Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

75 A 4/2026 - 26

USNESENÍ

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Černým, Ph.D., ve věci

žalobce:

T. K. P., narozený dne X

státní příslušnost Vietnamská socialistická republika

bytem X

zastoupený advokátem Mgr. Markem Eichlerem

sídlem Nekázanka 888/20, 110 00 Praha

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců,

sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2026, č. j. MV-202476-29/SO-2023, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě,

takto:

I. Žalobě se přiznává odkladný účinek.

II. Žalobci se ukládá povinnost zaplatit Krajskému soudu v Ústí nad Labem soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za podání návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 1. 2026, č. j. MV20247629/SO-2023, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a bylo potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 3. 10. 2023, č. j. OAM-24546-16/DP-2023. Tímto usnesením správní orgán prvního stupně podle , (dále jen „“), zastavil správní řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná, neboť žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání pokračování v řízení.

2. Žalobce v žalobě současně navrhl, aby soud žalobě přiznal odkladný účinek dle , (dále jen „“). Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že výkon napadeného rozhodnutí by pro něj znamenal zásadní újmu, kterou spatřoval především v nuceném vycestování z území České republiky, kde žije a řádně podniká od roku 2008, neměl žádné problémy se zákonem a má zde vytvořeno veškeré zázemí. Žalobce uvedl, že nepřiznání odkladného účinku by znamenalo fatální zásah do jeho soukromého a rodinného života. Po odcestování do domovského státu by se navíc nemohl vrátit zpět, neboť je nové podání žádosti o dlouhodobý pobyt či vízum za účelem podnikání znemožněno z důvodu absence kvót ze Zastupitelského úřadu v Hanoji. Žalobce by tedy přišel o celé své živobytí, přičemž v České republice řádně odvádí daně a jeho nucené vycestování by s sebou přineslo další náklady. Žalobce zastával názor, že s ohledem na délku svého pobytu na území České republiky by měl mít právo setrvat zde do doby rozhodnutí o žalobě. Není proto ve veřejném zájmu, aby byl žalobce nucen do meritorního rozhodnutí věci soudem pobývat mimo území České republiky. Následky nepřiznání odkladného účinku žalobě by byly zjevně nepřiměřené důvodům vydání napadeného rozhodnutí a podle názoru žalobce přiznáním odkladného účinku žalobě nemůže vzniknout jiným osobám újma a není v rozporu s veřejným zájmem. Žalobce s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. -100, a ze dne 4. 10. 2005, č. j. - 76, připustil, že je mu známa dosavadní praxe správních soudů ve věci přiznávání odkladného účinku žalobě proti rozhodnutí o zrušení a neprodloužení pobytu, kde soudy těmto návrhům nevyhovují s argumentem, že teprve případným řízením o správním vyhoštění může vzniknout žalobci nenahraditelná újma. Odvolání a žaloba proti rozhodnutí o správním vyhoštění nicméně mají odkladný účinek již ze zákona. Žalobce dále zastával názor, že nepřiznání odkladného účinku a povinnost vycestovat z území České republiky by byla i na újmu jeho právu na spravedlivý proces, neboť podle judikatury Nejvyššího správního soudu by měl mít stěžovatel právo, pokud na tom trvá, se aktivně řízení o soudním přezkumu rozhodnutí správního orgánu účastnit, přičemž aktivní účastí se rozumí i možnost pravidelného osobního kontaktu se svým právním zástupcem za účelem uplatňování svých práv. Žalobce uvedl, že podle judikatury Nejvyššího správního soudu právo na spravedlivý proces zahrnuje účast žalobce na jednání soudu, a tedy je nutné mu umožnit legální pobyt na území České republiky po dobu soudního řízení. Podle názoru žalobce jeho předchozí pobyt a veškeré zde vytvořené zázemí jsou naprosto zásadní skutečností zakládající úvahy o nepoměrně větší újmě, která by mu vznikla povinností vycestovat. Proto je přiznání odkladného účinku žalobě jediným možným prostředkem pobytu žalobce na území České republiky minimálně za účelem účasti u řízení o soudním přezkumu napadeného rozhodnutí.

