Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
5 A 126/2025 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 A 126/2025 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci
žalobce: T. H.
bytem X
proti
žalovanému: Krajské státní zastupitelství v Praze
se sídlem Husova 243/11, Praha 1 – Staré Město
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2025, č. j. SIN 206/2025-4,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Základ sporu
1. Žalobce podal dne 5. 10. 2025 k Okresnímu státnímu zastupitelství Praha – východ (dále jen „povinný subjekt“) žádost o poskytnutí informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, v níž žádal o sdělení:
„1. Z jakého důvodu nebylo mé podání ze dne 28. 1. 2014 posouzeno podle § 59 odst. 1 věta první trestního řádu a § 16a odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, jako oznámení o podezření ze spáchání trestného činu praní špinavých peněz podle § 216 trestního zákoníku, přestože jsem v podání výslovně uvedl konkrétní skutkové okolnosti nasvědčující tomuto podezření. Věc je evidována pod sp. z. ZN 2275/2014.
2. Který orgán činný v trestním řízení (policejní útvar nebo státní zástupce) uvedené podání posuzoval a jaké závěry byly učiněny o jeho povaze.
3. Proč nebyly prověřeny uvedené skutečnosti, že společnost D 1 Investment, s. r. o. poskytovala dlužníkovi platby prostřednictvím pana P. F., fyzické osoby – nepodnikatele, a to v hotovosti z jeho vlastních prostředků. Přesahující částky byly účelově rozděleny tak, aby formálně odpovídaly limitům zákona č. 254/2004 Sb. A dále, proč nebyl objasněn způsob získání a předání bankovních údajů chráněných § 38 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, společností D 1 Investment, s. r. o., přestože vyšetřovatel měl povinnost hodnotit důkazy ve vzájemných souvislostech podle § 2 odst. 5 a 6 trestního řádu.“
2. Rozhodnutím ze dne 7. 10. 2025, č. j. SIN 11/2025-5 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“), povinný subjekt žádost žalobce částečně odmítl, a to v rozsahu požadavku na poskytnutí informace ohledně prvého a třetího dotazu v celém rozsahu a ve vztahu ke druhému dotazu v části „…jaké závěry byly učiněny o povaze uvedeného podání“, neboť podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím se povinnost poskytovat informace netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Proti tomuto rozhodnutí povinného subjektu podal žalobce odvolání, o němž rozhodl žalovaný tak, že odvolání žalobce zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. Žalovaný uzavřel, že z položených dotazů a podaného odvolání je zřejmé, že žalobci nejde o zjištění informace, ale o dovysvětlení postupu povinného subjektu, o polemiku s ním a snahu změnit jeho právní názor. K tomuto závěru vede žalovaného skutečnost, že položené dotazy jsou opětovným vylíčením závěrů žalobce. Odpověď na takto položené dotazy by tak nepředstavovala jen sdělení již existující informace, ale nové vypořádání se s jeho argumenty tentokrát z pozice orgánu správy státního zastupitelství. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného brojí žalobce nyní podanou žalobou.
II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného a následná podání
3. Žalobce v podané žalobě předně namítá nesprávné vyhodnocení jeho žádosti jako požadavek na vytváření nových informací ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, neboť požadoval toliko existující údaje ze spisu. S odkazem na § 3 odst. 3 citovaného zákona a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2017, čj. 8 As 174/2016-36, a ze dne 27. 1. 2023, č. j. 2 As 169/2021-43, žalobce trvá na tom, že byl správní orgán povinen prověřit, zda požadované informace existují, a nikoliv žádost odmítnout.
4. Žalobce má dále za to, že napadené rozhodnutí neobsahuje konkrétní analýzu jednotlivých bodů žádosti a pouze označuje žádost žalobce za obecnou polemiku. Takové odůvodnění je však dle žalobce v rozporu s § 15 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím a je proto nepřezkoumatelné.
5. Závěrem žalobce upozornil, že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 mu v obdobné situaci ve věci vedené pod sp. zn. SIN 16/2025 požadované informace v plném rozsahu poskytlo. Tento rozdílný přístup ve vztahu k totožným žádostem proto představuje porušení zásady rovnosti v přístupu k informacím a zpochybňuje jednotnost výkladu zákona. Žalobce má tak za to, že žalovaný postupoval v rozporu se zásadou transparentnosti a s právem na informace ve smyslu čl. 17 Listiny základních práv a svobod.
6. Žalobce v rámci příloh k žalobě předložil rovněž dokument označený jako Vysvětlení k podaným žalobám podle zákona č. 106/1999 Sb., v němž uvedl, že cílem jeho žádostí nebylo iniciovat nové trestní stíhání konkrétních osob, ale směřovaly k získání objektivních údajů nezbytných pro ověření zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení, ke zjištění, zda dozorová státní zástupkyně Mgr. M. Š. (žalobce chybně označil státní zástupkyni křestním jménem M., pozn. soudu) jednala nestranně a v souladu se svými povinnostmi a rovněž pak i pro vyvození odpovědnosti osob, které mohly při výkonu svěřené pravomoci porušit právní předpisy. Jednalo se tedy o uplatnění práva žalobce na přístup k informacím nezbytným k ochraně jeho práv podle čl. 17 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod. V rámci trestního řízení totiž policejní orgán převzal důkazní materiál a nevyhotovil o tom úřední záznam, přičemž dozorová státní zástupkyně u tohoto pochybení nezjednala nápravu. Na následné opakované podněty žalobce ohledně opatření chybějícího důkazu nebylo reagováno. Následkem toho vznikla kolizní procesní situace, kdy veškeré úkony i rozhodnutí činila státní zástupkyně, u níž existovaly důvodné pochybnosti o její podjatosti. Dle žalobce má podání žaloby v nyní posuzované věci zajistit, aby byla přezkoumána zákonnost odmítnutí poskytnutí informací a aby soud umožnil vyvození odpovědnosti za případné nesprávné úřední postupy na základě objektivních a ověřených skutečností.
7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že žalobcem položené dotazy jednoznačně směřovaly k názorům povinného subjektu, resp. byly motivovány snahou přinutit povinný subjekt k opětovné argumentaci a polemice o postupu užitém při vyřízení žalobcových podání. Tato skutečnost vyplývá již ze samotné formulace dotazů, které na začátku obsahují zájmenná příslovce, a zejména pak poslední dotaz prokazuje, že se jedná o polemiku s postupem povinného subjektu a zpochybňování jím provedených postupů a závěrů.
8. K námitce žalobce ohledně nerovnosti v poskytování informací žalovaný uvedl, že postup Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 nemůže založit nezákonnost v nyní posuzované věci. Ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím není nepřekročitelnou výjimkou, ale představuje možnost, jak se vyhnout polemice se žadatelem, který se podáváním žádostí podle informačního zákona dopouští zneužití práva ve formě obcházení jiných předpisů. Nepřistoupí-li povinný subjekt k této možnosti, jedná tak o vlastní vůli a svým postupem logicky nezavazuje jiné orgány veřejné moci, které tuto možnost naopak využijí. Skutečnost, že Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 na dotazy žalobce odpovědělo nevytváří nerovnost v poskytování informací, neboť se jedná o projev jeho vůle s žalobcem diskutovat, přestože jsou dány podmínky pro odmítnutí takové žádosti.
9. Podáním ze dne 16. 5. 2026 žalobce doplnil žalobu o nově zjištěné skutečnosti, a to o vyjádření Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 14. 5. 2026, č. j. 3209416/26/2140-11450-209036, jež se vztahuje k podnětu policejního orgánu ze dne 20. 8. 2014. Uvedené vyjádření dle žalobce podporuje jeho tvrzení, že předmětná žádost nesměřovala k vytváření nových informací ani k polemice s činností orgánů veřejné moci, ale k objasnění existujících úředních postupů a rozsahu prověřování skutkového stavu.
