Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

58 C 34/2025-22

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlou Bártovou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČ:Anonymizováno

sídlem Anonymizováno

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, nar.Anonymizováno

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 23.270 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 12 270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 270 Kč od 22.1.2025 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.10.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 270 Kč od 22.1.2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28.11.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota-Anonymizováno, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 270 Kč v týdenních splátkách po 455 Kč s tím, že první splátka má být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhradil pouze částku 4 000 Kč, žádné další splátky již neuhradil. Úvěr se zesplatnil dle smlouvy neuhrazením splátky ke dni 21.1.2025. Od následujícího dne byl tedy žalovaný v prodlením celé částky ve výši. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle

4. Z předžalobní výzvy ze dne 18.2.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím advokátní kanceláře vyzývala k úhradě dluhu ve výši 23.270 Kč.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným dne 28.11.2023 podepsala smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl vyplacen při podpisu smlouvy v délce trvání úvěru 60 týdnů. Výše úroku byla sjednána ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru byl sjednán ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úrokem v 60-ti týdenních splátkách po 454,50 Kč. První úhrada splátky byla dne 5.12.2023 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky.

6. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla informace o úvěru, zejména o jeho výši, celkové dlužné částky, výši splátek, výši zápůjční úrokové sazby, výši poplatku i RPSN úvěru.

7. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný ve formuláři uvedl, že má středoškolské vzdělání, nemá žádné děti, nevlastní žádnou nemovitost ani vozidlo, nebyl soudně ani trestně stíhán, že již měl úvěr od společnosti. Dále uvedl, že pracuje na plný úvazek u společnosti Anonymizováno jako dělník s pracovní dobou na neurčito a výší mzdy 43 281 Kč. Jako výdaje uvedl životní výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum na ověření 4 860 Kč, dále nebankovní závazky ve výši 1 313 Kč. Disponibilní zůstatek tak činí 32 236 Kč.

8. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil v 47. týdnu roku 2 000 Kč a pak v 50. týdnu roku 2 000 Kč, další splátku již neuhradil.

9. Z podacího archu soud zjistil, že žalovanému byly zasílány dvě upomínky dne 18.2.2025.

10. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav :

Žalobkyně na základě smlouvy ze dne 28.11.2023 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, která se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 4 000 Kč. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z informací poskytnutých jí žalovaným.

Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle o spotřebitelském úvěru č. , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle . Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.

17. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, když vycházela jen z údajů uvedených jí žalovaným, aniž by je nijak ověřovala. Navíc ani samotná výdajová stránka neodpovídá realitě nákladů na bydlení v daném okrese, když nájemné se pohybuje o několik tisící víc než žalovaným uváděných 5 000 Kč. Pokud žalovaný uvádí takto nízké výdaje, měla by být zvláštní obezřetnost při úvěrování, neboť klient se jeví jako rizikový. Obezřetná by žalobkyně měla být i s ohledem na fakt, že žalovaný uváděl, že má příjem 43 000 Kč a výdaje 11 000 Kč, takže mu zůstává měsíčně 32 000 Kč, což s ohledem na výši žádaného úvěru 15 000 Kč se jeví zvláštním, neboť s takovou výší disponibilního zůstatku by ani úvěr žádat nemusel, nebo by jej mohl zaplatit jedinou splátkou. Aby žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohla si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé., stejně tak si mohla ověřit příjem žalovaného. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů.. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

18. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském zákonu, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. V daném případě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, na jehož úhradu žalovaný zaplatil 4 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni tedy rozdíl mezi uvedenými částky, co do zbytku žalované částky soud žalobu jako neoprávněnou zamítl. Pokud šlo o žalované příslušenství, pak soud žalobkyni příslušenství nepřiznal, neboť ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru odst. 1, věty třetí je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se jedná o speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má žalobkyně nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. ). Jelikož se žalovaný s žalobkyni nijak nedohodl, ani se nedostavil k nařízenému jednání, tak aby mohl soud posoudit jeho možnosti splatit dluh, ani o tomto právu poučit, stanovil soud k plnění obvyklou lhůtu dle

19. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně vůči žalované byl 50% k 50%.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 12 270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 270 Kč od 22.1.2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.Odůvodnění1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13.10.2025 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 23 270 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 23 270 Kč od 22.1.2025 do zaplacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 28.11.2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 12 270 Kč v týdenních splátkách po 455 Kč s tím, že první splátka má být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhradil pouze částku 4 000 Kč, žádné další splátky již neuhradil. Úvěr se zesplatnil dle smlouvy neuhrazením splátky ke dni 21.1.2025. Od následujícího dne byl tedy žalovaný v prodlením celé částky ve výši. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, a žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila, proto soud věc projednal v jejich nepřítomnosti dle 4. Z předžalobní výzvy ze dne 18.2.2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovaného prostřednictvím advokátní kanceláře vyzývala k úhradě dluhu ve výši 23.270 Kč.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným dne 28.11.2023 podepsala smlouvu, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl vyplacen při podpisu smlouvy v délce trvání úvěru 60 týdnů. Výše úroku byla sjednána ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru byl sjednán ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný se tak zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úrokem v 60-ti týdenních splátkách po 454,50 Kč. První úhrada splátky byla dne 5.12.2023 a úhrada každé další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky.6. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla informace o úvěru, zejména o jeho výši, celkové dlužné částky, výši splátek, výši zápůjční úrokové sazby, výši poplatku i RPSN úvěru.7. Z evidenční karty klienta soud zjistil, že žalovaný ve formuláři uvedl, že má středoškolské vzdělání, nemá žádné děti, nevlastní žádnou nemovitost ani vozidlo, nebyl soudně ani trestně stíhán, že již měl úvěr od společnosti. Dále uvedl, že pracuje na plný úvazek u společnosti , Anonymizováno, jako dělník s pracovní dobou na neurčito a výší mzdy 43 281 Kč. Jako výdaje uvedl životní výdaje na bydlení 4 872 Kč a životní minimum na ověření 4 860 Kč, dále nebankovní závazky ve výši 1 313 Kč. Disponibilní zůstatek tak činí 32 236 Kč.8. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný uhradil v 47. týdnu roku 2 000 Kč a pak v 50. týdnu roku 2 000 Kč, další splátku již neuhradil.9. Z podacího archu soud zjistil, že žalovanému byly zasílány dvě upomínky dne 18.2.2025.10. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav :Žalobkyně na základě smlouvy ze dne 28.11.2023 poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, která se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit v pravidelných 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 4 000 Kč. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z informací poskytnutých jí žalovaným.Dle , (dále jen „“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.12. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle zákona o spotřebitelském úvěru č. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle o spotřebitelském úvěru č. , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinnosti stanovených tímto zákonem. Dle odst.2 b) poskytovatel při plnění povinnosti podle odst. 1 uchovává zejména dokumenty a jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle . Dle odst. 4 věty prvé poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odst. 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základe tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele úvěru zamítnuta.17. Po právním posouzení shora popsaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Jelikož se jednalo o úvěr, je třeba posoudit uzavřený právní vztah dle zákona o spotřebitelském úvěru z.č. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně se před uzavřením smlouvy zabývala schopností žalovaného úvěr splácet, avšak zcela nedostatečně, když vycházela jen z údajů uvedených jí žalovaným, aniž by je nijak ověřovala. Navíc ani samotná výdajová stránka neodpovídá realitě nákladů na bydlení v daném okrese, když nájemné se pohybuje o několik tisící víc než žalovaným uváděných 5 000 Kč. Pokud žalovaný uvádí takto nízké výdaje, měla by být zvláštní obezřetnost při úvěrování, neboť klient se jeví jako rizikový. Obezřetná by žalobkyně měla být i s ohledem na fakt, že žalovaný uváděl, že má příjem 43 000 Kč a výdaje 11 000 Kč, takže mu zůstává měsíčně 32 000 Kč, což s ohledem na výši žádaného úvěru 15 000 Kč se jeví zvláštním, neboť s takovou výší disponibilního zůstatku by ani úvěr žádat nemusel, nebo by jej mohl zaplatit jedinou splátkou. Aby žalobkyně mohla učinit kvalifikovaný závěr úvěruschopnosti žalovaného, mohla si od žalovaného vyžádat výpis z účtu, ze kterého by byly příjmy i výdaje žalovaného zřejmé., stejně tak si mohla ověřit příjem žalovaného. Soud si je vědom, že možnosti poskytovatele úvěru jsou limitovány, avšak nelze připustit, aby poskytovatele zcela rezignovali na zjišťování a ověřování údajů.. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, . v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.18. V případě neplatnosti smlouvy je pak nezbytné postupovat podle ustanovení zákona o spotřebitelském zákonu, neboť žalovaný je povinen vydat, oč se obohatil z neplatného právního úkonu. V daném případě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, na jehož úhradu žalovaný zaplatil 4 000 Kč. Soud přiznal žalobkyni tedy rozdíl mezi uvedenými částky, co do zbytku žalované částky soud žalobu jako neoprávněnou zamítl. Pokud šlo o žalované příslušenství, pak soud žalobkyni příslušenství nepřiznal, neboť ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru odst. 1, věty třetí je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se jedná o speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, má žalobkyně nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení (viz. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. ). Jelikož se žalovaný s žalobkyni nijak nedohodl, ani se nedostavil k nařízenému jednání, tak aby mohl soud posoudit jeho možnosti splatit dluh, ani o tomto právu poučit, stanovil soud k plnění obvyklou lhůtu dle 19. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , (dále jen „”) tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch žalobkyně vůči žalované byl 50% k 50%.

Poučení:

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí o soudu.