Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1984/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2000 č.j. – 46 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 31. října 1996 č.j. - 35 uložil žalované zaplatit žalobci částku 68 980 Kč s 19 % úrokem z prodlení od 1. 1. 1996 do zaplacení a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky existoval právní vztah založený dne 17. 6 1991 smlouvou o právní pomoci a právní domněnka existence dluhu žalované vůči žalobci byla založena uznáním dluhu dne 1. 3. 1994, přičemž tento právní úkon splňuje všechny zákonné náležitosti uznání dluhu podle ust. § 558 obč. zák. a je zároveň dohodou o splácení dluhu. Soud považoval za právně irelevantní, zda uznaný dluh je uznáním podílové, smluvní nebo mimosmluvní odměny, neboť uznání dluhu zhojilo nekvalifikovaný postup při sjednávání odměny za právní zastupování na straně žalobce.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. března 2000 č.j. – 46 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že zamítl žalobu na zaplacení částky 68 980 Kč s přísl. a zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda o poskytování právní pomoci a k datu uzavření této dohody dne 17. 6. 1991 nebyla uzavřena dohoda o druhu smluvní odměny podle ust. vyhl. č. , ve znění vyhl. č. , o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci /dále jen cit. vyhlášky/. Dne 1. 3. 1994 se žalovaná zavázala zaplatit žalobci odměnu za poskytnutou právní pomoc ve výši 7,5 % z hodnoty vráceného majetku 2 319 735 Kč, tedy částku 173 980 Kč, přičemž na tuto odměnu byla započítána záloha ve výši 5000 Kč, kterou žalovaná již žalobci zaplatila. Dluh za poskytnutou právní pomoc měla uhradit ve třech splátkách. Soud dospěl k závěru, že není-li k datu uzavření dohody o právní pomoci sjednán druh smluvní odměny, platí nevyvratitelná právní domněnka podle ust. cit. vyhlášky, že se účastníci dohodli na mimosmluvní odměně. Dohoda o podílové smluvní odměně uzavřená při skončení věci dne 1. 3. 1994 je v rozporu s ust. a cit. vyhlášky a je proto podle ust. obč. zák. pro rozpor se zákonem neplatná. Uznala-li žalovaná dluh spočívající ve smluvní odměně, pak s ohledem na neplatnost tohoto ujednání uznala neexistující dluh.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání s odkazem na ust. , z důvodu uvedeného v ust. , d) s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatném části oporu v provedeném dokazování a že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení. Dovolatel nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, že smluvní odměnu, jako odměnu podílovou podle ust. cit. vyhlášky bylo možno uzavřít pouze při uzavírání dohody o poskytnutí právní pomoci a poukazuje, že při takovém právním názoru by pak musela být neplatná i veškerá ujednání o změnách smluvních odměn. I když odvolací soud zaujal uvedený právní názor, pak ale nemohl žalobu zamítnout bez zkoumání, jaká byla výše mimosmluvní odměny podle cit. vyhlášky a pro zamítnutí žaloby neměl dostatečnou oporu v provedeném dokazování.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto, neboť rozsudek odvolacího soudu považuje za správný. Poukazuje, že dne 17. 6. 1991 uzavřela s žalobcem smlouvu o poskytnutí právní pomoci a jen k tomuto datu bylo možné uzavřít dohodu o smluvní odměně, nikoliv později. Dohoda o podílové smluvní odměně uzavřená dne 1. 3. 1994 byla sjednána v rozporu s ust. § 3 odst. 1 a § 10 cit. vyhlášky a je proto pro rozpor se zákonem podle ust. § 39 obč. zák. neplatná.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „\").

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) zjistil, že dovolání je v dané věci přípustné ( ), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé / /. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení ( ), jež má právnické vzdělání ( ), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle ust. , d)

O nesprávné právní posouzení věci či určité právní otázky podle ust. se jedná v případě, že odvolací soud na zjištěný skutkový stav aplikoval nesprávný právní předpis nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej nesprávně aplikoval.

Dovolací soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v souladu s ustanovením a 3 a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Podle ust. vyhl. č. , ve znění vyhl. č. , o odměnách advokátů a komerčních právníků za poskytování právní pomoci, se může při uzavírání smlouvy o poskytnutí právní pomoci advokát dohodnout s tím, kdo jej požádal o poskytnutí právní pomoci /dále jen klient/ na druhu smluvní odměny. Podle ust. cit. vyhlášky se výše smluvní odměny určuje podílem na hodnotě věci (podílová odměna), která může být podle ust. cit. vyhlášky sjednána, je-li výsledek řízení podle okolností případu značně nejistý. Pokud nedojde k dohodě podle odstavce 1 cit. vyhlášky, má se za to, že se advokát dohodl s klientem na odměně určené podle ustanovení této vyhlášky o mimosmluvní odměně (ust. cit. vyhlášky).

62

Ustanovení § 3 odst. 1 cit. vyhlášky vychází z dispozitivního ustanovení o možnosti dohodnout se na smluvní ceně – odměně za právní pomoc, a teprve nedojde-li k takové dohodě při uzavírání smlouvy o poskytnutí právní pomoci, platí podle ust. § 3 odst. 2 cit. vyhlášky nevyvratitelná právní domněnka, že byla uzavřena dohoda o mimosmluvní odměně. V daném případě při uzavírání smlouvy o poskytování právní pomoci mezi žalobcem a žalovanou dne 17. 6. 1991 nedošlo k dohodě o smluvní odměně, proto platí, že byla uzavřena dohod o mimosmluvní odměně. Ustanovení § 3 cit. vyhlášky ale nevylučuje, aby v průběhu poskytování právní služby došlo ke změně ujednání o odměně z mimosmluvní odměny na smluvní či obráceně. Taková dohoda o změně vzájemných práv a povinností je v souladu s ust. § 516 odst. 1 obč. zák., pokud neodporuje svým obsahem nebo účelem zákonu nebo jej neobchází. Dohoda o smluvní podílové odměně uzavřená při skončení řízení ve věci dne 1. 3. 1994 je v rozporu s ust. § 10 cit. vyhlášky, neboť v době uzavírání této dohody již nebyl výsledek řízení případu nejistý, a proto je dohoda o sjednání podílové odměny v den, kdy řízení skončilo, pro rozpor se zákonem neplatná (ust. § 39 obč. zák.). Platí-li podle ust. § 3 odst. 2 cit. vyhlášky nevyvratitelná právní domněnka, že nedojde-li k dohodě o podílové smluvní odměně, platí, že byla dohodnuta odměna mimosmluvní, lze přisvědčit dovolateli, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, pokud požadovanou výši odměny za zastupování neposuzoval podle příslušných ustanovení cit. vyhlášky o mimosmluvní odměně, neboť předmětem řízení byl nárok na zaplacení odměny za právní zastupování.

Podle ust. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Z této zásady vázanosti užitými dovolacími důvody představují výjimku vady řízení podle ust. a je-li dovolání přípustné i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterým dovolací soud přihlédne z úřední povinnosti bez ohledu na to, zda byly v dovolání uplatněny / o. s .ř./. Tyto vady řízení dovolatel nenamítá a ani se z obsahu spisu nepodávají.

Z vyložených důvodů nebylo možno tedy považovat dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu za správný. Rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, proto Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (, část věty za středníkem a , věta první ).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (, věta druhá a třetí, ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. března 2001

JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Naděžda Solařová