Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 163/2025-41
Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Simonou Řežuchovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 18.242,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 8.000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.103,70 Kč, částku ve výši 138,65 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 389,81 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v adresa, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 8.000 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.103,70 Kč, částku ve výši 138,65 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 389,81 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v adresa dne datum se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 18.242,35 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že distančním způsobem na adrese Anonymizováno uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo hodnota. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému dne datum úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit společně s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, když žalobkyni neuhradil ničeho, žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Žalobkyně po žalovaném požaduje dlužnou jistinu ve výši 7.999,97 Kč, poplatek ve výši 158,96 Kč a smluvní úrok ve výši 9.713,89 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 65,88 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ ve výši 165 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 138,65 Kč, představující 0,1 % denně z dlužné částky, a to po dobu prvních 90 dnů prodlení. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky, žalovaný neuhradil ničeho. Pokud by soud nárok žalobkyně z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby její nárok v části jistiny žalované částky, posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, když na jeho účet byla jistina převedena. Tím, že žalovaný nezaplatil řádně a včas, dostal se do prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném také úroky z prodlení dle § 1970 obč. zák. ve výši stanované nařízením vlády č. 142/1994 Sb. , ve znění pozdějších novel.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení byl zcela nečinný.
3. Ve věci bylo postupováno dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z metodiky posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že se jedná o vysvětlení postupu, jakým žalobkyně posuzuje úvěruschopnost klientů, kde se mimo jiné uvádí, že „Disponibilním příjmem se rozumí finanční částka, kterou má spotřebitel k dispozici pro splácení případného závazku vůči Společnosti, vzhledem ke svým příjmům a výdajům.“
5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, které bylo prováděno výpisem z účtu žalovaného, bylo zjištěno, že její výdaje převyšují jeho příjmy, které jsou tvořeny příjmem ze Anonymizováno., dále dávkami z úřadu práce – Krajská pobočka adresa. Z pohybů na účtu je možno dovodit, že výdaje převyšují příjmy žalovaného a jeho finanční hospodaření nezaručuje řádné plnění práva a povinností vyplývajících ze smlouvy o půjčce. Navíc příjmy jsou dodatečně doplňovanými příjmy od dalších různých fyzických osob. Také je možno zjistit, že žalovaný kromě žalobkyně obdržel půjčku od dalšího subjektu, a to od společnosti právnická osoba., dne datum, tedy v období těsně předcházejícím poskytnutí půjčky od žalobkyně, která mu byla poskytnuta datum.
6. Z předžalobní výzvy s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky a tato výzva byla předána k poštovní přepravě.
7. Z dalších předložených listin nečinil soud skutková zjištění, neboť skutkový stav rozhodný pro právní hodnocení byl dostatečně prokázán výše uvedenými důkazy.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
13. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne datum sp. zn. C-697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z datum, sp. zn. spisová značka: „(…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
14. Po takto provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh je důvodný pouze zčásti. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne datum neplatná smlouva o revolvingovém úvěru, neboť žalobkyně sice úvěruschopnost zkoumala dopodrobna, avšak nesprávně ji vyhodnotila, když nevzala v úvahu konkrétní skutečnosti vyplývající z výpisu z účtu žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného bylo zjištěno, že výdaje žalovaného převyšují příjmy, které jsou tvořeny kromě mzdou od zaměstnavatele ve výši cca 25.000 Kč, také opakovanými tzv. převody od soukromých osob či dávkami z úřadu práce. Navíc v období těsně předcházejícím poskytnutí půjčky si žalovaný půjčil od další společnosti právnická osoba., částku ve výši 10.000 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný nebyl úvěruschopný, protože pravidelný příjem ze zaměstnání musel opakovaně doplňovat půjčkami, které nebyly schopny pokrýt její celkové výdaje. Soud tedy přiznal žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení ve výši 8.000 Kč, představující částku, která byla žalobkyní žalované zaslána na účet a ve zbývající části soud návrh zamítnul. Bezdůvodné obohacení bylo přiznáno spolu s úrokem z prodlení dle ust. § 1970 obč. zák., ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. , ve znění pozdějších novel.
15. Lhůtu k plnění soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť k jinému postupu neshledal důvod.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaného, který byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady řízení, z důvodu jeho procesní pasivity, nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Pohledávku státu lze uhradit na číslo účtu: 3703-325841/0710, variabilní symbol 1611016325, nebo v hotovosti na pokladně soudu.
V případě nezaplacení pohledávky ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.