Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 307/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 2. dubna 1999, č. j. -21, vyhověl žalobě a výrokem označeným jako I. přivolil "k výpovědi z nájmu bytu o velikosti 2+1 s předsíní, WC, první kategorie vpravo od schodiště v prvním patře domu čp. 1002 v P., kat. území S., kterou dal žalobce žalované dne 24.3.1999", výrokem označeným jako II. určil, že nájem bytu skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, výrokem označeným jako III. žalované uložil povinnost "byt vyklidit a vyklizený žalobci odevzdat po uplynutí výpovědní lhůty do 15 dnů po zajištění přiměřeného náhradního bytu" a výrokem označeným jako IV. rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání obou účastníků řízení Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. března 2000, č. j. -38, připustil "změnu žaloby ze dne 1.3.2000", citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, "že se ve výroku I. neuvádí kategorie bytu", a jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Ve věci samé soudy obou stupňů dospěly mimo jiné k závěru, že sice výpovědní důvod podle , , v tehdy platném znění (dále jen "obč. zák."), nebyl v daném případě naplněn, avšak na naplnění dalšího uplatněného výpovědního důvodu, tedy výpovědního důvodu podle obč. zák. - s přihlédnutím k učiněným skutkovým zjištěním - usoudily. Současně dovodily, že výpověď z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy ( obč. zák.), neboť to, že žalovaná "v bytě bydlí od svého narození, má k němu vztah a potřebuje pečovat o svého nevlastního otce ... nesmí být na újmu výkonu vlastnického práva žalobce".

Proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn "jen tak, že se ve výroku I. neuvádí kategorie bytu, jinak se potvrzuje", podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 (dále jen ""). Uplatnila v něm dovolací důvody podle a d/ Z obsahu dovolání (a jeho doplňku) lze dovodit dovolací návrh na zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu a na vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání zdůraznil, že v napadeném výroku pokládá rozsudek odvolacího soudu za rozsudek potvrzující, proti němuž nemůže být dovolání přípustné podle , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné pouze tehdy, byl-li změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Přitom pro posouzení, zda jde o rozsudek potvrzující či měnící je podstatné porovnání obsahu obou rozhodnutí. Poté, co ve vyjádření rozebral rovněž právní stránku věci, navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 1. března 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen "").

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas a k tomu oprávněnou osobou (žalovanou), řádně zastoupenou advokátkou (, a 2 ), avšak dospěl k závěru, že není v dané věci přípustné.

Již na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu ( ) je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Odlišností se přitom nemyslí rozdílné právní posouzení, pokud nemělo vliv na obsah práv a povinností účastníků, nýbrž jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků.

S přihlédnutím k právě uvedenému nelze napadený rozsudek pokládat za rozsudek měnící; jednoznačně jde o rozsudek potvrzující, neboť práva a povinnosti stanovené účastníkům řízení jsou podle závěrů těchto rozsudků totožné (v odvolacím soudem provedené změně rozsudku soudu prvního stupně šlo pouze o "vypuštění" údaje o kategorii bytu z výroku, označeného ve zmíněném rozsudku jako I., tj. o "vypuštění" jednoho z údajů, jimiž byl předmětný byt identifikován).

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Nejde - li o případ vad řízení taxativně uvedených v - a ty v daném případě nebyly žalovanou v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají - řídí se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ustanoveními a a 2

O žádný z případů přípustnosti dovolání uvedených v a v dané věci nejde, neboť odvolací soud, aniž ve výroku svého potvrzujícího rozsudku vyslovil přípustnost dovolání, potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Nenavrhla - li žalovaná vyslovení přípustnosti dovolání, nelze - logicky vzato - uvažovat o nevyhovění návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání a tím o přípustnosti dovolání podle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud podle ustanovení a dovolání odmítl pro nepřípustnost, aniž se jím mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů podle a d/

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl ve smyslu části dvanácté /Přechodná a závěrečná ustanovení/, hlavy první /Přechodná ustanovení k části první/, bodu 10. podle ustanovení , , a , věty první (per analogiam), a zavázal žalovanou, která zavinila, že dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení žalobci. Uvedené náklady sestávají z jednoho úkonu právní služby (vyjádření k dovolání) v částce 500,- Kč ( ve spojení s a , ve znění ) a z náhrady hotových výdajů v částce 75,- Kč podle a 3 citované vyhlášky.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 22. března 2001

JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová