Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 465/2025-23
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci:
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně,
se sídlem Adresa žalobkyně, adresa
zastoupená advokátkou Jméno advokátky,
se sídlem Adresa advokátky, adresa
proti
žalované: Jméno žalované, narozený Datum narození žalované,
trvalý pobyt: adresa
o zaplacení 32 261 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do výše částka spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem 0,75 % z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá do výše , částka, spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem 0,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou (elektronickým platebním rozkazem) domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná osoba se společností právnická osoba, IČ: IČO (dále jen „předchůdkyně“) prostřednictvím internetových stránek název uzavřela dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované osobě částku ve výši částka na sdělené číslo účtu, následně navýšené na částka. Žalovaná osoba se zavázala předmětnou částku vrátit do dne datum, ale dostala se do prodlení, a dále ničeho nezaplatila ani na základě 3 upomínek. Celková výše dluhu je ve výši částka (jistina částka, úrok kapitalizovaný ve výši částka a smluvní pokuta kapitalizovaná ve výši částka). Od datum je proto v prodlení, od něhož žádá žalobkyně také úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Úvěruschopnost žalované právní předchůdkyně žalobkyně kontrolovala „dle tvrzení žalované o příjmech a výdajích“ a lustrací dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI a NRKI a SOLUS, což ale není dle vlastních slov schopna doložit, když nedisponuje příslušnou dokumentací. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.
3. Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by žádala odročení jednání. Žalovaná se k jednání nedostavila, ač měla doručení předvolání vykázáno, neomluvila se ani nepožádala o odročení jednání, proto soud jednal v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z důkazů předložených žalobkyní. Z předložených listin označených jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum vč. 8 dodatků, soud zjistil, že je na nich zachyceno jednání mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným, listin y nejsou opatřeny podpisem žalované, přičemž je z důkazů patrno, že jednání mezi účastníky probíhalo elektronicky (potvrzení kodem). Na základě původní smlouvy měla žalobkyně poskytnout žalované osobě částku ve výši částka s datem splatnosti do dne datum, dle dodatků č. hodnota – 7 byla postupně navyšována sjednaná částka do výše částka, resp. částka, resp. částka, resp. částka, resp. částka, resp. částka, resp. částka; dodatkem č. hodnota následně došlo ke změně dne splatnosti na datum. Součástí smlouvy je rovněž ujednání o smluvní pokutě z dlužné částky jistiny v prodlení 0,1 % denně.
5. Z listin y výpisu z účtu právnická osoba. bylo zjištěno, že žalovaná osoba dne datum zaslala na účet žalobkyně částku ve výši částka jako součást procesu uzavření smlouvy.
6. Z výpisů z účtu předchůdce žalobkyně právnická osoba bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně zaslal na účet žalované osoby postupně částku ve výši částka (dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka a dne datum částku částka). Žalobkyně naopak neprokázala předloženými důkazy, že by byla žalované osobě poskytnuta částka ve výši částka, a jelikož se k nařízenému prvnímu jednání ve věci nedostavila, nebylo možné ji ani poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.
7. Z upomínky ze dne datum soud zjistil, že předchůdce žalobkyně žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky. Odeslání této výzvy žalované osobě nicméně soud nemá za prokázané.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalovanému.
9. Z výzvy k zaplacení ze dne datum vč. podacího lístku má soud za zjištěné, že žalobkyně prostřednictvím zástupce z řad advokátů vyzývala žalovanou k zaplacení ve lhůtě 3 dnů s tím, že odeslána byla výzva dne datum.
10. Žalobkyně v žalobě ani netvrdí ani neprokazuje, že při sjednání úvěru předchůdce žalobkyně zkoumal příjmy žalovaného nebo jeho výdaje z hlediska posouzení jeho úvěruschopnosti; naopak výslovně uvádí, že nemá k dispozici žádnou dokumentaci, kterou by bylo možné tvrzení o kontrole úvěruschopnosti prokázat.
11. Z předložených listinných důkazů byl soudem zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek z poskytovatele úvěru na žalobkyni, a tato skutečnost oznámena osobě žalované. Co se týče úvěruschopnosti, dle vlastního tvrzení žalobkyně, resp. předchůdkyně, vycházela toliko ze sdělení žalované osoby o příjmech a výdajích, a toto tvrzení ani tvrzení o kontrole registrů (srov. shora) nebyly doloženy, když žalobkyně výslovně prohlásila, že nemá žádnou dokumentaci k dispozici. Soud ani nemohl poučit žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. , neboť se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně (původní poskytovatelka spotřebitelského úvěru právnická osoba) sepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne datum prostředky komunikace na dálku, na základě které byla žalované vyplacena sjednaná částka ve výši částka na účet, který žalovaná sdělila, následně dodatky č. hodnota až 7 byla navyšována částka poskytnutá žalované osobě až do výše částka (když dodatkem č.hodnota byla prodloužena splatnost z datum do datum), nicméně prokázáno bylo listinnými důkazy poskytnutí toliko částka na účet žalované osoby. Ke dni datum tak činila dlužná „jistina“ částku ve výši částka, ze které dále neuhradila žalovaná ničeho, a to ani na základě výzvy odeslané spolu s oznámením o postoupení pohledávky dne datum s uloženou lhůtou 3 dnů. Soud tak nemá za prokázané, že by byla žalované osoby poskytnuta celá tvrzená částka částka, a jelikož se k nařízenému prvnímu jednání ve věci nedostavila, nebylo možné ji ani poučit ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř.
12. Na základě výše uvedeného soud nejprve zkoumal aktivní věcnou legitimaci žalobkyně k podání žaloby, a dospěl k závěru, že je dána. Společnost právnická osoba v souladu s § 1879 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (jinak jen o.z.) bylo prokázáno. postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, která se tak dostala do pozice věřitele a tuto skutečnost oznámila žalované (§ 1880 o.z.).
13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2395 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ “). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ , příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ , resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, který ostatně nesplácela.
14. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS název/název ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016
15. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ . Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (částka, k tomu srov. skutková zjištění shora) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, který soud odvozuje od lhůty 3 dny ode dne doručení výzvy ze dne datum, doručené osobě žalované ve smyslu § 573 o.z. se lhůtou do dne datum (tj. datum), jak co do počátku prodlení, tak co do sazby vyplývající z právních předpisů. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).
16. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce částka (jistina s přiznaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni rozhodnutí soudu), naopak osoba žalovaná byla úspěšná v částce částka (zamítnutá smluvní pokuta a část úroku a nepřiznaný nárok úroku z prodlení v rozdílu přiznané a zamítnuté části nároku a v rozdílu mezi splatností ze smlouvy a splatností na výzvu kapitalizované ke dni rozhodnutí soudu). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 62,51 %, a žalovaný v rozsahu cca 37,49 %. Soud primárně vycházel z § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění vždy ke dni každého úkonu právní služby (dále jen „AT “), neboť v případě návrhu žalobkyně jde o opakované předkládání návrhu na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částka. Pro účely úspěchu ve věci soud vycházel i z příslušenství, kdy tuto možnost potvrdil Nejvyšší soud v usnesení ze dne datum, sp.zn. spisová značka. Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši částka, které představují cca 25,02 % poměrného úspěchu žalobkyně z částky částka, jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci. Přiznanou částku tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši částka, odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní upomínka a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d), odst. 2 písm. h) a.t.) ve výši 3 x částka (§ 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 . a.t.), a dále ze tří paušálních náhrad výdajů po částka (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), navýšené o částku představující náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , 3 o.s.ř. ). Žalovaný je povinen určené náklady řízení zaplatit advokátu, který zastupoval žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.