Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 94/2026-19
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 17.526 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11.000 Kč od 13. 4. 2026 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8.526 Kč, úrok z prodlení z částky 14.237 Kč od 11.7.2025 do 12.4.2026 ve výši 11,5 % p.a., úrok z prodlení z částky 3.237 Kč od 13.4.2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, p.a. se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 338 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 11.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11.000 Kč od 13. 4. 2026 do zaplacení.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 8.526 Kč, úrok z prodlení z částky 14.237 Kč od 11.7.2025 do 12.4.2026 ve výši 11,5 % p.a., úrok z prodlení z částky 3.237 Kč od 13.4.2026 do zaplacení ve výši 11,5 %, p.a. se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 338 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení jistiny a poplatku ve výši 14.237 Kč, nákladů na upomínky ve výši 2.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 3.289 Kč a na úroky z prodlení. Dle tvrzení strany žalující nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 10. 6. 2025. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný na zápůjčce neuhradil ničeho. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že vycházela z údajů žalovaného (že je zaměstnán jako svářeč u právnická osoba na dobu neurčitou, jeho měsíční výdaje činí 10.000 Kč, žije s partnerem, má 3 nezletilé děti, bydlí ve vlastním), z databází a dokladů o příjmech žalovaného.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Za splnění předpokladů stanovených § 115a o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání.
4. Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že žalobkyně s žalovaným uzavřeli dne 10. 6. 2025 smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout na jeho účet peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč za poplatek ve výši 3.237 Kč. Vše se žalovaný zavázal vrátit do 10.7.2025. Ve smlouvě jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalovaného, a to na poplatky za upomínky (dle typu od 30 Kč do 500 Kč) a právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. Ze smlouvy nevyplývá, že by žalovaný uzavřel smlouvu v rámci podnikání. Částka 10.000 Kč byla žalovanému v červnu 2025 vyplacena, následně mu bylo 1.7.2025 vyplaceno 1.000 Kč (zjištěno výpisy z účtu).
5. Žalovaný doložil výplatní pásky za duben až červen 2025, podle kterých dosahoval v průměru čisté mzdy ve výši 35.290 Kč. K datu uzavření smlouvy neměl záznam v insolvenčním a exekučním rejstříku. (zjištěno z uvedených rejstříků a výplatních pásek)
6. Předžalobní výzva k úhradě žalované částky do tří dnů byla podána na poštu dne 1. 4. 206 (zjištěno z výzvy a podacího archu).
7. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
13. Podle § 570 odst. 1 o.z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
14. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
15. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním.
16. Ustanovení § 86 ZosÚ nespecifikuje okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
17. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila. I pokud by prokázala své tvrzení o získání informací od žalovaného, pak žádným způsobem neověřovala, zda má žalovaný skutečně vlastní bydlení a neověřovala, jaké jsou jeho výdaje na bydlení, nezjišťovala, zda má žalovaný jiné dosud nesplacené závazky. Při třech vyživovacích povinnostech žalovaného nelze pouze na základě informací, které žalobkyně měla, dovodit, že je ve schopnostech žalovaného úvěr splatit.
18. Závěry Nejvyššího soudu obsažené v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, č.j. 33 Cdo 1819/2023-133, na které žalovaná odkazuje, byly překonány rozhodnutím Soudního dvora EU ze dne 11. 1. 2024 ve věci sp.zn. C-755/22, ve kterém Soudní dvůr dovodil, že i přesto, že je úvěr po určitou dobu splácen, je nutno se zabývat tím, zda byla před uzavřením smlouvy řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele a že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Soudní dvůr zdůraznil, že povinnost stanovená v článku 8 směrnice 2008/48 má za cíl nejen chránit spotřebitele před riziky škodlivých následků, ale také to, aby věřitelé jednali zodpovědně a úvěry nebyly poskytovány spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Pokud by uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy, jakož i zániku nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků bylo podmíněno tím, že spotřebitel utrpěl škodlivé následky, mohlo by to přispět k nedodržování povinnosti věřitelů, která pro ně vyplývá z článku 8 směrnice 2008/48. Taková situace by mohla povzbudit věřitele k tomu, aby neprováděli systematické a vyčerpávající posouzení úvěruschopnosti všech spotřebitelů, kterým poskytují úvěry, což by bylo v rozporu s účelem směrnice spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a v předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům. Takový výklad by mohl ohrozit skutečně odrazující povahu stanovené sankce. V tomto směru shodně se vyjádřil i Krajský soud v Praze v rozsudku sp.zn. 27 Co 78/2024 ze dne 28.5.2024 i Krajský soud v Ostravě v rozsudku sp.zn. 15 Co 256/2024 ze dne 9.1.2025.
19. Ve smyslu § 87 ZoSÚ má žalobkyně, protože prokázala poskytnutí hotovosti, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 11.000 Kč. Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
20. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZoSÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V souladu s ustanoveními §§ 570 a 573 o.z. se stala pohledávka splatnou k 12. 4. 2026 a následujícího dne se žalovaný ocitl v prodlení s její platbou. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě. Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí částky, nadto nebylo žalovaným tvrzeno cokoli, z čeho by bylo možné nepřiměřenost usuzovat.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (přihlížeje k příslušenství) v 56 %, neúspěšná v 44 %, nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12 %. Její náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. (žalobkyně podává žaloby opakovaně a formulářově) sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí zastoupení, výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.500 Kč ve výši 315 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.