Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 31/2001

31/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 28. března 2001 v senátě složeném z předsedy Mgr. Josefa Hendrycha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Eduarda Teschlera stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného J. A., proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 3 Zt 322/99, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. řádu za splnění podmínek § 272 odst. 1 tr. řádu rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. a v řízení, které mu předcházelo,

byl porušen zákon

v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného J. A.

Citované usnesení se zrušuje. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obvodnímu státnímu zástupci pro Prahu 2 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

U obvodního soudu pro Prahu 2 byla dne 27. 8. 1999 podána příslušným státním zastupitelstvím obžaloba na J. A. pro trestné činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zákona, protože dne 12. 5. 1999 kolem 22.10 hodin v P., ul. L. ve směru od ulice M. k ulici Čs. e., řídil osobní auto zn. Škoda Octavia poté, co vypil větší množství alkoholických nápojů a v krvi měl 2,55 až 2,80 promile alkoholu, přičemž za křižovatkou s ulicí Z. v důsledku nikoliv řádného sledování situace v silničním provozu a nepřiměřené reakce srazil po vyznačeném přechodu, na který byl upozorněn dopravní značkou, z levé strany normální chůzí přecházející A. L., která utrpěla velmi rozsáhlé zranění, jímž na místě podlehla.

Usnesením samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 10.1999, sp. zn. , byla podle § 314c odst. 1 písm. c) tr. řádu věc vrácena státní zástupkyni k došetření.

Po provedeném došetření věci přibráním znalce z oboru soudního lékařství k posouzení otázky, z které strany poškozená vzhledem ke vzniklým poraněním vozovku přecházela a opatření znaleckého posudku z oboru silniční dopravy, který byl předložen Ústavem silniční a městské dopravy Praha, dne 30. 6. 2000, vyšetřovatel předložil spis bez návrhu státní zástupkyni.

Dne 20. 8. 2000 státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, usnesením sp. zn. 3 Zt 322/99 zastavila podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu trestní stíhání obviněného J. A. a to proto, že podle jejího názoru není skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci. V této souvislosti hodnotila důkazy opatřené jak před podáním obžaloby, tak v průběhu došetření věci a uzavřela, že za klíčovou považuje otázku, z které strany poškozená chodkyně přecházela vozovku. V případě přecházení vozovky z pravé strany na levou, dle příslušného znaleckého posudku neměl obviněný možnost střetu zabránit zastavením ani vyhnutím se buďto jedním nebo dvěma oblouky. Státní zástupkyně za situace, kdy nejsou k dispozici žádné svědecky doložené popisy události mimo výpovědi obviněného, který si myslí, že chodkyně vyběhla z pravé strany, učinila závěr, že za důkazní nouze nezbylo, než užít zásady in dubio pro reo a trestní stíhání zastavit. Protože od dopravní nehody uplynula doba delší jednoho roku, nelze obviněného postihnout ani za přestupek překročení maximální dovolené rychlosti a řízení pod vlivem alkoholu. Usnesení nabylo právní moci dne 5. 9. 2000.

Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného J. A. V jejím písemném vyhotovení namítá, že závěr státní zástupkyně považuje za nesprávný, neboť byl učiněn na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a vadného hodnocení důkazů. Především je konstatováno, že přibraný znalec z oboru soudního lékařství MUDr. M. B. nezodpověděl zásadní otázku, z které strany chodkyně A. L. přecházela vozovku. Ač znalec měl k dispozici rozsah a druh poranění chodkyně, uzavřel svůj posudek pouze konstatováním, že jde o věc komplikovanou a že to nelze jednoznačně určit. S takovýmto závěrem se neměl vyšetřovatel a následně ani státní zástupkyně spokojit a tento posudek měl být doplněn výslechem znalce a pokud by ani poté tuto zásadní otázku nezodpověděl, měl být přizván znalec jiný. Teprve po zodpovězení této otázky mělo být postupováno dále, k jednotlivým znaleckým posudkům z oboru dopravy měli být vyslechnuti oba znalci, aby vysvětlili své zásadní závěry, týkající se směru pohybu poškozené a z ní dovozené rychlosti, rychlosti vozidla obviněného před střetem a další. V této souvislosti je vytýkáno, že vyšetřovatel rovnou opatřil posudek u, který zpracoval posudek sice ve dvou variantách, avšak ani z jeho závěrů nelze činit zásadní rozhodnutí o vině či nevině obviněného.

