Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 258/2025-41

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Ondřejem Chalupou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované, sídlem Adresa žalované, jednající Jméno žalované organizační složka, IČO: IČO sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B

pro zaplacení částky částka s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění:

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že paní jméno FO, nar. datum, bytem adresa (dále jen cestující), si sjednala zajištění letecké dopravy z Miami do Londýna a poté do Prahy (dle kódu IATA z MIA do LHR a poté do PRG), pod čísly letů hodnota a hodnota, přičemž let číslo hodnota z Miami do Londýna měl odletět dne datum v čas a přiletět v čas. následujícího dne. Tento let byl zpožděn, a tak odletěl až v čas a přiletěl do Londýna až v čas následujícího dne, cestující tedy zmeškala navazující let č. hodnota plánovaným odletem z Londýna v čas a přistáním v Praze v čas téhož dne (přistál v čas). Do cílové destinace tak cestující dorazila se zpožděním převyšujícím 3 hodiny. V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. c) nařízení Rady ES č. 261/2004 (dále jen Nařízení) má cestující nárok na náhradu škody za ztrátu času, s ohledem na délku trasy mezi PRG a MIA, která činí cca 8162 km, ve výši částka na osobu. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní upomínku žalobkyně. Žalobkyně uzavřela dne datum s cestující Smlouvu o postoupení pohledávky, na základě které vstoupila do práv cestující.

2. K podané žalobě se vyjádřila žalovaná tak, že nárok neuznala. Jednak namítala, že ve věci bylo zpoždění způsobeno mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 Nařízení. Dále namítala, že nárok žalobkyně, pro případ, že by byl dán, je prekludován, neboť žalobkyně nedoručila žalované včas žádost o kompenzaci, tedy v zákonné lhůtě 6 měsíců od uskutečněné letu. K tomu dodala, že let se měl uskutečnit dne datum, poslední den 6- měsíční lhůty tak připadl na datum. Namítla, že ve vztahu k uplatnění práva na kompenzaci u žalované žaloba neobsahuje ani žádná skutková tvrzení. Shodně tak v žalobě absentují tvrzení k tomu, kdy a na základě čeho mělo u žalované nastat prodlení s uplatněním nároku.

3. Soud věc projednal, přičemž na základě shodných tvrzení účastníků, které vzal za svá skutková zjištění ( ), a provedeného dokazování, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, paní jméno FO narozená datum, měla rezervován let z Miami do Prahy skládající se ze dvou letů, a to hodnota které se měly uskutečnit dne datum, a dále nesporné, že ortodromická vzdálenost mezi místem odletu a příletu je 8 162 km.

5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že nárok na kompenzaci dle Nařízení byl postoupen z s cestující na žalobkyni.

6. Z přípisu ze dne datum (č. případu 5718759) soud zjistil, že žalobkyně sepsalau uvedeného data adresovanou žalované, v níž uplatnila nárok cestující. Žalobkyně však nepředložila důkaz ohledně odeslání tétoy, neboť z emailové potvrzení ze dne datum nevyplývá, (neprokazuje se), že by toto potvrzení mělo vztahovat právě kě žalobkyně ze dne datum, neboť číslo případu v emailovém potvrzení je 02242703, nadto pochybnosti umocňuje již jen časový rozdíl mezi právě dvěma uvedenými daty.

7. Z předžalobní výzvy ze dne datum (ref. č. hodnota) a doručenky datové zprávy soud zjistil, že žalobkyně nárok cestující na kompenzaci uplatnila u žalované prokazatelně až dne datum.

8. Mezi účastníky bylo sporné toliko to, kdy byl nárok na kompenzaci dle Nařízení žalobkyní uplatněn prvně u žalované, a zda ve věci bylo zrušení letu způsobeno mimořádnou okolností ve smyslu čl. 5 Nařízení.

9. Na jednání dne datum proto soud s ohledem na procesní obranu žalované poučil žalobkyni podle a 3 o tom, aby doplnila tvrzení, kdy a jakou formou došlo k uplatnění nároku na kompenzaci dle Nařízení za cestující u žalované, a aby k doplněným tvrzením označila důkazy, a současně žalobkyni poučil o následcích nesplnění výzvy, tedy o neunesení procesních břemen a možném neúspěchu ve věci samé. K doplnění tvrzení a důkazních návrhů byla žalobkyni poskytnuta lhůta 14 dnů od data konání jednání a současně bylo účastníkům dáno poučení o koncentraci řízení ve smyslu ust.

10. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně podáním ze dne datum (č.l. 22). V této výzvě však ve smyslu procesního poučení neuvádí (netvrdí), kdy byl nárok na kompenzaci dle Nařízení u žalované uplatněn. Pouze obecně uvedla, že pro uplatnění nároku využila systém leteckého přepravce, tedy žalované, který nezasílá potvrzení o uplatnění nároku, a proto není schopna tuto skutečnost doložit, požádala soud, aby vyzval žalovanou, aby důkazy k uplatnění nároku žalobkyně u žalované předložila sama žalovaná. Dále pak soud konstatuje, že k dalším podáním žalobkyně ze dne datum již nepřihlížel, neboť tato byla u soudu uplatněna až po uplynutí koncentrační lhůty ve smyslu ust.

11. Podle platí, že k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, a dále jsou účastníci řízení povinni plnit důkazní povinnost ( ) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem.

12. Shora uvedené povinnosti však žalobkyně nesplnila, když ani k procesnímu poučení soudu ve smyslu ust. a 3 poskytnutému při jednání soudu dne datum nedoplnila následně v poskytnuté koncentrační lhůtě tvrzení o tom (netvrdila), kdy nárok na kompenzaci dle Nařízení uplatnila u žalované (dříve než formou předžalobní výzvy). V smyslu poučení pak nesplnila ani důkazní povinnost, kdy pouze uvedla, že nárok uplatnila prostřednictvím systému žalované, který však nezasílá potvrzení o uplatnění nároku. Za první prokazatelné uplatnění nároku tak soud může považovat až zaslání předžalobní výzvy ze dne datum (ref. č. hodnota) a doručenky datové zprávy potvrzující dodání předžalobní výzvy do datové schránky žalované dne datum.

13. K uvedenému soud podotýká, že primární povinností účastníka řízení (žalobkyně) je tvrdit pro věc právně významné skutečnosti, jde o primární procesní povinnost. Sekundárně jsou pak účastníci řízení povinni tvrzené skutečnosti prokazovat. Pokud tyto procesní povinnosti (tvrzení a důkazní) účastník řízení neplní, a to ani po odpovídající výzvě (poučení) soudu, nemůže být procesně úspěšný pro neunesení procesních břemen (tvrzení a důkazního), jako tomu bylo v právě projednávané věci.

14. Žalobkyně totiž ani v žalobě, ani po procesním poučení soudem, netvrdila, kdy (v jaký konkrétní den) byl nárok na kompenzaci u žalované uplatněn, popř. že byl nárok uplatněn včas, tedy ve lhůtě 6 měsíců od konání letu.

15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Co se týče pravomoci nadepsaného soudu ve věci rozhodnout, soud odkazuje na článek 7 odst. 1 písm. b) ve spojení s čl. 63 odst. 1 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudního rozhodnutí v občanských a obchodních věcech s tím, že sídlo žalované se nachází v obvodu zdejšího soudu.

17. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 3 o. z., jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

18. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 o. z. zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 o. z. chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení.

19. Podle ust. § 2578 o. z., podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

20. V rozsudku SDEU ze dne 22. 11. 2012 ve věci C-139/11, Joan Cuadrench Moré proti KLM, tento soud v bodě 33 odůvodnění uzavřel, že : „…. musí být vykládáno v tom smyslu, že lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 tohoto nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby.“

21. V odborné literatuře panuje shoda na tom, že znění § 2553 odst. 3 o. z. („není-li právo z přepravní smlouvy uplatněno v uvedené lhůtě, zaniká“) je třeba interpretovat v souladu s o. z. tak, že právo na náhradu škody neprekluduje, nýbrž se promlčuje (Sedláček, P. Komentář k . In: Hulmák, M. a kol. VI. Závazkové právo. Zvláštní část (–3014). Praha: C. H. Beck, 2014, s. 993, marg. č. 10-12. nebo Hrádek, J. Komentář k . In: Hrádek, J. Smlouvy o přepravě v . Praha: C. H. Beck, 2017, s. 46–47, marg. č. 195). Ostatně tento výklad je pro spotřebitele (tedy i žalobkyni) příznivější, neboť prekluzí nastává zánik práva přímo ze zákona, zatímco k promlčení nároku může soud přihlédnout jen k námitce účastníka.

