Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 Ad 23/2025 - 74

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl soudkyní Martinou Kotouček Mikoláškovou ve věci

žalobce: P. V., narozený X

bytem X

proti

žalované: Česká správa sociálního zabezpečení

sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5

o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 13. 5. 2025, č. j. XA,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) podanou k poštovní přepravě dne 25. 7. 2025 domáhá zrušení rozhodnutí žalované označeného shora (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila své rozhodnutí ze dne 6. 1. 2025, č. j. XB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím žalovaná přiznala žalobci od 5. 4. 2018 podle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, neboť podle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne 3. 12. 2024 poklesla pracovní schopnost žalobce o 40 %, což odpovídá invaliditě prvního stupně.

2. Žalobce namítal nesprávné posouzení jeho zdravotního stavu. Jako hlavní příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je uvedena porucha osobnosti podle kapitoly V, položky 7b vyhlášky o posuzování invalidity, konkrétně narkolepsie s katalepsií. Žalobce poukázal na to, že narkolepsie s katalepsií není porucha osobnosti v jakémkoli smyslu, ale jde o neurologické onemocnění. Uvedeným onemocněním netrpí ani nikdy netrpěl. Dále poukázal na to, že napadené rozhodnutí ani s ním spojené dokumenty nemají oporu ve skutečnosti.

3. Žalovaná s ohledem na námitky žalobce navrhla provést důkaz posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „MPSV“) ve smyslu , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

4. V průběhu prvního jednání, jež byl soud povinen nařídit, neboť žalobce nesouhlasil s rozhodnutím věci bez jednání, prováděl soud nad rámec správního spisu dokazování posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 29. 1. 2026, žalovaná setrvala na svém procesním stanovisku. Žalobce měl za to, že není správně stanovena hlavní příčina jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalobce navrhoval odročit jednání z důvodu, že podal trestní oznámení na osobu, která rozhodovala o jeho námitkách. K tomu doložil úřední záznam o podání vysvětlení dne 27. 4. 2026, ve kterém jako oznamovatel sděloval, že nesouhlasí s tím, co je uvedeno v rozhodnutí, tedy že trpí poruchou osobnosti. Má za to, že jde u něj o narkolepsii a katalepsii. Soud žádosti na odročení nevyhověl, neboť měl za to, že součástí oznámení bylo tvrzení skutečností, které souvisí s výkonem rozhodovací pravomoci konkrétního úředníka, které ale vychází z podkladů, které je soud oprávněn si sám vyhodnotit. Žalobce v průběhu jednání podal žádost o ustanovení zástupce. Soud odročil jednání za účelem rozhodnutí o žádosti žalobce o ustanovení zástupce.

5. Žalobce se prostřednictvím ustanovené zástupkyně znovu vyjádřil k posudku posudkové komise s tím, že považuje za nesprávná závěr ohledně stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Odmítl, že by se léčil pro duševní chorobu, tato skutečnost podle něj nevyplývá ani ze zdravotnické dokumentace. Za rozhodující příčinu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu považuje poruchu spánku a chronické potíže s páteří. Žalobce upozornil na to, že v každém z posudků je stanovena jiná příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, proto jsou závěry nepřesvědčivé a nevěrohodné. Posudková komise také nevysvětlila, proč se odchýlila od názoru uvedeného v předchozích posudcích. Žalobce navrhl vypracování doplňujícího posudku s tím, aby se posudková komise vypořádala řádně se stanovením rozhodující příčiny jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

6. Při druhém jednání žalobce znovu obsáhle rozporoval posudek posudkové komise. Poukazoval na nepravdivé informace ohledně užívání cigaret a alkoholu a navrhoval, aby si soud vyžádal k důkazu lékařské záznamy z nemocnice Příbram, kde by se ověřilo, že žalobce netrpí nikotinismem ani nekonzumuje alkohol v množství uváděném v posudku posudkové komise. Dále navrhoval, aby se soud zeptal příslušných odborníků, zda je možné na základě dostupné lékařské dokumentace a několika krátkých vyšetření, které žalobce absolvoval stanovit diagnózu poruchu osobnosti. Žalobce upozornil i na to, že není závislý na lécích s tím, že poslední ¾ roku žádný z typ léku, který by vyvolával závislost neužívá; užívá jeden hypnogen denně, což podle žalobce nemůže vyvolávat ani halucinace ani se nejedná o závislost. Také poukázal na to, že lékařské zprávy, ze kterých vycházela posudková komise jsou staré, měla si vyžádat (zajistit) aktuální informace (aktuální lékařské zprávy), stav žalobce se mohl od roku 2018 změnit.

7. Soud ze správního spisu zjistil, že v posudku o invaliditě ze dne 3. 12. 2024, č. j. LPS/2024/998-NR_JHM_CSSZ, dospěla posudková lékařka IPZS k závěru, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je středně těžká porucha osobnosti s podstatným narušením pracovního i společenského fungování, závažné maladaptivní chování a opakované situační dekompenzace, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položka 7b vyhlášky o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 40 % s tím, že procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky dále neměnila. Datum vzniku invalidity bylo konstatováno k 5. 4. 2018, tj. ode dne propuštění z hospitalizace.

8. S odkazem na závěr posudku posudkového lékaře IPZS vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí ze dne 6. 1. 2025, kterým podle § 38 písm. a) zákona o důchodovém pojištění přiznala žalobci invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

9. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí námitkami dne 17. 2. 2205, kterým rozporoval informace o možnosti podat námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. Námitky doplnil ještě dne 18. 3. 2025 a v nich rozporoval správnost zjištěného skutkového stavu.

10. Posudková lékařka IPZS zpracovala v rámci řízení o námitkách posudek ze dne 31. 3. 2025, č. j. LPS/2025/39-NR-ZLN_CSSZ, a to na základě lékařských zpráv jako posudková lékařka IPZS v prvostupňovém řízení. K námitkám nebyly doloženy žádné nové lékařské zprávy. Uzavřela, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti žalobce je smíšená porucha osobnosti, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 35 % (rozpětí 30-45 %) s tím, že se míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky se dále neměnila.

11. Na základě tohoto posudku žalovaná napadeným rozhodnutím ze dne 13. 5. 2025, jež žalobce převzal 26. 5. 2025, zamítla námitky žalobce a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění odcitovala posudkové závěry s tím, že s ohledem na zjištěný pokles pracovní schopnosti se jedná o invaliditu prvního stupně.

12. Soud poté, co ověřil, že žaloba byla podána včas, že je věcně i místně příslušným soudem a že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu , přezkoumal napadené rozhodnutí v žalobou vymezeném rozsahu. Dospěl přitom k závěru, že žaloba není důvodná.

13. Soud s ohledem na argumentaci žalobce provedl důkaz posudkem posudkové komise MPSV v Praze ze dne 29. 1. 2026. Žalobce byl jednání přítomen a byl vyšetřen odbornou lékařkou z oboru psychiatrie. Posudková komise shrnula, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce je smíšená porucha osobnosti s dominujícími narcistickými a paranoidními rysy, tedy zdravotní postižení uvedené v kapitole V, položce 7b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pro kterou stanovila míru poklesu pracovní schopnosti 40 % (z rozpětí 30-45 %). Jelikož nebylo hodnoceno dolní ani horní hranicí procentního rozmezí, nebyla procentní míra poklesu pracovní schopnosti ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky o posuzování invalidity dále měněna. Posudková komise uvedla, že má žalobce závažnou poruchu osobnosti s převahou narcistických a paranoidních rysů, které vedou k podstatnému narušení jeho pracovního a společenského fungování z důvodu maladaptivního chování. Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti byla zohledněna jeho nespavost, postižení páteře i povolání žalobce. Posudková komise uvedla, že nebylo možno hodnotit podle položky 7c, jako těžké postižení, kam lze zařadit poruchy osobnosti těžce narušující výkon většiny denních aktivit, funkčně významné poruchy osobnosti provázené jiným závažným duševním postižením, s těžkým narušením adaptability, primitivní pudová jednání. Žalobce tato kritéria nesplňoval, psychotická porucha nebyla jednoznačně prokázána.

