Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 191/2024-44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Krákora ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o 49.285 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci
částku 20.655 Kč
se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.655 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení,
a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části o zaplacení
částky 28.630 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.285 Kč od 29. 7. 2023 do 22. 8. 2023,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28.630 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení,
zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcičástku 20.655 Kčse zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.655 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části o zaplaceníčástky 28.630 Kč,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.285 Kč od 29. 7. 2023 do 22. 8. 2023,zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28.630 Kč od 23. 8. 2023 do zaplacení,zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne datum, doplněnou podáním ze dne datum, soudu doručeným dne datum, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 49.285 Kč s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49.285 Kč od 29. 7. 2023 do zaplacení. Uvedl, že se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o úvěru ve výši 63.630 Kč (skládající se z půjčené částky 35.000 Kč a souhrnného poplatku 28.630 Kč), který měl žalovaný splácet formou pravidelných týdenních splátek ve výši 1.061 Kč, první splátka splatná do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Poskytnuté prostředky byly žalovanému vyplaceny hotově, což potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, celkem na splátkách uhradil žalobci částku ve výši 14.345 Kč. Žalobce kromě nesplacené částky ve výši 49.285 Kč požaduje dále zákonný úrok z prodlení z této částky, a to až od datum, když prodlení žalovaného s úhradou úvěru nastalo sice v důsledku jeho nepravidelného splácení dříve, ale žalobce nechal uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a datum splatnosti určil na datum a datum prodlení na datum. K okolnostem posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce uvedl, z jakých informací před a v rámci uzavření smlouvy o půjčce čerpal, jaké informace od žalovaného k jeho osobním a majetkovým poměrům byly opatřeny a jaké databáze byly žalobcem využity k posouzení schopnosti žalovaného úvěr splatit s tím, že se jednalo o kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra (s výsledkem platný doklad), kontrolu rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba (s výsledkem počtu exekucí 0 ke dni ověření), kontrolu náhledem do insolvenčního rejstříku (s výsledkem insolvence nezjištěna), kontrolu v registru RÚIAN (Registr územní identifikace, adres a nemovitostí), telefonickou kontrolu zaměstnání, kontrolu platební historie klienta u společnosti žalobce, vyhodnocení aktuální finanční situace dle vyplněných podkladů žalovaného (Čestné prohlášení klienta o výši závazků) a dle lokality klienta, na základě odborných vědomostí z “terénu“ od obchodního zástupce žalobce žijícího v dané oblasti, a kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých obchodním zástupcem v kartě klienta.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.
3. Při splnění podmínek soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.
5. Ze smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne datum soud zjistil, že smlouvu o úvěru shora uzavřel žalobce jako společnost a žalovaný jako spotřebitel. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 35.000 Kč a závazek žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 6.930 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 10.500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 11.200 Kč, tedy celkem částku ve výši 63.630 Kč, žalobci vrátit 60 pravidelnými týdenními splátkami ve výši 1.060,50 Kč, splatnými vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky, počínaje úhradou první splátky dne datum.
6. Z evidenční karty klienta na jméno žalovaného ze dne datum soud mimo jiné zjistil, že žalovaný byl zaměstnán na plný úvazek na dobu neurčitou jako operátor výroby u zaměstnavatele právnická osoba, adresa, přičemž jeho pravidelný čistý měsíční příjem (průměr za poslední tři měsíce) měla tvořit mzda ve výši částka, při počtu zdrojů příjmu 1, další čisté příjmy domácnosti neuvedeny, celkem tedy měsíční příjmy domácnosti činily částka. Jako výdaje jsou uvedeny životní výdaje na bydlení ve výši částka, životní minimum na ověření ve výši částka, celkem tedy měsíční výdaje domácnosti činily částka a disponibilní zůstatek (rozdíl mezi příjmy a výdaji) tak činil částka. Žádné jiné životní výdaje (telefon, internet, rozhlas, spoření, pojištění apod.), bankovní závazky, nebankovní závazky, splátky exekucí, výživné, jiné srážky nebo jiné pravidelné měsíční výdaje domácnosti, nebyly v kartě uvedeny. Mezi ověřenými dokumenty byly uvedeny pracovní smlouva a výplatní pásky. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, typ bydlení s rodiči, není majitelem vozu ani nemovitosti, počet vyživovaných osob v domácnosti 1, počet osob v domácnosti 2, z toho nezaopatřených dětí 1, u žalobce již měl úvěr (REF).
7. Z výplatních lístků zaměstnavatele právnická osoba na jméno žalovaného za období březen a duben 2022 soud zjistil, že čistá mzda žalovaného činila částka (březen 2022) a částka (duben 2022).
8. Z přehledu splátek a úhrad ke smlouvě č. Anonymizováno a z předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne datum soud zjistil, že žalovaný na smlouvu shora zaplatil žalobci celkem částku ve výši 14.345 Kč. Dále z tohoto přehledu soud zjistil, že žalovaný byl klientem žalobce od datum.
9. Z předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. k úhradě dlužného plnění ze dne datum bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 49.285 Kč a upozornil ho na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. Z poštovního podacího archu ze dne datum pak vzal soud za prokázané, že předžalobní výzvu žalobce dne datum žalovanému odeslal.
10. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.
11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
12. Podle § 2392 odst. 1 věta první při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.
14. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (právnická osoba. vs. Anonymizováno), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.
19. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.
20. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o úvěru. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností má soud za to, že žalobce neprokázal, že by při uzavírání smlouvy o úvěru řádně tuto úvěruschopnost žalovaného ověřoval, neboť nejen že vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je nicotná (lustrace v databázi neplatných dokladů právnická osoba, kontrola rodného čísla dálkovým systémem společnosti právnická osoba – ověření totožnosti, resp. platnosti předložených dokladů žalovaného nevypovídá nic o jeho schopnosti splácet úvěr), velmi omezená (lustrum v insolvenčním rejstříku, kontrola platební historie žalovaného u společnosti žalobce), anebo částečná, neúplná a nedoložená (údaje o příjmech a výdajích žalovaného obsažené v evidenční kartě klienta), a z tohoto důvodu v souhrnu naprosto nedostatečná. Soud dospěl k závěru, že se žalobce dostatečně nevypořádal především s výdajovou stránkou finančních poměrů žalovaného, kdy tato byla dle údajů uvedených v evidenční kartě klienta uvažována de facto pouze na základě obecných údajů jako jsou částka životního minima žalovaného a částka nákladů na bydlení, kdy se zřejmě v obou případech jedná o částky stanovené normativně (ani tato skutečnost však žalobcem není tvrzena, přes absenci tvrzení či důkazů dokládajících jedinečný vztah uvedených částek ke konkrétní osobě žalovaného), o skutečné finanční situaci žalovaného nic nevypovídající. Navíc dle názoru soudu ani další zjištěné, resp. tvrzené informace (existence klientského vztahu žalovaného k žalobci již od datum, kdy v kartě klienta jako druh úvěru, který měl žalovaný u žalobce, je zaškrtnuta varianta REF, a existence vyživovaného nezaopatřeného dítěte) žalobce řádně nevyhodnotil, resp. jeho vyhodnocení je s těmito údaji v rozporu. Tyto skutečnosti nebyly žalobcem nijak komentované ani reflektované, a přitom se dle názoru soudu jednoznačně jedná o skutečnosti, které přisvědčují tomu, že by žalobce měl nabýt pochyb o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr řádně a včas splácet. Validita výsledků vyhodnocení schopnosti žalovaného splácet úvěr se tak soudu jeví jako velmi sporná až účelově, resp. pro forma tvrzená, neboť vychází z nijak blíže neodůvodněného pozitivního vyhodnocení vesměs negativních informací (výše žalobcovy mzdy, existence dřívějších úvěrů či úvěru, existence vyživovaného nezaopatřeného dítěte), a dále z nijak neověřeného, a tedy nepřezkoumatelného (ale pro samotný výpočet disponibilního zůstatku přitom zásadního) tvrzení žalovaného o výši jeho výdajů. V otázce výdajové se tak soudu kromě výše zmíněného (chybějící reflexe existence dřívější úvěrové smlouvy nebo smluv žalovaného a existence vyživovaného nezaopatřeného dítěte) jeví jako zásadní absence konkretizovaných údajů o výdajích žalovaného, resp. jejich doložení a ověření. V evidenční kartě klienta uvedené a žalobcem posuzované údaje o výdajích žalovaného ve výši částka (životní minimum) a o měsíčních výdajích na bydlení (bez jakéhokoli upřesnění) ve výši částka jsou dle názoru soudu očividně povšechně generalizující, realitu konkrétního jedince nepostihující, a soudu se tak jeví ve vztahu k finanční realitě žalovaného (v její předpokládané pestrosti) jako velmi sporné až postrádající elementární výpovědní hodnotu, neboť jsou naprosto nepřezkoumatelné. Rovněž tak se tyto údaje soudu jeví (i přes svou nepřezkoumatelnost) jako očividně podhodnocené a nereálné, když dle názoru soudu si lze jen stěží představit, že by žalovaný (a obecně i jakákoli jiná osoba v jeho situaci – existence vyživovaného nezaopatřeného dítěte) neměl v rámci i jen běžného ekonomického provozu žádné další, resp. vyšší výdaje (než v evidenční kartě klienta uvedené a kvantifikované). Dle názoru soudu tak žalobce potřebné skutečnosti v této otázce dostatečně pečlivě nezjišťoval, resp. ty zjištěné řádně nezohlednil.
Lze tak uzavřít, že žalobce nedodržel veškeré podmínky pro uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle citovaného zákona o ochraně spotřebitele a úvěruschopnost žalovaného, zejména po stránce výdajové, řádně neověřil. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. ve spojení s výše citovanou judikaturou považuje uvedenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za sjednanou absolutně neplatně.
21. Soud má za prokázané, že v případě uplatňovaného nároku na základě neplatné smlouvy žalobce poskytl ve prospěch žalovaného částku 35.000 Kč. Žalovaný na poskytnutou částku zaplatil 14.345 Kč, proto je povinen nesplacenou částku jistiny ve výši 20.655 Kč žalobci jakožto postupníkovi vrátit jako bezdůvodné obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 věta třetí z. s. ú. Úrok z prodlení soud žalobci přiznal z částky 20.655 Kč za dobu od datum do zaplacení ve výši sazby 15 % ročně, neboť má za to, že do prodlení se žalovaný prokazatelně dostal právě až dnem datum, což je den následující po dni stanoveném ve výzvě k úhradě, obsažené v předžalobní výzvě k úhradě dlužného plnění ze dne datum, jako nejzazší den k úhradě dluhu. Výzva byla žalovanému odeslána dne datum, dle zákonné domněnky doby dojití třetí pracovní den po odeslání byla doručena žalovanému dne datum, žalobce žalovanému ve výzvě stanovil lhůtu k plnění do 7 dnů od doručení, splatnost proto nastala dne datum a žalovaný je tak v prodlení od datum. Výše úroku z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a odpovídá výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soudu je z úřední činnosti známo, že k prvnímu dni druhého pololetí roku 2023, ve kterém došlo k prodlení, činila repo sazba České národní banky 7 %, proto měl žalobce nárok na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně.
22. Protože soud shledal předmětnou smlouvu o zápůjčce, resp. o spotřebitelském úvěru za neplatnou, žalobce má právo pouze na úhradu nároků přiznaných z titulu bezdůvodného obohacení. Z tohoto důvodu soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož žalobce byl v tomto řízení převážně neúspěšný a žalovanému žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Břeclavi.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.