Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
55 A 28/2025 - 133.pdf
PDF · 0 B
No categories available
55 A 28/2025 - 133
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra Krysla a soudců Mgr. Jana Šmakala a Mgr. Jaroslavy Křivánkové ve věci
žalobců:
a) J. D.
b) M. D.
oba zastoupeni advokátkou Mgr. Irenou Bohatou, sídlem náměstí Republiky 202/28, Plzeň
proti
žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, č.j. PK-RR/1551/25,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, č.j. PK-RR/1551/25, se z r u š u j e a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je p o v i n e n uhradit žalobcům a) a b) náklady řízení ve výši 29 214 Kč ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců a) a b) Mgr. Ireny Bohaté, advokátky.
Odůvodnění:
I.
Napadené rozhodnutí
1. Krajskému soudu v Plzni (dále též jen „soud“) byla dne 9. 6. 2025 doručena žaloba, kterou se pan P. M., pan J. D. a paní M. D. domáhali zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, č.j. PK-RR/1551/25 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání původně podané paní T. T. a panem M. M., na kterém pan P. M. jakožto jejich právní nástupce trval, a to proti rozhodnutí Městského úřadu Nýřany vypravenému dne 29. 8. 2023 pod č.j. OV-Ška/26564/2023 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím bylo dle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) nařízeno vlastníkovi odstranění stavby zemědělského objektu, dřevěné kolny a oplocení z poplastového pletiva na pozemku parc. č. X. v katastrálním území P.
2. V době vydání prvoinstančního rozhodnutí byli vlastníky stavby paní T. T. a pan M. M. Posléze se vlastníkem dotčené stavby, resp. pozemku, na kterém je odstraňovaná stavba umístěna, postupně stal pan P. M. a nakonec pan J. D. a paní M. D.
3. Výrokem I. usnesení soudu ze dne 1. 8. 2025, č.j. 55 A 28/2025-59, byla žaloba se ve vztahu k panu P. M. odmítnuta pro opožděnost [§ 46 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“)]. V řízení tudíž bylo pokračováno jen ve vztahu ke zbývajícím žalobcům, tj. J. D. a M. D.
II.
Žaloba
4. Žalobci a) a b) (dále jen společně „žalobci“) uvedli, že P. M. byl vlastníkem parc. č. X. – orná půda, o výměře 7300 m2, v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-sever na LV č. XA. pro k.ú. a obec P. (dále jen „Pozemek“). Kupní smlouvou ze dne 14. 2. 2025 převedl svoje vlastnické právo k Pozemku na žalobce, kteří Pozemek nabyli do SJM. Vklad vlastnického práva byl proveden na základě rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, KP Plzeň – sever v řízení vedeném pod sp.zn. V-692/2025-407. Vklad práva byl proveden dne 11. 3. 2025, a to s právními účinky ke dni 17. 2. 2025. V okamžiku vydání napadeného rozhodnutí (dne 25. 3. 2025) nebyl P. M. účastníkem řízení. Naopak, účastníkem řízení měli být žalobci.
5. Žalobci dále uvedli, že zákon č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) neobsahuje úpravu procesního nástupnictví při singulární sukcesi obdobnou § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Vliv hmotněprávního nástupnictví na postavení dotčených subjektů ve správním řízení je proto nutno dovozovat z obecných pravidel. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 12. 2024, č.j. 1 As 253/2024-27, dovodil, že platí, že správní orgán rozhoduje podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí. Uvedená zásada platí i pro rozhodnutí odvolacího správního orgánu. Je přitom úkolem správních orgánů v řízení vždy náležitě prověřovat okruh účastníků řízení a jednat jako s účastníkem s tím, komu takové postavení svědčí. Podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou účastníky řízení zahájeného z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu má povinný ve smyslu § 129 odst. 10 stavebního zákona, tj. vlastník stavby, popřípadě s jeho souhlasem stavebník stavby prováděné nebo provedené bez potřebného rozhodnutí, jemuž stavební úřad rozhodnutím nařídí odstranění stavby (tj. uloží povinnost stavbu odstranit). Pokud se týče účastníků správního řízení ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu, platí, že k procesnímu nástupnictví v případě singulární sukcese, tedy v návaznosti na změnu v subjektu hmotněprávní povinnosti nebo práva, dochází ex lege. Určení účastenství je zde totiž vázáno na hmotné právo a odvisí od nositelství hmotného práva nebo povinnosti, o kterou v řízení jde, respektive od vztahu hmotněprávního postavení k předmětu řízení. V projednávané věci byla povinnost odstranit stavbu podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona uložena vlastníkovi stavby. Osoba, která se stane vlastníkem dotčené stavby, se tak ocitá v právní situaci, s níž procesní normy spojují účast v řízení. Změna v subjektu vlastnického práva k dané stavbě tak přímo, bez nutnosti zvláštního procesního rozhodnutí správního orgánu, působí, že právní nástupce dosavadního účastníka se stává účastníkem řízení a původní účastník jím být přestává. Správní orgán rozhodující podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí pak musí z úřední povinnosti ověřit, kdo je v rozhodné době vlastníkem stavby, a s kým má tedy formálně jednat jako s účastníkem řízení, tedy i kdo bude adresátem konečného rozhodnutí. Žalobci tak byli zkráceni na svých právech být účastníkem řízení a uplatňovat v rámci řízení svá práva. „Napadnutá rozhodnutí“ jim nebyla doručena, nemohou tak být pravomocná a vykonatelná. Ve vztahu k žalobcům se fakticky jedná o předčasně podanou žalobu, a proto se navrhuje, aby soud uložil žalovanému doručit napadené rozhodnutí i žalobcům. Žalobci mají za to, že na straně žalovaného došlo k pochybení, když nesprávně (opakovaně) vytýčil okruh účastníků řízení a odňal žalobcům možnost účinně hájit své zájmy. Napadené rozhodnutí nemá vůči žalobcům právní účinky, je vůči nim nulitní. Nicotnost správního aktu shledávají v absolutním omylu v osobě adresáta.
III.
Vyjádření žalovaného k žalobě
6. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že ještě před obdržením žaloby zjistil, že se vlastnictví pozemku p.č. X. v k.ú. P. změnilo, a dne 25. 6. 2025 doslal napadené rozhodnutí novým vlastníkům, tj. žalobcům. Zaslání správního rozhodnutí osobě, která není účastníkem řízení, ani nedoručení rozhodnutí účastníkům řízení nezpůsobuje nicotnost rozhodnutí. Důsledkem nedoručení rozhodnutí účastníkům řízení je to, že rozhodnutí nenabyde právní moci. Své pochybení napravil žalovaný tím, že rozhodnutí žalobcům dodatečně doručil, což dokládají doručenky, které jsou součástí spisu žalovaného. Podle názoru žalovaného nebyli žalobci zkráceni na svých právech. Pokračování odvolacího řízení po rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2024, č.j. 1 As 253/2024-27, oznámil žalovaný účastníkům řízení dne 14. 1. 2025, tedy v době, kdy žalobci účastníky řízení nebyli. Těmi se stali dne 17. 2. 2025, vklad jejich nově nabytého vlastnického práva byl proveden dne 11. 3. 2025. Napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 3. 2025. V době od 17. 2. 2025 až do vydání napadeného rozhodnutí žalovaný neprováděl žádné úkony a nedoplnil žádný další podklad pro rozhodnutí, se kterým by se žalobci měli seznámit. Z článku IV. bodu 2. kupní smlouvy se smlouvou o úschově finančních prostředků uzavřené mezi P. M. a žalobci dne 14. 2. 2025 vyplývá, že žalobci byli informováni o tom, že převáděná nemovitost trpí právní vadou, neboť se na ní nachází nepovolená stavba zemědělského objektu, dřevěné kolny a oplocení z poplastovaného pletiva. V článku IV. bodu 2. kupní smlouvy je dále uvedeno, že „Městský úřad Nýřany, odbor výstavby, vydal dne 18. 8. 2023 pod čj. OVSka/26564/2023, ve spise spis. zn. OV-Ška/15715/2022 rozhodnutí, kterým nařídil odstranění stavby zemědělského objektu, dřevěné kolny a oplocení z poplastovaného pletiva na pozemku parc. č. X. v k.ú. P. Dále k odvolání žalobců vydal Městský úřad Nýřany, odbor výstavby, pod č.j. OV-Ška/30628/2023 dne 4. 10. 2023 opravné usnesení, kterým opravil datum rozhodnutí z 18. 8. 2023 na 28. 8. 2023. Proti shora uvedeným rozhodnutím bylo podáno včasné odvolání, o kterém rozhodl Krajský úřad Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje dne 15. 11. 2023 pod č.j. PK-RR/6349/23, sp. zn. ZN/519/RR/23 tak, že usnesení Městského úřadu Nýřany, odboru výstavby, vydané pod č.j. OV-Ška/30628/2023 dne 4. 10. 2023 zrušil a dále dne 15. 11. 2023 pod č.j. PK-RR/5691/23, sp.zn. ZN/519/RR/23 tak, že odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí byla podána správní žaloba ke Krajskému soudu v Plzni, který rozhodl rozsudkem č.j. 55 A 1/2024-85 ze dne 28. 8. 2024 tak, že se žaloba ve vztahu k rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje ze dne 15. 11. 2023, čj. PK-RR/5691/23, zamítá a ve vztahu k rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje ze dne 15. 11. 2023, čj. PK-RR/6349/23, se odmítá. Proti tomuto rozsudku byla podána včasná kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem vydaným dne 5. 12. 2024 pod č.j. 1 As 253/2024-27 tak, že zrušil výroky I. a III. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 8. 2024, č.j. 55 A 1/2024-85, a dále zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje ze dne 15. 11. 2023, č.j. PK-RR/5691/23 a vrátil věc Krajskému úřadu Plzeňského kraje, odbor regionálního rozvoje k dalšímu řízení. O odstranění stavby tedy bude znovu rozhodováno. Lze očekávat, že bude potvrzeno prvoinstanční rozhodnutí a nařízeno odstranění stavby. Kupní cena zohledňuje shora popsanou právní vadu.“ Z citovaného článku kupní smlouvy je tedy zřejmé, že žalobci byli již při uzavírání kupní smlouvy informováni o tom, že o stavbách na pozemku, který nabývají do vlastnictví, je vedeno odvolací řízení proti rozhodnutí, kterým bylo nařízeno odstranění těchto staveb, a v časovém úseku od 11. 3. 2025 (provedení vkladu vlastnického práva) do 25. 3. 2025 (vydání napadeného rozhodnutí) mohli uplatnit svá práva účastníků řízení, což neučinili. Žalovaný považuje námitky žalobců za nedůvodné, trvá na tom, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy.