14. Posudková komise uvedla, že podle položky 7b) jsou hodnoceny poruchy osobnosti těžce narušující výkon většiny denních aktivit, nikoli narkolepsie, která spadá pod kapitolu VI, položku 5. Podle posudkové komise pak byly málo posudkově významné chronické obtíže s páteří trvající od kompresivní zlomeniny druhého bederního obratle způsobené úrazem. Odkázala na neurologické nálezy, podle kterých byla objektivně prokazována dlouhodobě mírnější porucha statodynamiky páteře, občasně se vyskytující kořenové dráždění nebylo možno zcela vyloučit. Na zobrazovacích metodách (magnetická rezonance krční, hrudní a bederní páteře) nebyl popsán útlak nervových struktur ani poškození míchy. Pokud by posudková komise hodnotila jako hlavní postižení vleklý bolestivý syndrom páteře odpovídal by pokles pracovní schopnosti lehkému funkčnímu postižení podle kapitoly XIII, oddílu E, položce 1b přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, pod kterou spadá postižení zpravidla více úseků páteře, polytopní blokády s omezením pohyblivosti, svalové dysbalance, poruchy statiky a dynamiky páteře s občasnými projevy kořenového dráždění, s recidivujícím lehkým neurologickým nálezem, bez známek poškození nervu, některé denní aktivity jsou vykonávány s obtížemi. Vředovou chorobu gastroduodenální vyhodnotila jako toho času v klidu. Konstatovala i zhojený stav po tržné ráně horního víčka vpravo, zhojený stav po zlomenině malíku levé nohy. V roce 2018 byl prokázán lehký syndrom karpálního tunelu vlevo, avšak nevedl k omezení pracovní schopnosti. Trvající bolesti pravého ramene po vykloubení skloubení nadpažku a klíční kosti bylo bez omezení pohyblivosti, podle posudkové komise tak žalobce neinvalidizovaly, taktéž ho neinvalidizoval bez efektu léčený ušní šelest vlevo, pracovní schopnost omezovaly minimálně. Posudková komise konstatovala datum vzniku invalidity k 5. 4. 2018 lékařskou zprávou, a uvedla, že tento stav potvrzuje i psychiatrický nález ze 17. 3. 2023 i vyšetření žalobce při jednání.

15. Dále uvedla, že stav trval dlouhodobě, protože žalobce neměl na své obtíže náhled, takže se neléčil. Poruchu osobnosti nelze vyléčit, medikamentózní léčbou lze ale zmírnit příznaky a dlouhodobou psychoterapií lze dosáhnout lepšího porozumění postiženého své poruše, naučit ho s ní žít, pomoci mu zlepšit sociální dovednosti, naučit ho novým způsobům chování a náhledu na své okolí a tím mu pomoci zlepšit interpersonální vztahy, společenské i pracovní fungování. Ke zlepšení by přitom mohlo dojít pouze za předpokladu dlouhodobé léčby, zejména psychoterapie, která ale nebyla a není realizována. Zlepšení stavu u žalobce je tak nepravděpodobné, ale není možné ho zcela vyloučit, proto stanovila omezenou dobu platnosti posudku do 31. 1. 2028. Žalobce byl podle posudkové komise schopen výdělečné činnosti jen s podstatně menšími nároky na duševní schopnosti, v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Byl schopen pracovat jako technik.

