Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Af 32/2023 - 50

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Brně rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Jana Čížka a Mgr. Karla Černína, Ph.D., ve věci

žalobce: Bioveta, a.s., IČO: 25304046

sídlem Komenského 212/12, Ivanovice na Hané

zastoupená advokátkou Mgr. Karin Kulčárovou

sídlem Dlouhá třída 1161/97, Havířov

proti

žalovanému: Odvolací finanční ředitelství

Masarykova 427/31, Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2023, č. j. 18876/23/5200-11433-713211

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 17. 12. 2020 žádost Finančnímu úřadu pro Jihomoravský kraj (dále jen „správce daně“) o vydání rozhodnutí o závazném posouzení, zda je jím popsaný zásah do majetku technickým zhodnocením. Jednalo se o technologický celek čistého modulárního prostoru instalovaný v roce 2020 v prázdné místnosti 1.36 v objektu technologické haly v 1. nadzemním podlaží. Dne 11. 3. 2021 vydal správce daně rozhodnutí o závazném posouzení, v němž konstatoval, že posuzovaná instalace je technickým zhodnocením podle , o daních z příjmů, ve znění (dále jen „“) a nikoli samostatným hmotným majetkem, jak navrhoval v žádosti žalobce.

2. Dne 21. 6. 2021 podal žalobce jako daňový subjekt přiznání k dani z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) za zdaňovací období roku 2020. Postupoval přitom tak, že se řídil závěrem uvedeným ve vydaném rozhodnutí o závazném posouzení. Správce daně vydal dne 22. 7. 2021 konkludentní platební výměr, dle kterého se vyměřená daň neodchylovala od daně tvrzené žalobcem.

3. Žalobce však nesouhlasil se závazným posouzením, a tudíž ani s výší daně z příjmů, kterou mu správce daně na základě závěrů uvedených v rozhodnutí o závazném posouzení stanovil (resp. žalobce nesouhlasí s výší daně z příjmů tvrzené v daňovém přiznání podaném dne 21. 6. 2021). Dle názoru žalobce je technologický celek čistých prostor samostatným hmotným majetkem ve smyslu . Proto podal žalobce dne 26. 7. 2021 odvolání proti konkludentnímu platebnímu výměru.

4. Žalovaný vydal dne 5. 6. 2023 rozhodnutí označené v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým odvolání zamítl a konkludentní platební výměr potvrdil.

5. Žalobce se žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) domáhá zrušení napadeného rozhodnutí.

Žaloba

6. Předmětem sporu je v daném případě otázka, zda žalobce instalací „technologického celku pro fungování bioreaktorové jednotky“ nebo také „modulárního čistého prostoru“ do biotechnologické haly vytvořil samostatný movitý majetek ve smyslu , jenž netvoří s budovou haly funkční celek, nebo naopak jestli se v daném případě jedná o technické zhodnocení haly ve smyslu , do které byl technologický celek instalován a tvoří s budovou haly funkční celek.

7. Žalobce se vymezuje proti několika základním úvahám, na nichž žalovaný a správce daně vystavěli posouzení „modulárního čistého prostoru“ jako technického zhodnocení budovy. Jeho námitky tak lze shrnout do čtyř následujících bodů:

A) Instalací výrobní technologie do dosud nevyužité místnosti 1.36 nedošlo k modernizaci ani jinému technickému zhodnocení haly podle . Hala byla již od roku 2014 určena k výrobě humánních a veterinárních léčiv a tento účel i její vnitřní dispozice zůstaly nezměněny.

B) Modulární čistý prostor je samostatným hmotným majetkem se samostatným technicko‑ekonomickým určením. Slouží výlučně provozu nově pořízené bioreaktorové technologie a je její součástí. Z hlediska budovy, v jejímž prostoru je nainstalovaný, neplní žádnou funkci. Modul rovněž nebyl součástí původní celkové dodávky stavby a jeho instalací nedošlo k rozšíření použitelnosti stavby. Není trvale zabudován a lze jej demontovat a přemístit bez znehodnocení funkce a účelu haly.

C) Pevné spojení modulu s podlahou, stropem či rozvody haly samo o sobě nevylučuje jeho samostatnost. Žalobce jej považuje za přestavitelnou konstrukci technologických rozvodů, jejíž uspořádání je závislé na bioreaktorové jednotce. Opírá se přitom o pokyn GFŘ D-22 a analogicky srovnává modulární čistý prostor s technologickými výtahy, klimatizačními a vzduchotechnickými zařízeními, které pokyn GFŘ D-22 považuje za samostatné věci.

D) Modulární čistý prostor není z hlediska stavebně-technických předpisů vyžadován pro funkci a účel haly ani nebyl podmínkou jejího stavebního povolení či kolaudace. Jeho potřeba vznikla až v souvislosti s novým výrobním postupem pro orální vakcínu proti vzteklině pro lišky. Žalobce proto s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) ze dne 17. 9. 2010, čj. 5 Afs 3/2010‑144, dovozuje, že modul netvoří s halou jeden funkční celek.

8. Z výše uvedených důvodů má žalobce napadené rozhodnutí za nezákonné, a to pro rozpor s a , a navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a také aby uložil žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení.

Vyjádření žalovaného

9. Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Ve svém vyjádření setrval na závěru, že instalace technologického celku čistých prostor představuje technické zhodnocení biotechnologické haly podle . Zdůraznil, že hala sice mohla fungovat v základním režimu i bez technologického celku, nicméně jeho vestavbou získala možnost využití pro sofistikovanější výrobní činnosti v prostředí s řízenou čistotou vzduchu. Teprve spojením technologického celku s podlahou haly vznikl uzavřený funkční celek, díky kterému jsou získány specifické podmínky pro správnou výrobní praxi veterinárních léčivých přípravků vyžadované příslušnými unijními předpisy Pokyny pro správnou výrobní praxi pro léčivé přípravky určené k humanitárnímu a veterinárnímu použití vydaná v Bruselu dne 13. 8. 2014 pod označením Ref. Ares (2015) 283695 – 23/01/2014

, Směrnice Komise č. 91/412/EHS ze dne 23. července 1991, kterou se stanoví zásady a pokyny pro správnou výrobní praxi veterinárních léčivých přípravků

.

10. K námitce, že instalace modulu nepředstavovala modernizaci haly, žalovaný uvedl, že do původně prázdné místnosti č. 1.36 byly instalovány příčkové panely, kovové podhledy, elektrické rozvody a rozvody médií. Tím se změnila vnitřní dispozice, charakter i možnosti využití této části stavby. Místnost získala vlastnosti, které předtím neměla, zejména způsobilost k provádění výrobních procesů v čistých prostorech. Vnitřní sterilní uzavření prostoru bylo podle žalovaného nezbytné pro dosažení požadované třídy čistoty a pro umístění navazujících technologií včetně bioreaktorů. To, že daná část haly byla do roku 2020 nevyužitá, podle žalovaného potvrzuje, že až provedenou vestavbou získala novou využitelnost. Dodatečná instalace proto rozšířila vybavenost a použitelnost haly, respektive její části, a představuje její modernizaci.

11. Žalovaný neakceptoval ani tvrzení, že modulární čistý prostor je samostatně použitelnou a snadno přemístitelnou součástí výrobní technologie. Z katalogových listů předložených žalobcem vyplývá, že požadovaného přetlaku či podtlaku je dosaženo teprve těsným spojením panelů s podlahou a stropem. Podlahová plocha haly je proto podle žalovaného funkční součástí čistého prostoru. Výkaz výměr pak dokládá rozsáhlé zásahy do stávající infrastruktury haly, zejména napojení médií na stávající systémy, nové rozvody, přeložky a demontáže potrubí, zásahy do podhledů a příček, prostupy stavebními konstrukcemi, úpravy podlahy, rozvaděčů a rozvodny, zásahy do vzduchotechniky a fasády. Tyto práce se netýkaly pouze prostoru v 1. NP, ale rovněž 2. NP a fasády haly. Z toho žalovaný dovozuje, že technologický celek nelze bez znehodnocení haly nebo bez dalších obnovovacích prací jednoduše demontovat a přemístit.

12. K poukazu žalobce na Pokyn GFŘ D-22 žalovaný uvedl, že pevné spojení se stavbou samo o sobě sice nerozhoduje, nicméně je významným vodítkem pro učinění právního závěru, že technologický celek je součást stavby. Uvádí, že demonstrativní výčet samostatných movitých věcí v pokynu nelze aplikovat mechanicky. Žalovaný odmítl analogii s klimatizačními či vzduchotechnickými zařízeními, neboť technologický celek čistých prostor podle něj bez spojení s podlahou haly nedokáže plnit účel, pro který byl zřízen, tedy vytvořit požadované podmínky čistého prostoru. Na rozdíl od samostatného zařízení je proto funkčně závislý na stavební části haly. Není tedy možné fungování technologického celku samostatně bez pevného spojení s objektem haly. Pokud by se technologie demontovala, tak by hala nemohla sloužit svému účelu, tj. ke správné výrobní praxi veterinárních léčivých GMP (správná výrobní praxe v příslušné třídě čistoty) pro veterinární léčivé přípravky, jež jsou stanoveny unijními předpisy, neboť by nedisponovala k tomu požadovanými vlastnostmi.

13. Na závěr se žalovaný vyjadřuje k argumentu, že čistý prostor nebyl vyžadován původním stavebním povolením či kolaudací. Zdůraznil, že závěry rozsudku NSS čj. 5 Afs 3/2010‑144 nelze chápat jako absolutní pravidlo. Rozhodující je individuální posouzení funkce a účelu konkrétní stavby a zjištění, zda posuzované zařízení tento účel umožňuje. Absence požadavku na stavební povolení nebo kolaudační souhlas sama o sobě nevylučuje technické zhodnocení. Obdobně mohou technické zhodnocení představovat i zásahy, které takové povolení nevyžadují.

Replika žalobce

14. Žalobce v replice uvádí, že pevné spojení technologického celku s podlahou haly nemůže samo o sobě založit závěr o technickém zhodnocení. Poukázal na pokyn GFŘ D-22, podle něhož mohou být samostatnými movitými věcmi i zařízení pevně spojená s budovou, například technologické výtahy, klimatizační a vzduchotechnická zařízení. Podle žalobce proto není rozhodné, že modul využívá podlahu haly a je k ní upevněn vodicími profily. Pořízený technologický celek čistých prostor slouží pro provoz nově pořízené technologie – bioreaktorové jednotky. Modul tvořený hliníkovým rastrem, sendvičovými panely a kazetovým podhledem představuje přestavitelnou nosnou konstrukci technologických rozvodů, jejíž uspořádání závisí na dispozičním uspořádání bioreaktorové jednotky a slouží výlučně jejímu provozu.

15. Žalobce dále rozporoval závěr o nemožnosti demontáže nebo přemístění technologického celku bez znehodnocení haly. Uvedl, že uspořádání výrobních technologií v jednotlivých halách se může měnit podle provozní potřeby a že bioreaktorovou jednotku včetně čistého prostoru lze přemístit do jiné místnosti nebo jiné budovy. Případná demontáž by podle jeho tvrzení mohla vést nanejvýš k drobnému poškození vrchní vrstvy podlahy či jednotlivých panelů, nikoli však ke znehodnocení funkce a účelu biotechnologické haly. Místnost č. 1.36 by po odstranění modulu mohla být nadále využita pro výrobu veterinárních léčiv s jinou výrobní technologií, odpovídající případně jiné požadované třídě čistoty.

16. Žalobce opětovně uvedl, že instalací bioreaktorové technologie do dosud nevyužité místnosti nedošlo k modernizaci ani ke změně vnitřní dispozice stavby. Hala byla již od roku 2014 určena a užívána pro výrobu humánních a veterinárních léčiv a v roce 2020 do ní byla pouze doplněna nová výrobní technologie. Technologický celek žalobce nepovažuje za stavební úpravu haly, protože souvisí s instalovanou výrobní technologií, a nikoliv se stavbou haly. Dle žalobce jde o součást přemístitelného technologického celku. Zdůraznil též, že čistý prostor nebyl vyžadován stavebními předpisy pro funkci a účel budovy. Dovozuje proto, že jde o samostatný hmotný majetek se samostatným technicko-ekonomickým určením.

Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu

17. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené. Jde o žalobu věcně projednatelnou.

18. Soud vycházel při přezkumu žalobou napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán ( věta první ).

19. Soud rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání podle Žalobce se k výzvě soudu, zda trvá na nařízení jednání, nevyjádřil. Soud má proto za to, že s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Žalovaný vyjádřil výslovný souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

20. Soud dospěl k názoru, že žaloba není důvodná. Vady, k nimž by měl přihlédnout i bez námitky, soud neshledal a dokazování neprováděl.

Posouzení věci soudem

21. Technickým zhodnocením dle se rozumí vždy výdaje na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku v úhrnu ve zdaňovacím období 1995 částku 10 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1996 částku 20 000 Kč a počínaje zdaňovacím obdobím 1998 částku 40 000 Kč. Podle odst. 2 se rekonstrukcí pro účely rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů. Pojmem modernizace se podle odst. 3 pro účely rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku. Naopak hmotný majetek je pro daňové účely definován v a jsou jím samostatné hmotné movité věci, popřípadě soubory hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena () je vyšší než 40 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok. Za samostatné hmotné movité věci se přitom považují také výrobní zařízení, jakož i zařízení a předměty sloužící k provozování služeb (výkonů) a účelová zařízení a předměty, které s budovou nebo stavbou netvoří jeden funkční celek, i když jsou s ní pevně spojeny. Vysvětlivka +++++ k příloze č. 1 naproti tomu vymezuje znaky nedílné součásti stavebního díla takto: „nedílnou součástí domů, budov a staveb (stavebních děl) jsou zařízení a předměty, které z hlediska stavebního díla umožňují jeho funkci a účel, ke kterému je určeno. Takováto zařízení a předměty musí být se stavebním dílem pevně spojena a nelze je demontovat, aniž by došlo ke znehodnocení funkce a účelu stavebního díla, a jsou zpravidla součástí celkové dodávky stavebního díla.“

22. Pevné spojení zařízení se stavbou je podle vysvětlivky k příloze č. 1 významným hlediskem pro posouzení, zda jde o nedílnou součást stavebního díla. Samo o sobě však nemůže být určující. Ustanovení totiž výslovně připouští, aby výrobní a účelová zařízení byla samostatnými hmotnými movitými věcmi, i když jsou s budovou nebo stavbou pevně spojena, netvoří-li s ní jeden funkční celek. Způsob fyzického spojení je proto třeba hodnotit ve vzájemné souvislosti zejména s funkcí a účelem stavby, funkcí posuzovaného zařízení a s důsledky jeho případné demontáže pro funkci a účel stavebního díla. Je tedy nutné posoudit vzájemný funkční a účelový vztah zařízení a konkrétní stavby, včetně důsledků jejich případného oddělení.

23. Prvotní východisko pro výklad citovaných ustanovení a rozlišení mezi hmotným majetkem a pouhým technickým zhodnocení podle definic obsažených v nastínil NSS již v rozsudku čj. -144, na nějž odkazují oba účastníci. NSS se v něm věnoval na půdorysu výkladu právní úpravy daně z příjmů z právnických osob otázce odpisování filtrační a klimatizační jednotky, požárně bezpečnostních opatření a filtrů. Jeho závěry lze zobecnit tak, že zařízení, které vyžaduje stavba (z hlediska stavebního zákona) pro funkci a daný konkrétní účel stavby, obvykle bude součástí stavby pro účely zákona o daních z příjmů. Podstatný je dále navazující závěr, podle něhož určitá věc (část stavby) někdy umožňuje a jindy nikoli funkci a účel stavby, a je nutno proto vždy pro daňové účely zkoumat a priori hledisko funkční a účelové; nejprve je proto třeba individuálně určit funkci a účel stavby a teprve následně posoudit, co ten který účel stavby umožňuje. Výslovně pak NSS v daném rozsudku mimo jiné zdůraznil, že „za samostatné věci, tedy nikoli součást věci, se považují dle zákona o daních z příjmů zařízení a předměty, které se stavbou netvoří jeden funkční celek, i když jsou se stavbou pevně spojeny. Tyto podmínky však technologická zařízení, o které je ve věci sporu, nesplňují, a to, jak již bylo konstatováno především stran funkčního využití stavby k účelu, pro který byla zkolaudována a kterému také slouží“.

24. Na uvedené úvahy navázal NSS v rozsudku ze dne 5. 10. 2023, čj. -52, z nějž plyne, že je nutné individuálně zjistit funkci a účel konkrétní stavby, zejména s přihlédnutím k jejímu stavebně‑technickému uspořádání, stavebnímu povolení, kolaudačnímu souhlasu a skutečnému využití. Poté je namístě zkoumat, zda posuzované zařízení tento účel umožňuje či podmiňuje a zda se stavbou tvoří jeden funkční celek. Pro tento závěr je významné, zda by oddělením zařízení došlo k funkčnímu a účelovému znehodnocení stavby, tedy zda by stavba nadále mohla sloužit účelu, pro který byla určena. Samotná možnost zařízení fyzicky demontovat, jeho případná přemístitelnost, způsob jeho pořízení nebo samotná okolnost, že jde o výrobní či technologické zařízení, samy o sobě nejsou rozhodné. Tyto okolnosti však mohou být významným vodítkem či podpůrným argumentem. Ve věci stacionární elektrárny tak NSS přisvědčil závěru, že elektrárna tvořila součást stavebně upravených objektů, neboť ty byly podle stavebního povolení a kolaudačního souhlasu určeny právě k provozu záložního zdroje elektrické energie. Po odstranění agregátů, generátorů, transformátorů a rozvodny by tento účel již plnit nemohly. NSS tento případ odlišil od soustruhu nebo frézy ve výrobní hale. Odvezením takového stroje se sice znemožní konkrétní výrobní operace, výrobní hala však zpravidla neztrácí svou funkci a účel výrobní haly.

25. Primárním hlediskem pro posouzení povahy samotného modulárního systému čistých prostor je tedy funkční hledisko. V projednávané věci není sporu o tom, že Biotechnologická hala byla od svého vzniku určena pro výrobu humánních a veterinárních léčiv. To ostatně uvádí i sám žalobce. Není sporu ani o tom, že k řádnému plnění tohoto účelu a funkce unijní předpisy vyžadují splnění důležité podmínky, jež spočívá ve vytvoření požadované čistoty a sterility prostředí, v němž k výrobě dochází. Vytvoření čistého prostoru tak představuje jednu ze základních podmínek k tomu, aby vůbec mohla být provozovaná výroba veterinárních léčivých přípravků (v daném případě jde o konkrétní orální veterinární vakcínu proti vzteklině u lišek).

26. Aby tedy žalobce mohl zahájit výrobu daného veterinárního léčivého přípravku, musel nezbytně nutně v prostoru k tomu určeném, tj. v místnosti č. 1.36 nacházející se v Biotechnologické hale vytvořit požadované čisté sterilní prostředí. Tuto úpravu mohl sice provést již v době výstavby celé budovy, tj. v roce 2014. Nicméně sama skutečnost, že k těmto úpravám přistoupil až později v roce 2020, ještě neznamená, že provedené úpravy představují samostatnou hmotnou věc, resp. že nejsou součástí jednoho funkčního celku se stavbou. Účelem a funkcí celé stavby je totiž vytvořit prostor a prostředí nezbytné pro provádění výroby veterinárních a humánních léčiv. Výrobní proces vedoucí k výrobě veterinárních léčivých přípravků (v daném případě jde o konkrétní orální veterinární vakcínu proti vzteklině u lišek), jenž se provádí v Biotechnologické hale, která je k tomu určena svým účelem, přitom vyžaduje vytvoření čistého sterilního prostředí.

27. V tomto ohledu tedy nemá soud pochyb o tom, že funkce a účel Biotechnologické haly i modulárního systému čistých prostor jsou velmi úzce spojené a tvoří jeden funkční celek. Odstraněním modulárního systému čistých prostor by byly účel a funkce samotné stavby sice jen zčásti, ale z hlediska jejího funkčního určení podstatně narušeny, neboť by již místnost č. 1.36 nemohla sloužit k provádění výroby veterinárních a humánních léčiv.

28. Žalovaný tak podle soudu zcela správně zahrnul naplnění podmínek pro výrobu konkrétní vakcíny v příslušné třídě čistoty pod plnění účelu a funkce celé Biotechnologické haly. Ta zjevně sloužila výrobě léčiv již před instalací technologického modulu, byť samotná místnost 1.36, kde až následně došlo k úpravám, byla do té doby nevyužitá. Účelem a funkcí stavby je vytvořit prostor pro výrobu humánních a veterinárních léčiv, a z toho plyne i potřeba vybavit místnost č. 1.36 jako technologicky čistý prostor. Odstraněním modulu by došlo ke ztrátě možnosti uskutečňovat v místnosti č. 1.36 výrobní proces vyžadující konkrétní podmínky řízené čistoty. Jejím odstraněním by tato část Biotechnologické haly tedy přestala plnit předpoklady pro výrobu léčiv.

29. Lze tedy učinit poměrně jasný závěr, že modulární systém čistých prostor plní účel a funkce, které jsou nedílnou součástí funkcí, k nimž je určena samotná stavba Biotechnologické haly.

30. Současně je podstatné, že samotný modulární systém tvoří součást místnosti č. 1.36 nejen funkčně, ale i stavebně technicky. Není pochyb o tom, že modulární čistý prostor je pevně spojen s podlahou a stropem haly a že pro dosažení požadovaného přetlaku či podtlaku využívá podlahu místnosti jako spodní vymezení uzavřeného prostoru. Ke své řádné funkci dále využívá napojení na rozvody elektřiny, vody, páry a jiných médií, jež jsou bezesporu součástí samotné stavby Biotechnologické haly. Za tímto účelem ostatně došlo k podstatným stavebním úpravám samotné Biotechnologické haly, a to včetně úpravy podlahy v místnosti, kde byl modulární systém umístěn.

31. Žalovaný v této souvislosti přiléhavě odkázal na žalobcem předložený výkaz výměr, z něhož dovodil rozsáhlé zásahy do stávajících rozvodů médií, vzduchotechniky, rozvaděčů, podlahy a fasády haly. Tyto položky skutečně nasvědčují tomu, že v souvislosti s instalací modulárního systému došlo k podstatným stavebním úpravám samotné Biotechnologické haly, aby byly vytvořeny podmínky pro jeho instalaci. Tedy muselo dojít k technickému zhodnocení Biotechnologické haly v podobě její modernizace ve smyslu , aby získala požadované vlastnosti a umožnila řádnou instalaci modulárního systému.

32. Je pravdou, že z pouhého výčtu provedených prací ještě nelze bez dalšího dovodit, že veškeré výdaje vynaložené v rámci jedné investiční akce mají shodný daňový režim. Teoreticky si totiž lze představit, že přípravné práce provedené na Biotechnologické hale, zejména případné trvalé úpravy podlahy, stavební prostupy, pevné rozvody médií, úpravy vzduchotechniky, rozvaděčů či fasády, mohou mít odlišný daňový režim od technologie umístěné v jedné z jejích místností. Takové stavební úpravy budovy totiž mají bezesporu povahu technického zhodnocení Biotechnologické haly, zatímco umístěná technologie může mít povahu samostatného hmotného majetku. To nevylučuje ani žalovaný. V tomto případě ale poukázal na rozsah a povahu stavebních úprav provedených na budově a jejich zjevnou souvislost s instalací modulárního čistého prostoru pouze z toho důvodu, že zajištění funkce modulárního čistého prostoru si vyžádalo řadu rozsáhlých stavebních úprav budovy. Tato okolnost přitom představuje dílčí vodítko, že modul je nejen stavebně technicky, ale i funkčně spojen se stavbou Biotechnologické haly.

33. S žalobcem lze zčásti souhlasit v tom, že pevné stavební spojení technického zařízení není samo o sobě rozhodující. Zákonná úprava (viz ) skutečně výslovně připouští, aby výrobní či účelové zařízení bylo samostatnou hmotnou movitou věcí, i když je s budovou pevně spojeno. Rozhodující proto není, zda modul může bez použití podlahy samostatně vytvářet čistý prostor, nýbrž že jeho oddělení znehodnotí funkci a účel haly jako stavebního díla. Proto tedy i pevné spojení se stavbou Biotechnologické haly není samo o sobě rozhodující. Představuje však rovněž dílčí vodítko, které potvrzuje závěry žalovaného.

34. Jako další okolnost zpochybňující závěry žalovaného uvádí žalobce snadnou montáž a demontáž modulu. Tvrdí, že lze dotčený modulární systém čistých prostor fyzicky demontovat, přemístit a znovu smontovat v jiném místě. Žalovaný tuto okolnost nezpochybnil, byť se toto tvrzení opírá pouze o katalogový list výrobce, ze kterého plyne, že systém je technicky demontovatelný a modulární. Výslovně se v něm uvádí, že výhodou systému je „rychlá montáž a demontáž umožňující pružnou změnu dispozičního řešení prostoru“. Uvedená zmínka tedy naznačuje, že je systém do značné míry rozebíratelný, že umožňuje pružnou změnu dispozic prostoru, kde se provádí výroby, a pravděpodobně jej tedy lze relativně snadno demontovat. To však není klíčová skutečnost, která by mohla sama odlišit samostatný hmotný majetek od technického zhodnocení budovy. I mnohé stavební součásti budovy lze poměrně snadno demontovat, nahradit a případně i použít na jiném místě, aniž by to znamenalo, že mají povahu samostatného majetku (např. výplně stavebních otvorů – až na výjimky, vestavěná svítidla, sádrokartonové podhledy, různé konektory apod.).

35. Navíc žalobcem předložený katalogový list uvádí pouze to, že systém lze snadno smontovat a demontovat. Neplyne z něj ale již navazující tvrzení a tom, že modulární systém vnitřních prostor lze snadno přemístit a znovu postavit na jiném vhodném místě. Nabízí se tedy otázka, zda skutečně je možné celý modulární vnitřní prostor rozebrat, a obdobně jako třeba „stan“ znovu za použití všech jeho klíčových součástí (hliníkový rastr, příčkové panely a kazetové podhledy) sestavit na jiném místě, aniž by došlo k jeho poškození nebo ztrátě klíčových vlastností, k nimž je určen. I kdyby tomu ale teoreticky bylo tak, jak tvrdí žalobce, což nebylo prokázáno, tak ani tato okolnost není samostatně rozhodná. Jak již bylo uvedeno, klíčové je posouzení funkční souvislosti daného modulu s funkcí celé Biotechnologické haly a okolnost, že demontáží modulu dojde k omezení funkcí a účelu celé stavby.

36. Soud přitom odkazuje na podporu svých závěrů i na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, čj. -95. Byť se jednalo o dotační, nikoliv daňovou věc jako v tomto případě, tak i tento soud hodnotil „výstavbu čistých prostor včetně vzduchotechniky čistých prostor“ jako technické zařízení budovy, tedy jako její technické zhodnocení. Vycházel přitom ze skutkových zjištění, která byla obsažena v expertních posudcích a dalších odborných podkladech, z nichž shodně vyplynulo, že technologie čistých prostor je technickým zařízením budovy, tvoří se stavbou jeden funkční celek, je s ní stavebně propojena, přičemž oddělení této technologie by znamenalo funkční a účelové znehodnocení stavby, která by bez ní nemohla být užívána k účelům, pro které je určena (v dané věci šlo o výzkumný ústav). Soud si je vědom skutečnosti, že z citovaného rozsudku nevyplývá, že k vytvoření technologie čistých prostor byl v daném případě použit stejný modulární systém jako v nyní projednávané věci, a nelze tedy závěry bez dalšího převzít. Podle soudu však i závěry městského soudu obecně potvrzují správnost náhledu žalovaného na nyní posuzovanou věc.