IV.
Replika žalobců
7. Žalobci v reakci na vyjádření žalovaného uvedli, že nesouhlasí s argumentací žalovaného, že žalobci mohli uplatnit svá práva účastníků řízení, neboť kupní smlouvou uzavřenou s právním předchůdcem byli informování o existenci řízení. Byl to žalovaný, kdo vytyčoval okruh účastníků, přičemž v době jeho rozhodování nebylo s žalobci jako s účastníky jednáno, ačkoliv postavení účastníků řízení měli. Bylo povinností žalovaného informovat je o pokračování v řízení a doručit jim napadené rozhodnutí. To, že napadené rozhodnutí bylo doručeno nesprávné osobě, nemůže nahradit zcela zásadní procesní opominutí žalovaného.
V.
Posouzení věci soudem
8. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s projednáním věci bez jednání a ve věci bylo lze rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s.ř.s. o věci samé bez jednání.
9. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s.ř.s. vycházel soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích žalobních bodů uplatněných v žalobě.
A.
10. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 12. 2024, č.j. 1 As 253/2024 - 27, zrušil předchozí napadené rozhodnutí, neboť žalovaný zatížil řízení podstatnou vadou, která měla vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť v průběhu řízení nereflektoval právní nástupnictví na straně vlastníků odstraňované stavby.
11. Nejvyšší správní soud v rozsudku uvedl následující.
12. „Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí odstranění stavby vlastníku stavby nebo s jeho souhlasem stavebníkovi stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí vyžadovaného stavebním zákonem nebo bez opatření nebo jiného úkonu toto rozhodnutí nahrazující anebo v rozporu s ním, a stavba nebyla dodatečně povolena (zvýraznil NSS). Podle § 129 odst. 10 stavebního zákona jsou účastníky řízení o nařízení odstranění stavby mimo jiné povinný a osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na kterých je odstraňovaná stavba umístěna nebo stavbám na nich.
13. Stavební úřad nařídil prvostupňovým rozhodnutím odstranění stavby vlastníkům odstraňované stavby, tj. stěžovateli a) a stěžovatelce b) podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Jak správně uvedl již krajský soud, rozhodnutí o nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 1 stavebního zákona je správním aktem in rem. Jde o rozhodnutí, které se vztahuje ke konkrétní nemovité věci a zavazuje i právní nástupce původního vlastníka stavby. Jestliže dojde k převodu či přechodu vlastnictví k odstraňované stavbě z původního vlastníka na jinou osobu, není již původní vlastník povinen k odstranění stavby, neboť tato povinnost přechází na jeho právní nástupce.Uvedené vyplývá z rozsudku NSS ze dne 18. 4. 2014, č. j. 1 As 6/2013 63, jakož i z odborné literatury citované krajským soudem v bodu 12 napadeného rozsudku.
14. Pro správní akty in rem platí, že působí vůči každé osobě, která se ve vztahu k předmětu daného aktu nachází ve stejné právní situaci jako původní adresát (srov. citovaný rozsudek č. j. 1 As 6/2013 63, dále rozsudky NSS ze dne 28. 12. 2007, č. j. 8 As 24/2006 60, ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 As 73/2011 316, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2018, sp. zn. III.ÚS 3078/18). Správní řád obsahuje rozlišení rozhodnutí podle okruhu jejich adresátů v § 73 odst. 2, podle jehož věty třetí platí: Jestliže je pro práva a povinnosti účastníků určující právo k movité nebo nemovité věci, je pravomocné rozhodnutí závazné i pro právní nástupce účastníků.
