Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 C 34/2025-55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Michaelou Džuberovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 202 766,05 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 539,78 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 226,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 966,36 Kč, úroku 12,75 % ročně z částky 199 999,26 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 123,83 Kč od 11. 3. 2025 do 26. 5. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 202 766,05 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % p. a., se zamítá.

III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 483 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 539,78 Kč, a to do šesti měsíců od právní moci rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 15 226,27 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 966,36 Kč, úroku 12,75 % ročně z částky 199 999,26 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 123,83 Kč od 11. 3. 2025 do 26. 5. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 202 766,05 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % p. a., se zamítá.III. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 483 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 202 766,05 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že dne 30. 4. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě níž byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem žalobkyni splatit formou minimálních měsíčních splátek ve výši 2,19 % z úvěrového rámce. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřila na základě informací od žalovaného jeho majetkové poměry a zjistila, že volné zdroje žalovaného ke splácení úvěru jsou dostatečné. Žalovaný čerpal v průběhu úvěrového vztahu částku 211 243,78 Kč, ale nehradil splátky řádně a včas, celkem zaplatil pouze 23 704 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo dne 24. 2. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se skládá z jistiny 199 999,26 Kč, poplatku za pojištění ve výši 1 166,79 Kč, nákladů vymáhání 600 Kč, smluvních pokut 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku 20 966,36 Kč (úrok ve výši 15,9 % p. a. z částky 199 999,26 Kč od 25. 2. 2025 do 26. 5. 2025), kapitalizovaného úroku z prodlení 5 123,83 Kč (za dobu od 11. 3. 2025 do 26. 5. 2025), úroku 12,75 % ročně z částky 199 999,26 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení 12 % ročně z částky 202 766,05 Kč od 27. 5. 2025 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, na které se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud proto ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), jednal v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně vzhledem k nepřítomnosti žalovaného navrhla vydání rozsudku pro zmeškání, soud však tento její návrh zamítl. Ve sporu o plnění ze spotřebitelského úvěru je totiž soud povinen z úřední povinnosti posoudit, zda poskytovatel před uzavřením smlouvy řádně přezkoumal úvěruschopnost spotřebitele podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jestliže poskytovatel spotřebiteli poskytl úvěr v rozporu s , je smlouva podle zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu. Za této situace soud nemohl vycházet jen z procesního následku nedostavení se žalovaného, neboť z obsahu spisu a z tvrzení samotné žalobkyně je zřejmé, že otázka řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebyla postavena najisto. Za této situace nelze mít za splněný předpoklad, že žalobou uplatněný nárok je po hmotněprávní stránce způsobilý k přiznání rozsudkem pro zmeškání. Soud proto provedl ve věci dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav.

3. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zjišťovala informace od žalovaného. Podle úvěrové zprávy měl žalovaný další závazek – kontokorent. Podley nazvané Karta klienta pak žalobkyně prověřila žalovaného v dostupných registrech (SOLUS, NRKI, CEE a další) s negativním výsledkem. Žalovaný sdělil, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, jeho příjem ze zaměstnání činí 16 000 Kč, další příjem ostatních členů domácnosti dosahuje 35 000 Kč. Jeho měsíčné výdaje jsou 5 000 Kč. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vypočetla, že po odečtení všech mandatorních výdajů včetně předpokládané splátky úvěru žalovanému z výplaty zůstane 10 135 Kč, domácnosti žalovaného pak 35 431 Kč. Z tohoto potvrzení dále vyplývá, že žalobkyně provedla lustraci žalované v základních registrech. Žalovaný žalobkyni předložil svou výplatní pásku za měsíc duben 2024. Z ní vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem za tento měsíc činil 16 538 Kč.

4. Dne 30. 4. 2024 uzavřel žalovaný s žalobkyní smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota. Ze smlouvy vyplývá, že úvěrový rámec činil zprvu 50 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta na celou dobu splácení ve výši 15,900 % ročně. Žalovaný se dlužnou částku spolu s úrokem zavázal splatit měsíčními splátkami, které činily minimálně 2,185 % z úvěrového rámce. V další části smlouvy byly dohodnuty parametry revolvingu, výše nákladů účelně vynaložených v důsledku nesplácení úvěru řádně a včas a smluvní pokuta 500 Kč v případě prodlení žalovaného se splácením

splátek. Dále byla ve smlouvě upravena možnost žalobkyně úvěr zesplatnit v případě prodlení se 2 splátkami, nebo v případě prodlením delším 3 měsíce. V dalším smluvní strany odkázaly na úvěrové podmínky žalobkyně.

5. Čerpání úvěru žalovaným vzal soud za prokázané z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovanému byl poskytnut úvěrový rámec celkem ve výši 200 000 Kč, žalovaný z něj postupně čerpal 211 243,78 Kč, uhradil pouze 11 244,52 Kč. Žalovaný nehradil splátky úvěru řádně a včas, úvěr byl tedy ke dni 24. 2. 2025 zesplatněn. Naposledy uhradil splátku dne 20. 10. 2025.

6. Dopisem ze dne 24. 2. 2025 odeslaným 25. 2. 2025 oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 14 dnů. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i předžalobní výzvou ze dne 17. 3. 2025 odeslanou 18. 3. 2025.

7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. (dále jen „o. z.“) a o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje v tak, že „smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli úvěrovou smlouvu, kdy žalovaný v rámci tohoto smluvního vztahu vystupoval jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy splnila tím, že poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 200 000 Kč, ze kterého žalovaný průběžně čerpal 211 243,78 Kč. Na splátkách úvěru však zaplatil pouze 23 704 Kč. Protože žalovaný neplnil podmínky smlouvy, byl úvěr zesplatněn.

8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle , o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním těchto smluv úvěruschopnost žalovaného, který jednala jako spotřebitel, v souladu s , o spotřebitelském úvěru, když „poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že „poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“

9. Soud po provedeném dokazování uzavírá, že žalobkyně nepostupovala při prověřování úvěruschopnosti žalovaného důsledně, pokud vyšla toliko z údajů vyplývajících ze základních registrů a z jedné výplatní pásky žalovaného. Takový postup však podle názoru soudu nepostačuje k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena řádně a s odbornou péčí. Prověření spotřebitele v registrech dlužníků může být pouze jedním z podkladů pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. , ve kterém bylo výslovně konstatováno, že k řádnému posouzení nestačí data z registrů a modelové částky, pokud se věřitel dostatečně nezabývá faktickými pravidelnými měsíčními výdaji spotřebitele). Údaj o tom, že spotřebitel není evidován jako neplatič nebo že jsou v registrech zachyceny určité jeho závazky, sám o sobě nevypovídá dostatečně o jeho skutečné schopnosti nový úvěr splácet. Registry především nepostihují úplně a bez dalšího skutečné pravidelné měsíční výdaje spotřebitele, náklady jeho domácnosti, případné vyživovací povinnosti ani celkové reálné zatížení jeho rozpočtu. Stejně tak jediná výplatní páska může doložit jen dílčí údaj o příjmu žalovaného v určitém období, nikoli však bez dalšího stabilitu a dlouhodobost tohoto příjmu, ani jeho vztah ke skutečným pravidelným výdajům a ostatním závazkům žalovaného. Bez zjištění a přiměřeného ověření těchto údajů nelze učinit spolehlivý závěr, zda žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet po celou dobu jeho trvání. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného dostatečně, nemohla si tak udělat spolehlivý a přiměřený úsudek o jeho schopnosti úvěr splácet. Nesplnil-li tedy věřitel svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně, je třeba z toho vyvodit důsledky předvídané zákonem.

10. Žalobkyně nejednala v souladu s zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle , věta první a druhá , „poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“

11. Soud má tedy na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 211 243,78 Kč a žalovaný jí naopak uhradil 23 704 Kč. Žalovaný proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení (podle § 2991 odst. 2 o. z., „se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, atd.“) dluží celkem 187 539,78 Kč a tuto částku soud uložil zaplatit žalovanému, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

12. Co se týče splatnosti dlužné jistiny, podle § 87 odst., věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“. Soud na tomto místě odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. (který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, nárok na zákonné úroky z prodlení mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle 87 odst. 1 téhož zákona, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Soud dále uvedl, že výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

13. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nedošlo mezi stranami ke sjednání dohody ohledně doby plnění, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v zákona o spotřebitelském úvěru a podle věta za středníkem určil, aby žalovaný uhradil poskytnutou jistinu do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku. V řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalovaného poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem, neboť žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Jediný údaj, který soud k dispozici měl, byla výplatní páska, ze které vyplývá příjem žalovaného cca 16 000 Kč měsíčně. Soud tedy stanovil k plnění lhůtu 6 měsíců jakožto lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky. Současně má za to, že úhrada přisouzené částky tímto způsobem není nepřiměřeným znevýhodněním žalobkyně.

14. Ve zbytku nároku žalobkyně je žaloba nedůvodná, a proto ji soud v uvedeném rozsahu zamítl, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku.

15. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s , neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 67 % (ke dni vyhlášení rozsudku činil její žalobní nárok 280 872,47 Kč a přiznáno jí bylo pouze 187 539,78 Kč) a z 33 %

neúspěšná, má tedy nárok na zaplacení 34 % náhrady nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 111 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 202 766,05 Kč sestávající z částky 4 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v a. t. (výzva k plnění) a z částky 9 140 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, žaloba, účast na soudním jednání) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle a. t. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby, neboť tyto informace měly být již součástí žaloby. V souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 6. 2026 vznikl žalobkyni nárok na náhradu cestovného ve výši 295 Kč (38 km za cestu adresa a zpět, 35,80 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle a. t. Celkem tak náklady řízení činí 42 496 Kč, z toho 34 % představuje částku 14 449 Kč. Protože je právní zástupce žalobkyně plátcem DPH, je nutno tuto částku dále navýšit o 21 %, tj. na částku 17 483 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.