Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 271/2025-63

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 25 147,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 910 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níže se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 415,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 325,20 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 910 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níže se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 415,20 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 325,20 Kč od 21. 11. 2024 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 147,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 20. 3. 2024 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tento úvěr vrátit nejpozději do 20. 11. 2024, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 5 147,93 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr ve sjednané splatnosti nevrátila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Žalovaná dluh nesplnila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, jako i nahlédnutím do dlužnických registrů a veřejných rejstříků. Příslušnou dokumentací žalobkyně nedisponuje. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaná před podáním žaloby na úvěr zaplatila celkem 12 090 Kč, z čehož bylo na jistinu započteno 4 822,73 Kč a na příslušenství 7 267,27 Kč. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky 4 822,73 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 21. 11. 2024 do zaplacení. Jelikož ke zpětvzetí žaloby došlo před jednáním ve věci samé, soud usnesením ze dne 11. 11. 2025, č. j. spisová značka řízení v odpovídající části zastavil.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že uplatněný nárok zcela neuznává. Namítla, že původní věřitel řádně neposoudil její úvěruschopnost a dále, že náklady na úvěr jsou nepřiměřeně vysoké. Žalobkyně dle jejího názoru neprokázala jak byla vypočtena výše dluhu a že vůbec došlo k přechodu pohledávky z původního věřitele. Poukázala také na to, že věc řešila rovněž v řízení u finančního arbitra, který navrhl smír, dle kterého měla žalovaná zaplatit 1 520 Kč za obě smlouvy (u původního věřitele měla rovněž úvěr č. hodnota)

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil, že dne 20. 3. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostní bankovním převodem na bankovní účet č. č. účtu, z něhož žalovaná předtím provedla verifikační platbu 0,01 Kč, kterou potvrdila, že je disponentem příslušného účtu. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit v 12 měsíčních splátkách po 2 881,09 Kč, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 14 573,08 Kč (smlouva o úvěru č. hodnota, 2x výpis z účtu věřitele). Žalovaná na předmětný úvěr zaplatila celkem 12 090 Kč (přehled plateb). Společnost právnická osoba úvěrovou pohledávku postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a současně byla vyzvána k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva ze dne 18. 12. 2024 vč. podacího lístku). Žalovaná na výzvu reagovala sdělením, že úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou a je ochotna zaplatit pouze nesplacenou jistinu úvěru, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně (dopis ze dne 20. 12. 2024).

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. , (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), a to včetně ustanovení a 87 tohoto zákona.

6. Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Vycházejíc z výše citovaných zákonných ustanovení a s odkazem na rozsudek NS ČR, sp. zn. , se soud nejprve zabýval otázkou platnosti předmětné úvěrové smlouvy, a konkrétně tím, jestli právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud dospěl k závěru, že tuto povinnost právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, když vycházela pouze z prohlášení dlužníka o jeho příjmech a výdajích, aniž by si dlužníkem uvedené údaje náležitě ověřila. Soud v tomto směru odkazuje na závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (zejména bod 26.), z něhož vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

10. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí a úvěr poskytla pouze na základě (neověřených) informací o příjmech a výdajích, které uvedla samotná žalovaná. Žalobkyně ani jen netvrdila, že by její právní předchůdkyně jakkoliv ověřovala skutečné příjmy a výdaje žalované. Bez takového posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nemohla komplexně zhodnotit majetkovou situaci žalované a její schopnost splácet poskytnutý úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z , což má za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

11. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy je nutné vzájemný vztah účastníků vypořádat dle ustanovení věty třetí , podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, přičemž žalovaná jí vrátila celkem 12 090 Kč. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně platby žalované započetla na jiné nároky než na jistinu úvěru, soud k těmto zápočtům nepřihlížel, když s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy věřiteli nevznikl nárok na jakékoliv plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků, případně smluvních pokut. Celou uhrazenou částku je proto nutné považovat za úhradu jistiny úvěru ve smyslu . V rozsahu rozdílu výše uvedených částek, tedy co do částky 7 910 Kč, která představuje dosud neuhrazenou jistinu úvěru, proto soud žalobě vyhověl, ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta.

12. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. , které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věty druhé ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“

13. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci na nové době splatnosti nedohodli, byla tato stanovena soudem, a to v délce třiceti dnů od právní moci rozsudku. Soud přitom přihlížel k výši a povaze dluhu, době, která uplynula od poskytnutí úvěru, jakož i k postoji žalované, která sice v rámci korespondence s žalobkyní projevila ochotu uhradit jistinu úvěru ve splátkách po 500 Kč, ovšem následně v rámci soudního jednání se ke svým osobním a majetkovým poměrům nevyjádřila, ani se nedostavila k ústnímu jednání, takže soud jí nemohl vyzvat k doplnění tvrzení. Stanovená lhůta je jednak dostatečná proto, aby si žalovaná zajistila potřebné financování (nedisponuje-li sama potřebnými prostředky), a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.

14. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení.

15. K dalším námitkám žalované soud uvádí, že pokud žalovaná žádala zohlednit rovněž plnění, které poskytla žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) na splátkách jiného úvěru (č. smlouvy číslo) k tomu soud uvádí, že nárok žalobkyně z uvedené úvěrové smlouvy byl předmětem řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka, kde bylo již pravomocně rozhodnuto a kde soud zohlednil rovněž plnění poskytnutá žalovanou. Už jen proto k těmto platbám nelze znovu přihlížet i v nyní projednávané věci. Aktivní legitimace žalobkyně pak byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávky a vyrozuměním o jejím postoupení.

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 25 147,93 Kč s příslušenstvím, přičemž přiznána jí byla částka 7 910 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 31,5 % a ve zbývajícím rozsahu (68,5 %) byla úspěšná žalovaná. I bez zohlednění zamítnutého příslušenství je tedy zřejmé, že procesně úspěšnější stranou byla žalovaná, které však dle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, pročež bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , případně exekucí dle příslušných ustanovení , exekučního řádu.