15. Nelze však pouštět ze zřetele, že právní účinky vyvolávají zásadně individuální správní akty pravomocné (s výjimkou individuálních správních aktů předběžně vykonatelných). Teprve pravomocné rozhodnutí je závazné, a to v případě rozhodnutí in rem též pro právní nástupce účastníků. Výslovně tak stanoví rovněž citovaná věta třetí § 73 odst. 2 správního řádu, která hovoří o pravomocných rozhodnutích. Rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, proti němuž bylo podáno odvolání, takové účinky však zásadně nevyvolává (srov. § 85 odst. 1 správního řádu). Nemůže proto ještě ani zavazovat případné právní nástupce adresátů tohoto rozhodnutí.
16. V projednávané věci došlo k převodu vlastnického práva, který případně mohl mít vliv na otázku závaznosti rozhodnutí o nařízení odstranění stavby pro právního nástupce stěžovatele a), v průběhu odvolacího řízení. Rozhodnutí o nařízení odstranění stavby adresované stěžovateli a) a stěžovatelce b) tak nebylo v právní moci. Je proto nutno se zabývat primárně otázkou procesního nástupnictví v průběhu správního řízení, nikoli závazností pravomocného rozhodnutí pro právní nástupce účastníka.
17. Správní řád neobsahuje úpravu procesního nástupnictví při singulární sukcesi obdobnou § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Vliv hmotněprávního nástupnictví na postavení dotčených subjektů ve správním řízení je proto nutno dovozovat z obecných pravidel.
18. Předně platí, že správní orgán rozhoduje podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí (srov. např. rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2011, č. j. 1 As 24/2011 79). Uvedená zásada platí i pro rozhodnutí odvolacího správního orgánu, jak NSS uvedl například v rozsudcích ze dne 3. 3. 2016, č. j. 7 Azs 322/2015 43, a ze dne 17. 3. 2016, č. j. 7 Azs 29/2016 23. Je přitom úkolem správních orgánů v řízení vždy náležitě prověřovat okruh účastníků řízení a jednat jako s účastníkem s tím, komu takové postavení svědčí (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 2. 2011, č. j. 5 As 24/2010 97).
19. Podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu jsou účastníky řízení zahájeného z moci úřední dotčené osoby, jimž má rozhodnutí založit, změnit nebo zrušit právo anebo povinnost nebo prohlásit, že právo nebo povinnost mají anebo nemají. Postavení účastníků řízení podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu má povinný ve smyslu § 129 odst. 10 stavebního zákona, tj. vlastník stavby, popřípadě s jeho souhlasem stavebník stavby prováděné nebo provedené bez potřebného rozhodnutí, jemuž stavební úřad rozhodnutím nařídí odstranění stavby (tj. uloží povinnost stavbu odstranit). Pokud se týče účastníků správního řízení ve smyslu § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu, platí, že k procesnímu nástupnictví v případě singulární sukcese, tedy v návaznosti na změnu v subjektu hmotněprávní povinnosti nebo práva, dochází ex lege. Určení účastenství je zde totiž vázáno na hmotné právo a odvisí od nositelství hmotného práva nebo povinnosti, o kterou v řízení jde, respektive od vztahu hmotněprávního postavení k předmětu řízení.
20. V projednávané věci byla povinnost odstranit stavbu podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona uložena vlastníkovi stavby. Osoba, která se stane vlastníkem dotčené stavby, se tak ocitá v právní situaci, s níž procesní normy spojují účast v řízení. Změna v subjektu vlastnického práva k dané stavbě tak přímo, bez nutnosti zvláštního procesního rozhodnutí správního orgánu, působí, že právní nástupce dosavadního účastníka se stává účastníkem řízení a původní účastník jím být přestává. Správní orgán rozhodující podle skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí pak musí z úřední povinnosti ověřit, kdo je v rozhodné době vlastníkem stavby, a s kým má tedy formálně jednat jako s účastníkem řízení, tedy i kdo bude adresátem konečného rozhodnutí.
21. V souzené věci došlo v průběhu odvolacího řízení k převodu spoluvlastnického podílu stěžovatele a) k pozemku p. č. Xvk. ú. X na stěžovatele c). K tomu NSS uvádí, že hlavní účastenství v řízení o nařízení odstranění stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona odvisí nikoli od vlastnictví pozemku, na němž se odstraňovaná stavba nachází, ale od vlastnictví odstraňované stavby. Mezi účastníky však není sporné, že došlo též k právní skutečnosti zakládající právní nástupnictví stěžovatele c) vůči stěžovateli a) ve vztahu k vlastnictví odstraňované stavby. Stěžovatelé svoji žalobní a kasační argumentaci ostatně vystavěli právě na tom, že žalovaný pominul procesní důsledky této skutečnosti.
22. Jak připustil i krajský soud v napadeném rozsudku, převod vlastnického práva k odstraňované stavbě stěžovatele a) na stěžovatele c) se žádným způsobem nepromítl do procesního postupu žalovaného v rámci odvolacího řízení, ani do prvního rozhodnutí žalovaného. Žalovaný v rámci odvolacího řízení formálně jako s účastníkem nejednal se stěžovatelem c). Za účastníky odvolacího řízení výslovně označil stěžovatele a) a stěžovatelku b). Ve výrokové části prvního rozhodnutí žalovaného rovněž předmět řízení vymezil jako odvolání stěžovatele a) a stěžovatelky b).
23. Za této situace neobstojí závěr krajského soudu, že první rozhodnutí žalovaného má právní účinky vůči stěžovateli c), jenž se stal ex lege účastníkem řízení a byl povinen přijmout stav řízení existující v době jeho vstupu do řízení. Žalovaný svým prvním rozhodnutím rozhodl o odvolání stěžovatele a) a stěžovatelky b), vůči kterým je výrok tohoto rozhodnutí závazný. První rozhodnutí žalovaného ve spojení s rozhodnutím o nařízení odstranění stavby pak také vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté, a to vůči stěžovateli a) a stěžovatelce b). Vůči stěžovateli c) tato překážka vytvořena není. Stěžovatele c) rozhodnutí žalovaného (ve spojení s rozhodnutím o nařízení odstranění stavby) samo o sobě nezavazuje.
24. Uvedený závěr nelze zvrátit konstatováním, že v průběhu odvolacího řízení došlo k procesnímu nástupnictví ze zákona, aniž k tomu bylo zapotřebí zvláštního rozhodnutí žalovaného, takže rozhodnutí žalovaného stěžovatele c) zavazuje „jaksi materiálně“. Krajský soud, pokud z takové premisy vycházel, pominul jednak skutečnost, že rozhodnutí správního orgánu je jakožto procesní úkon autoritativním projevem vůle. I pro případ omylu v osobě adresáta nelze takový projev vůle vykládat podle „skutečné vůle“ správního orgánu, nýbrž podle toho, jak byla vůle projevena. Rozhodnutí ve správním řízení zakládá procesní vztah, který se uplatní přednostně před vztahy hmotněprávními. Jeli případně pravomocné rozhodnutí správního orgánu v rozporu se skutečnými hmotněprávními poměry, nemohou se hmotněprávní vztahy prosadit v důsledku mocenské (autoritativní) povahy veřejnoprávních vztahů (srov. Lavický, P. Vzájemné vztahy práva procesního a práva hmotného v díle pana profesora Macura. In: Macurův Jubilejní památník, Praha: Wolters Kluwer, 2010, s. 36). Prvostupňové rozhodnutí o nařízení odstranění stavby ve spojení s prvním rozhodnutím žalovaného tudíž pravomocně uložilo povinnost odstranit stavbu pouze stěžovateli a) a stěžovatelce b).
25. Na tom, že osobami povinnými z tohoto rozhodnutí jsou právě stěžovatel a) a stěžovatelka b), nic nemění ani skutečnost, že se jedná o rozhodnutí in rem. V souladu s § 73 odst. 2 větou třetí správního řádu je sice takové rozhodnutí za podmínky, že nabude právní moci, závazné pro právní nástupce účastníků. Aplikovat uvedené ustanovení v situaci, kdy k právnímu nástupnictví došlo již v odvolacím řízení, však nelze. Pokud k právnímu nástupnictví dojde již v průběhu odvolacího řízení, tato skutečnost má být zásadně reflektována správním orgánem a má se promítnout mimo jiné do výroku konečného rozhodnutí. Vzhledem k tomu že správní orgán o procesním nástupnictví samostatně nerozhoduje, v případech, kdy správní orgán nečiní další úkony směrem k účastníkům řízení, do nichž by svoji reflexi procesního nástupnictví promítl, je to právě výrok konečného rozhodnutí, v němž se má právní nástupnictví projevit. Pokud správní orgán v konečném rozhodnutí vymezí předmět řízení tak, že se týká dosavadních účastníků řízení, nikoli jejich právních nástupců, v souladu s presumpcí správnosti správních aktů je nutno mít za to, že podle správního orgánu k procesnímu nástupnictví nedošlo. Správní orgán v tomto případě závazně stanovuje povinnost dosavadním účastníkům řízení, neboť rozhoduje podle skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí.
