Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 940/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Oprávněný se návrhem ze dne 21.6.1999 domáhal, aby byl podle rozhodnutí Okresního úřadu-Okresního pozemkového úřadu v K. V. ze dne 28.4.1994, č.j. -203, k uspokojení jeho pohledávky ve výši 3.214,50 Kč a nákladů tohoto vykonávacího řízení ve výši 1.150,- Kč nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, které se nacházejí v bytě povinného, případně na jiném místě.

Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 30.9.1999, č.j. -9, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá „nárok\" na náhradu nákladů řízení. Vycházeje z toho, že podle vykonávaného rozhodnutí měl být nedoplatek přídělové ceny zaplacen povinným na účet Ministerstva zemědělství ČR (do 31.12.1995) a že tedy oprávněnou osobou podle titulu může být pouze Česká republika, za níž v řízení jedná ministerstvo jako její ústřední orgán, případně jiný právním předpisem určený orgán, dospěl k závěru, že Okresní úřad - Okresní pozemkový úřad K. V., který podal návrh na výkon rozhodnutí, neprokázal, že na něj přešlo právo z titulu ( ).

K odvolání oprávněného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 29.11.1999, č.j. -14, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že proti tomuto rozhodnutí je přípustné dovolání. Odvolací soud vycházel z toho, že vykonatelnost rozhodnutí vydaného Okresním úřadem v K. V. - Okresním pozemkovým úřadem ze dne 28.4.1994, je třeba posuzovat podle ustanovení , o správním řízení, a že podle tohoto ustanovení je lze vykonat nejpozději do tří let od uplynutí lhůty stanovené pro splnění povinnosti; jde o lhůtu prekluzívní, kterou se musí řídit i soud (z úřední povinnosti), provádí-li výkon takového rozhodnutí. Po zjištění, že k výkonu navržené rozhodnutí se stalo vykonatelným dnem 1.1.1996, dospěl k závěru, že „výkon rozhodnutí pro předložený exekuční titul nelze vykonat\". Odvolací soud - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení - se dále zabýval i otázkou, který z orgánů státní správy je oprávněn k vydání rozhodnutí o nedoplatku přídělové ceny podle ustanovení a podle ustanovení a k vymáhání takové pohledávky státu; v tomto směru konstatoval, že „ze shora uvedených skutečností jednoznačně nevyplývá, který z orgánů státu je oprávněn vést výkon rozhodnutí na vrácení nedoplatku přídělové ceny, zda Ministerstvo zemědělství ČR, které je ze zákona oprávněno k přijetí nedoplatku přídělové ceny, nebo okresní úřady, kterým mají tyto pohledávky státu náležet do práva hospodaření\", a že „tyto okolnosti mohou mít vliv i na běh prekluzívní lhůty podle , když se jedná o nakládání s pohledávkou státu ve smyslu ust. a násl. vyhl.č. \". Rozhodnutí o vyslovení přípustnosti dovolání odvolací soud odůvodnil tím, že se jedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu „vzhledem k prekluzi práva na výkon rozhodnutí a s ohledem na oprávněnost jednotlivých orgánů státní správy k vydání exekučního titulu a vymáhání předmětné pohledávky státu\".

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci proto, že „v daném případě se jedná o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu s ohledem na oprávněnost jednotlivých orgánů státní správy k vydání exekučního titulu a vymáhání předmětné pohledávky státu\". Souhlasí s odvolacím soudem, že tyto okolnosti mají nepochybně vliv i na běh prekluzívní lhůty podle . Namítá, že nedoplatky přídělových cen jsou pohledávkami státu, které náležejí do práva hospodaření okresních úřadů. Podle dovolatele tomuto názoru odpovídá i ustanovení zákona o půdě, podle kterého „výši nedoplatku stanoví OkÚ\", případně ustanovení téhož zákona, podle něhož „výši nedoplatku sděluje OkÚ\", a také ustanovení téhož zákona, které stanoví, že „pozemkový úřad jako součást OkÚ určuje lhůtu k zaplacení uvedených pohledávek státu a je také oprávněn posoudit výši takové pohledávky s ohledem na majetkové poměry dlužníka\"; dovozuje, že jde o nakládání s pohledávkou státu i ve smyslu ustanovení a násl. vyhl.č. Dovolatel je přesvědčen, že v napadené věci se „jednoznačně jedná o úsek státní správy v přímé působnosti OkÚ\" a že nedoplatky přídělových cen jako pohledávek státu vymáhají buď pozemkové úřady (a tak vykonávají svá rozhodnutí) nebo v některých případech pověřené finanční úřady, které postupují v souladu s pravomocným rozhodnutím příslušného pozemkového úřadu. Ani ustanovením , podle něhož ministerstvo zemědělství je příslušné k přijetí částky představující pohledávku státu podle a 4 zákona o půdě, nebyla působnost k nakládání s takovou pohledávkou (předtím, než byla uhrazena) přenesena na ministerstvo zemědělství (to bylo tímto zákonem určeno pouze místem, na které jsou výše uvedené pohledávky státu zasílány a které tyto finanční prostředky řádně poukazuje do příslušných kapitol státního rozpočtu). Dovolatel - jak dále uvádí v dovolání - podává návrh na soudní výkon rozhodnutí jako účastník řízení, v jehož přímé působnosti je úsek státní správy, protože zajišťuje jménem státu a v jeho zájmu výkon státní správy, která na něho byla přenesena a č. , ve znění pozdějších předpisů. Navrhl, aby „Vrchní soud v Praze\" usnesení odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen „\" - (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).

Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení ) ve lhůtě uvedené v ustanovení a že dovolání je podle ustanovení přípustné, dovolací soud přezkoumal věc bez nařízení jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné, neboť řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení

V projednávané věci se oprávněný domáhá nařízení výkonu rozhodnutí vydaného Okresním úřadem - Okresním pozemkovým úřadem v K. V. dne 28.4.1994 pod č.j. -203, kterým byla povinnému F. Ř. (a A. Ř. jako oprávněným osobám) uložena podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, povinnost zaplatit státu nedoplatek přídělové ceny ve výši 3.660,- Kč (za pozemky) a 5.969,- Kč (za ostatní zemědělský majetek vnesený do JZD); podle potvrzení na něm vyznačeném rozhodnutí nabylo právní moci dnem 23.5.1994 a stalo se vykonatelným dnem 1.1.1996.

Podle ustanovení nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

Podle ustanovení se ustanovení použije i na výkon vykonatelných rozhodnutí orgánů státní správy a územní samosprávy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků, jakož i smírů schválených těmito orgány.

27

Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí pro vymožení peněžitého plnění soud - z hlediska jeho věcného posouzení - zkoumá, zda rozhodnutí (jiný způsobilý titul), jehož výkon je navrhován, bylo vydáno orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelné po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon rozhodnutí navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, zda k vydobytí pohledávky nepostačuje výkon rozhodnutí nařízený nebo navržený jiným způsobem, zda vymáhané právo není prekludováno a zda navržený způsob výkonu rozhodnutí není zřejmě nevhodný. Tento postup se uplatní i u titulů jiných orgánů podle ustanovení (u těchto titulů zejména proto, že až do řízení o výkon jsou mimo dosah soudní kontroly).

Podle ustanovení potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí, popřípadě výkazy nedoplatků ten orgán, který je vydal, u smírů a dohod pak ten orgán, který je schválil. Podle ustanovení soud je však vždy oprávněn před nařízením výkonu rozhodnutí přezkoumávat správnost potvrzení o vykonatelnosti všech titulů pro výkon rozhodnutí.

Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že při rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného rozhodnutí nebo jiného titulu; obsahem k výkonu navrženého rozhodnutí nebo jiného titulu je soud vázán a je povinen z něj vycházet. V řízení o výkon rozhodnutí (při nařízení výkonu rozhodnutí a kdykoli v jeho průběhu) je však soud vždy oprávněn zkoumat, zda rozhodnutí orgánu státní správy (územní samosprávy), jehož soudní výkon je navrhován [ ], je vůbec správním rozhodnutím (zda nejde o akt nicotný - nulitní), zda bylo vydáno v mezích pravomoci příslušného správního orgánu a zda je formálně a materiálně vykonatelné.

(, o správním řízení) a ani jiné právní předpisy nepodávají definici, co se rozumí správním rozhodnutím (rozhodnutím orgánů státní správy nebo samosprávy). Teorie a praxe správního práva shodně vychází ze závěru, že správním rozhodnutím (rozhodnutím orgánů státní správy nebo samosprávy) je - jak lze dovodit z ustanovení , o správním řízení () - akt vydaný správním orgánem jako výsledek správního řízení, a to s cílem autoritativně stvrdit nebo zasáhnout do právních vztahů nebo postavení účastníků řízení. Pravomoc správních orgánů k vydání rozhodnutí ve správním řízení nastupuje pouze tam, kde to zákon výslovně stanoví (y). Správní akt vydaný tzv. absolutně věcně nepříslušným správním orgánem je aktem (rozhodnutím) nicotným (nulitním) z důvodu nedostatku pravomoci správního orgánu takový akt vydat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. prosince 1998, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2000, dále též usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28.3.1997, č. j. -26, uveřejněné v časopise Soudní judikatura ve věcech správních pod číslem 488, ročník 1999, nebo rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19.1.1996, č.j. -18, uveřejněný v časopise Soudní judikatura ve věcech správních pod číslem 211, ročník 1998).

