Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 393/2023-157
Okresní soud Praha-východ rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Jankem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
trv. bytem Adresa žalovaného 1689, 251 01 Říčany
pro zaplacení 43 187,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 954,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 21. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 7 232,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 042,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 445,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 232,99 Kč ve výši 15 % ročně jdoucího od 18. 4. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 35 954,66 Kč ve výši 15 % ročně jdoucího od 18. 4. 2023 do 20. 4. 2023, úroku ve výši 13,53 % ročně z částky 41 069,65 Kč jdoucího od 18. 4. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 427,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 35 954,66 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z této částky od 21. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Co do částky 7 232,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 042,72 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 445,62 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 7 232,99 Kč ve výši 15 % ročně jdoucího od 18. 4. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 35 954,66 Kč ve výši 15 % ročně jdoucího od 18. 4. 2023 do 20. 4. 2023, úroku ve výši 13,53 % ročně z částky 41 069,65 Kč jdoucího od 18. 4. 2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 427,16 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 19. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 187,65 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Žalobkyně se shora uvedeného nároku domáhá z titulu smlouvy o půjčce ze dne 19. 3. 2022 č. hodnota, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba. (dříve Anonymizováno, a. s.; dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 46 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet zápůjčku v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2 096 Kč spolu s úrokem ve výši 13,53 % ročně a dalšími poplatky vyplývajícími ze smlouvy a obchodních podmínek. Vzhledem k nesplácení úvěru právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku zesplatnila ke dni 17. 4. 2023 a požadovala okamžité splacení veškerých závazků. Následně právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni s účinností ke dni 1. 6. 2023. Žalovaná jistina se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 41 069,65 Kč a poplatků ve výši 2 118 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného a z informací získaných z registrů BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR. Žalovaný uhradil celkem částku 10 045,34 Kč.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Z provedeného dokazováním soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:
4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 3. 2022 smlouvu č. hodnota, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 46 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 36 měsíčních splátkách po 2 096 Kč, při roční úrokové sazbě 32,90 % a měsíčním poplatku za pojištění schopnosti splácet ve výši 69 Kč. Úvěr byl sjednán jako účelový, přičemž se strany dohodly, že část úvěru bude použita na předčasné splacení závazků definovaných ve smlouvě, a zbývající část bude žalovanému zaslána na jeho bankovní účet (návrh na uzavření smlouvy o Anonymizováno č. hodnota ze dne 19. 3. 2022).
5. Právní předchůdkyně žalobkyně evidovala pohledávku za žalovaným ze shora uvedené smlouvy na speciálním úvěrovém účtu. Žalovanému byly k dispozici informace o počátečním a konečném zůstatku, o částce nesplacené ve lhůtě splatnosti a o částce zbývající ke splacení (výpisy z úvěru za období od 12. 11. 2022 do 31. 5. 2023).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila výpisy z jeho bankovního účtu. Z těchto výpisů za období od 27. 8. 2021 do dne poskytnutí úvěru vyplývá, že žalovaný měl příjmy od společnosti právnická osoba, a to ve výši 7 360 Kč dne 13. 10. 2021, 8 000 Kč dne 12. 11. 2021 a 3 897 Kč dne 14. 12. 2021. Žalovaný čerpal půjčky, a to ve výši 5 000 Kč dne 31. 8. 2021, 10 000 Kč dne 31. 1. 2022 a 30 000 Kč dne 5. 3. 2022. Kreditní obrat na účtu žalovaného činil za srpen 2021 částku 5 000 Kč, za září 2 500 Kč, za říjen 8 860 Kč, za listopad 13 000 Kč, za prosinec 4 397 Kč, za leden 2022 částku 11 500 Kč a za únor 13 000,01 Kč. Konečné zůstatky na účtu na konci uvedených měsíců se pohybovaly v rozmezí od 0 Kč do 502,40 Kč (výpisy z účtu žalovaného).
7. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 46 000 Kč, přičemž k datu 1. 6. 2023 činila jistina po splatnosti 41 069,65 Kč, úroky po splatnosti 8 445,62 Kč, úroky z prodlení po splatnosti 2 042,72 Kč, poplatky po splatnosti 2 118 Kč (přehled zůstatků).
8. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 10 045,34 Kč (výpisy z účtu žalovaného).
9. Právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 17. 4. 2023 odeslaným téhož dne dluh ze smlouvy zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě částky 53 675,99 Kč. V témže dopisu právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného ve smyslu § 142a o. s. ř. upozornila, že nedojde-li k úhradě dluhu, bude přistoupeno k řešení věci soudní cestou (prohlášení o okamžité splatnost zajišťovaného závazku a výzva k uhrazení dluhu ze dne 17. 4. 2023 vč. potvrzení o odeslání).
10. Smlouvou o postoupení pohledávky č. 12/2022/05 ze dne 30. 5. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávky č. 12/2022/05 ze dne 30. 5. 2023 vč. přílohy – seznamu postupovaných pohledávek).
11. Zaplacení dlužné částky, ani jiné skutečnosti významné z hlediska základu či výše žalobou uplatněného nároku nebyly tvrzeny, tedy ani prokázány.
12. Další navržené a dosud neprovedené důkazy soud zamítl pro nadbytečnost. Provedeným dokazováním byl skutkový stav zjištěn dostatečně k tomu, aby bylo možno ve věci rozhodnout. Další doplnění dokazování by bylo nadbytečné a nehospodárné.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně plnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanovení vláda nařízení; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 1887 o. z. postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu.
22. Soud má za prokázané, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni, čímž je dána aktivní věcná legitimace žalobkyně ve sporu (srov. § 1879 o. z.).
23. Po právní stránce soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, která je zároveň smlouvou ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, v tomto případě tedy právní předchůdkyni žalobkyně, před uzavřením smlouvy posoudit schopnost úvěrovaného spotřebitele, tedy žalovaného, poskytnutý úvěr splatit. V případě, že poskytovatel spotřebitelského úvěru neprověří úvěruschopnost spotřebitele v souladu se zákonem, a přesto spotřebiteli úvěr poskytne, je smlouva o úvěru stižena neplatností.
24. Judikatura Soudního dvora Evropské unie (srov. např. rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18) pak zdůrazňuje povinnost soudů zkoumat podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti byl povinen spotřebitel vznést. Zjistí-li porušení této povinnosti, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho bez dalšího zákonem předvídané důsledky. Smyslem harmonizované unijní úpravy spotřebitelských úvěrů je podle Evropského soudního dvora zajistit, aby věřitelé přistupovali k půjčování zodpovědně a aby neposkytovali úvěry bez předchozího posouzení úvěruschopnosti na základě informací získaných od žadatele o úvěr a z dostupných databází. Cílem směrnice harmonizující vnitrostátní právní úpravu této oblasti je chránit spotřebitele před nadměrným zadlužením a platební neschopností, neboť spotřebitel se nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli úvěru a jeho vyjednávací pozice často vede k akceptaci předem stanovených neměnných smluvních podmínek. Účinnou ochranu pak poskytuje sankce v podobě absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy, v důsledku které věřitel ztrácí nárok na ostatní smluvní finanční plnění, vyjma poskytnuté částky a zákonných nároků (úrok z prodlení).
25. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila dostatečně povinnost prošetřit úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala, mimo jiné se zřetelem k jeho příjmům a výdajům, avšak neuvedla, jakým konkrétním způsobem tak učinila a jaké skutečnosti v tomto směru zjistila (nebyla tvrzena konkrétní výše příjmů ani výdajů, které měly být v rámci posouzení úvěruschopnosti zjištěny).
26. K prokázání tvrzeného zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila pouze výpis z účtu žalovaného, který však v daném případě nemohl představovat dostatečný podklad pro řádné posouzení úvěruschopnosti, resp. nemohl vést k pozitivnímu závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
27. Z výpisů vyplynul pouze nepravidelný a minimální příjem, který byl nadto naposledy připsán na účet žalovaného tři měsíce před poskytnutím úvěru. Pokud žalovaný sdělil právní předchůdkyni žalobkyně jiné údaje o výši svých příjmů, pak měla tyto informace ověřit (a soudu doložit) jiným způsobem, např. pracovní smlouvou či mzdovými výměry.
28. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na zjišťování skutečných výdajů žalovaného, resp. o nich netvrdila nic konkrétního. Výpisy z účtu přitom nemohly sloužit jako dostatečný podklad, neboť měsíční obrat byl minimální a z celkového pohledu na pohyby na účtu vyplývá, že platby z tohoto účtu nezachycují kompletní hospodaření žalovaného (např. zcela chybí platby spojené s bydlením, jako je nájemné či platby za energie).
29. Z výpisů dále vyplývá, že žalovaný v měsících před poskytnutím úvěru čerpal více úvěrů, přičemž poslední z nich ve výši 30 000 Kč byl poskytnut pouhé dva týdny před poskytnutím nyní posuzovaného úvěru. Zůstatky na účtu byly minimální, žalovaný v rozhodném období nedisponoval žádnou finanční rezervou. I tyto skutečnosti měly vést právní předchůdkyni žalobkyně ke zvýšené obezřetnosti.
30. Pokud žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, pak soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podle něhož věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
31. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezjišťovala konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, které jsou pro posouzení schopnosti splácet úvěr minimálně stejně důležité jako šetření ve veřejně dostupných databázích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). V souladu se shora citovaným ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k nedostatku relevantních podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.
32. S ohledem na shora uvedené soud konstatuje, že smlouva o úvěru je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť právní předchůdkyně žalobkyně se nezabývala konkrétní a individuální situací žalovaného a posouzení úvěruschopnosti bylo tedy podle názoru soudu učiněno pouze formalisticky a nesplňuje požadavky stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. února 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).
33. Žalobkyni tak náleží z titulu bezdůvodného obohacení (finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy a jsou tak posuzovány podle § 2991 o. z.) pouze poskytnutá jistina. Soud vycházel z toho, že na závazek dle neplatné smlouvy byla poskytnuta částka 46 000 Kč. Pakliže žalovaný v souvislosti s neplatnou smlouvou uhradil 10 045,34 Kč, je nadále povinen vydat žalobkyni v režimu bezdůvodného obohacení částku 35 954,66 Kč. Vzhledem k tomu, že je žalovaný se splněním svého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády (§ 1968 a § 1970 o. z., § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), a to s počátkem prodlení od 21. 4. 2023 (ve výzvě odeslané dne 17. 4. 2023 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě, výzva žalovanému v souladu s § 573 o. z. došla dne 20. 4. 2023) (výrok I.).
34. Ve zbytku soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
35. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 427,16 Kč, přičemž tato částka představuje 18,04 % z jejich celkové výše 7 911,10 Kč. Při vyčíslení poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, vycházel soud z částek dospělých k okamžiku soudního rozhodnutí, vyčíslil tak i příslušenství ve výši ke dni 7. 10. 2025. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu činí 59,02 % ku 40,98 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 728 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému dle § 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), ve znění do 31. 12. 2024, náleží odměna ve výši 500 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a nákladů zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 43 187,65 Kč sestávající z částky 2 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání) včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění od 1. 1. 2025 a DPH ve výši 21 % z částky 5 110 Kč ve výši 1 073,10 Kč (výrok III.).
36. Dle názoru soudu podaná žaloba, resp. návrh na vydání elektronického platebního rozkazu naplňuje pojem „formulářová žaloba“ (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). V daném případě jsou splněny veškeré podmínky obsažené v § 14b odst. 1 a. t., tj. řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. v řízení vedených u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 24 C 338/2023, 7 C 393/2023, 22 C 468/2023), předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni požadovanou odměnu za písemná doplnění žaloby, neboť skutečnosti v nich uvedené mohly a měly být uvedeny již v žaloby, a tedy za ně odměna nenáleží. Soud dále nepřiznal žalobkyni požadovanou odměnu za účast na jednání dne 17. 6. 2025, neboť (jak ostatně sama žalobkyně ve vyčíslení uvedla), toto jednání bylo odročeno.
37. Povinnost k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení či stanovení splátek; náhrada nákladů řízení pak na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-východ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.