26. Nelze proto připustit výklad, podle něhož by do rozsahu § 73 odst. 2 věta třetí správního řádu spadaly situace, kdy k právnímu nástupnictví dojde ještě v průběhu správního řízení, z něhož poté pravomocné rozhodnutí předvídané tímto ustanovením vzejde. Opačný výklad by působil značné obtíže mimo jiné při případném výkonu takového rozhodnutí. V rámci toho by totiž musela být posouzena otázka, koho takové pravomocné rozhodnutí zavazuje – proč nikoli subjekt, jemuž byla závazně výrokem tohoto rozhodnutí podle skutkového a právního stavu ke dni vydání rozhodnutí uložena povinnost.
27. Nelze současně ani akceptovat závěr krajského soudu, že stěžovatel c) nebyl zkrácen na svých procesních právech. Stěžovateli c) bylo rozhodnutí žalovaného doručeno teprve dne 13. 2. 2024, zatímco stěžovatelům a) a b) prostřednictvím jejich právní zástupkyně již dne 15. 11. 2023. Ze samotné skutečnosti, že stěžovatel a) převedl svůj spoluvlastnický podíl k pozemku, respektive k odstraňované stavbě na stěžovatele c), přitom nelze dovozovat, že stěžovatel c) se dozvěděl o vedení odvolacího řízení ve věci nařízení odstranění stavby. Krajský soud má pravdu v tom ohledu, že stěžovatel c) byl případně povinen akceptovat stav řízení existující v době jeho vstupu do řízení a žalovaný v odvolacím řízení nečinil žádné úkony, při nichž by jednal s účastníky řízení. To ovšem neznamená, že žalovaný neměl v duchu základních zásad správního řízení (zejm. § 4 odst. 2 až 4 správního řádu) stěžovatele c) alespoň uvědomit o tom, že s ním jako s účastníkem řízení bude nadále jednat namísto stěžovatele a). Stěžovateli c) tak žalovaný svým postupem odňal možnost v řízení efektivně uplatňovat svá práva a hájit své zájmy. Stěžovatel c), jakožto hlavní účastník řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu, by v případě své řádné účasti především mohl disponovat s předmětem odvolacího řízení, vznášet odvolací důvody, případně se vyjadřovat k podkladům rozhodnutí a vykonávat i další jemu příslušející procesní práva.
28. Krajský soud tudíž pochybil, pokud konstatoval, že první rozhodnutí žalovaného zavazuje stěžovatele c) jakožto právního nástupce stěžovatele a), respektive že postupem žalovaného nedošlo k dotčení procesních práv stěžovatele c). Výrok I. napadeného rozsudku tudíž neobstojí. Žalovaný zatížil řízení podstatnou vadou, která měla vliv na zákonnost jeho rozhodnutí, neboť v průběhu řízení nereflektoval právní nástupnictví na straně vlastníků odstraňované stavby. Vzhledem k tomu, že tuto vadu nelze odstranit v řízení před krajským soudem, shledal NSS důvod ve smyslu § 110 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 76 odst. 1 písm. c) s. ř. s. rovněž ke zrušení rozhodnutí žalovaného.
29. Na žalovaném bude, aby si v dalším řízení v prvé řadě ujasnil otázku účastenství v řízení o odstranění stavby. Žalovaný musí posoudit, zda došlo ke skutečnosti zakládající přechod (převod) vlastnického práva k odstraňované stavbě, a zda tedy účastníkem řízení přestal být stěžovatel a) a do řízení naopak namísto něho vstoupil stěžovatel c). Pakliže nástupnictví shledá, stěžovatele c) o jeho účasti v řízení odpovídajícím způsobem uvědomí, aby zajistil účinnou možnost uplatnění jeho práv. Procesní nástupnictví pak ale rovněž promítne do výroku rozhodnutí o odvolání a skutečnost, že došlo k procesnímu nástupnictví, a tedy povinnost odstranit stavbu tíží stěžovatele c), také přezkoumatelným způsobem vysvětlí v odůvodnění svého rozhodnutí.”
B.
30. V nyní souzené věci se žalovaný dopustil totožného procesního pochybení, když v průběhu opakovaného odvolacího řízení nereflektoval další změnu vlastnických poměrů na straně vlastníků odstraňovaných staveb, přestože k této změně došlo ještě před vydáním napadeného rozhodnutí.
