Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 C 230/2025-68

Okresní soud v Opavě rozhodl samosoudcem Mgr. Radkem Solařem ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátkou Jméno advokátky

sídlem Adresa advokátky

proti

žalované:Jméno žalované, narozená Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.

II. Žaloba o zaplacení úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 15 000 Kč od 14. 5. 2017 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 15 000 Kč od 15. 7. 2018 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy nejpozději k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, až do úplného zaplacení, a pro případ prodlení se zaplacením každé jednotlivé splátky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné splátky nebo její nezaplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou splátky, zvýšené o 8 procentních bodů.II. Žaloba o zaplacení úroku ve výši 15 % ročně jdoucího z částky 15 000 Kč od 14. 5. 2017 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení jdoucího z částky 15 000 Kč od 15. 7. 2018 do splatnosti jednotlivých splátek, v nichž byl dluh žalované uložen zaplatit žalobkyni ve výroku I. tohoto rozsudku, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 2 252 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 000 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 14. 5. 2017 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně jdoucím rovněž z této částky od 15. 7. 2018 do zaplacení. Tento svůj vznesený nárok odůvodnila tak, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., IČ: IČO, smlouvu o úvěru číslo hodnota, kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost právnická osoba. žalované částku 15 000 Kč, kterou žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy, což stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná však svůj závazek z uzavřené smlouvy vrátit poskytnuté úvěrové prostředky nesplnila a žalobkyně se proto domáhá zaplacení této pohledávky včetně úrokového příslušenství s tím, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla tato pohledávka původní věřitelkou společností právnická osoba postoupena společnosti právnická osoba, IČ IČO a tato společnost následně pohledávku postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, kdy oznámení o jednotlivých postoupení bylo žalované zasláno. Žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 2. 11. 2023.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.

3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne datum, smluvních podmínek smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba. a společností právnická osoba ze dne datum a ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba a žalobkyní ze dne datum a z příloh k těmto smlouvám o postoupení pohledávek - seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalované ze dne 26. 2. 2020 a ze dne 1. 11. 2023 - výzvy před podáním žaloby spolu s poštovním podacím lístkem ze dne 26. 2. 2020, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto pro stručnost v dalším odkazuje.

5. Soud proto dospěl k závěru, že společnost právnická osoba. a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu ust. , (dále jen „“), když společnost právnická osoba. se zavázala na základě této smlouvy poskytnout žalované a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další služby a dohodnutý úrok. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení , o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení tohoto zákona ze strany žalobkyně.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. V daném případě žalobkyně na výzvu soudu k posouzení schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba. před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované a z uvedených informací právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že výše měsíčního čistého příjmu žalované, při zohlednění životního minima žalované (a s ní společně posuzovaných osob) a jejích měsíčních závazků, dostačoval pro splácení úvěru v souladu se smlouvou. Právní předchůdkyně žalobkyně také prověřila žalovanou lustrací ve svém interním systému, v insolvenčním rejstříku, živnostenském rejstříku a Centrální evidenci exekucí. Na základě uvedených postupů dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet.

10. Žalobkyně tedy ani na výzvu soudu neuvedla žádná konkrétní fakta o situaci žalované, z nichž vycházela právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování její úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy úvěru, a to ani na příjmové, ani na výdajové stránce. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlédne vždy z úřední povinnosti, byť jazykové vyjádření obsažené ve větě druhé tohoto ustanovení by mohlo svádět k domněnce, že se jedná o neplatnost relativní. Evropský soudní dvůr však již mnohokráte ve svých rozhodnutích konstatoval, že (evropské) směrnice nesmí být v různých členských státech vykládány a aplikovány různě. Proto přesto, že naše úprava zavádí nově relativní neplatnost, k této neplatnosti se přihlédne vždy v jakékoliv fázi řízení a je to poskytovatel úvěru, který má povinnost posoudit a jediný nese následek nedostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka - jiný výklad by totiž znamenal materiální obsolentnost této právní normy, kterou zákonodárce v žádném případě nemohl sledovat. Byl by tím totiž popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující i pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnosti je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-12/04, EU:C:2006:443). Tento postup byl aprobován, jak v judikatuře Krajského soudu v Ostravě, například v rozsudku ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. , tak v judikatuře Nejvyššího soudu, například v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, je v tomto případě možná (Melzer Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146-167 a s. 174-178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/87, ECLI:EU:C:1978:49). Závěr o absolutní neplatnosti v případě spotřebitelských smluv pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. , který se celou problematikou podrobně zaobírá a na který v dalším, pro argumentační hloubku a obsáhlost, si však soud dovoluje také již jen odkázat.

11. Bylo řečeno, že smlouva uzavřená se žalovanou jako platná neobstojí a k této neplatnosti soud přihlédne z úřední povinnosti. Plnění poskytnutá na základě této smlouvy je tedy nutno mezi účastníky vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, resp. podle speciální této skutkové podstaty na vydání bezdůvodného obohacení obsažené právě v zákoně o spotřebitelském úvěru, tj. žalovaná je povinna vrátit žalobkyni to, co z neplatné smlouvy obdržela. Jestliže žalované byla na základě uzavřené smlouvy poskytnuta částka 15 000 Kč, pak žalobkyně má tedy nárok na zaplacení této částky, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve smyslu uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru pak soud uložil žalované zaplatit žalobkyni tuto částku v době přiměřené jejím možnostem. Soud proto uložil žalované předmětnou pohledávku zaplatit ve splátkách, jak mu ukládá toto ustanovení, které snad žalovaná bude schopna žalobkyni v budoucnu plnit (žalovaná zůstala v řízení zcela nekontaktní, ani soud proto není schopen posoudit její nynější situaci a stanovit splátky přiměřené jejím možnostem), kdy v dalším pak soud pro stručnost zcela odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , v němž pod body 14. až 20. Nejvyšší soud provedl výklad daného ustanovení. Ocitne-li se přitom žalovaná v prodlení s plněním tohoto vykonatelného dluhu vůči žalobkyni, přiznal jí soud do budoucna právo i na příslušenství této pohledávky, které jí náleží podle ustanovení , kdy žalobkyně se domáhala podanou žalobou i zaplacení úroku z prodlení, jehož výši přitom soud stanovil odpovídající výši uvedené v ustanovení nařízení vlády číslo , kterým se stanoví výše úroku z prodlení; žalobní požadavek na zaplacení úroku z prodlení za předcházející období pak bylo nutno s ohledem na výše uvedené zamítnout. Soud proto podané žalobě vyhověl pouze v tomto rozsahu. Žalobkyně přitom v řízení prokázala převod této pohledávky ze společnosti právnická osoba na ni postoupením pohledávky ve smyslu ustanovení , tedy že je v řízení aktivně legitimována.

12. S ohledem na výše uvedené je pak také zřejmé, že další nároky žalobkyní uplatněné z neplatně uzavřené smlouvy jí být přiznány nemohly, a proto je soud ve výroku II. zamítl, přičemž za tohoto stavu věci je také již dále bezpředmětné zabývat se dalšími skutečnostmi, jak případně byly žalobkyní dále tvrzeny a prokazovány.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ustanovení a žalobkyni, která v řízení zaznamenala neúspěch pouze nepatrný ohledně části příslušenství pohledávky, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 2 252 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu v částce 800 Kč a dále odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 300 Kč podle vyhl. č. , advokátní tarif, a paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle advokátního tarifu, se zvýšením odměny a paušálních náhrad o 21 % DPH, to je o částku 252 Kč podle , když zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní této daně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu, písemně ve trojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené v rozsudku včas a řádně splněny, lze navrhnout výkon rozhodnutí či exekuce.