3. Žalovaný ve svém vyjádření navrhl, aby soud žalobě odkladný účinek nepřiznal, neboť jeho přiznání je výjimečným institutem a žalobce ve srovnání s obdobnými případy žádné výjimečné okolnosti netvrdil a neprokázal. Podle názoru žalovaného žalobce nepředestřel taková tvrzení a důkazy, z nichž by byla zřejmá hrozící újma nepoměrně větší újmě, která by přiznáním odkladného účinku žalobě měla vzniknout jiným osobám. Podle názoru žalovaného jsou tvrzení žalobce uvedená v návrhu na přiznání odkladného účinku povšechná a nepodložená a žalobce netvrdil a neprokázal žádnou konkrétní vážnou újmu. Žalovaný dále připomněl, že se na území České republiky nenachází žádný rodinný příslušník žalobce, což značně oslabuje tvrzení žalobce o dopadech do jeho rodinného života. Žalovaný připustil, že si žalobce s ohledem na délku svého pobytu na území České republiky vytvořil nějaké společenské vazby, délka pobytu nicméně sama o sobě nemůže být rozhodujícím faktorem pro přiznání odkladného účinku žalobě. Podle názoru žalovaného navíc nemohlo ani dojít ke zpřetrhání vazeb žalobce k zemi původu. K potenciálnímu negativnímu dopadu napadeného rozhodnutí do finanční sféry žalobce žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2018, č. j. -51, s tím, že hmotná nouze, ohrožení zdraví a života žalobce nebo jeho nemožnost zajistit si příjem na území domovského státu nebyla prokázána. I tvrzení žalobce stran jeho podnikání označil žalovaný za obecná. Žalobce je navíc v produktivním věku, jeho zdravotní stav je dobrý a nebyla prokázána žádná skutečnost omezující jej v získání zaměstnání či podnikání, žalobce má tedy možnost si za srovnatelných podmínek najít zaměstnání či začít podnikat v zemi původu. Žalovaný pokračoval, že povolení k dlouhodobému pobytu je ze své povahy dočasné a zpravidla předpokládá návrat cizince do domovského státu. Oprávnění k pobytu na území České republiky není svou povahou ničím nenahraditelné či specifické. Ani žalobcem tvrzená bezproblémovost nemůže být podle názoru žalovaného považována za důvod pro přiznání odkladného účinku žalobě, neboť snaha o integraci do společnosti hostitelské země a plnění povinností a závazků v souladu se zákonem je předpokladem pro pobyt každého cizince a nemůže být považována za nadstandard. Je v pravomoci České republiky nastavit podmínky pro vstup a pobyt cizinců na svém území. Žalovaný rovněž nepovažoval za důvodné tvrzení žalobce o kvótách na zastupitelském úřadu ve Vietnamu, neboť pokud by bylo přistoupeno na tvrzení žalobce, musel by soud argumentum ad absurdum přiznat odkladný účinek všem státním příslušníkům Vietnamské socialistické republiky bez ohledu na další okolnosti. Žalovaný dále upozornil na zásadu presumpce správnosti správních rozhodnutí s tím, že nelze předjímat výsledek soudního přezkumu napadeného rozhodnutí.

4. K žalobcem tvrzenému zásahu do práva na spravedlivý proces žalovaný s odkazem na judikaturu správních soudů uvedl, že samotná nemožnost osobně se účastnit projednávání své věci nemůže automaticky vést k přiznání odkladného účinku žalobě. Žalobce je navíc zastoupen advokátem a může také získat vízum za účelem účasti na jednání soudu. Podle názoru žalovaného navíc v době moderních komunikačních nástrojů případný kontakt se zmocněným zástupcem na dálku je schopen nahradit osobní kontakt v dostatečné kvalitě. Žalovaný zdůraznil, že zvýšené finanční náklady ani časovou náročnost spojenou s vycestováním nelze pokládat za vážnou či dokonce nenahraditelnou újmu, neboť nebyly vyčísleny a prokázány žádné finanční náklady žalobce. Žalobce rovněž neprokázal jiné skutečnosti prokazující hrozící vážnou újmu či jeho nemožnost vycestovat. Žalovaný zdůraznil, že za nedoložení zákonných náležitostí zůstává odpovědný žalobce, a to navzdory jeho argumentaci, že jeho nečinnost byla dána selháním zvoleného zástupce. Bylo v moci žalobce, aby svého předchozího zmocněného zástupce alespoň rámcově kontroloval. Žalovaný proto zastával názor, že to byl žalobce, kdo svým nekonáním správnímu orgánu prvního stupně nedal jinou možnost než řízení zastavit podle . Uvedené skutečnosti podle názoru žalovaného oslabují tvrzení žalobce o negativních účincích napadeného rozhodnutí. S ohledem na neprokázání hrozící újmy ze strany žalobce nebyl podle názoru žalovaného důvod posuzovat splnění dalších podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