31. Žalovaný po zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu žalovaný pokračoval v odvolacím řízení s P. M. Napadeným rozhodnutím ze dne 25. 3. 2025 následně zamítl odvolání původních vlastníků T. T. a M. M., na němž podle výroku rozhodnutí trval nový vlastník P. M., a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. P. M. byl v napadeném rozhodnutí současně výslovně označen jako účastník řízení podle § 27 odst. 1 správního řádu.
32. Ještě před vydáním napadeného rozhodnutí však došlo k další změně vlastnictví. Kupní smlouvou ze dne 14. 2. 2025 převedl P. M. pozemek parc. č. X. v katastrálním území P. na žalobce a) a b), kteří jej nabyli do společného jmění manželů. Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 17. 2. 2025 a vklad byl katastrálním úřadem povolen dne 11. 3. 2025. V okamžiku vydání napadeného rozhodnutí dne 25. 3. 2025 tak již P. M. nebyl vlastníkem uvedeného pozemku a novými vlastníky byli žalobci a) a b).
33. Pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí přitom není rozhodující, zda žalovaný o uzavření kupní smlouvy nebo o povolení vkladu vlastnického práva skutečně věděl. Jak Nejvyšší správní soud výslovně uvedl již v předcházejícím zrušujícím rozsudku, správní orgán rozhoduje podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání rozhodnutí a je jeho povinností z úřední povinnosti ověřovat, kdo je v rozhodné době vlastníkem odstraňované stavby a komu proto svědčí postavení hlavního účastníka řízení. Tato povinnost je zvláště významná v řízení o odstranění stavby, v němž má být konečným rozhodnutím konkrétní osobě uložena povinnost stavbu odstranit.
34. Žalovaný tedy nemohl bez dalšího vycházet z vlastnických poměrů, které zjistil na počátku opakovaného odvolacího řízení. Byl povinen bezprostředně před vydáním rozhodnutí ověřit jejich aktuální stav. Zápis změny vlastníků byl přitom v katastru nemovitostí proveden již dne 11. 3. 2025, tedy čtrnáct dnů před vydáním napadeného rozhodnutí. Nešlo proto o skutečnost nastalou až těsně před vydáním rozhodnutí, kterou by žalovaný objektivně nemohl zjistit.
35. Samotná změna vlastnictví pozemku sice ještě bez dalšího nemusí ve všech případech prokazovat také změnu vlastnictví každé stavby na něm umístěné. Žalovaný však měl právě s ohledem na předmět řízení a závazný právní názor Nejvyššího správního soudu posoudit, zda spolu s pozemkem přešlo na žalobce b) a c) rovněž vlastnické právo k zemědělskému objektu, dřevěné kolně a oplocení, jejichž odstranění bylo nařízeno. Takové posouzení v napadeném rozhodnutí zcela chybí. Žalovaný nadále vycházel z toho, že právním nástupcem původního vlastníka a osobou, kterou má zatěžovat povinnost odstranit stavby, je žalobce a), ačkoliv ten již v době vydání rozhodnutí vlastnické právo k dotčenému pozemku převedl.
36. Jestliže spolu s pozemkem přešlo na žalobce a) a b) také vlastnictví odstraňovaných staveb, stali se žalobci a) a b) ze zákona hlavními účastníky řízení podle § 27 odst. 1 písm. b) správního řádu ve spojení s § 129 odst. 10 stavebního zákona a P. M. naopak takové postavení pozbyl. Procesní nástupnictví nastalo přímo ze zákona a nebylo podmíněno vydáním zvláštního procesního rozhodnutí ani oznámením změny vlastnictví ze strany dosavadního či nových vlastníků.
37. Žalovaný byl v takovém případě povinen žalobce a) a b) o jejich účasti v řízení uvědomit, umožnit jim účinně uplatnit procesní práva a změnu účastenství následně promítnout do výroku i odůvodnění konečného rozhodnutí. Nic z toho neučinil. Napadeným rozhodnutím naopak rozhodl o odvolání původních vlastníků, ačkoli vlastnické poměry byly v době rozhodování již odlišné.
38. Na uvedeném nic nemění skutečnost, že mezi nabytím vlastnického práva žalobci a) a b) a vydáním napadeného rozhodnutí žalovaný podle svého vyjádření neprováděl žádné další dokazování ani jiné úkony vůči účastníkům. Procesní práva hlavního účastníka se neomezují pouze na možnost účastnit se dokazování nebo vyjádřit se k nově opatřeným podkladům. Noví účastníci mohli zejména doplnit či změnit odvolací argumentaci, navrhovat důkazy, vyjádřit své stanovisko k dosavadním podkladům, činit návrhy týkající se předmětu odvolacího řízení, případně s podaným odvoláním disponovat. Tím, že o probíhajícím řízení a svém procesním postavení nebyli žalovaným uvědoměni, jim byla možnost tato práva účinně vykonávat odňata.
