Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 364/2025-40

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Musilovou v právní věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně,

sídlem Adresa žalobkyně,

zastoupené Jméno Zástupce, advokátem,

sídlem Jméno advokáta/Anonymizováno

Anonymizováno

žalovanému:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného,

bytem Adresa žalovaného,

o zaplacení částky 12 168,50 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 540,78 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 627,72 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,60 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 999,40 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 168,50 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 9 782,50 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 915 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 540,78 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy ke každému poslednímu dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba, kterou měla být určena povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 4 627,72 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 293,60 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 999,40 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 168,50 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 9 782,50 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 915 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum, na základě které žalovaný načerpal peněžní prostředky až do výše 10 952 Kč. Tato smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit i příslušenství úvěru, a to úrok ve výši 16,9 % ročně (žalobou uplatňován pouze ve výši 12 % ročně), a to v pravidelných měsíčních splátkách stanovených v článku 3.1 smlouvy. Žalovaný však nehradil řádně a včas, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Do té doby bylo částečně hrazeno v celkové výši 3 411,22 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni a toto bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně žádá úrok i zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. K jednání se žalovaný nedostavil, svou přítomnost neomluvil, tudíž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti.

4. Přípisem soudu ze dne datum byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tj. jakým konkrétním způsobem žalobkyně postupovala při ověřování a posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy jaké konkrétní dokumenty posuzovala včetně doložení těchto dokumentů, z nichž vycházela. Žalobkyně svým podáním ze dne datum soudu tvrdila, že úvěruschopnost prokázala, a to na základě tvrzení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že žalovaný tvrdil průměrný měsíční příjem 35 000 Kč (ověřen byl průměrný příjem na základě výpisu z účtu č. č. účtu). Dále právní předchůdkyně ověřila historii žalovaného v ISIR, CCB i z historie interní evidence klienta. Ohledně výdajů žalovaný uvedl nulové výdaje, pouze u nájemného uvedl výši 1 000 Kč. Banka stanovila životní výdaje klienta na základě ekonomického modelu pro potřeby dokladování úvěruschopnosti ve výši 17 870 Kč. Žalovaný uvedl splátky ve výši 0 Kč, avšak banka zjistila jiné osobní úvěry mimo právní předchůdkyni žalobkyně v celkové výši přes 9 000 Kč měsíčně. Nové splátkové zatížení činilo 500 Kč měsíčně, tedy celkově 10 328 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru, že příjem klienta je dostatečný pro krytí splátek i veškerých životních výdajů. Žádné dokumenty však soudu doloženy nebyly. Soud má za to, že výzvě soudu vyhověno nebylo a žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nedostatečně ověřila úvěruschopnost žalovaného.

5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

6. Dne datum byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba.) a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka až do limitu 10 000 Kč. Tento limit byl překonán a žalovaný obdržel celkovou částku 10 952 Kč. Toto plyne z výpisů z úvěrového účtu č. č. účtu za období od prosince 2023 do prosince 2024. Žalovaný měl povinnost vyčerpanou částku úvěru řádně hradit ve splátkách ve výši 300 Kč stanovených v článku 3.1 smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalovaný však tuto povinnost porušil, hradil pouze částečně co do celkové výše 3 411,22 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila revolvingový úvěr, a to ke dni datum. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka postoupena na žalobkyni a toto bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne datum. Pohledávka ke dni postoupení byla ve výši 13 461,50 Kč a skládala se ze zůstatku úvěru ve výši 9 782,50 Kč, úroku z úvěru od datum ve výši 999,40 Kč, úroku z prodlení od datum ve výši 293,60 Kč a z poplatků ve výši 2 386 Kč. Jistina pohledávky byla od postoupení úročena úrokem ve výši 12 % ročně a úrokem z prodlení ve stejné výši. Od postoupení již nebylo uhrazeno ničeho.

7. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

8. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení a 87 , o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takovéto úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti.

9. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. vyplývá, že ustanovení § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávních sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z.

10. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

11. Podle ust. (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena za účinnosti , o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení ukládá povinnost poskytovateli před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel je pak oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ust. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věta druhá, je smlouva neplatná. Případné porušení shora uvedené povinnosti zakotvené v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.

14. Soud se proto předně zabýval otázkou, jakým způsobem žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

15. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je komplexní proces, při němž věřitel vychází z řady různých údajů. Věřitel vychází především z informací, dodaných spotřebitelem, avšak věřitel se s takto získanými informace od spotřebitele nemůže bez dalšího spokojit a brát je jako fakt. Je povinen je s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně prověřit. Věřitel musí vycházet i z jiných zdrojů (údaje, které jsou mu známy z jeho vlastní činnosti) a údaje a tvrzení spotřebitele ověřit. Odborná péče věřitele zahrnuje i to, že nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů, ale vždy bere v potaz konkrétní situaci žadatele o úvěr (komentář k ustanovení § 9 – Zákon o spotřebitelském úvěru, Komentář; autor Lukáš Vacek, Wolters Kluwer: Praha 2015). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, a to např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele (závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39). K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR a Ústavní soud v ČR v níže uvedených rozhodnutích – rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. a ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. , popř. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

16. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně předložila posouzení úvěruschopnosti klienta od právní předchůdkyně žalobkyně, ve kterém je tvrzeno, že klient uvedl příjem ve výši 35 000 Kč, tento příjem byl zkontrolován z výpisů z účtu klienta vedeného u právnická osoba, dále byl lustrován v insolvenčním rejstříku a byla ověřena předchozí splátková morálka klienta. Ve svých výdajích uvedl žalovaný částku 0 Kč a nájemné ve výši 1 000 Kč, avšak právní předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje na částku 17 870 Kč, a to i se zohledněním dalších úvěrů mimo právní předchůdkyni žalobkyně. Žádné listinné důkazy však nevyžadovala ani nepředložila. Právní předchůdkyně žalobkyně došla k závěru o dostačujícím disponibilním příjmu žalovaného, avšak soud má za to, že toto ověření úvěruschopnosti nebylo dostačující. Právní předchůdkyně žalobkyně zřejmě přehlédla v transakční historii žalovaného velké množství plateb vůči sázkovým společnostem, zejména CZ tipsport.cz.

17. Z těchto podkladů nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Dle závěru soudu úvěruschopnost žalovaného tak nebyla prověřena řádně.

18. Žalobkyně řádně nesplnila svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), když nedostatečně zjistila a (zejména) ověřila skutečné výdaje žalovaného, tyto řádně neporovnala s jeho příjmy, a tudíž v potřebném rozsahu nezkoumala schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet. V důsledku výše uvedeného soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, čímž žalobkyni vzniká vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny poskytnutého úvěru. Převzal-li žalovaný úvěr na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, je povinen tuto částku vrátit (v dosud nevrácené výši 7 540,78 Kč) dle § 87 odst.1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. V částce 7 540,78 Kč – nevrácené jistině žalované částky, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla, soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou, jiné smluvní nároky nelze úspěšně uplatnit. Vzhledem k výše uvedené argumentaci v aktuální judikatuře Nejvyššího soudu ČR dospěl soud k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala, žalobkyni tedy zatím nemohl vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Soud proto zamítl i dílčí nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

20. Žalobkyně se při jednání mohla vyjádřit k tomu, že soud má za přiměřenou splátku vzhledem ke zjištěným osobním a majetkovým poměrům žalovaného, dostupným mu z obsahu spisu, možnost postupné úhrady dluhu žalovaným, když je v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, korespondující s žalobkyní předestřenou výší průměrného příjmu žalovaného za situace, kdy chybí poznatky o výši reálných výdajů žalovaného. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala takové aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného, ze kterých by bylo možno dovodit, že je v možnostech žalovaného hradit splátky vyšší než soudem uvažované. Žalovaný se jednání nezúčastnil, tudíž se k aktuální výši svých příjmů a výdajů nevyjádřil. Soud tedy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 citovaného zákona o spotřebitelském úvěru umožnil žalovanému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase spolu se sankcí ,,pod ztrátou výhody splátek“

21. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. ve spojení s ust. , když částečně procesně úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení proti částečně neúspěšnému žalovanému. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, náklady právního zastoupení žalobkyně advokátem za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle vyhl. č. , náhradu za 2 úkony právní služby po 1 620 Kč dle vyhl. č. , náhradu za 3 režijní paušály po 100 Kč dle vyhl. č. , náhradu za 2 režijní paušály po 450 Kč dle vyhl. č. a příslušného 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Celková náhrada nákladů řízení je ve výši 7 624,40 Kč. Žalobkyně však byla úspěšná pouze co do 56 % ku svému neúspěchu co do 44 %, náleží jí tudíž náhrada nákladů pouze co do 12 % ve výši 915 Kč.

22. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.