Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 194/2026-13
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Zuzanou Lasotovou Brabcovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 115 483,74 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 115 483,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 888,37 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 115 483,74 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 55 888,37 Kč od 6. 1. 2026 do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s tím, že dne datum uzavřela žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo číslo (dále jen „smlouva o úvěru“), a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 52 900 Kč, kdy bankovním převodem na jím uvedený účet byl žalobkyní poskytnut dne 10. 4. 2025 úvěr v částce 3 860 Kč, dne 25. 4. 2025 úvěr v částce 6 765 Kč, dne 15. 6. 2025 úvěr v částce 1 000 Kč, dne 30. 3. 2025 úvěr v částce 5 000 Kč, dne 6. 4. 2025 úvěr v částce 4 000 Kč, dne 7. 4. 2025 úvěr v částce 6 000 Kč, dne 27. 9. 2025 úvěr v částce 2 813 Kč, dne 13. 6. 2025 úvěr v částce 2 500 Kč, dne 21. 6. 2025 úvěr v částce 5 000 Kč, dne 28. 3. 2025 úvěr v částce 5 500 Kč, dne 29. 3. 2025 úvěr v částce 7 000 Kč, dne 31. 3. 2025 úvěr v částce 2 000 Kč, dne 27. 3. 2025 úvěr v částce 6 500 Kč, dne 22. 6. 2025 úvěr v částce 15 000 Kč, dne 26. 6. 2025 úvěr v částce 12 500 Kč, dne 12. 6. 2025 úvěr v částce 9 000 Kč, dne 16. 6. 2025 úvěr v částce 7 500 Kč, dne 9. 4. 2025 úvěr v částce 4 000 Kč, dne 10. 4. 2025 úvěr v částce 2 140 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 0,88 % denně a poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené částky uhradit žalobkyni v pravidelných denních splátkách. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením pravidelných splátek, žalobkyně proto smlouvu o úvěru vypověděla, o čemž žalovaného informovala emailovou zprávou dne 5. 1. 2026. Dluh žalovaného o celkové výši 113 513,09 Kč tak sestává z dlužné jistiny 54 899,45 Kč, poplatku za vyplacení úvěru ve výši 988,92 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 57 624,72 Kč a smluvní pokuty dle čl. VIII smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od 6. 10. 2025 do 4. 1. 2026 v celkové výši 1 970,65 Kč. Žalovaný na závazek částečně plnil, přičemž platby žalovaného byly v souladu s čl. V. odst. 1 smlouvy započteny nejprve na úhradu úroku, poté poplatků a následně na jistinu, na níž žalobkyně započetla platbu žalovaného v částce 53 195,83 Kč. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“).
2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.
3. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „OZ“), platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
4. Podle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 2991 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
6. S ohledem na žalobní tvrzení se soud zabýval nárokem na zaplacení částky 115 483,74 Kč s příslušenstvím na základě žalobkyní tvrzené smlouvy o úvěru dle ust. § 2395 OZ, přičemž soud dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 odst. 1 OZ, a to s ohledem na výši sjednaného úroku 322,30 % ročně (0,883 % denně), dále s ohledem na celkovou koncepci smlouvy, sjednané sankce v podobě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a povinnosti hradit další náklady související s prodlením žalovaného. Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. V dané smlouvě byl pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 322,30 % ročně, v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí, a tedy jednáním neplatným. Soud v této souvislosti poukazuje na judikaturu Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila náležitě úvěruschopnost žalovaného, když vycházela z ověřeného čistého měsíčního příjmu domácnosti v částce 56 466 Kč, minimálních měsíčních výdajů domácnosti v částce 42 303 Kč zahrnující výdaje na pravidelné měsíční splátky půjček 6 500 Kč.
7. Z přehledu bankovních transakcí žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně poukázala na bankovní účet číslo č. účtu vedený na jméno žalovaného dne 10. 4. 2025 částku 3 860 Kč, dne 25. 4. 2025 částku 6 765 Kč, dne 15. 6. 2025 částku 1 000 Kč, dne 30. 3. 2025 částku 5 000 Kč, dne 6. 4. 2025 částku 4 000 Kč, dne 7. 4. 2025 částku 6 000 Kč, dne 27. 9. 2025 částku 2 813 Kč, dne 13. 6. 2025 částku 2 500 Kč, dne 21. 6. 2025 částku 5 000 Kč, dne 28. 3. 2025 částku 5 500 Kč, dne 29. 3. 2025 částku 7 000 Kč, dne 31. 3. 2025 částku 2 000 Kč, dne 27. 3. 2025 částku 6 500 Kč, dne 22. 6. 2025 částku 15 000 Kč, dne 26. 6. 2025 částku 12 500 Kč, dne 12. 6. 2025 částku 9 000 Kč, dne 16. 6. 2025 částku 7 500 Kč, dne 9. 4. 2025 částku 4 000 Kč, dne 10. 4. 2025 částku 2 140 Kč, tedy celkem vyplatila žalovanému částku 108 078 Kč. Z přehledu bankovních a karetních transakcí zaplacených spotřebitelem má soud za prokázané, že žalovaný dosud na závazek uhradil dne 23. 4. 2025 částku 7 001,99 Kč, dne 22. 5. 2025 částku 15 436,80 Kč, dne 27. 5. 2025 částku 55 545 Kč, dne 30. 5. 2025 částku 1 978,28 Kč, dne 1. 7. 2025 částku 5 000 Kč, dne 1. 8. 2025 částku 8 020,95 Kč, dne 5. 9. 2025 částku 23 414,38 Kč, tedy celkem dosud uhradil částku 116 397,40 Kč.
8. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku v celkové výši 108 078 Kč. Žalovaný dosud uhradil na závazek částku v celkové výši 116 397,40 Kč, tedy uhradil jak vyplacenou částku 108 078 Kč, přičemž žalovaným uhrazená částka by pokryla i obvyklý úrok za dobu poskytnutí finančních prostředků žalovanému žalobkyní dle ust. § 1802 OZ. Soud tudíž žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.
9. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., a to podle zásady úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, náleželo mu právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že soud na jeho straně nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.