III. Posouzení žaloby
10. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná.
11. Městský soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Podklady a listiny, z nichž městský soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Městský soud k důkazu neprovedl dokument předložený žalobcem v rámci doplnění žaloby ze dne 16. 5. 2026 v podobě poskytnutí informace od Finančního úřadu pro Středočeský kraj ze dne 14. 5. 2026, č. j. 3209416/26/2140-11450-209036, neboť tento nemá vztah k nyní posuzované věci týkající se žádosti o informace ze dne 5. 10. 2025 a k posouzení věci postačuje obsah předloženého správního spisu.
12. Před vypořádáním žalobních bodů městský soud předesílá, že není příslušný jakkoli přezkoumávat a vyjadřovat se k věcné správnosti a zákonnosti postupu orgánů činných v trestním řízení. Uvedené skutečnosti nemohou být předmětem nyní posuzované věci, neboť tím je toliko otázka, zda existovaly zákonné důvody na straně povinného subjektu požadovanou informaci neposkytnout.
13. Městský soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti, neboť pouze přezkoumatelné rozhodnutí je zpravidla způsobilé být předmětem dalšího hodnocení z hlediska tvrzených nezákonností a vad řízení. Žalobce spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí v absenci konkrétní analýzy jednotlivých bodů žádosti. K tomu městský soud uvádí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tedy jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se správní orgán podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Městský soud pro úplnost uvádí, že „zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či nesrozumitelnost nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat.“ (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 3. 2023, č. j. 2 Afs 60/2022-47). Konečně, jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 5. 2024, č. j. 7 As 176/2023-33, „nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak by měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/2016-24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/2017-35).“
14. Prizmatem shora uvedených judikaturních závěrů městský soud uzavírá, že jak prvoinstanční, tak napadené rozhodnutí jsou dostatečně zdůvodněná, úvahy v nich jsou logické a městský soud je nepovažuje za nepřezkoumatelné. Povinný subjekt v prvoinstančním rozhodnutí vysvětlil, na základě jakých skutečností a úvah dospěl ke svým závěrům a proč dotaz č. 2 v části „…jaké závěry byly učiněny o povaze uvedeného podání“ a dotazy č. 1 a 3 v plném rozsahu považuje za dotazy na názor, resp. za žádosti o nové vyhodnocení věci. Uvedl, že v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím se nemůže žadatel domáhat dovysvětlení toho, z jakého důvodu rozhodl povinný subjekt tak jak rozhodl, případně zpochybňovat, proč určité skutečnosti v rozhodnutí nejsou uvedeny. Povinný subjekt rovněž uzavřel, že by v návaznosti na podanou žádost musel provádět opětovné hodnocení důkazů a dalších podkladů shromážděných v rámci trestního řízení a vytvářet tak další názor na obsah trestního i dozorového spisu. Na takový postup se však povinnost poskytování informací nevztahuje. Žalovaný se s tímto názorem povinného subjektu ztotožnil a doplnil, že žalobce již zná názor povinného subjektu na neexistenci důvodů pro vedení trestního řízení na podkladě jeho trestního oznámení a svými dotazy se pokouší domoci odpovědi na dotazy, proč tak povinný subjekt postupoval. Uvedená situace tak spadá pod snahu o polemiku s povinným subjektem a požadavek na dovysvětlení zaujatého právního názoru povinného subjektu při výkonu jeho působnosti. Z rozhodnutí povinného subjektu a žalovaného je tak zřejmé, že neshledali prostor pro poskytnutí informace žalobci a co je k tomu vedlo. Městský soud je proto přesvědčen, že žalobce nemohl pochybovat o důvodech, pro které byla jeho žádost o poskytnutí informace částečně odmítnuta, neboť odůvodnění a závěry povinného subjektu a žalovaného jsou konzistentní a srozumitelné. To je v souladu s výše uvedenou judikaturou, přičemž současně soud na tomto místě připomíná, že s ohledem na zásadu jednotnosti správního řízení jsou všechna rozhodnutí vydaná v jednotlivých fázích řízení vnímána jako jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 3. 2017, č. j. 5 Azs 270/2016-39). Soud proto vznesené námitce žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nepřisvědčil.
15. Podstatou nyní posuzované žaloby je zejména otázka, zda informace, jichž se žalobce domáhal ve své žádosti ze dne 5. 10. 2025, představovaly či nepředstavovaly dotazy na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací a bylo proto na místě jejich poskytnutí odmítnout podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím či nikoli. Stěžejní námitkou žalobce je, že požadoval sdělení toliko existujících údajů ze spisu, proto byl povinný subjekt povinen prověřit, zda tyto informace existují.
16. Podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím povinnost poskytovat informace se netýká dotazů na názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací.
17. Účelem předmětného ustanovení je bránit povinné subjekty před tím, aby se na ně žadatelé v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím obraceli s žádostmi o zaujetí stanoviska v blíže specifikované věci, o vysvětlování výstupů ze své činnosti (např. úkony ve správním řízení), provádění právních výkladů nebo vytváření či obstarávání nových informací (právní či věcné expertizy, analýzy dat shromážděných při své rozhodovací činnosti apod.), jimiž nedisponují a nejsou povinny disponovat. Jedná se tedy o ustanovení bránící nepřiměřené zátěži povinných subjektů jakýmsi „úkolováním“ ze strany „žadatelů“ pod označením žádosti o informace (JELÍNKOVÁ, J., TUHÁČEK, M. Zákon o svobodném přístupu k informacím. Praktický komentář. Wolters Kluwer. 2336-517X). Je proto třeba vycházet z předpokladu, že právo na informace v sobě zahrnuje „pouze poskytování informací, nikoliv jejich interpretaci či hodnocení ze strany povinných subjektů. Vyhodnocení získaných informací je plně na žadatelích o informace, neboť tím je naplněn samotný cíl práva na informace (tj. politického práva zaručeného ústavním pořádkem), tedy vnější kontrola veřejné moci ze strany jednotlivců“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2010, č. j. 1 As 28/2010-86, č. 2128/2010 Sb. NSS). Pod dotaz na názor lze pak podřadit rovněž žádosti požadující „(do)vysvětlení“ či obhájení postupů nebo stanovisek povinných subjektů. Takové žádosti jsou často podávány jako vyjádření nespokojenosti s jinou aktivitou povinného subjektu, typicky žádost o sdělení, z jakého důvodu povinný subjekt vydal či nevydal konkrétní rozhodnutí, proč se v rámci určitého materiálu nezabýval též určitým v žádosti uvedeným problémem, z jakého důvodu nebyl určitým způsobem činný apod. (FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš. § 2 [Povinnost poskytovat informace]. In: FUREK, Adam, ROTHANZL, Lukáš, MÍŠEK, Jakub, LUDVÍK, Otakar. Zákon o svobodném přístupu k informacím. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 96.).
