Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 230/2025-22
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Svobodovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
pro 258 185,85 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 258 185,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 370,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 257 686,85 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 523,38 Kč, a úroku ve výši 13,10 % ročně z částky 257 686,85 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 023 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 258 185,85 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 370,11 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 257 686,85 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 19 523,38 Kč, a úroku ve výši 13,10 % ročně z částky 257 686,85 Kč od 15. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 33 023 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem včetně jeho doplnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 258 185,85 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o Anonymizováno č. hodnota uzavřené dne 6. 4. 2023, na jejímž základě poskytla společnost právnická osoba. žalovanému peněžní prostředky ve výši 270 000 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 13,10 % ročně a dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek, a to za účelem konsolidace specifikované ve smlouvě, z toho částka ve výši 250 000 byla použita ke splacení závazku a částka ve výši 20 000 Kč k volnému užití. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných 120 měsíčních splátkách po 4 048 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit částku 485 595 Kč. Úvěruschopnost žalovaného byla před poskytnutím půjčky řádně bankou zkoumána. Žalovaný nedostál smluvním povinnostem, když sjednanou půjčku nehradil řádně a včas, banka využila svého práva a v souladu s produktovými podmínkami úvěr ke dni 23. 10. 2024 zesplatnila. Na půjčku žalovaný uhradil pouze částku ve výši 15 672,45 Kč. Pohledávka za žalovaným přešla smlouvou o postoupení pohledávek na společnost I-Xon a.s., která ji posléze postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení celkové částky 258 185,58 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 257 686,85 Kč a poplatku ve výši 499 Kč, a dále kapitalizovaného úroku za období od 6. 4. 2023 do 23. 10. 2023 ve výši 19 523,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 6. 4. 2023 do 23. 10. 2024 ve výši 370,11 Kč, úroku ve výši 13,1 % ročně z dlužné jistiny od 15. 3. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od 15. 3. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení žalované částky.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Přestože žaloba byla ve výroku II. rozsudku částečně zamítnuta, rozhodnutí věci bez nařízení jednání zamítavému výroku nebrání, je-li výsledkem pouhého právního posouzení skutkového stavu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka).
4. Na základě listinných důkazů soud zjistil, že banka (právnická osoba.) a žalovaný podepsali dne 19. 2. 2016 rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb, na jejímž základě banka žalovanému zřídila běžný účet a poskytovala služby související s běžným účet, žalovaný se smlouvou zavázal dodržovat sjednané podmínky. Dále banka uzavřela s žalovaným dálkovým způsobem smlouvu o Anonymizováno č. hodnota, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 270 000 Kč za účelem refinancování půjčky č. hodnota a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku, a to v 120 měsíčních splátkách po 4 048 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,10 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky pro osobní úvěry Raiffeisen Bank (Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, návrh na uzavření smlouvy o RePůjčce, akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o RePůjčce, potvrzení o splacení půjčky č. hodnota, Ceník produktů a služeb pro soukromé osoby, všeobecné obchodní podmínky, obchodní podmínky pro osobní úvěry Raiffeisen Bank, průkaz totožnosti žalovaného).
5. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije u rodičů, půjčku ve výši 270 000 Kč potřebuje na refinancování, v době žádosti byl zaměstnán s měsíčním příjmem ve výši 28 000 Kč, měsíční výdaje činily celkovou částku 10 000 Kč s negativním nálezem dle lustrace v bankovních i nebankovních registrech s tím, že na základě uvedeného bylo posouzeno, že žalovaný je schopen půjčku splácet. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023 bylo zřejmé že výdaje převyšují příjmy žalovaného (protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, identifikace žádosti, výpis z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 3. 2023 do 31. 3. 2023)
6. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas, na svůj závazek uhradil částku 15 672,54 Kč. Půjčka byla ke dni 23. 10. 2024 prohlášena za splatnou a žalovaný byl bankou vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 279 600,48 Kč (výpisy RePůjčky, prohlášení o okamžité splatnosti a výzva k uhrazení dluhu)
7. Pohledávka banky za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 na společnost I-XON a.s., která ji následně postoupila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025 na žalobkyni, přičemž o postoupení byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 17. 4. 2025, odeslaným dne 23. 4. 2025 a oznámením o postoupení pohledávek ze dne 9. 5. 2025, odeslaným dne 12. 5. 2025 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 26. 3. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 8. 4. 2025 včetně seznamu postoupení pohledávek, potvrzení úplaty, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 17. 4. 2025 včetně přehledu podacích čísel ze dne 23. 4. 2025, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 9. 5. 2025 včetně přehledu podacích čísel ze dne 12. 5. 2025).
8. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž dopisem zástupce žalobkyně ze dne 9. 5. 2025, odeslaným dne 12. 5. 2025. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (předžalobní upomínka ze dne 9. 5. 2025 včetně přehledu podacích čísel ze dne 12. 5. 2025).
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.
10. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do 31. 12. 2023 dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
15. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.
18. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným byla postoupena dle § 1879 a násl. o. z. na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno, a žalobkyně je tak aktivně legitimována nárokovat si svou pohledávku.
19. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 270 000 Kč. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutou půjčku (jež má předcházet poskytnutí úvěru) však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila řádně jeho příjmy a výdaje. Neboť již z výpisu běžného účtu za měsíc březen 2023 je zřejmé, že výdaje převyšovaly příjmy žalovaného. Vzhledem k tomu, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost, došel soud k závěru, že nebylo ověřeno, jak žalovaný se svými příjmy vychází, a právní předchůdkyně žalobkyně tudíž nemohla znát finanční situaci žalovaného. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti plynoucí jí z § 86 ZoSÚ (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
20. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18: společnost OPR-právnická osoba. proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. spisová značka ze dne 25. 7. 2018).
21. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu (resp. právní předchůdkyně žalobkyně) prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalovaného v posuzovaném případě představuje částka 258 185,85 Kč.
22. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
23. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo, než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 023 Kč, přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 328 Kč a z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), odměna ve výši 28 020 Kč za tři úkony právní služby po 9 340 Kč, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za každý ze čtyř úkonů právní služby po 450 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé, dle § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu), a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad ve výši 6 167,70 Kč. Poměrná část nákladů ve výši 72 % z částky 45 865,7 Kč činí po zaokrouhlení částku 33 023 Kč. Za podání ze dne 24. 11. 2025 soud žalobkyni odměnu nepřiznal, neboť doplňující podání, resp. procesní vyjádření žalobkyně, si nevyžádal postup žalovaného ani neočekávaný vývoj procesní situace. Samostatné podání tak nelze považovat za účelně provedený úkon právní služby ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., za který by měla být žalobkyni přiznána náhrada odměny a výdajů advokáta, resp. za který by soud mohl (měl) žalovanému povinnost k takové náhradě spravedlivě uložit. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen uhradit náhradu nákladů k rukám advokáta žalobkyně.
25. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.