Ministr spravedlnosti je toho názoru, že teprve po jednoznačném určení způsobu přecházení vozovky chodkyní bude možno posuzovat další okolnosti střetu a rozhodnout v jakém směru bude nutno znalecké posudky z oboru dopravy doplnit. Dále ministr spravedlnosti považuje za nutné doplnit dokazování i v tom, aby znalec posoudil, jak byla u obviněného ovlivněna vnímavost a reakce na dopravní situaci v důsledku požitého alkoholu.

V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením státní zástupkyně 0bvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. 3 Zt 322/99 byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 267 odst. 1 tr. řádu na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona výrok napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a zjistil, že zákon porušen byl, a to výlučně ve prospěch obviněného J. A.

Podle § 2 odst. 5 tr. řádu postupují orgány činné v trestním řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti, svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumávat všechny okolnosti případu.

Podle § 2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

Podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu vyšetřovatel zastaví trestní stíhání, není-li skutek trestným činem a není důvod k postoupení věci.

Těmito ustanoveními zákona se státní zástupkyně důsledně neřídila, neboť při svých právních závěrech se jednak opírala o nedostatečně zjištěný skutkový stav, což bylo zapříčiněno neúplným dokazováním a jednak důkazy, které měla k dispozici, hodnotila izolovaně bez vzájemných souvislostí. Závěr, že skutek, pro který byl obviněný A. již jednou obžalován, není trestným činem a není důvod k postoupení věci, je vzhledem k stávající důkazní situaci nejméně předčasný.

Shodně s argumentací podané stížnosti pro porušení zákona Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu zjistil, že přes doplněné dokazování existují ve věci dvě varianty (pravděpodobnější a méně pravděpodobná) nehodového děje, odvislé od způsobu přecházení poškozené chodkyně - tedy zda vozovku přecházela zprava do leva či naopak. Ač z pitevního protokolu je m. j. zřejmé, že zranění na hrudníku poškozené mohlo vzniknout zmáčknutím hrudníku (vzhledem k vícečetným zlomeninám pravých žeber), tedy násilí v krajině hrudní působilo na pravou stranu hrudníku i na pravou stranu krajiny bederní, znalec MUDr. B. nezodpověděl základní otázku, která z obou variant je pravděpodobnější. S jeho závěrem, že jde o věc komplikovanou, se vyšetřovatel ani státní zástupkyně neměli spokojit, neboť v úvahu přicházel postup podle § 109 tr. řádu. Pokud by ve věci i nadále přetrvaly pochybnosti, není vyloučen ani postup podle § 110 odst. 1 tr. řádu.

Nejvyšší soud považuje za nutné dále konstatovat, že vzhledem k objektivně zjištěnému množství alkoholu v krvi obviněného a stupni jeho opojení alkoholem, nebyla vůbec zkoumána otázka, zda je obviněný osoba závislá na alkoholických nápojích, do jaké míry měl požitý alkohol vliv na rozpoznávací a ovládací schopnosti obviněného, popř. do jaké míry byla požitým alkoholem ovlivněna u obviněného schopnost vnímat a reagovat na dopravní situaci.Tato zjištění, která přísluší znalcům psychiatrům, popř. za účasti psychologa, pomohou objasnit nejen kvalitu výpovědi obviněného, ale mohou mít vliv i na případnou právní kvalifikaci jednání obviněného ve smyslu ustanovení § 201a tr. zákona.

Konečně Nejvyšší soud považuje stížností pro porušení zákona napadené rozhodnutí za předčasné i proto, že vyšetřovatel i státní zástupce podle jeho názoru může trestní stíhání zastavit podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu jen za předpokladu, že je spolehlivě a mimo jakoukoliv pochybnost zjištěno, že skutek, pro který se trestní stíhání vede, není trestným činem a není důvod k postoupení věci.V případě, že i po provedení všech dostupných důkazů trvají pochybnosti o této otázce anebo ve věci přichází v úvahu více verzí skutkových zjištění a je třeba rozhodnout o tom, která z nich je pravdivá na podkladě posouzení a hodnocení důkazů, je třeba, aby státní zástupce podal obžalobu, neboť takové rozhodnutí přísluší pouze soudu.

Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 29. 8. 2000, sp. zn. a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 a § 172 odst. 1 písm. b) tr. řádu ve prospěch obviněného a když zjistil, že jsou splněny podmínky ustanovení § 272 odst. 1 tr. řádu, podle § 269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 270 odst. 1 tr. řádu pak přikázal orgánu, jehož rozhodnutí bylo zrušeno, aby věc v intencích tohoto rozsudku v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 28. března 2001

Předseda senátu:

Mgr. Josef Hendrych