Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 37/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Českém Krumlově rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Stoupencovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
o zaplacení 20 308 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 948 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se do částky 16 360 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 308 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 948 Kč, a to do 60 dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se do částky 16 360 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 20 308 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 20 308 Kč s příslušenstvím, která představuje nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru č. hodnota-Anonymizováno uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 4. 12. 2023.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal zcela pasivní.
3. Soud rozhodl ve věci bez jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), neboť žalobkyně s tím souhlasila. Žalovaný nereagoval na řádně doručenou výzvu soudu, zda s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí, ve lhůtě k tomu soudem stanovené, ačkoli součástí výzvy bylo poučení, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud mít za to, že s rozhodnutím ve věci bez jednání souhlasí.
4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav:
5. Žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 4. 12. 2023 smlouvu o úvěru č. hodnota-Anonymizováno, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž celková částka sjednaná k úhradě činila 36 360 Kč, z toho souhrnný poplatek činil 16 360 Kč. Žalovaný se zavázal splácet žalobkyni částku 606 Kč týdně. První splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný žalobkyni zaplatil částku 16 052 Kč, kterou žalobkyně započetla na a) úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) na úhradu poplatků za prodlení se splácením úvěru, d) na úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, e) na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, f) na úhradu jistiny úvěru dílem ve výši 83,47 % a na úrok za poskytnutí úvěru dílem ve výši 16,53 % (Zjištěno ze smlouvy o úvěru č. hodnota-Anonymizováno, z potvrzení o provedení transakce a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru.). Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, žalobkyně tedy nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje 27. 1. 2025, prodlení pak ode dne 28. 1. 2025, přestože by mohla vycházet z data, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, jelikož částky nesplácel v předepsaných týdenních splátkách. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 6. 8. 2025 předžalobní výzvu k plnění.
6. K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně uvedla, že byla provedena kontrola v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra s výsledkem „platný doklad“, kontrola RČ dálkovým systémem společnosti právnická osoba s výsledkem počtu exekucí „0 ke dni ověření“, kontrola náhledem do záznamů insolvenčního rejstříku s výsledkem „insolvence nezjištěna“, kontrola RČ v registru platebních informací s výsledkem Registr REPI neeviduje k datu vytvoření reportu žádné záznamy ke dni ověření, kontrola žadatele v registru RÚIAN (Registr územní identifikace, adres a nemovitostí), kontrola příjmu klienta (doloženo printscreenem výplatnic za měsíce září a říjen 2023), kontrola platební historie klienta u společnosti Jméno žalobkyně., vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů klienta (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta – a to na základě místních vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti, kontrola předložených dokumentů zaškrtnutých externím zprostředkovatelem (OZ) v kartě klienta.
7. V Čestném prohlášení žalovaný uvádí, že jeho příjem a taktéž měsíční příjem domácnosti je ve výši 16 472 Kč čistého měsíčně, životní výdaje na bydlení v částce 4 872 Kč, životní minimum na ověření 4 860 Kč. Měsíční výdaje domácnosti uváděl v částce 9 732 Kč. Dále deklaroval, že nemá hypotéku ani nesplácí úvěr s balónovou splátkou, nemá žádné jiné životní výdaje (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.), bankovní ani nebankovní závazky, nesplácí exekuci, neplatí výživné.
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
11. Ustanovení § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost žadatele o úvěr před uzavřením úvěrové smlouvy je sankcionováno absolutní neplatností takové úvěrové smlouvy, k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. K totožnému závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žadatele o úvěr dospěl rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 19 Co 637/2020 . Ve smyslu závěrů soudní judikatury, a to např. rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024 , poskytovatel úvěru nepostupuje s odbornou péčí, pokud vychází z neověřených osobních, příjmových a majetkových údajů spotřebitele; údaje o příjmech, nákladech a výdajích musí objektivně ověřit. Dle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024 , registry a částky životního minima nenahrazují zjištění faktických pravidelných měsíčních výdajů spotřebitele.
12. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný uzavřel se žalobkyní smlouvu o úvěru, jejíž podmínky žalovaný řádně nesplnil. Soud se však zabýval i otázkou řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně dle názoru soudu neprokázala, že by úvěruschopnost žalovaného v zákonných intencích prověřila. Žalobkyně sice provedla ověření žalovaným tvrzeného příjmu, a to výplatnicemi za měsíce září a říjen 2023, a dále provedla zkoumání úvěruschopnosti způsobem uvedeným v odstavci 6 odůvodnění tohoto rozsudku, avšak žádným způsobem nezkoumala a neprokazovala výši měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně disponovala údaji od žalovaného o jeho výdajích na bydlení, neprokázala však, že by jejich výši či úplnost jakkoli ověřovala. K žalovaným tvrzeným nákladům na bydlení pouze mechanicky přičetla částku odpovídající životnímu minimu jednotlivce, aniž by bylo zřejmé, zda a jakým způsobem ověřovala reálné celkové výdaje žalovaného. Skutečnost, že prostý aritmetický rozdíl mezi deklarovaným příjmem žalovaného a uvedenými výdaji naznačoval možnost sjednané splátky hradit, sama o sobě neprokazuje, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného důkladně posoudila a mohla tak dospět k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tento výsledek byl totiž závislý na správnosti, úplnosti a aktuálnosti vstupních údajů o výdajích žalovaného. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a shledal smlouvu neplatnou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení, jelikož v případě neplatnosti smlouvy je žalovaný povinen vrátit jistinu. Protože smlouva je neplatná, nelze přihlížet ke smluvně sjednanému pořadí započítávání plateb. Veškeré plnění žalovaného v celkové výši 16 052 Kč je proto třeba započíst na vrácení jistiny poskytnuté v částce 20 000 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku 3 948 Kč.
13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a v souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Skutečnosti rozhodné pro posouzení současných možností žalovaného vrátit poskytnutou jistinu netvrdil žalovaný a netvrdila je ani žalobkyně. Soud proto v daném případě stanovil povinnost žalovaného zaplatit částku 3 948 Kč do 60 dnů od právní moci rozsudku, kterou považuje za přiměřenou vzhledem k výši zbývající jistiny a s přihlédnutím ke splátkovému režimu, který si účastníci původně sjednali.
14. S ohledem na neplatnost smlouvy a na stanovení doby k vrácení poskytnuté jistiny soudem nelze dovodit, že by žalovaný byl ke dni rozhodnutí v prodlení se splněním své povinnosti vrátit poskytnutou jistinu. Žaloba byla proto zamítnuta nejen co do částky 16 360 Kč (tj. souhrnný poplatek, který nebyl z důvodu neplatnosti smlouvy mezi účastníky platně ujednán), ale i co do žalobkyní požadovaného úroku z prodlení, k čemuž soud opět odkazuje zejména na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 .
15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Žalobkyně měla úspěch v rozsahu 16,34 % (příslušenství pohledávky pro účely posouzení míry úspěchu ve sporu vypočteno ke dni rozhodnutí soudu na částku 3 852,40 Kč), žalovaný v rozsahu 83,66 %; rozdíl úspěchu ve prospěch žalovaného činí 67,32 %. Žalovanému však náklady řízení nevznikly a neučinil ani úkon, za který by mu náležela paušální náhrada. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Českém Krumlově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.