Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 297/2025-75
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 138 090 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 47 443 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 90 647 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 647 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 13 222 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se do částky 47 443 Kč s příslušenstvím zamítá.II. Žalovaná je povinna do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 90 647 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 90 647 Kč od 20. 3. 2024 do zaplacení a k rukám právní zástupkyně žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 13 222 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou po posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr uzavřela dne 7. 11. 2024 smlouvu o úvěru č. číslo, a na jejím základě jí dne 8. 11. 2024 poskytla částku 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v 48 měsíčních splátkách po 7 353 Kč, nominální úroková sazba byla sjednána ve výši 72,85 % ročně. Sjednané splátky žalovaná nehradila řádně a včas, uhradila celkem částku 9 353 Kč, dne 18. 3. 2025 proto žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá vedle nesplacené jistiny ve výši 115 686,91 Kč (původní jistina ve výši 99 618,86 Kč + dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 16 068,05 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení také smluvních pokut ve výši 998 Kč (2x 499 Kč), nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč (2x 200 Kč) a částky 19 204,54 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku ve výši 4 637,04 Kč (72,85 % ročně z jistiny ve výši 99 618,86 Kč od 20. 3. 2025 do 12. 4. 2025) a úroku ve výši 12 % ročně z jistiny ve výši 99 618,86 Kč od 13. 4. 2025 do zaplacení.
2. Žalovaná, ač řádně obeslána, se k jednání nedostavila a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Ze smlouvy o úvěru č. číslo, Dodatku č. 1 a Přílohy č. 1 ke smlouvě o úvěru (č.l. 40) ze dne 7. 11. 2024 (č.l. 8-10, č.l. 38-39) bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 309 696 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 7 353 Kč, a to včetně částky za pojištění schopnosti splácet úvěr, které bylo sjednáno v rámci Přílohy č. 1 k úvěrové smlouvě. Úroková sazba byla sjednána ve výši 72,85% ročně, roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila 102,83%. Smluvní pokuty byly upraveny v ustanovení čl. 6, za každý jednotlivý případ prodlení přesahující 30 dnů činily 499 Kč a dále 0,1% denně z dlužné částky. Z oznámení o schválení úvěru (č.l. 11) bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh na uzavření smlouvy ve znění dodatku k této smlouvě a žalované bylo sděleno, že splnila podmínky pro čerpání úvěru ve výši 100 000 Kč. Ze splátkového kalendáře (č.l. 12) byly zjištěny předpisy jednotlivých splátek poskytnutého úroku. Z přihlášky do pojištění ze dne 7. 11. 2024 (č.l. 35-36) soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobkyní též pojistnou smlouvu schopnosti splácet úvěr s měsíční úhradou ve výši 901 Kč. Z informačního dokumentu o pojistném produktu – pojištění schopnosti splácet úvěry (č.l. 13-16) soud zjistil parametry pojistné smlouvy. Z karty klienta (č.l. 18) bylo zjištěno, že žalovaná uhradila pouze jednu splátku v plné výši 7 353 Kč, a dále dvě splátky po 1 000 Kč, celkem tedy uhradila částku 9 353 Kč. Z výzev k zaplacení ze dne 12. 2. 2025 a ze dne 17. 3. 2025 (č.l. 21, 22) bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných splátek (č. 2, 3, 4) a upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud dlužné splátky neuhradí. Z oznámení ze dne 18. 3. 2025 (č.l. 19), které žalobkyně doložila včetně dodejky (č.l. 20), bylo zjištěno, že žalovaná byla informována o zesplatnění úvěru a vyzvána k okamžité úhradě zbývající dlužné částky ve výši 118 886 Kč. Z předsmluvního formuláře (č.l. 23-26) bylo zjištěno, že žalovaná byla seznámena s podmínkami a náklady úvěru, informacemi o výši úroku, RPSN, nákladech a sankcích za pozdní úhradu. Z listiny „Hodnocení klienta“ (č.l. 27) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při poskytnutí úvěru z celkových příjmů žalované ve výši 29 800 Kč, tvořených příjmem ze zaměstnání, celkových výdajů ve výši 10 360 Kč, tvořených životním minimem 4 860 Kč a náklady na bydlení ve výši 5 500 Kč. Žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba, na hlavní pracovní poměr. Z listiny označené jako „Prohlášení klienta“ (č.l. 29-30) bylo zjištěno, že žalovaná prohlásila, že byla seznámena s podmínkami úvěru. Z výpisů registru SOLUS (č. l. 31) bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádné dlužné částky po splatnosti, příznak s označením Z a datem vzniku 16. 5. 2021, produkt revolvingový úvěr a karty. Z výpisu nebankovního registru NRKI (č. l. 32) soud zjistil, že žalobkyně zjišťovala vhodnost žalované k poskytnutí úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 33) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila dne 8. 11. 2024 na účet č. č. účtu částku 100 000 Kč. Ze základní informace o klientovi (č. l. 42) soud zjistil, kontaktní informace žalované, číslo smlouvy, číslo účtu, datum žádosti o úvěr, datum podpisu smlouvy a datum vyplacení úvěru. Z listiny Důkaz o odeslání 1,- Kč (č.l. 42 p. v.) soud zjistil, že žalované byla na její účet zaslána autorizační platba ve výši 1 Kč. Z listiny Zaslaná SMS (Informace o vyplacení) (č.l. 43) soud zjistil, že žalovaná byla informována o zaslání autorizační platby ve výši 1 Kč, s výzvou, ať variabilní symbol této platby použije jako podpisový kód pro odpovědní SMS, čímž dojde k podpisu následujících dokumentů: návrh smlouvy, prohlášení klienta, příloha č. 1 ke smlouvě, přihláška do pojištění, dodatek č. 1 ke smlouvě o úvěru, informace pro klienty, formulář hodnocení klienta, čestné prohlášení politicky exponované osoby, souhlasy se zpracováním osobních údajů a další souhlasy. Z listiny Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) (č.l. 43 p. v.) soud zjistil, že žalovaná odpověděla na potvrzovací SMS. Z listiny Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (č. l. 41) soud zjistil podmínky žalobkyně v při uzavírání smluv na dálku. Žalobkyně soudu předložila též fotokopii občanského průkazu žalované (č.l. 44-45). Z přehledu transakcí na účtu žalované dle zadaného filtru (č.l. 69) bylo zjištěno, že žalovaná dosahovala u zaměstnavatele měsíčního příjmu ve výši 24 947 Kč za měsíc červenec 2024, 29 546 Kč za měsíc srpen 2024, 30 746 Kč za měsíc září 2024 a 29 113 Kč za měsíc říjen 2024. Z předžalobní výzvy ze dne 13. 8. 2025 (č.l. 17), kterou žalobkyně doložila včetně podacího archu (č.l. 37), soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky ve výši 118 886 Kč.
4. Soud má na základě provedeného dokazování za zjištěné, že na základě smlouvy o úvěru a dodatku č. 1 uzavřené dne 7. 11. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou byla žalované poskytnuta částka 100 000 Kč, kterou se zavázala splatit žalobkyni ve 48 měsíčních splátkách po 7 353 Kč, s úrokem ve výši 72,85 % ročně, RPSN činila dle žalobkyně 102,83 %. Žalobkyně příjmy žalované za měsíce červenec až říjen 2024 zjistila z přehledu transakcí, které poskytla banka žalované, existenci a trvání pracovního poměru žalované nezjišťovala. Výdaje žalované zjistila žalobkyně z prohlášení žalované, kde deklarované výdaje činily částku 10 360 Kč (včetně částky životního minima ve výši 4 860 Kč a nákladů na bydlení ve výši 5 500 Kč). V tomto prohlášení žalovaná deklarovala své měsíční příjmy ze zaměstnání ve výši 29 800 Kč. Žalobkyně měla k posouzení úvěruschopnosti k dispozici výpis databáze SOLUS a NRKI.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v adresa, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Soud hodnotil, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena s účinností od 1. 1. 2011 výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. spisová značka) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Věřitelé mají dále povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci spisová značka (právnická osoba v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. spisová značka, by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
11. V projednávané věci bylo tvrzeno, ale nebylo dostatečně doloženo, jakým způsobem žalobkyně aktivně zjišťovala úvěruschopnost žalované, příjmy zjistila z přehledu transakcí na účtu žalované, konkrétní měsíční výdaje nezjistila vůbec, existenci a výši dalších úvěrů žalované zjistila pouze z registru SOLUS (již nikoli např. z Centrálního registru dlužníků České republiky), žalobkyně se spolehla pouze na prohlášení žalované. K předložené zákaznické kartě soud poukazuje na odůvodnění shora uvedeného rozsudku. Žalobkyně tedy podle soudu po formální stránce nezjišťovala úvěruschopnost žalované dostatečně, nezajistila si ani základní podklady pro její posouzení. Žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově, kdy tvrzené měsíční výdaje žalované byly evidentně podhodnocené (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci spisová značka – právnická osoba. v. právnická osoba). Soud proto s ohledem na vše shora uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva uzavřená mezi účastníky jako celek neplatná. Soud připomíná, že žalobkyně měla při poskytování úvěru s extrémně vysokým úrokem z úvěru (vysoko nad hranicí lichevního úroku ve smyslu ustálené judikatury Nejvyššího soudu) jako podnikatel v oblasti poskytování úvěrů vynaložit vyšší úsilí na posuzování úvěruschopnosti svého klienta.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadované úroky a související poplatky, ani smluvní pokuty a paušalizované náklady na upomínání.
13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 100 000 Kč poskytnutém žalované na základě neplatné smlouvy o úvěru. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně poskytla žalované 100 000 Kč, žalovaná uradila částku 9 353 Kč, zbývá jí tak uhradit částku 90 647 Kč, proto soud žalobě vyhověl co do částky 90 647 Kč a zamítl ji do částky 47 443 Kč s příslušenstvím.
14. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), kdy žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný (aritmeticky z 66 %, po započtení úspěchu žalované snížený na 32 %), proto soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 13 222 Kč. Celkové náklady řízení pak činily částku 41 317,40 Kč, z čehož částka 6 905 Kč činila soudní poplatek, odměna za právní zastoupení činila 26 640 Kč dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (4 úkony právní služby po 6 660 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby, účast u ústního jednání), 4x režijní paušál po 450 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 800 Kč a částka ve výši 5 972,40 Kč odpovídající 21% DPH z uvedené odměny a náhrad, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím Okresního soudu v České Lípě. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.