Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 340/2025-86
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Evou Liškovou ve věci
žalobkyně:
Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta Ph.D. sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému:
Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 349 367,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92 567,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 10. 9. 2025 do zaplacení a částku 220 490,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 10. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 777,39 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 632,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 143,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 105 345,36 Kč od 25. 5. 2025 do 9. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 777,39 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 92 567,97 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,2 % ročně z částky 102 685,37 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, a zaplacení částky 23 531,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 310,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 427,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 244 022,10 Kč od 14. 2. 2025 do 9. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 531,51 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 220 490,59 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,2 % ročně z částky 240 562,10 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 1,8 % ročně z částky 10 268,37 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 1,8 % ročně z částky 240 562,10 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zastavuje.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 153 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 92 567,97 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 10. 9. 2025 do zaplacení a částku 220 490,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 10. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 777,39 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 632,32 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 143,76 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 105 345,36 Kč od 25. 5. 2025 do 9. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 777,39 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 92 567,97 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,2 % ročně z částky 102 685,37 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, a zaplacení částky 23 531,51 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 6 310,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 427,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 244 022,10 Kč od 14. 2. 2025 do 9. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 23 531,51 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 220 490,59 Kč od 10. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 10,2 % ročně z částky 240 562,10 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.III. Řízení se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 1,8 % ročně z částky 10 268,37 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 1,8 % ročně z částky 240 562,10 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, zastavuje.IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 30 153 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.
1. Žalobou podanou dne 17. 9. 2025 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, na základě kterého by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 349 367,46 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru ze dne 15. 2. 2024 a smlouvy o úvěru ze dne 22. 2. 2024, obě uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba. (dále jen „právní předchůdce“). Právní předchůdce s žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru dne 15. 2. 2024, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 250 000 Kč, žalovaný se poskytnutý úvěr zavázal právnímu předchůdci vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 12 % ročně a se smluvnímu poplatky, a to ve formě měsíčních splátek. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, v důsledku čehož právní předchůdce poskytnutý úvěr ke dni 13. 2. 2025 co do částky 253 760,58 Kč zesplatnil. Právní předchůdce žalovanému dále na základě smlouvy ze dne 22. 2. 2024 poskytl úvěr ve výši 110 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci vrátit společně se smluvním úrokem ve výši 12 % p.a. a smluvními poplatky, a to ve formě měsíčních splátek. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, v důsledku čehož právní předchůdce poskytnutý úvěr ke dni 13. 2. 2025 co do částky 108 581,77 Kč zesplatnil. Pohledávka z obou smluv o úvěru byla následně postoupena právním předchůdcem na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025, s účinností ke dni 21. 5. 2025. Dlužná částka nebyla ani přes předžalobní upomínku uhrazena.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podáním ze dne 23. 12. 2025 žalobkyně žalobu na výzvu soudu doplnila, že v případech obou smluv o úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného v souladu se striktně zavedenými postupy právního předchůdce a zcela v souladu se zákonem. Žalobkyně ve věci smlouvy ze dne 15. 2. 2024 uvedla, že právním předchůdcem byl ověřen průměrný čistý příjem žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy ve výši 15 243 Kč, žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl další měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč. Žalovaný po uzavření smlouvy ze dne 15. 2. 2024 uhradil částku 29 509,41 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že v případě smlouvy ze dne 22. 2. 2024 byl ověřen průměrný čistý příjem žalovaného za tři měsíce předcházející uzavření smlouvy ve výši 15 243 Kč, žalovaný dále v žádosti o úvěr uvedl další měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč. Žalovaný následně na smlouvu ze dne 22. 2. 2024 uhradil částku 17 432,03 Kč. Závěrem svého podání žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět co do sazby smluvního úroku obou úvěrových mluv, a to co do výše 1,80 % p.a., žalobkyně tak nadále nárokovala smluvní úrok ve výši 10,20 % p.a.
4. Soud vycházel z listinných důkazů založených ve spise.
5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Anonymizováno ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 250 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci vrátit společně s úrokem ve výši 10,20 % p.a., ve formě měsíčních splátek splatných vždy k 25. dni v měsíci, v případě řádného splácení by žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkovou částku ve výši 386 802,16 Kč.
6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Anonymizováno ze dne 22. 2. 2024 soud zjistil, že právní předchůdce se zavázal poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 110 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr právnímu předchůdci vrátit společně s úrokem ve výši 10,20 % p.a., ve formě měsíčních splátek splatných vždy k 25. dni v měsíci, v případě řádného splácení by žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkovou částku ve výši 154 540,14 Kč.
7. Z žádosti o úvěr ze dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný podal žádost o úvěr ve výši 250 000 Kč, ve které uvedl svůj průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce ve výši 15 243 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč a měsíční náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč, žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání a je svobodný.
8. Z žádosti o úvěr ze dne 22. 2. 2024 soud zjistil, že žalovaný podal žádost o úvěr ve výši 110 000 Kč, ve které uvedl svůj průměrný čistý příjem za poslední tři měsíce ve výši 15 243 Kč, celkový měsíční příjem domácnosti ve výši 70 000 Kč a měsíční náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, žalovaný dále uvedl, že bydlí u rodičů, má základní vzdělání a je svobodný.
9. Z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, jakým konkrétním výpočtem právní předchůdce dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalovaného.
10. Z potvrzení o výši příjmu soud zjistil, že zaměstnavatel žalovaného potvrdil čistý průměrný měsíční příjem za tři předcházející měsíce ve výši 15 243 Kč.
11. Z platební historie a výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla na základě smlouvy ze dne 15. 2. 2024 poskytnuta částka 250 000 Kč, přičemž žalovaný následně uhradil částku ve výši 29 509,41 Kč, dále soud zjistil, že na základě smlouvy ze dne 22. 2. 2024 byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 110 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěrovou smlouvu následně uhradil částku 17 432,03 Kč. Žalovanému byla celkem poskytnuta částka ve výši 360 000 Kč, žalovaný žalobkyni uhradil částku 46 941,44 Kč.
12. Z oznámení o prohlášení úvěrů splatných ze dne 14. 2. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce poskytnuté úvěry ke dni 13. 2. 2025 co do částky 108 581,77 Kč a co do částky 253 760,58 Kč.
13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že právní předchůdce platně postoupil pohledávky ze smluv o úvěru na žalobkyni ke dni 21. 5. 2025.
14. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 5. 2025 soud zjistil, že právní předchůdce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.
15. Z předžalobních výzev ze dne 25. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 403 794,55 Kč, a to ve lhůtě do 9. 9. 2025, odeslání dne 25. 8. 2025 žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem.
16. Žalobkyně dále předložila dohodu mezi žalobkyní a právním předchůdcem a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých soud nezjistil nic pro věc podstatného.
17. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že mezi právním předchůdcem a žalovaným byla dne 15. 2. 2024 a 22. 2. 2024 uzavřena úvěrová smlouva dle § 2395 o.z. v režimu zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdce vystupoval v rámci uzavření smlouvy v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru (úvěrující) mimo jiné povinen prověřovat úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného), jinak je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1). Úvěr lze pak poskytnout pouze za předpokladu, že o schopnosti úvěrovaného splácet poskytnutý úvěr, nemá úvěrující důvodné pochybnosti. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda byly smlouvy o spotřebitelském úvěru platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce před uzavřením těchto smluv s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr.
22. Po zhodnocení a podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že právní předchůdce nedostál své povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouvy se žalovaným jako spotřebitelem uzavřel, aniž by bylo možné konstatovat, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Žalobkyně v řízení tvrdila a dokládala, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně, když vyšla z údajů a dokladů od žalovaného, a zároveň tyto údaje dále ověřila v interních a externích registrech. Ohledně příjmů žalovaného bylo doloženo potvrzením o příjmu, ve kterém zaměstnavatel žalovaného ověřil výši čistého příjmu ve výši 15 243 Kč. Ohledně dalších příjmů žalovaného bylo žalobkyní mimo jiné odkázáno na další příjmy domácnosti ve výši 70 000 Kč. Žalobkyně však tuto částku nijak nespecifikovala, kdy např. neuvedla kolik osob má domácnost tvořit, případně o jaké konkrétní příjmy se jedná, přičemž tento údaj byl doložen pouze tvrzením žalovaného v rámci žádosti o úvěr. Pokud lze konstatovat, že výše příjmů byla okrajově zkoumána, tak ohledně výdajové stránky žalovaného totéž konstatovat nelze. Výdaje žalovaného nebyly zkoumány prakticky vůbec, přičemž žalovaný v rámci žádosti uvedl pouze odhadované výdaje na bydlení, další výdaje neuvedl. Je zcela zjevně nereálné, aby osoba ve věku žalovaného měla potřeby, na které by bylo nutné vynaložit pouze částku 2 000 Kč, respektive 4 000 Kč. V tomto směru nelze za řádné zkoumání považovat ani aplikaci matematického vzorce právního předchůdce, přičemž tento neobsahuje objektivizované údaje, především na straně výdajů.
23. Ze zákona o spotřebitelském úvěru i z judikatury vyplývá, že úvěrující se nemůže spoléhat na údaje uvedené úvěrovaným, neboť odborná péče předpokládá, že úvěrující údaje, které úvěrovaný uvedl, ověří, resp. je bude mít objektivně podložené (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který byť byl vydán ve věci posuzované podle zák. č. 145/2010 Sb., je aplikovatelný i v posuzované věci).
