Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 779/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Františka Púryho v právní věci žalobkyně Nemocnice s poliklinikou S., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. V., zastoupenému advokátem, o vyklizení nebytových prostor, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 1998, č.j. - 54, takto :

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Odvolací soud změnil rozsudek, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost vyklidit označené nebytové prostory v poliklinické části nemocnice, a žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že smlouva o nájmu je úkonem platným, a předchozího souhlasu orgánu obce - v případě poskytování zdravotní péče - třeba nebylo. I v případě opaku by tato podmínka platnosti smlouvy byla splněna, neboť v odvolacím řízení bylo prokázáno, mínil odvolací soud, že tento souhlas byl řádně vyžádán.

Včas podaným dovoláním žalobkyně (zastoupená advokátem) tyto závěry zpochybnila; podle jejího názoru bez předchozího souhlasu orgánu obce je smlouva o nájmu dotčených nebytových prostor neplatná (neboť i zdravotnické služby jsou službami podle ). Co do zjištění, že předchozí souhlas byl vyžádán, namítla, že existují pochybnosti o pravosti podpisu tehdejší ředitelky nemocnice na předloženém dokladu, a mimoto žádost o souhlas nemohla vyvolat sledované účinky proto, že je obsahově neurčitá, jestliže nespecifikuje ani nebytové prostory ani osobu budoucího nájemce.

Ve vyjádření k dovolání žalovaný vyvracel jednotlivě argumenty dovolatelky a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle ve znění účinném do 1.1.2001 - dále jen „\").

Dovolání je podle sice přípustné (směřuje proti měnícímu rozsudku ve věci samé), není však důvodné.

Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), a ani z obsahu spisu jejich existence nevyplývá. Bylo tedy přezkoumat rozsudek odvolacího soudu z hlediska dovolacích důvodů, jež dovolatelka uplatnila, neboť jimi je dovolací soud vázán.

Dovolání lze odůvodnit tím, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Tento dovolací důvod se pojí s otázkou, pro daný dovolací přezkum klíčovou, zda poskytování zdravotní péče žalovaným v ordinaci umístěné v objektu žalobkyně lze podřadit „provozování obchodu a služeb\", neboť místnosti k tomu určené bylo podle a 4 , ve znění účinném do 3.12.1999 (dále jen ), možné platně pronajmout jen za podmínky předchozího souhlasu orgánu obce.

K této otázce se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 26.6.1996, sp. zn. , tak, že za místnosti určené k provozování obchodu a služeb ve smyslu ustanovení , věta druhá, považovat místnosti určené pro zdravotnictví a sociální péči nelze (viz Příloha č. I/2000 časopisu Soudní judikatura, č. 2).

Citovaný závěr vychází z toho, že podle , věty první, tohoto zákona se nebytové prostory se pronajímají k účelům, ke kterým jsou stavebně určeny, a soulad mezi stavebním určením nebytových prostor a účelem nájmu je zdůrazněn i odkazem na ustanovení (stavebního zákon). Tehdejší prováděcí definovala jednotlivé druhy staveb, a ohledně staveb občanského vybavení výslovně lišila - mimo jiné - právě „stavby pro zdravotnictví a sociální péči\" a „stavby pro služby, obchod a veřejné stravování\". Jestliže tedy , věta druhá, se týká místností určených k provozování obchodu a služeb, a jde-li o vymezení ve smyslu stavebního zákona a jeho prováděcích předpisů, pak logicky nezahrnuje místnosti určené pro zdravotnictví a sociální péči, neboť jde o určení jiné.

Jelikož Nejvyšší soud nemá důvod se od tohoto názoru odchýlit, je nasnadě závěr, že podmínkou platnosti smlouvy o nájmu nebytových prostor, uzavřené účastníky, předchozí souhlas orgánu obce nebyl.

Druhou dovoláním otevřenou otázkou, zda tento souhlas byl účinně vyžádán či nikoli, již - logicky - není třeba se zabývat.

V mezích dovoláním vymezeného přezkumu se tedy dovolatelce (prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů) správnost napadeného rozsudku zpochybnit nepodařilo. Nejvyšší soud proto podle ustanovení dovolání zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a ; žalovanému, jemuž by příslušela jejich náhrada, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. března 2001

JUDr. Vladimír K u r k a , v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová