Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 233/2025-20

Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Kopeckou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení částky Anonymizováno Anonymizováno Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o úvěru č. hodnota-441173, na základě které žalovanému poskytla úvěr ve výši částka. Žalovaný měl poskytnutý úvěr splatit spolu se souhrnným poplatkem ve výši částka, tedy v celkové výši částka, a to formou týdenních splátek ve výši částka. Žalovaný nesplatil celý úvěr, když uhradil pouze částka a dostal se tak do prodlení. Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní výzvu, avšak ani přes ni žalovaný ničeho neuhradil. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě kontroly jeho dokladů, kontroly předložených dokumentů v evidenční kartě klienta, kontrolou v systému právnická osoba a v databázi Centrální evidence exekucí, a v neposlední řadě kontrolou v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dále kontrolovala platební historii žalovaného a vyhodnocovala jeho finanční situaci na základě poskytnutých podkladů. Žalobkyně také vyhodnocovala příslušnou lokalitu bydliště žalovaného a zdroj jeho příjmů.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez jednání již v samotném návrhu, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení , (dále jen „”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek ( ). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ač mu byla řádně doručena, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, z nichž zjistil následující skutkový stav:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázala žalovanému poskytnout částku částka a žalovaný se tuto částku zavázal žalobkyni vrátit spolu s úrokem ve výši částka, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši částka a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši částka. Žalovaný měl poskytnutý úvěr vrátit v celkové částce částka v 60týdenních splátkách po částka. Zápůjční úroková sazba činila 70,89 %.

5. Z evidenční karty klienta ze dne datum soud zjistil, že v žádosti o poskytnutí úvěru žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodný a žije s nezaopatřeným dítětem. Žalovaný dále uvedl, že vlastní automobil, ale nevlastní žádnou nemovitost. Žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek u společnosti Continental na pozici operátora. Mzda žalovaného byla měsíčně ve výši částka a představovala jediný zdroj příjmů žalovaného. Žalovaný uvedl, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši částka a jeho životní minimum činí částka. Měsíční výdaje domácnosti uvedl ve výši částka.

6. Z výplatních pásek žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl za měsíc únor roku 2022 příjem ve výši částka a za měsíc leden roku 2022 příjem ve výši částka.

7. Z přehledu splácení úvěru soud zjistil, že žalovaný žalobkyni celkově uhradil částka.

8. Z předžalobní výzvy ze dne datum včetně dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na možné řešení nastalé situace soudní cestou.

9. Z dalších předložených listin soud neučinil žádná skutková zjištění rozhodná pro posouzení věci.

10. Hmotněprávní posouzení věci bylo založeno na právní úpravě , (dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále jen „“).

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, v účinném znění (dále jen „směrnice“), zajistí členské státy, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.

18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně a žalovaný zamýšleli uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že v právním vztahu vystupoval žalovaný jako spotřebitel, řídí se smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Z žalobkyní předložených listin se podává, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zejména v otázce jeho výdajů, když zcela rezignovala na zjištění skutečných výdajů žalovaného alespoň v rozsahu jeho mandatorních výdajů na bydlení, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné, viz například rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka: „Odvolací soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Odvolací soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů působí účelově – snahou uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ Žalobkyni mělo být na první pohled zřejmé, že tvrzení žalovaného, že jeho měsíční výdaje na bydlení činí částka, zcela zjevně neodpovídá reálným nákladům na nájemní bydlení dospělého a nezletilého dítěte. Faktické náklady žalovaného na život, alespoň v rozsahu mandatorních nákladů na bydlení, si poskytovatel úvěru nemůže sám domodelovat na základě statistických nebo interních údajů, zvláště pak za situace, kdy je příjmová stránka žalovaného poměrně nízká a nedisponuje ani dostatečnými volnými prostředky na zaplacení kauce nájemního bydlení. Soud proto uzavřel, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní.

20. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. a zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18).

21. Protože je smlouva absolutně neplatná, náleží žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy podle § 2991 o. z.) pouze nesplacená jistina úvěru. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení vyšel soud z toho, že žalovanému byla poskytnuta částka částka, přičemž žalovaný uhradil žalobkyni částku částka. Z toho vyplývá, že nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení byl ze strany žalovaného uspokojen již před podáním žaloby, a proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle , když náhrada nákladů by náležela žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu ( ) nebo za podmínek zvláštního zákona () u soudního exekutora.