Zjistí-li soud, že rozhodnutí orgánu státní správy (územní samosprávy), jehož výkon je navrhován, je nulitním (nicotným) aktem, protože bylo vydáno správním orgánem v případě, kdy takové rozhodnutí do pravomoci správních orgánů vůbec nespadá, návrh na nařízení jeho výkonu zamítne pro nedostatek jednoho z předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí (byl-li výkon takového rozhodnutí přesto již nařízen, musí být podle ustanovení zastaven).

V posuzovaném případě odvolací soud při svém rozhodování - jak vyplývá z odůvodnění jeho usnesení - považoval k výkonu navržené rozhodnutí za správní rozhodnutí vydané v souladu se , o správním řízení (), které je možno podle ustanovení vykonat nejpozději do 3 let od uplynutí lhůty stanovené pro splnění povinnosti, a dospěl k závěru, že „výkon rozhodnutí pro předložený exekuční titul vykonat nelze\", protože tříletá prekluzívní doba běžící od jeho vykonatelnosti, která nastala dnem 1.1.1996, uplynula. Mimo závěru o nevykonatelnosti k výkonu navrženého správního rozhodnutí v důsledku zániku práva prekluzí, na němž postavil své potvrzující usnesení, se odvolací soud zabýval také otázkou, „který z orgánů státní správy je oprávněn k vydání exekučního titulu a vymáhání předmětné pohledávky státu\" (na vrácení nedoplatku přídělové ceny), protože - jak dále uvádí v odůvodnění svého usnesení - „tyto okolnosti mohou mít vliv i na běh prekluzívní lhůty podle \". Dovodil, že „nakládání s touto pohledávkou státu\" podle , ve znění pozdějších předpisů, a podle je rozděleno mezi okresní úřad, pozemkový úřad a Ministerstvo zemědělství České republiky (Ministerstvo zemědělství ČR je ze zákona oprávněno k přijetí nedoplatku přídělové ceny a okresním úřadům mají tyto pohledávky státu náležet do práva hospodaření), a uzavřel, že „z těchto skutečností jednoznačně nevyplývá, který z orgánů státu je oprávněn vést výkon rozhodnutí na vrácení nedoplatku přídělové ceny\".

28

Z výše uvedeného je v prvé řadě zřejmé, že usnesení odvolacího soudu je ve svých závěrech vnitřně rozporné. Odvolací soud na jedné straně dospěl k závěru o nevykonatelnosti k výkonu navrženého rozhodnutí orgánu státní správy v důsledku zániku práva prekluzí, na němž také spočívá jeho usnesení, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým byl návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítnut. Na druhé straně závěr o běhu prekluzívní lhůty činí závislým na otázce „oprávněnosti jednotlivých orgánů státní správy k vydání exekučního titulu a vymáhání předmětné pohledávky\" (považuje ji tedy za určující pro posouzení běhu prekluzívní lhůty). Ačkoliv tedy otázku „oprávněnosti jednotlivých orgánů státní správy k vydání exekučního titulu a vymáhání předmětné pohledávky\" považoval za určující (významnou) pro posouzení běhu prekluzívní lhůty podle ustanovení , žádný právní závěr o této otázce (o tom, kdo - který orgán státu - a za jakých podmínek je oprávněn vydat rozhodnutí o nedoplatku přídělové ceny podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a o tom, kdo - který orgán státu - je oprávněn podat návrh na soudní výkon takového rozhodnutí) neučinil. Pro nedostatek závěru v tomto směru je usnesení odvolacího soudu nepřezkoumatelné a tedy vadné ve smyslu ustanovení K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je-li dovolání přípustné, přihlíží soud z úřední povinnosti, i když nebyly v dovolání uplatněny ( věta druhá ).

Protože činnost dovolacího soudu má jen přezkumný charakter, bylo tím dovolacímu soudu zabráněno posoudit správnost usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné (je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci). Nejvyšší soud České republiky je proto podle ustanovení části věty za středníkem zrušil a věc podle ustanovení věty první vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení ( věta druhá a třetí ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 29. března 2001

JUDr. Mojmír P u t n a

předseda senátu