16. Pokud jde o zdravotní stav žalobce, soud má za to, že byl přesvědčivě prokázán a dostatečně vyhodnocen v návaznosti na shromážděné lékařské nálezy, přičemž posudkový závěr posudkových lékařek IPZS ohledně příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvyšším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti je ve shodě se závěrem posudkové komise MPSV. Posudková hodnocení se liší toliko v konstatované míře poklesu pracovní schopnosti, avšak všichni posudkoví lékaři dospěli k závěru, že se u žalobce jedná o invaliditu prvního stupně. Z posudků je patrné, že žalobce k lékařům docházel v minulosti i z důvodu poruchy spánku, avšak posudkoví lékaři se shodli na tom, že porucha spánku není rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce a žalobce nepředložil ani v rámci soudního řízení žádné konkrétní lékařské zprávy, ze kterých by vyplývala intenzita jeho potíží. Ve správním (zdravotním) spise jsou založeny lékařské zprávy z let 2015 až 2017, které byly zohledněny. Posudková komise MPSV výslovně uvedla, že mj. i nespavost žalobce zohlednila při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti, tedy za rozhodující určila poruchu osobnosti, avšak při konstatování poklesu pracovní schopnosti přihlédla i k jiným zdravotním potížím žalobce, což je správný postup, který odpovídá skutkovému stavu.

17. Posudková komise se i podrobně zabývala onemocněním páteře žalobce s tím, že dospěla k závěru, že by tato příčina jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu vedla toliko k poklesu míry pracovní schopnosti o 10 %, což neodpovídá žádnému stupni invalidity. U žalobce šlo o mírnější poruchu statodynamiky páteře, poškození nervu nebylo zjištěno.

18. Soud má za to, že posudkové lékařky IPZS a posudková komise vycházely z dostatečných podkladů. Soud se se závěry posudkových lékařek IPZS, a zejména pak se závěry posudkové komise, která žalobce i osobně vyšetřila při jednání, ztotožňuje a považuje je za úplné, správné a přesvědčivé, neboť náležitě uvedly příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce (smíšená porucha osobnosti s dominujícími narcistickými a paranoidními rysy), které shodně podřadily pod kapitolu V, položku 7b přílohy vyhlášky o posuzování invalidity. Posudková komise pak zohlednila při určení celkové míry poklesu pracovní schopnosti žalobce i jeho další zdravotní potíže a dále přihlédla i k profesi žalobce.

19. Mezi posudky posudkových lékařek IPZS a posudkovou komisí nejsou žádné zásadní rozpory (toliko v posudku zpracovaném v námitkovém řízení je uveden o 5 % nižší pokles pracovní schopnosti žalobce, avšak to nemá vliv za závěr o naplnění podmínek pro výplatu invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně. Posudková komise podrobně odůvodnila zvolenou příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce, která byla shodná s příčinou, kterou označily i posudkové lékařky IPZS. Soud považuje určení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce za přiléhavé a přesvědčivě odůvodněné (žalobce nevyvrátil, že by rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla porucha spánku nebo bolestivý syndrom páteře) a taktéž považuje za přesvědčivě odůvodněnou konstatovanou míru poklesu pracovní schopnosti žalobce, která odpovídá prvnímu stupni invalidity (žalobcem tvrzená onemocnění nedosahovala ani míry poklesu pracovní schopnosti způsobující invaliditu prvního stupně, proto nemohla být určena jako rozhodující příčina jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu).