22. Podle článku 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši:

250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů;

400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů;

600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

23. V poměrech projednávané věci lze s ohledem na shora uvedené uzavřít, že pro to, aby uplatněný nárok bylo možné žalobkyni přiznat, byla žalobkyně, s ohledem na procesní obranu žalované spočívající v námitce neuplatnění nároku na kompenzaci ve lhůtě 6 měsíců od data konání letu (tuto námitku žalované soud posoudil po právní stránce jako námitku promlčení), primárně povinna tvrdit, kdy nárok na kompenzaci podle čl. 7 Nařízení prvně uplatnila, a že tomu bylo ve lhůtě 6 měsíců od uskutečnění letu. Takové tvrzení však žalovaná nevznesla, a to ani k procesnímu poučení soudu, což mělo za následek, že neunesla břemeno tvrzení ohledně právně významné skutečnosti pro posouzení jejího nároku. Již to samo o sobě muselo nutně vést k zamítnutí žaloby, neboť soud nemá za prokázáno, že nárok na kompenzaci podle čl. 7 Nařízení byl uplatněn ve lhůtě dle § 2553 odst. 1 a 3 o.z. Za první prokazatelné uplatnění nároku lze považovat totiž až předžalobní výzvu, která byla zaslána do datové schránky žalované až dne datum , tedy po uplynutí zákonné 6-měsíční lhůty. V takovém případě právo na kompenzaci dle čl. 7 Nařízení žalobkyni přiznat nelze, když žalovaná se pozdního uplatnění nároku (promlčení) důvodně dovolala.

24. V poměrech projednávané věci soud přihlížel i k tomu, že žalobkyně je právnickou osobou zabývající se obchodováním s nároky cestujících na kompenzaci dle Nařízení, je tedy v daném oboru profesionálem, dále k tomu, že uplatňování nároku za cestující vyřizovala od samého počátku a k tomu, že pohledávku z titulu nároku na kompenzaci dle Nařízení si na sebe nechala smlouvou o postoupení pohledávek postoupit ještě v době, kdy lhůta 6-ti měsíců k uplatnění nároku ještě neuplynula.

25. Pro úplnost pak soud uvádí, že pokud se žalobkyně dovolávala toho, aby soud uložil žalované předložit důkazy k tomu, kdy byl žalobkyní nárok uplatněn u žalované, takový požadavek žalobkyně nebyl důvodný. Soud zásadně nemůže účastníky řízení (žalovanou) nutit k tomu, aby předkládali důkazy k vyvrácení své procesní obrany. Žalobkyně, jako profesionál v oboru, ostatně měla možnosti, jak nárok prokazatelně uplatnit u žalované a o takovém uplatnění si obstarat důkazy (např. uplatněním nároku prostřednictvím datové schránky), jak ostatně učinila v případě zaslání předžalobní výzvy. Mimo to, pokud žalobkyně (po uplynutí koncentrační lhůty) v podání ze dne datum tvrdila, že číslo případu uvedené v potvrzujícím emailu žalované ze dne datum je shodné s číslem případu žalobkyně, k tomu soud konstatuje, že tomu tak není, neboť číslo případu v potvrzujícím emailu žalované je 02242703, zatímco číslo případu na dokumentech žalobkyně je 5718759.

26. S ohledem na závěr soudu o promlčení nároku pak bylo bezpředmětné zabývat se otázkou existence mimořádné okolnosti vylučující odpovědnost leteckého přepravce (žalované), když v tomto směru ani žalovaná nevznesla po poučení soudem konkrétní skutková tvrzení a důkazní návrhy.

27. Ze všech shora rozvedených důvodů soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je promlčen, a proto žalobu žalobkyně zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka (přepočteno kurzem ČNB střed ke dni uskutečnění jednotlivých úkonů právní služby) sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t. ze dne datum, z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle a. t. ze dne datum a datum (žalovaná se mohla a měla vyjádřit k žalobě v rámci jednoho podání), z částky částka za účast na jednání soudu dle a. t. ze dne datum a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření ) dle a. t. ze dne datum včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

29. Lhůtu k plnění soud stanovil podle , místo plnění náhrady nákladů řízení pak podle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.