Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 339/2001

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. února 2000, č. j. -42, změnil rozsudek Okresního soudu v Mělníku (dále jen „soud prvního stupně\") ze dne 4. května 1999, č. j. -23, jen ve výroku o nákladech řízení a potvrdil ve výroku, jímž bylo určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem domu č. p. 37 se stavební parcelou č. 52 o výměře 840 m2 a pozemků p. č. 17/1 - ovocný sad o výměře 3.659 m2 a p. č. 17/2 - zahrada o výměře 58 m2, zapsaných u Katastrálního úřadu v M. v katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo 248 pro obec a k. ú. J.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v řízení došlo k vadě podle , , ve znění před novelou provedenou /dále jen „OSŘ\"/. Uplatňuje také dovolací důvody podle , c), d) . K odnětí možnosti jednat před soudem nesprávným postupem soudu ve smyslu odst. l písm. f) došlo tak, že žalovaný se v důsledku přehlédnutí data dostavil k jedinému jednání soudu prvního stupně, při kterém bylo rozhodnuto, o den později, kdy také předložil potvrzení o pracovní neschopnosti. Ani odvolací soud mu nedal možnost vyjádřit se k věci, neboť ho k nařízenému jednání nepředvolal. Soudy obou stupňů také porušily ustanovení včetně a , když neprovedly jím navrhované důkazy, a to výslechem žalovaného a jeho syna. Žalovaný navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně se vyjádřila k dovolání tak, že žalovaný byl k jednáním soudů obou stupňů řádně předvolán, a nebyla mu proto odňata možnost jednat před soudem Vadou řízení není ani to, že nebyl proveden důkaz výslechem žalovaného a jeho syna, neboť žalovaný neuvedl žádné pro věc podstatné skutečnosti, k jejichž prokázání měly navrhované důkazy směřovat. Dále rozvedla, že považuje za neodůvodněné také další dovolací námitky žalovaného. Navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení) , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 2. února 2000, Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou řádně a včas (, ), nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v nebo , 2 . V daném případě však tyto podmínky splněny nebyly, neboť potvrzujícímu rozsudku nepředcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil a žalovaný vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu nenavrhl.

Dovolání by tedy mohlo být přípustné jen podle odst. l , neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud v řízení došlo k některé z vad v tomto ustanovení vyjmenovaným (s výjimkou rozhodnutí uvedených v , o takové však v dané věci nejde).

Vada podle odst. l písm. f) je dána, pokud účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu dává. Ze strany nalézacího soudu musí proto dojít k porušení konkrétního procesního ustanovení, jehož bezprostředním důsledkem je odnětí možnosti účastníka jednat před soudem (např. neumožnil mu při jednání činit přednesy, navrhovat důkazy, vyjadřovat se k návrhům na důkazy a k provedeným důkazům, soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nepředvolal účastníka řízení). O vadu podle jde proto jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem a jestliže se tento postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je touto vadou postiženo, ale nastává pouze tehdy, jestliže napadené rozhodnutí vadou uvedenou v ustanovení skutečně trpí.

Nesprávný postup soudu prvního stupně nelze spatřovat v tom, že ve věci dne 4. května 199 jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, neboť žalovaný byl k tomuto jednání řádně předvolán. Podle doručenky na čl. 17 spisu byla zásilka obsahující předvolání k uvedenému jednání žalovanému doručena 8. dubna 1999. Žalovaný sám uvádí, že v důsledku svého omylu se k jednání dostavil až o den později, aniž také soudu prvního stupně oznámil, že je již od 4. 5. 1999 v pracovní neschopnosti a případně požádal o odročení jednání. Soud prvního stupně tak splnil povinnost předvolat účastníka řízení k jednání, kterou mu ukládá . K jednání odvolacího soudu dne 2. února 2000 byl žalovaný předvolán prostřednictvím svého zástupce, který se k jednání dostavil. Postup odvolacího soudu je rovněž v souladu s a odst. l , neboť podle odst. l , má-li účastník zástupce, doručuje se písemnost pouze zástupci, účastníku jen v případě, má-li něco vykonat.

Za nesprávný postup soudu ve smyslu odst. l písm. f) nelze považovat ani to, že soud neprovedl všechny účastníkem navrhované důkazy. Podle totiž soud rozhoduje o tom, které z navržených důkazů provede. Nemusí tedy provést všechny navržené důkazy, pokud již z důkazů provedených lze na skutkový stav při aplikaci příslušné právní normy bezpečně usuzovat. Je pak ale třeba, aby se v rozhodnutí vypořádal s tím, proč navržené důkazy neprovedl ( ).

Ani případný postup soudu v rozporu s ustanovením však nezakládá důvod přípustnosti dovolání podle , ale způsobuje, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K této vadě však může dovolací soud přihlížet jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( ).

Protože rozsudek odvolacího soudu není dovolatelem namítanou vadou uvedenou v ustanovení postižen a v řízení nedošlo ani k jiné vadě v odst. l uvedené, Nejvyšší soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl (, odst. l písm. c) ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a . Žalovanému, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, uložil dovolací soud povinnost nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady tohoto řízení. Podle odst. 10 části dvanácté, hlavy I se odměna za zastupování advokátem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, stanoví podle dosavadních předpisů. Výše nákladů představuje odměnu advokátky za zastoupení za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání - ve výši 6.875 Kč a paušální náhradu hotových výdajů 75,- Kč podle , , a vyhl. č. , advokátního tarifu. Dovolací soud vycházel z tarifní hodnoty dané cenou nemovitostí 650.000 Kč, neboť v dané věci jde o určení práva k věcem penězi ocenitelnými.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. března 2001

JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.

předsedkyně senátu