24. Právní předchůdce však tvrzení žalovaného, především co do stránky výdajů, neobjektivizoval, přičemž se spolehl na tvrzení uvedená žalovaným a na svůj matematický model. Nelze opomenout ani skutečnost, že v případě kdy bylo právním předchůdcem vycházeno z příjmů domácnosti, pak pro řádné zkoumání majetkových poměrů bylo mimo jiné nutné zkoumat i celkové výdaje domácnosti, což však z doložených důkazů ani tvrzení žalobkyně nevyplývá. Právní předchůdce tak porušil svou povinnost s odbornou péčí zkoumat majetkové poměry žalovaného, přičemž dostatečně neobjektivizovala údaje tvrzené žalovaným.
25. Soud tedy shrnuje, že právní předchůdce porušil své povinnosti dané jí § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí nezjišťovala dostatečně skutečné poměry žalovaného. Právní předchůdce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou poskytl žalovanému úvěr a uzavřela s ní předmětné smlouvy. Za této situace jsou v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvy neplatné. Z uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru tak nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva.
26. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatných smluv je v daném případě nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru. Žalovaný je povinen vydat žalobkyni to, co z neplatné smlouvy od právního předchůdce obdržel. Jestliže žalovanému byla na základě uzavřených smluv o úvěru poskytnuta celková částka 360 000 Kč (110 000 Kč + 250 000 Kč), přičemž žalovaný následně zaplatil částku 46 941,44 Kč (17 432,03 Kč + 29 509,41 Kč), pak má žalobkyně nárok na zaplacení částky 313 058,56 Kč (92 567,97 Kč + 220 490,59 Kč) (výrok I.). Dále soud řízení v rozsahu co do úroku ve výši 1,8 % p.a. z částky 10 268,37 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 1,8 % ročně z částky 240 562,10 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, v souladu se zpětvzetím žaloby, částečně zastavil (výrok III.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II.).
27. Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalovaného), soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Nicméně žalovaný (jakožto spotřebitel) byl v průběhu řízení naprosto nečinný a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jeho poměrů a možností splatit jistinu úvěru cokoliv zjistit. Za této situace pak soud uzavřel, že není možno stanovit žalovanému jakékoliv splátky, neboť není možné jakkoliv zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jeho možnostem. Naopak je nutno za situace, kdy žalovaný netvrdil a následně nedoložil, že jeho možnosti ho opravňují (umožňují mu) splácet jistinu úvěru pouze v konkrétní výši splátek, dovodit, že v možnostech žalovaného je splatit celou dlužnou částku najednou. K vrácení dlužné částky ve výši 313 058,56 Kč soud určil žalovanému lhůtu podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
28. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván v předžalobní upomínce ze dne 25. 8. 2025, jejíž odeslání žalobkyně doložila poštovním podacím lístkem. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván ve lhůtě do 9. 9. 2025. Ode dne následujícího, tedy od 10. 9. 2025, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení pak soud v souladu s § 1970 občanského zákoníku žalobkyni přiznal nárok na zaplacení úroků z prodlení z částek 92 567,97 Kč a 220 490,59 Kč ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k úhradě. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud porovnával procesní úspěch žalobkyně a žalovaného, a to tak, že vyčíslil výši dluhu ke dni vyhlášení rozsudku, a to jednak dle výroku I., tj. v té části, kde bylo žalobě vyhověno (částka 324 914,75 Kč), a jednak dle výroku II. a III., tj. v té části, ohledně níž byla žaloba zamítnuta a řízení částečně zastaveno, přičemž částečné zastavení řízení bylo zaviněno žalobkyní (částka 117 152,60 Kč). Žalobkyně tak byla v řízení úspěšná v rozsahu 73,5 % a žalovaný 26,5 %. Porovnáním procesního úspěchu žalobkyně a žalovaného pak soud dovodil, že žalobkyni náleží 47 % (73,5 % - 26,5 %) náhrady nákladů řízení.
30. Žalobkyni náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 13 975 Kč, náhrada nákladů právního zastoupení za 4 úkony právní služby ve výši 4x 9 700 Kč podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.“), a to za převzetí a přípravu věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby a účast naAnonymizovánojednání soudu 7. 1. 2026, dále 4x režijní paušál po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a.t., cestovné 571,08 Kč za cestu automobilem ze sídla substituta na soud a zpět (při ujeté vzdálenosti celkem 68 km, průměrné spotřebě vozidla 7,2 l/100 km, průměrné ceně naturalu 95 34,7 Kč/l a při částce 5,9 Kč/km za amortizaci), náhrada za promeškaný čas ve výši 300 Kč strávený 7. 1. 2025 cestou na jednání a zpět v délce 2 započatých půlhodin po 150 Kč, odpovídající délce ujeté trasy, podle § 14 odst. 3 a.t., a 21% DPH z odměny, náhrad, cestovného a promeškaného času podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 8 708,93 Kč Celkem tak náklady řízení žalobkyně dosáhly zaokrouhleně částky 64 155 Kč, při zohlednění míry úspěchu žalobkyně v řízení ve výši 47 % tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30 153 Kč (výrok IV.), kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.