Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 476/2025-26
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně, sídlem Adresa žalobkyně, zastoupená advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky,
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného,
bytem Adresa žalovaného,
o zaplacení 29 145 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do výše částka spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a s úrokem 0,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a částky ve výši částka.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá do výše , částka, spolu s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s úrokem 0,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a částky ve výši , částka, .III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně uvedla, že dne datum uzavřela s žalovanou osobou smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytla bezhotovostně částku ve výši částka, a osoba žalovaná se zavázala žalobkyni vrátit tuto částku navýšenou o poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši částka. Žalovaná však úvěr nehradila řádně a včas. Žalobkyně žádala kromě jistiny i přiznání zákonného úroku z prodlení, náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka.
2. Žalobkyně se z jednání omluvila, aniž by žádala odročení jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud proto jednal bez účasti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř., a z předložených důkazů zjistil následující skutečnosti.
3. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum soud zjistil, že účastníci sepsali po vzájemném jednání na dálku dne datum smlouvu, na jejímž základě žalobce poskytl žalované osobě částku ve výši částka a žalovaná osoba se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši částka, a to do datum. Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě, k jejíž úhradě se žalovaný zavázal při prodlení se splacením zápůjčky, tato činila 0,1 % denně z dlužné částky, a ujednání o výši nákladů na upomínání (písemná výzva k úhradě á částka). Součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky.
4. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím zápůjčky si od žalovaného vyžádala informace o pracovních, příjmových a jiných poměrech a nahlížela do relevantních databází, a to za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Zjištěné údaje měly být zaevidovány do tzv. zákaznické karty, kterou ovšem žalobkyně nepředložila, žádné konkrétní zjištění ohledně poměrů žalované neuvedla, a na dodatečnou výzvu soudu sdělila, že nic doplňovat nebude.
5. Z výpisu z účtu ze dne datum má soud za prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované osobě dne datum částku ve výši částka v souladu s listinou smlouvy o zápůjčce.
6. Z předžalobní výzvy zástupce z řad advokátů ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně osobu žalovanou vyzvala k úhradě žalovaného dluhu do 3 dnů a dne datum byla tato zásilka také odeslána.
7. Soud má tedy za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou osobou probíhala jednání, na jejímž základě vznikla dne datum listina označená jako smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy byla žalované osobě poskytnuta bezhotovostně zápůjčce ve výši částka. Zápůjčku měla žalovaná osoba splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši částka do datum, ovšem dodnes nevrátila ničeho. Žalobkyně neuvedla žádné konkrétní zjištění ohledně poměrů osoby žalované, která měla dle vlastních tvrzení zkoumat v rámci zjišťování schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, nepředložila ani tzv. zákaznickou kartu, které se ve svých tvrzení dovolávala, a na dodatečnou výzvu soudu sdělila, že nic dále doplňovat nebude.
8. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2390 o.z., na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Dle názoru soudu v daném případě žalobkyně neprokázala, že postupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr (§ 86 odst. 1 ZSÚ, příp. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka), když nebylo prokázáno, že by si jakékoliv informace od spotřebitele vyžádala či ověřila (§ 84 ZSÚ, resp. jejich ověření nedoložila soudu – srov. shora); soud ani nemohl poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť se nedostavila k prvnímu jednání ve věci. Soud tedy nemá za prokázané, že byla řádně posouzena schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.
9. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. spisová značka ze dne datum Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že „součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že „je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. spisová značka ze dne datum Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS spisová značkaspisová značkaspisová značka ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že „nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016
10. Smlouvu o spotřebitelském úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ a § 588 o. z. posoudil jako neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně ze ZSÚ. Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení (částka, k tomu srov. skutková zjištění shora) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 3 dny ode dne doručení výzvy ze dne datum, doručené osobě žalované dne datum ve smyslu § 573 o.z., s tím, že splatnost závazku proto určil na datum. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).
11. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce částka (jistina s přiznaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku), naopak osoba žalovaná osoba byla úspěšná v částce částka (zamítnutá část jistiny, nákladů spojených s uplatněním pohledávky a smluvní pokuty, a úrok z prodlení v rozdílu přiznané a zamítnuté části nároku a v rozdílu mezi splatností ze smlouvy a splatností na výzvu). Žalovaná proto byla procesně úspěšnější, nicméně ze spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.