5. Podle ustanovení a 2 platí, že podání žaloby nemá odkladný účinek, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Předmětný je přitom třeba vykládat tak, že jde o institut zcela mimořádný, kterým je prolamována vykonatelnost napadeného rozhodnutí před tím, než je podrobeno soudnímu přezkumu ve věci samé. Lze jej aplikovat pouze v mimořádných případech, kdy účastník řízení dostatečnými a hodnověrnými důkazy doloží splnění zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě.

6. K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v ustanovení vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že žalobcův majetek se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby K přiznání odkladného účinku žalobě je přitom nutno kumulativně splnit tři podmínky, jejichž naplnění je prokazováno žalobcem, a to jak předloženými tvrzeními, tak k návrhu doloženými důkazy. První podmínkou je existence újmy, která by byla žalobci způsobena výkonem nebo jinými právními následky napadeného rozhodnutí. Existence újmy, byť není výslovně v ustanovení vyjádřena, je bezpochyby nutným předpokladem pro posouzení následujících dvou podmínek, neboť při posuzování podmínky druhé a třetí je újma, která žalobci hrozí, poměřována s dalšími hodnotami, jimiž je újma jiných osob a veřejný zájem. Existence újmy je v některých typech řízení zjevná již ze samého žalobou napadeného rozhodnutí, a žalobce tak nemusí způsobení újmy zvláště dokládat. Zejména se jedná o případy, kdy je žalobci uložena povinnost uhradit peněžní sankci (pokutu), neboť již z napadeného rozhodnutí v těchto případech vyplývá, že žalobcův majetek se zmenší, a tím bude žalobci způsobena újma. Na druhou stranu v případech, kde není hrozící újma zjevná již z napadeného rozhodnutí, musí žalobce konsekventně tvrdit, že mu hrozí způsobení újmy, a musí své tvrzení i řádně doložit. Druhá podmínka, která musí být splněna, aby mohl být odkladný účinek žalobě přiznán, spočívá v existenci nepoměrně větší újmy žalobce, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a to ať už byly, či nebyly účastníky předchozího správního řízení. Při posuzování druhé podmínky provádí soud poměřování vedle sebe stojící újmy konkrétních subjektů. I tato podmínka může být s ohledem na charakter věci splněna již tím, že další osoby nebyly správním řízením dotčeny, neboť účastníkem byl pouze žalobce. O takový případ se jedná zejména u správního řízení trestního, kde je rozhodováno o vině a sankci žalobce. Splnění této podmínky bez dalšího nutného tvrzení žalobce a předložení relevantních důkazů musí být zjevné již z napadeného rozhodnutí. Konečně třetí podmínkou, která musí být splněna, je převážení hrozící újmy žalobce nad veřejným zájmem, kterým je vždy, avšak nejen, zájem na výkonu pravomocných správních rozhodnutí. U třetí podmínky soud zvažuje, zda zde hrozí natolik závažná újma žalobci, že veřejný zájem či veřejné zájmy musí dočasně ustoupit zájmům žalobce do meritorního rozhodnutí věci soudem.

7. Soud po vyhodnocení veškerých skutečností souvisejících s tímto případem dospěl k závěru, že návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žalobě lze vyhovět.

8. Při zkoumání, zda jsou splněny podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě, vycházel soud mimo jiné ze závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. -100. V tomto usnesení Nejvyšší správní soud konstatoval, že žalobě lze na návrh přiznat odkladný účinek i v případě, že se toliko jedná o žalobu proti rozhodnutí v tzv. pobytových věcech cizinců, a nikoli o rozhodnutí o správním vyhoštění, kdy fakticky až v této navazující fázi správního řízení může být cizinec donucen opustit území České republiky. Ve světle judikatury Nejvyššího správního soudu je tak zdejší soud toho názoru, že již samotné rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení ve věci žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná, je schopno způsobit žalobci újmu, neboť neprodloužením doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu žalobce ztrácí oprávnění k pobytu na území České republiky a fakticky je nucen je opustit. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že u žalobce byla splněna první podmínka vyplývající z , jež je nezbytným předpokladem pro přiznání odkladného účinku žalobě, když při zohlednění závěrů učiněných Nejvyšším správním soudem výkon žalobou napadeného rozhodnutí je s ohledem na charakter souzené věci schopen žalobci způsobit újmu.

