Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
20 C 18/2026-32
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lenkou Šrytrovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení 12 322 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 3 822 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 070,49 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 788,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 3 822 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 070,49 Kč od 17. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 788,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 12 322 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru č. Anonymizováno, kterou předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba. uzavřela s žalovanou prostřednictvím webových stránek Anonymizováno dne 16. 9. 2024 a na základě které byla žalované poskytnuta částku 8 500 Kč na její účet, když žalovaná předmětnou částku měla vrátit do 16. 10. 2024, a to včetně smluvního úroku ve výši 251,51 a poplatku za sjednání úvěru ve výši 3 570,49 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, kdy si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a dále nahlédla do relevantních databází. Žalovaná nic neuhradila a žalobkyně předmětnou pohledávku nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 7. 11. 2025.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila a po celou dobu řízení byla nečinná. Soud následně nařídil jednání, na kterém provedl listinné důkazy, které ke svým tvrzením doložila žalobkyně, a z těchto důkazů soud zjistil následující skutečnosti.
3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno soud zjistil, že tato smlouva byla ze strany žalované podepsána dálkově. Na základě této smlouvy měla být žalované poskytnuta částka 8 500 Kč a žalovaná měla do jednoho měsíce uhradit částku 11 429,38 Kč. Současně žalobkyně soudu předložila Formulář pro standardní (předsmluvní) informace i spotřebitelském úvěru
4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta k půjčce č. hodnota soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně vycházela při poskytování z úvěru z následujících informací: žalovaná má příjem 25 026 Kč, její celkové výdaje činí 11 500 Kč, z toho 3 500 Kč na bydlení, bez toho, že by výdaje byly něčím doloženy.
5. Z výpisu z účtu žalované za měsíc září 2024 soud zjistil, že dne 16. 9. 2025 jí byla ze strany Anonymizováno vyplacena částka 8 500 Kč. Dále soud také zjistil, že mzda žalované v tomto měsíci činila 27 571 Kč, když však výdaje za tento měsíc činily 59 618,17 Kč. Další příjmy žalované byly tvořeny půjčkami. Pravidelné výdaje a jiné pravidelné příjmy nebylo možno z výpisu zjistit.
6. Z oznámení o postoupení pohledávky ve spojení s Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25. 8. 2024 a Dílčí smlouvou o postoupení pohledávky soud zjistil a vzal za prokázané, že tvrzená pohledávky byla ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, „dále jen o.z.“ postoupena na současnou žalobkyni.
7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla podepsána smlouva o úvěru dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 8 40 Kč.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 29. 5. 2022, dále jen „ZoSÚ“ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2), poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel a před poskytnutím úvěru bylo povinností předchůdce žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, přičemž zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Uvedená povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze paušálně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Vždy je třeba přihlížet k celkové částce, tj. i k úrokům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit.
11. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě spolehlivých a dostatečných informací na straně jedné příjmy a na straně druhé pak dosavadní dluhové zatížení klienta a alespoň pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování, ošacení apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces posouzení dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
12. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně předložila vyplněný dokument, ze kterého vycházela, když zjistila, že příjem žalované činí cca 25 000 Kč, což by odpovídalo i zjištění z účtu žalované. Avšak nebyla nijak zkoumána výdajová stránka žalované, když se předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezabývala extrémně nízkými platbami za bydlení. Nadto i jen tvrzené výdaje žalované byly 11 500 Kč, když značnou část tvořily platby za jiné úvěry ve výši 5 000 Kč a dle smlouvy měla žalovaná uhradit dalších cca 12 500 Kč za měsíc. Již z tohoto je zřejmé, že by se jednalo o veškeré prostředky, které by měla mít k dispozici. Nadto je zřejmé, že dané se nezakládalo na pravdě, když jen výdaje v měsíci září byla více než dvojnásobné než její příjmy. Z výše uvedeného je zřejmé, že výdajová strana nebyla řádně zkoumána. Soud na jednání měl v úmysl poučit o tomto nedostatku žalobkyni, dle § 118a o.s.ř., ale vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, dobrovolně se tohoto práva na to být poučena vzdala a soud vycházel z listin, které měl k dispozici při vyhlášení rozsudku.
13. Pokud proběhlo interní posouzení, pak žalobkyně dostatečně nevysvětlila a nedoložila, na základě jakých skutečností posoudila schopnost žalované úvěr splácet, tedy soud vzal za prokázané, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, čímž porušila své povinnosti jako poskytovatele úvěru a posuzovanou úvěrovou smlouvu je potřeba považovat za absolutně neplatnou, a má právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny ve výši 8 500 Kč.
14. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, když požadavky plynuly z absolutně neplatné smlouvy.
15. Současně soud s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, mimo jiné sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, rozhodl tak, že žalobkyni se nepřiznává ani nárok na zákonný úrok z prodlení, když je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. Lhůtu k plnění, soud považuje za přiměřenou a odpovídající spravedlivému uspořádání poměrů mezi účastníky vzhledem k tomu, že žalovaná byla pasivní a soudu nesdělila informace, které by ji bránily v této lhůtě dlužnou částku uhradit a jedná se o nižší částku, kterou by měl být dlužník schopen ve lhůtě tří měsíců uhradit.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení ve větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 788,20 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % - výrok I. a úspěchu žalované v rozsahu 36 % - výrok II. včetně kapitalizovaných úroků). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 322 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.