Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
3 C 133/2025-28
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Neumannem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 53 866,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 676 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do
- částky 33 190,73 Kč,
- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 466,59 Kč,
- kapitalizovaných úroků ve výši 11 682,10 Kč
- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 866,73 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení,
- úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 53 056,73 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 676 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do- částky 33 190,73 Kč,- kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 466,59 Kč,- kapitalizovaných úroků ve výši 11 682,10 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 866,73 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení,- úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 53 056,73 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky částka spolu s příslušenstvím specifikovaném ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně Anonymizováno právnická osoba, bd uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka. Úvěr byl k datum zesplatněn, neboť žalovaný neplnil řádně. Pohledávka byla ke dni datum postoupena na žalobkyni. Dluh žalovaného je tvořen jistinou ve výši částka, poplatky ve výši částka, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, kapitalizovaným úrokem ve výši částka, úrokem z úvěru ve výši 12,75 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 12,75 % p.a. z částky částka ode dne datum do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dluhu upomínán. Úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tvrzení v ní uvedená.
3. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:
4. Z listiny označené jako podklady pre súdne konanie soud zjistil, že k datum měl být dluh žalovaného na jistině ve výši částka, řádném úroku ve výši částka, úroku z prodlení ve výši částka a poplatcích ve výši částka.
5. Z listiny označené jako protokol o zkoumání úvěruschopnosti soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně měl zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný měl mít příjem ve výši částka a měl mít jiné úvěry se splátkami ve výši částka, výdaje žalovaný uvedl ve výši částka. Jakým způsobem k těmto závěrům právní předchůdce dospěl však není zřejmé.
6. Z listiny označené jako Žádost/Smlouva o revolvingovém úvěru včetně sazebníku poplatků vyplývá, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně Anonymizováno právnická osoba, bd byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka. Úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně. Žalovaná měla úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% z vyčerpané částky minimálně však ve výši částka. Žalovaný zde uvedl příjem ve výši částka a výdaje ve výši částka (částka splátky úvěrů). Žádné listiny prokazující schopnost žalovaného splácet úvěr předloženy nebyly.
7. Z listiny označené jako „Číslo úvěru: Anonymizováno jméno FO“ (přehled čerpání a plateb) a sdělení žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalovaný přijal celkem částka a zaplatil částka.
8. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně potvrzení o podání soud zjistil, že žalovanému byla odeslána dne datum předžalobní výzva.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky plyne, že tímto dopisem měl být žalovaný informován o postoupení pohledávky na žalobkyni. Doklad o odeslání však chybí.
10. Z listiny označené jako Notářský zápis ze dne datum, sp. zn. Anonymizováno a výpis přílohy č. hodnota č.l. 23 soud zjistil, že tímto zápisem byla pohledávka postoupena na žalobkyni.
11. Soud neprovedl další navržené důkazy, neboť pro posouzení daného případu byly nadbytečné.
12. Na základě skutkových zjištění soud učinil následující závěr skutkového stavu. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně Anonymizováno právnická osoba, bd byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši částka. Úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně. Žalovaný měl úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% z vyčerpané částky minimálně však ve výši částka. Žalovaný zde uvedl příjem ve výši částka a výdaje ve výši částka (částka splátky úvěrů), právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze splátek úvěrů ve výši částka. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne datum, který mu byl dne datum odeslán.
13. Soud naopak nemá za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěryschopnost žalovaného, kdy k tomuto nebyly soudu předloženy žádné relevantní důkazy, které by toto prokazovaly.
14. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření obou smluv.
15. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
20. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a příslušenství ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky, na jejímž základě vstoupila do práv její právní předchůdkyně Anonymizováno právnická osoba, bd dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb.
22. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. spisová značka, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS Anonymizováno, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne datum ve věci OPR-právnická osoba. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
23. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. spisová značka a Nejvyššího správního soudu sp.zn. spisová značka kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“
24. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
25. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum sp.zn. spisová značka takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
26. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila, kdy soudu nebyly předloženy žádné listiny prokazující tuto skutečnost. Samotný protokol o prověření úvěruschopnosti neprokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a další okolnosti týkající se schopnosti žalovaného úvěr splácet. Ve světle těchto zjištění lze mít minimálně důvodnou pochybnost o schopnosti žalované poskytnutý úvěr splatit. Soud proto uzavřel, že závazkový vztah nelze než hodnotit za neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.
27. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržela částku 153 389 a uhradil dosud částka, zbývá proto k úhradě částka. Žalovaný jiné úhrady netvrdil, ani tedy tuto neprokázal. S ohledem na současnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR soud jako součást plnění nepřiznal úroky z prodlení z dlužné jistiny (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.
28. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Ve věci byl úspěšnější žalovaný, jemu však náklady nevznikly, proto je soud nepřiznal nikomu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.