18. Žalobce se podanou žádostí domáhal vysvětlení toho, z jakého důvodu nebylo jeho podání ze dne 28. 1. 2014 posouzeno jako oznámení o podezření ze spáchání trestného činu praní špinavých peněz za situace, kdy uvedl konkrétní skutkové okolnosti, dále požadoval sdělení, jaké konkrétní závěry byly učiněny o povaze tohoto podání a v neposlední řadě se domáhal sdělení, proč nebyly prověřeny v žádosti specifikované skutečnosti. Uvedenou žádost však dle městského soudu nelze vnímat jinak než jako požadavek na sdělení hodnotící úvahy povinného subjektu ve vztahu k myšlenkovému postupu policejního orgánu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2011, č. j. 2 As 4/2011-102). Formulace všech dotčených dotazů totiž výslovně požaduje sdělení o důvodech, které vedly povinný subjekt k přijetí určitého závěru, konkrétně pak k vydání usnesení o zamítnutí stížnosti žalobce ze dne 23. 6. 2014, sp. zn. 2275/2014, podané do usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 9. 6. 2014, č. j. KRPS-37713-46/TČ-2014-011481-HONC, jímž byla odložena trestní věc zahájená na základě trestního oznámení žalobce. Oba citované dokumenty má žalobce k dispozici, přičemž z textu jeho žádosti je zřejmé, že požaduje po povinném subjektu hodnocení konkrétních úkonů policejního orgánu a pokouší se získat věcnou reakci na svou verzi okolností v konfrontaci s dřívějším postupem a hodnocením orgánů činných v trestním řízení. Požadavek, aby povinný subjekt žalobci nad rámec odůvodnění usnesení o odložení trestní věci a usnesení o zamítnutí jeho stížnosti do tohoto usnesení sdělil, které důkazy policejní orgán vzal při vydání tohoto usnesení v úvahu a jak hodnotil jeho trestní oznámení, totiž zjevně představuje dotaz na názor, resp. žádost o sdělení myšlenkového postupu policejního orgánu, který doposud nebyl nikde zachycen. Po povinném subjektu však v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím nelze požadovat, aby jakýmkoliv způsobem hodnotil či vysvětloval, které skutečnosti a myšlenkové pochody byly (nad rámec odůvodnění) podkladem rozhodnutí o odložení věci a které nikoliv (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2020, č. j. 1 As 460/2019-30). Žalobce měl možnost zpochybňovat zákonnost jednotlivých úkonů orgánů činných v trestním řízení v rámci svého postavení v tomto řízení, k čemuž mu právní řád poskytuje dostatečné procesní možnosti. To ostatně také dle předloženého správního spisu žalobce vytrvale činí. Městský soud proto v této souvislosti zdůrazňuje, že „právo na přístup k informacím neslouží jako specifická forma opravného prostředku proti rozhodnutím či postupům správních orgánů. V režimu zákona o svobodném přístupu k informacím se proto nemůže účastník řízení domáhat „dovysvětlení“ toho, proč správní orgán rozhodl, jak rozhodl, respektive zpochybňovat, proč určité důležité skutečnosti v rozhodnutí nejsou uvedeny“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2019, č. j. 7 As 95/2019-29).
19. Poukazuje-li pak žalobce na sdělení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 24. 10. 2025, č. j. SIN 18/2025-10, k tomu městský soud uvádí, že nic nebrání povinnému subjektu žadateli „trpělivě vysvětlovat“, co rozhodnutí znamená, vysvětlit mu srozumitelně jeho důvod apod. Má však rovněž možnost žádost s odkazem na § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím odmítnout. Takový postup totiž není jakkoli způsobilý vyvolat žalobcem tvrzenou nerovnost v poskytování informací, neboť se již neděje v režimu zákona o svobodném přístupu k informacím, ale v souladu s principy dobré správy a v souladu s tím, že veřejná správa je službou veřejnosti ve smyslu § 4 odst. 1 správního řádu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2015, č. j. 10 As 117/2014-64).
20. S ohledem na shora uvedené městský soud uzavírá, že z hlediska povinnosti poskytovat informace v nyní posuzované věci žalobce nepožadoval informaci o činnosti orgánů činných v trestním řízení, ale informaci o tom, jak policejní orgán a povinný subjekt dospěli k prezentovanému názoru. Jednalo se tedy o dotaz na názor správního orgánu, který je z povinnosti poskytovat informace ustanovením § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím vyloučen a povinný subjekt postupoval správně, odmítl-li žádost žalobce dle citovaného ustanovení.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
21. Městský soud neseznal žádnou ze vznesených námitek důvodnou, proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl podle § 78 odst. 7 s. ř. s.
22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce úspěch v řízení neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak právo na náhradu nákladů řízení měl, nevznikly v řízení žádné náklady nad rámec jeho úřední povinnosti, proto mu soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha dne 31. srpna 2026
Mgr. Gabriela Bašná v.r.
předsedkyně senátu
8
Shodu s prvopisem provedla S. K.