39. Nedostatek účasti žalobců a) a b) v odvolacím řízení nemohlo zhojit ani následné doručení již vydaného napadeného rozhodnutí. Doručením rozhodnutí osobě, s níž správní orgán před jeho vydáním jako s účastníkem nejednal a jejíž právní postavení nepromítl do jeho výroku, nelze zpětně napravit skutečnost, že jí nebyla dána možnost ovlivnit průběh a výsledek řízení před vydáním rozhodnutí. Dodatečné doručení nemění ani osobní rozsah závaznosti výroku napadeného rozhodnutí.
40. Stejně tak není podstatné, že žalobci a) a b) byli podle obsahu kupní smlouvy při nabytí nemovitosti informováni o existenci nepovolených staveb, o vydaném rozhodnutí o jejich odstranění a o probíhajícím odvolacím či soudním řízení. Soukromoprávní informovanost nabyvatelů o právní vadě předmětu převodu nenahrazuje zákonem předepsaný postup správního orgánu vůči účastníkům správního řízení. Znalost existence řízení neznamená vzdání se procesních práv ani nezbavuje správní orgán povinnosti jednat s osobami, kterým postavení účastníků svědčí ze zákona.
41. Pochybení žalovaného je o to závažnější, že Nejvyšší správní soud v předcházejícím zrušujícím rozsudku žalovanému výslovně uložil, aby si v dalším řízení ujasnil otázku účastenství, ověřil vlastnictví odstraňovaných staveb, právní nástupce o jejich účasti odpovídajícím způsobem uvědomil a procesní nástupnictví promítl do výroku i odůvodnění rozhodnutí. Žalovaný sice reflektoval právní nástupnictví, které bylo důvodem předchozího zrušení jeho rozhodnutí, neučinil však nic pro to, aby ověřil, zda se vlastnické poměry před vydáním nového rozhodnutí znovu nezměnily. Závazný právní názor Nejvyššího správního soudu tak naplnil pouze ve vztahu k dřívějšímu převodu, nikoliv ve vztahu ke skutkovému a právnímu stavu skutečně existujícímu ke dni nového rozhodování.
VI.
Rozhodnutí soudu
42. Vzhledem k tomu, že žaloba byla důvodná, soud napadené rozhodnutí zrušil pro nezákonnost (§ 78 odst. 1 s.ř.s.). S ohledem na zrušení napadeného rozhodnutí soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení (§ 78 odst. 4 s.ř.s.). Správní orgán je v dalším řízení vázán právním názorem, který soud vyslovil ve zrušujícím rozsudku (§ 78 odst. 5 s.ř.s.).
VII.
Odůvodnění neprovedení důkazů
43. Soud nerozhodl na základě dalších důkazů, neboť toho nebylo třeba k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby.
VIII.
Náklady řízení
44. Žalobci měli ve věci plný úspěch, proto jim soud v souladu s § 60 odst. 1 s.ř.s. přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení spočívají v zaplacených soudních poplatcích za žalobu a za rozhodnutí o návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě v celkové výši 8 000 Kč (2 x 3 000 Kč + 2 x 1 000 Kč) a v odměně advokátky za právní služby. Advokátka učinila dva úkony právní služby, a to jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když (i) převzala a připravila zastoupení žalobců a (ii) podala jejich jménem žalobu. Podle § 9 odst. 5 a § 7 bod 5. advokátního tarifu činí sazba za jeden úkon právní služby ve věcech žalob projednávaných podle soudního řádu správního částku 4 620 Kč. Advokátka činila společné úkony při zastupování dvou osob, a proto jí náleží za druhou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % (§ 12 odst. 4 advokátního tarifu). Odměna za dva úkony právní služby při dvou žalobcích tak činí částku 16 632 Kč. Podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu má advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku ve výši 450 Kč, tj. za dva úkony na částku ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalobců je advokátka, která je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšují se náklady řízení o částku odpovídající této dani. Částka daně z přidané hodnoty činí po zaokrouhlení 3 682 Kč. Náklady řízení tedy včetně DPH činí částku ve výši 29 214 Kč. Lhůtu k plnění určil soud podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), ve spojení s § 64 s.ř.s. Místo plnění určil soud v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 64 s.ř.s.
45. Soud nepřiznal odměnu za repliku žalobců k vyjádření žalovaného k žalobě, neboť v tomto stručném podání bylo jen zopakováno to, co již zaznělo v žalobě. Replika tedy nepřináší nad rámec již řečeného nic nového, proto ji soud nepovažoval za účelně vynaložený úkon právní služby, za který by náležela odměna.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost. Kasační stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu; lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.
Plzeň 25. června 2026
Mgr. Alexandr Krysl v.r.
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.