9. Pokud se týká splnění druhé podmínky pro přiznání odkladného účinku žalobě ve smyslu , soud dospěl k závěru, že s ohledem na charakter žalobou napadeného rozhodnutí nemůže dojít k újmě dalších osob, neboť žalobou napadené rozhodnutí se toliko týká žalobce. Vzhledem k této skutečnosti má soud za to, že je splněna i druhá podmínka pro přiznání odkladného účinku žalobě.

10. Zbývá tak posoudit splnění třetí podmínky, tj. zda přiznání odkladného účinku žalobě není v rozporu s důležitým veřejným zájmem ve smyslu V daném případě bylo řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky zastaveno, neboť žalobce v určené lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, tj. nepředložil správnímu orgánu prvního stupně doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území a doklad prokazující bezdlužnost žalobce.

11. Lze jistě souhlasit s tím, že je ve veřejném zájmu, aby se na území České republiky zdržovali pouze ti cizinci, kteří řádně disponují platným pobytovým oprávněním. Soud nijak nepředjímá správnost skutkových zjištění správních orgánů, neboť tato otázka je předmětem žalobních námitek. Při hodnocení podmínek pro přiznání odkladného účinku žalobě proto soud nemůže brát v potaz to, zda byly dány důvody pro zastavení řízení o žádosti žalobce ve smyslu , neboť by tím současně předjímal závěry rozhodnutí ve věci samé. Soud v této fázi řízení nicméně konstatuje, že nesplnění podmínky právního předpisu upravujícího pobyt cizinců na území České republiky, které je žalobci vytýkáno, není takového charakteru, aby bylo možno konstatovat, že další pobyt žalobce na území České republiky bude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. V porovnání s újmou, která žalobci hrozí, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že zde pobývá již velmi dlouhou dobu, má zde své podnikání a je trestně bezúhonný, se tak nejeví jako nepřiměřené narušení důležitého veřejného zájmu, pokud žalobce bude moci na území České republiky setrvat do doby, než soud o jeho žalobě rozhodne.

12. Podstatné v tomto ohledu je i to, že ani žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě neuváděl žádné okolnosti, které by nasvědčovaly tomu, že pro ochranu veřejného zájmu je zcela nezbytné, aby žalobce urychleně opustil území České republiky. Soud v tomto kontextu zároveň podotýká, že podle může soud usnesení o přiznání odkladného účinku i bez návrhu zrušit, ukáže-li se v průběhu řízení, že pro přiznání odkladného účinku nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí odpadly. Poukáže-li tedy žalovaný na takové okolnosti následně, může soud toto usnesení, jímž byl žalobě přiznán odkladný účinek, zrušit.

13. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobě odkladný účinek.

14. Výrokem II. tohoto usnesení soud žalobci zároveň uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. V daném případě vzniká poplatková povinnost dle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) per analogiam, až dnem právní moci rozhodnutí, jímž bylo o návrhu rozhodnuto a v němž byla navrhovateli (v tomto případě žalobci) uložena povinnost soudní poplatek zaplatit; tedy ukládá se až tehdy, pokud je o návrhu rozhodnuto (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2024, č. j. -21, či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. -32). Návrh na přiznání odkladného účinku ve správním soudnictví je dle položky 20 sazebníku soudních poplatků zpoplatněn částkou 1 000 Kč. Splatnost předmětného poplatku poté byla stanovena podle zákona o soudních poplatcích. Soudní poplatek je žalobce povinen uhradit bezhotovostně převodem na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem číslo: 3703-3024411/0710, vedený u České národní banky. Závazný variabilní symbol pro identifikaci platby je: 7549000426.

Poučení:

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

Ústí nad Labem 25. března 2026

JUDr. Petr Černý, Ph.D. v.r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: I. T.