Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 238/2025-56
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 19 484 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se, co do částky 20 000 Kč (představující částku 10 000 Kč, jakožto smluvní pokutu, částku 2 240,01 Kč, jakožto kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20. 2. 2025, částku 1 162,48 Kč, jakožto kapitalizovaný úrok do 20. 2. 2025, částku 1 695,41 Kč, jakožto výši jistiny, částku 868,09 Kč, jakožto vyčíslený zákonný úrok z prodlení ke dni platby, částku 455,37 Kč, jakožto úrok z úvěru ke dni platby, částku 98,75 Kč, jakožto úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku 2 100 Kč, jakožto úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy, částku 593,49 Kč, jakožto úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 786,40 Kč, jakožto úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště) zastavuje.
II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 4 209,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 209,95 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok z úvěru ve výši 8 % z částky 4 209,95 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se, co do částky 20 000 Kč (představující částku 10 000 Kč, jakožto smluvní pokutu, částku 2 240,01 Kč, jakožto kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do 20. 2. 2025, částku 1 162,48 Kč, jakožto kapitalizovaný úrok do 20. 2. 2025, částku 1 695,41 Kč, jakožto výši jistiny, částku 868,09 Kč, jakožto vyčíslený zákonný úrok z prodlení ke dni platby, částku 455,37 Kč, jakožto úrok z úvěru ke dni platby, částku 98,75 Kč, jakožto úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částku 2 100 Kč, jakožto úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy, částku 593,49 Kč, jakožto úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 786,40 Kč, jakožto úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště) zastavuje.II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 4 209,95 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 209,95 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení ve výši 15 % ročně, úrok z úvěru ve výši 8 % z částky 4 209,95 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 19 484 Kč s s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru č. hodnota, kterou s žalovaným uzavřela dne 23. 5. 2022 společnost právnická osoba. Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však nehradil řádně a včas, neuhradil dlužné částky a dne 12. 3. 2025 společnost právnická osoba a žalobkyně spolu uzavřely Smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni.
2. Žalovaný se úhradě nebránil, chtěl zaplatit, to co skutečně dluží a požádal o odklad plateb.
3. V průběhu řízení, vzala žalobkyni žalobu z části zpět, když žalovaný po podání žaloby uhradil 2x20 000 Kč, a proto soud v souladu s jejím zpětvzetím ze dne 2. 4. 2026 řízení, co do požadované částky (viz výrok I.) dle § 96 o.s.ř. zastavil.
4. Soud nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
5. Ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne 23. 5. 2022 soud zjistil, že tato smlouva byla podepsána mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně a na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit společně s částkou 17 184 Kč ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář. Z žádosti o úvěr, ze stejného dne jako podepsaná smlouva, soud zjistil, že žalovaný měl předložit výplatní pásku a pracovní smlouvu. Současně uvedl, že je zaměstnaný, jeho měsíční příjmy činí 47 190 Kč, jeho celkové výdaje 5 250 Kč (1 000 Kč bydlení, energie a 4 250 Kč doprava, jídlo a osobní náklady). Rovněž v žádosti bylo uvedeno, že žádá o úvěr ve výši 20 000 Kč, je ženatý a bydlí ve vlastní nemovitosti. K tomuto byla doložena pracovní smlouva, dle které soud zjistil, že žalovaný pracoval jako agenturní zaměstnanec, smlouva byla na dobu určitou, a to do 31. 8. 2022. Současně předložil výplatní pásky za únor až duben 2022, dle kterých bylo zjištěno, že průměrný příjem činí 47 147 Kč.
6. Z výpisu z UniCredit bank ze dne 15. 12. 2025 a ze dne 2. 2. 2026 soud zjistil, že žalovaný uhradil 2x10 000 Kč a z tabulky uhrazených plateb v období od května 2022 do června 2024 soud zjistil, že žalovaný uhradil na předmětný úvěr částku 27 700 Kč.
7. Výzvou k plnění ze dne 17. 7. 2025 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, když předmětná výzva byla odeslána žalovanému téhož dne.
8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 12. 3. 2025 ve spojení se seznamem postoupených pohledávek (pohledávka č. hodnota) a z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025, soud zjistil, že tvrzená předmětná pohledávka byla postoupena na současnou žalobkyni, ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“.
9. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný na základě smlouvy čerpal částku 20 000 Kč, kterou měl vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen „ZoSÚ“, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.
11. V rámci výše popsaných smluvních vztazích žalovaný vystupoval jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé ZoSÚ, účinného do 28. 5. 2022, vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku.
12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru lze dospět i s ohledem na čl. 8 odst. 1 směrnice č. 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Podle čl. 23 směrnice, členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Ačkoliv se textu směrnice nelze přímo dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, národní soudy jsou v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic povinny volit v rámci národního práva eurokonformní výklad (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-377/14, Radlinger, nebo C-76/10, Pohotovosť). Uvedenou interpretaci potvrzuje i rozsudek Soudního dvora ve věci C-679/18, OPR-Finance, ze dne 5. 3. 2020. Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství, byla připuštěna i v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 3/2021.
13. K otázce posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit žalobkyně předložila žádost o poskytnutí úvěru, tři výplatní pásky a pracovní smlouvu. Z provedeného dokazovaní byl prokázán příjem žalovaného přes 40tis. Kč, ale současně bylo prokázáno, že pracuje jako agenturní zaměstnanec s podepsanou pracovní smlouvu do srpna 2022. Navazující smlouva nebyla předložena a ani žalobkyně nezkoumala, zda a jak bude žalovaný dále zaměstnán. Současně bylo uvedeno, že celkové výdaje žalovaného činí 5 250 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se nijak nezabývala tvrzenými výdaji, když se jedná na první pohled o výdaje extrémně nízké při zohlednění situace, že žalovaný bydlí ve vlastní nemovitosti, avšak jezdí za prací a je ženatý. Předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala výdaje a případně dluhové zatížení žalovaného. Z tohoto důvodu soud považuje provedené posouzení úvěruschopnosti žalovaného za zcela nedostatečné. Soud si je vědom toho, že ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví konkrétní způsob posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Pokud však má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak alespoň základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování a dosavadní dluhové zatížení klienta. Soud tedy na základě žalobkyní předložených podkladů konstatuje, že žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil, neboť její posouzení úvěruschopnosti je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Soud proto smlouvy posoudil jako absolutně neplatné.
14. S ohledem na výše uvedené soud konstatuje, že žalovaný je povinen žalobkyni vrátit to, co mu bylo poskytnuto. S ohledem na skutečnost, že žalovaný již před podáním žaloby uhradil částku 27 700 Kč, tedy vyšší, než jaká mu byla poskytnuta, soud žalobu v celém zbývajícím rozsahu (po částečném zpětvzetí) zamítl.
15. Ostatní požadavky rovněž zamítl, když ostatní požadavky žalobkyně plynou z absolutně neplatné smlouvy.
16. O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ty by bylo na místě přiznat žalovanému, ale ten se jich výslovně vzdal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.