak ke stavení běhu lhůty pro podání žádosti o prominutí penále.

38. Z ustanovení § 259a odst. 4 daňového řádu vyplývá, že lhůta pro podání žádosti o prominutí penále neběží zaprvé po dobu řízení o povolení posečkání úhrady daně a za druhé, po dobu posečkání úhrady daně, v důsledku jejíhož doměření povinnost uhradit penále vznikla.

39. Institut posečkání daně je upraven v § 156 daňového řádu. Z odstavce 1 tohoto ustanovení vyplývá, že je spojen s řízením a rozhodnutím vydaným „správcem daně”. Současně, že k posečkání daně může dojít pouze z pěti důvodů. Zaprvé, „pokud by neprodlená úhrada znamenala pro daňový subjekt vážnou újmu”, zadruhé, „pokud by byla ohrožena výživa daňového subjektu nebo osob na jeho výživu odkázaných”, zatřetí, „pokud by neprodlená úhrada vedla k zániku podnikání daňového subjektu, přičemž výnos z ukončení podnikání by byl pravděpodobně nižší než jím vytvořená daň v příštím zdaňovacím období”, začtvrté, „není-li možné vybrat daň od daňového subjektu najednou”, a zapáté „při důvodném očekávání částečného nebo úplného zániku povinnosti uhradit daň”. Jde tedy o institut daňového řízení.

40. Institut přiznání odkladného účinku je upraven v Z odstavce 2 tohoto ustanovení vyplývá, že je spojen s řízením a rozhodnutím vydaným „soudem”. Současně, že k němu může dojít pouze z jednoho důvodu, a to, že „by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem”. Jde tedy o institut soudního řízení.

41. Z právě uvedeného vyplývá, že se jedná o odlišné instituty, realizované odlišnými subjekty z odlišných důvodů. Řízení o přiznání odkladného účinků žalobě a rozhodnutí o přiznání odkladného účinku tak nemůže být považováno za řízení a rozhodnutí o povolení posečkání daně. Z ničeho nevyplývá, že by přiznání odkladného účinku zakládalo posečkání úhrady daně nebo vyvolávalo účinky s posečkáním spojené podle daňového řádu.

42. Ke stejnému závěru je nutné dojít i výkladem , podle kterého se přiznáním odkladného účinku pozastavují do skončení řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí. Toto ustanovení jasně vymezuje, jak důsledky má přiznání odkladného účinku. Je jím „pozastavení do skončení řízení před soudem napadeného rozhodnutí”. Nikoli „posečkání úhrady daně”, resp. důsledky vymezené v daňového řádu.

43. K tomu, aby tomu bylo jinak, musel by tak stanovit zákon. K tomu došlo teprve novelou provedenou , účinnou od 1. 1. 2021, avšak pouze pro případy, kdy byl odkladný účinek přiznán ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. A to nebyl případ žalobkyně.

44. Dlužno doplnit, že opačný výklad by činil vložení § 157a daňového řádu i citovaného přechodného ustanovení nadbytečným. Pokud by totiž přiznání odkladného účinku žalobě již podle předchozí právní úpravy představovalo posečkání úhrady daně, nebylo by důvodu, aby zákonodárce nově stanovil, že úhrada daně je posečkána ode dne přiznání odkladného účinku, a současně výslovně omezil použití této úpravy pouze na případy, kdy byl odkladný účinek přiznán ode dne nabytí účinnosti novely.

VI.

Rozhodnutí soudu

45. Soud neshledal žádný z žalobkyní uvedených žalobních bodů důvodným, a proto žalobu podle zamítl, neboť není důvodná.

VII.

Odůvodnění neprovedení důkazů

46. Soud nerozhodl na základě dalších důkazů, neboť toho nebylo třeba k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.

VIII.

Náklady řízení

47. Podle by měl právo na náhradu nákladů řízení žalovaný, když měl ve věci plný úspěch. Jelikož žalovanému žádné důvodně vynaložené náklady nevznikly, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 25. června 2026

Mgr. Alexandr Krysl v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.