20. Žalobce namítal, že v jeho případě nelze diagnostikovat poruchu osobnosti na základě několik let starých lékařských zpráv a krátkých vyšetření. Uváděl, že to konzultoval se svou známou psycholožkou, která mu sdělila, že na základě podkladů, které jsou k dispozici nelze jeho diagnózu stanovit, ale musel by podstoupit vyšetření. Soud nicméně konstatuje, že přihlédl k tomu, že žalobce byl hospitalizován, v rámci této hospitalizace byl opakovaně vyšetřen, byť je z lékařské zprávy patrné, že zejména při druhém vyšetření již zcela odmítal spolupracovat. (Žalobce též odmítl i vyšetření, které doporučila posudková komise). Nicméně ošetřující lékaři žalobce se shodovali v tom, že je u žalobce přítomna porucha osobnosti. Ačkoli se jedná o lékařské zprávy staršího data (např. 2018), tak soud přihlíží k hodnocení posudkové komise, která upozornila na to, že porucha osobnosti není léčitelná, je ovlivnitelná toliko terapií, avšak s ohledem na to, že žalobce na žádnou terapii nedochází, je nepravděpodobné, že by se jeho stav zlepšil. Soud proto považuje za relevantní i lékařské zprávy z roku 2018, ve kterých je uveden závěr, že žalobce má poruchu osobnosti, a že posudkoví lékaři vyhodnotili tento stav za přiléhavý a aktuální, neboť z dostupných lékařských zpráv je patrné, že žalobce nedochází na žádnou terapii, která by mohla přispět ke zlepšení jeho zdravotního stavu. Žalobce pak upozorňoval na to, že porucha osobnosti není léčitelná (medikamenty), proto považoval za nesprávný závěr posudkové komise, že by se mohl jeho zdravotní stav kdy zlepšit. Nicméně soud poukazuje na to, že i posudková komise upozorňovala na nemožnost léčby poruchy osobnosti medikamenty, avšak uvedla, že je možné zmírnit příznaky dlouhodobou psychoterapií tak, aby postižený porozuměl lépe své poruše, naučil se s ní žít a terapie může pomoci zlepšit sociální dovednosti, naučit novým způsobům chování a náhledu na okolí a tím i zlepšit interpersonální vztahy, společenské fungování a pracovní fungování. Soud nemá za to, že by žalobce zpochybnil závěry posudkové komise, neboť sama posudková komise uvedla, že medikamentózní léčba není možná, avšak zlepšení zdravotního stavu je možné docílit prostřednictvím psychoterapie (nikoli tedy prostřednictvím léků).

21. Soud nezadával zpracování doplňujícího posudku, neboť nemá za to, že by byly důvodně zpochybněny skutečnosti uvedené v posudku ze dne 29. 1. 2026. Žalobce pouze obecně konstatoval, že jeho hlavní zdravotní potíže jsou spojeny s nespavostí a onemocněním páteře. Nedokládal lékařské zprávy, ze kterých by dovozoval jinou míru projevů těchto onemocnění, než jak je vyhodnotila posudková komise. Ohledně stanovení rozhodující příčiny jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kterou žalobce zcela vylučoval, má pak soud za to, že správní (zdravotní) spis obsahuje dostatečné podklady, které potvrzují závěry posudkové komise. Dále soud nepovažoval ani za rozhodné doplňovat dokumentaci z Nemocnice Příbram, ve které mělo být doloženo, že žalobce nekouří a v podstatě nekonzumuje alkohol. Uvedené skutečnosti nejsou nijak rozhodné pro posouzení věci. Žalobce se domáhal prokázání toho, že je rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu porucha spánku a onemocnění páteře. Informace ohledně kouření a konzumace alkoholu nejsou pro uvedené závěry nikterak relevantní (žalobce ani netvrdil spojitost mezi ne/kouřením a střídmou konzumací alkoholu a poruchou spánku a onemocněním páteře). Zároveň výrok napadeného rozhodnutí není odůvodněn právě zjištěním, zda žalobce kouří a jak často konzumuje alkohol.

Závěr a náklady řízení

22. S ohledem na všechny shora uvedené závěry tak lze konstatovat, že žalobce nevyvrátil závěry, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neprokázal, že by rozhodující příčinou jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla porucha spánku a onemocnění páteře. Rozhodnutí žalované tak vycházelo ze správně zjištěného skutkového stavu a bylo v souladu se zákonem. Žalovaná postupovala správně, když zamítla námitky žalobce a prvostupňové rozhodnutí, kterým byl žalobci přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně, potvrdila. Soudu tak nezbylo než žalobu zamítnout jako nedůvodnou ( ).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle a 2 Žalobce ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů dle Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení dle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 25. července 2026

Martina Kotouček Mikolášková v. r.

soudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje: X