Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1725/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 1999, č.j. -115, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. října 1997, č.j. -76, se zrušují a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 vrací k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze ve výroku uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 7. října 1997, č.j. -76, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná - v době od 11.00 hodin do 23.00 hodin každý den - umožnila jemu, jeho zaměstnancům a návštěvníkům restaurace přístup do nebytových prostor v přízemí domu č.p. 1837 v katastrálním území K., v ulici N. 9, v P.; k řešení otázky, „zda je platná smlouva o nájmu nebytových prostor, v níž je sjednána její účinnost od data předcházejícího udělení souhlasu orgánu místní samosprávy\", vyslovil odvolací soud přípustnost dovolání.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 18. června 1996 smlouvu o nájmu specifikovaných nebytových prostor, jejíž účinnost sjednali od 1. dubna 1996 s tím, že nájem skončí 31. prosince 2002. Protože žalobce si nebytové prostory pronajal k provozu restaurace, byl k platnosti smlouvy zapotřebí ve smyslu , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění zákonů č. , č. , č. a č. (dále jen „\"), předchozí souhlas Městské části P., o který - podle svého tvrzení - žalobce požádal dopisem došlým Obvodnímu úřadu pro P. dne 29. května 1996. Z tohoto skutkového základu odvolací soud dovodil, že pokud účastníci účinnost smlouvy o nájmu nebytových prostor sjednali „do doby minulé\" (myšleno ve vazbě na den uzavření smlouvy), a to ke dni předcházejícímu okamžiku, kdy žalobce o udělení souhlasu požádal, je smlouva podle neplatná.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce (zastoupený advokátem) včasným dovoláním, jímž - prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „\") - oponuje závěru o neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor pro absenci souhlasu uděleného příslušným orgánem před tím, než smlouva nabyla účinnosti. Dovolatel argumentuje tím, že v rámci smluvní volnosti nejsou účastníci při sjednání účinnosti smlouvy omezeni žádným právním předpisem (účinnost mohou dohodnout odlišně ode dne platnosti smlouvy) a že účinnost smlouvy o nájmu pak nelze klást do vztahu k (předchozímu) souhlasu příslušného orgánu k pronájmu místností určených k provozování obchodu a služeb; pokud by totiž souhlas udělen nebyl, byla by smlouva o nájmu - včetně ujednání o její (zpětné) účinnosti - neplatná. Dovolatel současně připomíná (aniž by uvedené bylo lze podřadit ohlášenému dovolacímu důvodu podle ), že nájemní vztah mezi účastníky, jehož předmětem byly tytéž nebytové prostory, se před uzavřením smlouvy dne 18. června 1996, která měla za úkol jen aktualizovat výši nájemného a úhrady za poskytované služby, řídil smlouvou o nájmu ze dne 30. listopadu 1993. Námitkou překročení míry srozumitelnosti pro škrty a vpisy do protokolů o jednání před soudem prvního stupně uplatnil žalobce dovolací důvod podle

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy I (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. dubna 1999, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném před novelou provedenou , tj. do 31. prosince 2000.

Dovolání je ve smyslu přípustné, neboť odvolací soud výrokem svého rozsudku jeho přípustnost vyslovil ( ), a je i důvodné.

Dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti k vadám vyjmenovaným v (tzv. zmatečnostem) a - je-li dovolání přípustné - k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jelikož tyto vady - vyjma vady spočívající v nesrozumitelnosti protokolů o jednání před soudem prvního stupně - dovoláním nebyly namítány a z obsahu spisu nevyplývají, je dovolateli u dovolání, jehož přípustnost je založena podle , k dispozici pouze dovolací důvod uvedený v ustanovení , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 1. 1993, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/1994, pod číslem 34). Tímto dovolacím důvodem, jímž žalobce dovolání (mimo jiné) zdůvodnil, je dovolací soud vázán, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (srov. ).

Protože při formulaci námitek podřaditelných dovolacímu důvodu podle dovolatel nevybočil z rámce možného dovolacího přezkumu vymezeného právně významnou otázkou ve výroku napadeného rozsudku, jde o posouzení toho, zda souhlas ve smyslu musel být příslušným orgánem udělen před účinností smlouvy o nájmu (tj. před 1. dubnem 1996), jak dovodil odvolací soud, nebo, k čemuž se kloní dovolatel, postačí, je-li dán před uzavřením smlouvy (tj. před 18. červnem 1996). V daném dovolacím přezkumu je tak nutno odpovědět na otázku, čemu musí - pod sankcí neplatnosti smlouvy - souhlas s pronájmem místností určených k provozování obchodu a služeb předcházet, zda vzniku smluvního konsensu stran nebo účinnosti smlouvy v případě, kdy se nekryje s jejím uzavřením.

Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej interpretoval, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry. Námitka vadného výkladu (hypotézy) ustanovení , která vedla k nesprávnému použití (dispozice) ustanovení cit. zákona (závěru o neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor), vystihuje žalobcem uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.

Podle ustanovení věty druhé a třetí lze místnosti určené k provozování obchodu a služeb pronajímat jen po předchozím souhlasu národního výboru (po účinnosti , o obcích, rozhoduje /v rámci přenesené působnosti/ o tom, zda bude udělen předchozí souhlas, orgán obce /obecní, městský, úřad, úřad městského obvodu nebo městské části/); pokud příslušný orgán do 15 dnů od obdržení žádosti o věci nerozhodne, má se za to, že souhlas byl udělen. Byla-li smlouva o nájmu uzavřena bez souhlasu orgánu obce (města, městského obvodu nebo části), je postižena sankcí neplatnosti ( ).

Cílem shora citovaných ustanovení (zrušených s účinností od 3. prosince 1999) - svou povahou veřejnoprávního charakteru - bylo umožnit orgánům obce ovlivňovat síť služeb a obchodů na svém území a tím kontrolovat hospodaření specifickými nebytovými prostorami. V této souvislosti Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. února 1999, sp. zn. , zaujal názor, že rozhodování o tom, zda bude udělen předchozí souhlas ve smyslu je rozhodováním o právech a právem chráněných zájmech či povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti státní správy, tedy rozhodováním příslušného orgánu ve správním řízení.

Smlouva je uzavřena, jakmile přijetí návrhu na její uzavření nabylo účinnosti (srov. větu první , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.\"). V projednávané věci není sporu o tom, že posuzovaná smlouva o nájmu nebytových prostor byla uzavřena dne 18. června 1996, tj. dnem, kdy obě smluvní strany - vědomy si požadavku obligatorní písemné formy ( ) - připojily své podpisy pod její text; tím akceptantův jednostranný právní úkon (prohlášení souhlasu s návrhem na uzavření smlouvy) nabyl účinnosti. Důsledkem byl vznik (objektivním právem předvídaného) právního vztahu, jehož obsahem jsou specifické subjektivní práva a povinnosti účastníků týkající se určitého předmětu (nebytových prostor jako věcí v právním slova smyslu). Ten nastal bez ohledu na to, zda a jakým způsobem smluvní strany využily instrumenty (např. obč. zák.), umožňující jim sjednat účinnost smlouvy (jíž se - obecně - rozumí možnost úspěšně se domáhat plnění ze smlouvy) okamžikem odlišným od momentu jejího uzavření (a tím se odchýlit od zásady, podle níž účinky /následky/ právního úkonu - aktivace subjektivních práv a povinností tvořících obsah právního vztahu - nastávají současně s právní skutečností právní vztah zakládající).

Platnost právního úkonu je třeba posuzovat k okamžiku, kdy byl učiněn. Odtud plyne, že rozhodným momentem, k němuž musí být podmínka předchozího souhlasu podle splněna, je okamžik uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 1999, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 2. 2000, sp. zn. ). Jestliže - oproti tomu - odvolací soud závěr o neplatnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor založil na tom, že žalobce o udělení souhlasu požádal poté, co (podle smluvního ujednání) již účinnost smlouvy měla nastat (tedy k okamžiku jinému), takže se nemohlo jednat - ani v případě fikce ve smyslu věty třetí - o souhlas předběžný, vyložil zákon nesprávně; pominul okamžik vzniku smlouvy, ke kterému měl časově vztáhnout udělení souhlasu, popřípadě okolnost uplynutí lhůty 15 dnů od obdržení žádosti o udělení souhlasu.

Lze tudíž uzavřít, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, správné není a dovolací důvod podle byl uplatněn po právu; Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil ( věta za středníkem ). Protože ani soud prvního stupně věc neposuzoval v souladu s tím, co bylo uvedeno, platí důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, i pro toto rozhodnutí; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (, 5 ). Námitkou nesrozumitelnosti protokolů o jednání z pohledu případné vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebylo zapotřebí se zabývat.

V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že nebytové prostory byly - pro stejný účel (provozování restaurace) - předmětem nájemního poměru účastníků již od roku 1993 (na základě smlouvy o nájmu ze dne 30. listopadu 1993). Vztahem zmíněné smlouvy a smlouvy ze dne 18. června 1996 se odvolací soud vůbec nezabýval, ač pro závěr o nutnosti předchozího souhlasu příslušného orgánu je jeho zhodnocení podstatné. Není pochyb o tom, že při kumulativní novaci ( obč. zák.), popřípadě narovnání ( obč. zák.) by předchozího souhlasu podle k platnosti takových dohod nebylo třeba, pokud nedošlo ke změně v účelu nájmu.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný ( věta druhá ).

V novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i řízení dovolacího ( věta třetí ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. března 2001

JUDr. Pavel K r b e k , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová