Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 206/2025-69
Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 44 741 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 896 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % p. a. od 20. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 27 766 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 662 Kč ve výši 12% p. a. od 27. 5. 2025 do 11. 6. 2025 ve výši 229,60 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 42 662 Kč ve výši 12% p. a. od 12. 6. 2025 do 17. 7. 2025 ve výši 505,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 41662 Kč ve výši 12% p. a. od 18. 7. 2025 do 19. 8. 2025 ve výši 452,10 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 40 662 Kč ve výši 12% p. a. od 20. 8. 2025 do zaplacení, částku 4 079,90 Kč, úrok ve výši 68,36% p. a. z částky 34 486,69 Kč od 27. 5. 2025 do 18. 6. 2025 ve výši 1 446,01 Kč úrok 12% p. a. z částky 34 488,69 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy je celkový tento úrok za dobu od 27. 5. 2025 dosáhne částky 127 008 Kč a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 896 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 12 % p. a. od 20. 8. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 27 766 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 662 Kč ve výši 12% p. a. od 27. 5. 2025 do 11. 6. 2025 ve výši 229,60 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 42 662 Kč ve výši 12% p. a. od 12. 6. 2025 do 17. 7. 2025 ve výši 505,08 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 41662 Kč ve výši 12% p. a. od 18. 7. 2025 do 19. 8. 2025 ve výši 452,10 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 40 662 Kč ve výši 12% p. a. od 20. 8. 2025 do zaplacení, částku 4 079,90 Kč, úrok ve výši 68,36% p. a. z částky 34 486,69 Kč od 27. 5. 2025 do 18. 6. 2025 ve výši 1 446,01 Kč úrok 12% p. a. z částky 34 488,69 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy je celkový tento úrok za dobu od 27. 5. 2025 dosáhne částky 127 008 Kč a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 40 662 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 662 Kč ve výši 12 %. p. a. od 27. 5. 2025 do 11. 6. 2025 ve výši 229,60 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 42 662 Kč ve výši 12 %. p. a. od 12. 6. 2025 do 17. 7. 2025 ve výši 505,08 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 41 662 Kč ve výši 12 % p. a. od 18. 7. 2025 do 19. 8. 2025 ve výši 452,10 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 40 662 Kč ve výši 12 % p. a. od 20. 8. 2025 do zaplacení, částku ve výši 4 079,90 Kč, úrok ve výši 68,36 % p. a. z částky 34 488,69 Kč od 27. 5. 2025 do 18. 6. 2025 ve výši 1 446,01 Kč, úrok ve výši 12 % p. a. z částky 34 488,69 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 5. 2025 dosáhne částky 127 008 Kč a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku z titulu nesplněných povinností plynoucích pro žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo hodnota ze dne 5. 6. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 36 000 Kč, přičemž k jeho vyplacení došlo dne 6. 6. 2024 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,36 %. p. a. splácet ve 48 splátkách po 2 513 Kč splatných vždy do každého dvacátého dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem červenec 2024, a to vše dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy o úvěru a tvořil přílohu oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Zatímco žalobkyně si své povinnosti plynoucí ze smluvního vztahu splnila řádně, neboť žalovanému poskytla finanční prostředky představující úvěr dne 6. 6. 2024, žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením bodu 6.1. smluvních ujednání vzniklo právo na úhradu smluvních pokut v celkové výši 998 Kč, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek číslo hodnota, 10, přičemž smluvní pokuta ve výši 499 Kč byla sjednána za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyni zároveň vzniklo právo na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, a to dle článku 6.2. smlouvy v celkové výši 1 400 Kč, když podle uzavřené smlouvy platí, že žalobci vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo hodnota–10, tj. 7 x 200 Kč. Tato náhrada nákladů je dle smluvních ujednání v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Následně v důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to k datu 25. 5. 2025. Podle bodu 6.4. smluvních ujednání se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí tzv. nové jistiny úvěru. Tuto novou jistinu ve výši 40 340,45 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 27. 5. 2025, až do jejího úplného zaplacení. Uvedené částky však žalovaný neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala dne 20. 8. 2025.
2. Za účelem zjištění skutkového stavu věci bylo nařízeno ústní jednání, k němuž byli účastníci s časovým předstihem řádně a včas předvoláni, dostavil se však toliko právní zástupce žalobkyně, žalovaný se na jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, ani nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručené uložením u doručovací pošty, které si však lhůtě 10 dnů nevyzvedl a soud tedy považuje tento desátý den za doručení předvolání na jednání, i když se o něm žalovaný nedozvěděl. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o. s. ř.
3. Smlouvou o úvěru číslo hodnota ze dne 5. 6. 2024, oznámením o schválení úvěru k této smlouvě ze dne 7. 6. 2024, splátkovým kalendářem ke smlouvě, předsmluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, včetně dokladu o příjmu žalovaného, dokladem o vyplacení úvěru, ověřením v registru SOLUS bez negativního příznaku, ověřením v registru NRKI, jakož i doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kartou klienta, výzvou k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 22. 4. 2025, 21. 5. 2025, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 25. 5. 2025, včetně dokladu o doručení má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 5. 6. 2024 uzavřená smlouva o úvěru výše uvedeného čísla. Oznámení o schválení úvěru, bylo žalovanému zasláno na jím uvedenou adresu pro doručování. Poté, co byl úvěr žalovaného schválen, byly mu prostředky zaslány na účet uvedený ve smlouvě. Jednalo se o částku 36 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet, včetně sjednaného úroku v úrokové sazbě ve výši 68,35 %, p. a. s tím, že při odstoupení od smlouvy dle bodu 7.1. části B smlouvy činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 68,35 Kč a výše předpokládané roční procentní sazby nákladů na úvěr (RPSN) byla mezi stranami sjednána ve výši 94,4 %. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve 48měsíčních splátkách po 2 513 Kč s tím, že ze smluvních ujednání zároveň vyplývá i celková výše úvěru, kterou má klient zaplatit, a to částka 105 840 Kč, přičemž částka nezahrnuje úhradu za pojištění, bylo-li pojištění sjednáno. Úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V článku 6. smlouvy si účastníci sjednali jako důsledek vyplývající z prodlení spotřebitele (žalovaného), oprávnění úvěrujícího (žalobkyně) požadovat zaplacení smluvních pokut. Podle bodu 6.1. smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2. smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.5. smluvních ujednání, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Listinou o hodnocení klienta ke smlouvě číslo hodnota, ve spojení s doklady o příjmech žalovaného je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Z oznámení o schválení úvěru má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 36 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne 6. 6. 2024 byla na účet sdělený žalovaným vyplacena částka 36 000 Kč. Kartou klienta má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil do data zesplatnění úvěru celkem částku 20 104 Kč, po zesplatnění celého úvěru zaplatil žalovaný ještě další 3 000 Kč, rovněž ve splátkách. V součtu tedy zaplatil žalovaný žalobkyni částku 23 104 Kč. O splácení zbytku úvěru byl žalovaný upomínán, a to upomínkami ze dne 22. 4. 2025 a 21. 5. 2025. Ve všech těchto upomínkách byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že jde o automatické zesplatnění a dále na povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením nové jistiny. Dne 25. 5. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce více jak 65 dnů došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2025 ve spojení s dokladem o odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
4. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustavení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.
5. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v adresa – pobočka v Táboře. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně se jedná o rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. spisová značka, ze dne 22. 3. 2018, č.j. spisová značka nebo ze dne 9. 5. 2018, č.j. spisová značka. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. spisová značka; ze dne 29. 11. 2017, č. j. spisová značka; ze dne 4. 12. 2017, č. j. spisová značka; ze dne 27. 2. 2019, č. j. spisová značka; ze dne 19. 12. 2019, č. j. spisová značka, je žalobkyně upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. z n. spisová značka, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (spisová značka) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. spisová značka a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. spisová značka).“ Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, adresa: právnická osoba. Beck, 2014, str. 2077 – 2091).
6. Jak již bylo uvedeno výše, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne 5. 6. 2024 byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 68,36 % p. a. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) za období červen 2024 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,90 %, tedy podstatně, skoro osmkrát převyšující obvyklou úrokovou míru evidovanou ČNB, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a tedy o ujednání neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace žalobkyně, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků v důsledku pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přitom nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; přičemž právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. Součástí ujednání o výši úroků z úvěru je dle názoru soudu i ujednání o maximální možné souhrnné výši požadovaných úroků z úvěru, která činí částku 127 008 Kč, tj. s odkazem, na již výše uvedené, soud i toto ujednání považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, přičemž soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou dne 5. 6. 2024, nikoliv nyní žalobou uplatňovaný nárok. Pokud jde o smluvní pokuty sjednané smluvními stranami, dle odstavců 6.1., 6.2. a 6.5. smlouvy, tyto nejsou samy o sobě v rozporu s dobrými mravy, avšak při zohlednění navyšování dluhu (úročeného 68,36 % p. a.) jednorázovými smluvními pokutami ve výši 499 Kč a 200 Kč, 0,1 % denně za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, respektive za prodlení po zaplacení dluhu, již jsou citelným zásahem do majetkové situace dlužníka. Takto sjednaná výše smluvních, pokud jen dále účelně navyšuje již uvedenou nemravou výši úroků a pouze podtrhuje v celkovém souhrnu zjevnou nevyváženost smlouvy. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka), podle nějž je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný takto koncipovanou smlouvu podepsal a s uvedenými ujednáními souhlasil, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.
7. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost nejen, co se týče úrokové sazby, která zcela zjevně vybočuje z přípustných mezí, ale i dalšího sankčního nároku žalobkyně, a konečně i celé uzavřené smlouvy, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.
8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala.
9. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 36 000 Kč, žalovaný na úvěr zaplatil v součtu částku 23 104 Kč, a proto byla žalobkyni přiznána zbývající, dosud neuhrazená, část poskytnutého úvěru tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku, a to včetně zákonného úroku z prodlení, který činil v době počátku prodlení 12 % p. a., což odpovídá výši úroku dle vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku nárokovaných částek byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.
10. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěšnějším účastníkem řízení ve věci byl žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve trojím vyhotovení.
Nesplnil-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.