Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 5/2026-46

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 17 680 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 680 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do 2 měsíců od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 7 680 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 17 680 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 26. 2. 2024, jenž byl ve výši 10 000 Kč poskytnut na účet žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku ani poplatky s tím spojené neuhradil, požaduje žalobkyně zaplacení částky 14 000 Kč (10 000 Kč poskytnutý úvěr + 4 000 Kč smluvní úrok), zákonný úrok z prodlení z částky 14 000 Kč od 11. 6. 2024 do zaplacení a částku 3 680 Kč jakožto smluvní pokutu, soudní cestou. Žalobkyně dále uvedla, že než poskytla žalovanému úvěr, řádně

zkoumala jeho úvěruschopnost, když žalovaný poskytl výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a dále byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, CRKI, NRKI a BRKI.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud ve věci rozhodl za splnění podmínek uvedených v , (dále jen „“), bez nařízení jednání.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 2. 2024 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 30 000 Kč. V žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota žalovaný uvedl, že je svobodný, žije ve čtyřčlenné domácnosti s rodiči/příbuznými, má středoškolské vzdělání s výučním listem a od února 2022 je zaměstnaný u zaměstnavatele Anonymizováno jako skladník s měsíčním příjmem 22 915 Kč. Jeho měsíční výdaje pak činí 9 150 Kč.

4. Z výplatních lístků žalovaného soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila v měsíci listopadu 2023 částku 24 217 Kč (z čehož však na účet žalovaného bylo převedeno 17 165 Kč a částka 7 052 Kč byla sražena v rámci exekuce), v měsíci prosinci 2023 částku 29 193 Kč a v měsíci lednu 2024 částku 22 637 Kč. Soudu byly dále předloženy výplatní lístky žalovaného za měsíce březen 2022 (kdy čistá mzda činila částku 23 332 Kč), duben 2022 (kdy čistá mzda činila částku 22 533 Kč), květen 2022 (kdy čistá mzda činila částku 24 759 Kč) a září 2022 (kdy čistá mzda činila částku 19 929 Kč).

5. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 26. 2. 2024 byla žalovanému od žalobkyně zaslána částka 3 000 Kč a dne 27. 2. 2024 částka 7 000 Kč. Celkem tedy žalovaný obdržel od žalobkyně částku 10 000 Kč, a to na bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě.

6. Před uzavřením smlouvy žalovaný poskytl žalobkyni kopii občanského průkazu a rodného listu.

7. Dopisem ze dne 7. 6. 2024 žalobkyně zesplatnila žalovanému úvěr a výzvou k úhradě ze dne 14. 6. 2025 jej vyzvala k zaplacení dlužné částky v celkové výši 32 553,06 Kč. Výzva byla dle podacího lístku odeslána žalovanému téhož dne.

8. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle a následující , (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností žalobkyně zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.

12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.

13. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně soudu předložila pouze výplatní lístky, ze kterých soud zjistil pravidelnou mzdu žalovaného za období předcházející poskytnutí úvěru. Jinak však žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ze sdělení žalovaného v jeho žádosti o úvěr, aniž by si jeho tvrzení jakkoli ověřovala, krom uvedeného příjmu. Dále žalobkyně vycházela z výsledků nahlížení do příslušných veřejných rejstříků a databází a z interního způsobu výpočtu, kdy brala v úvahu doložitelné příjmy a deklarované výdaje. Soud však připomíná, že skutečnost, že úvěruschopnost byla posuzována, musí být soudem přezkoumatelná, proto musí být žalobkyní k posouzení této skutečnosti předloženy doklady. Úvěruschopnost přitom musí být posuzována takovým způsobem, aby byl žalovaný schopen úvěr splatit ze svých příjmů, a to mimo jiné i v závislosti na výši svých pravidelných výdajů. Poskytovatelka úvěru se tak měla dále dostatečně důsledně zabývat i výdajovou stránkou žalovaného. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.

14. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11. 3. 2021, sp. zn. -167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy.

15. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila, neboť soudu i přes výzvu – krom příjmové situace žalovaného – netvrdila skutečnosti ani nedoložila důkazy rozhodné pro takové posouzení, a soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalobkyně má tedy právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč. Ve zbývající části soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, žalobu zamítnul.

16. Současně soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné sp. zn. , rozhodl tak, že žalobkyni se nepřiznává ani nárok na zákonný úrok z prodlení, když je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věty druhé ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ).

17. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaný byl pasivní a soudu nesdělil informace, které by mu bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit a jedná se o nižší částku, kterou by měl být dlužník schopen ve lhůtě 2 měsíců uhradit.

18. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku, když úspěch a neúspěch obou účastníků byl obdobný.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.