37. Žalobce dále poukazuje na pokyn GFŘ D-22, jenž v demonstrativním výčtu uvádí jako možné samostatné hmotné movité věci i technologické výtahy, zdvihadla a přístroje či zařízení pro klimatizaci a vzduchotechniku, a to i tehdy, jsou-li pevně spojeny s budovou. Tento pokyn však nestanoví, že každé zařízení obdobného charakteru je bez dalšího samostatnou movitou věcí. Pokyn sám vyžaduje přihlédnout ke stavebně-technickým parametrům, funkci a účelu budovy nebo stavby. Pro nyní projednávanou věc z něj plyne především to, že pevné spojení modulárního systému s podlahou a stropem Biotechnologické haly nemůže samo o sobě rozhodnout o jeho daňovém zařazení. Pokyn neobsahuje přímé řešení pro modulární čisté prostory a nemůže nahradit individuální posouzení funkčního a účelového vztahu modulu ke konkrétní hale.

38. Podle soudu není důvodná ani námitka, podle níž stavební předpisy nevyžadují, aby samotná stavba pro výrobu léčiv obsahovala technologii zajišťující vytvoření čistých prostor. Podle soudu však nelze s účelem a funkcí stavby spojovat pouze požadavky stavebních předpisů na vybavení a stavebně technické provedení stavby. Žalobce vybudoval stavbu právě za účelem výroby humánních a veterinárních léčiv. Naplnění tohoto účelu vyžaduje, aby byla stavba vybavena technologií čistých prostor, byť tato podmínka nevyplývá ze stavebních předpisů, ale jiných předpisů upravujících výrobu léčiv. To ostatně ani žalobce nezpochybňuje. Samozřejmě, že danou místnost by žalobce mohl využívat ke své činnosti i v případě, že by v místnosti č. 1.36 nebyl vybudovaný modulární čistý prostor (např. jako sklad, kanceláře, jídelnu apod.). Tím by ovšem nebyl naplňován hlavní účel a funkce budovy, kterým je výroba humánních a veterinárních léčiv.

39. Soud tedy na základě shora uvedených úvah uzavírá, že žalovaný v daném případě nepochybil, pokud posuzovaný modulární systém čistých prostor, tvořený zejména hliníkovým rastrem, příčkovými panely a kazetovým podhledem, hodnotil jako technické zhodnocení ve smyslu , a nikoliv jako samostatnou hmotnou movitou věc podle . Jeho účel spočívá ve vytvoření specifického prostředí pro provoz bioreaktorové technologie a vytváří tak nezbytné podmínky pro plnění funkce a účelu Biotechnologické haly jako stavby. Plnění jeho funkcí je neoddělitelné od funkce a účelu samotné stavby. Demontáží tohoto systému by žalobce ztratil možnost provádět konkrétní výrobní operaci v místnosti č. 1.36 a Biotechnologická hala by tím ztratila podstatnou část své funkce a účelu výrobní haly určené k výrobě léčiv.

40. Žaloba tedy není důvodná.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

41. Soud na základě výše uvedených zjištění a úvah dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl podle

42. Soud neprováděl dokazování navrženými důkazy, neboť vyšel toliko z obsahu správního spisu, který je pro posouzení věci dostačující, a ostatně všechny navrhované důkazy obsahuje. Jeho obsahem se ale v řízení před správním soudem dokazování neprovádí.

43. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , podle něhož nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně ve věci úspěch neměla (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníkovi řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních právních předpisů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 31. srpna 2026

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu