Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 133/2026-52
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud ve Strakonicích rozhodl soudkyní Mgr. Danou Chromou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 17 874 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 521,08 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 8 260 Kč ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do datum a zákonný úrok z prodlení z částky 2 521,08 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 4. 2026 do zaplacení, se zamítá.
III. Řízení se ohledně částky 9 099,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 099,92 Kč ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do 27. 4. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 099,92 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 4. 2026 do zaplacení, ohledně částky 6 253 Kč a ohledně úroku ve výši 64,62 % ročně z částky 13 455,10 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 455,10 Kč od 19. 5. 2022 do 27. 4. 2026 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 9 874,01 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 47 232 Kč, zastavuje.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2 521,08 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, že žalovaný je dále povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 8 260 Kč ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do , datum, a zákonný úrok z prodlení z částky 2 521,08 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 4. 2026 do zaplacení, se zamítá.III. Řízení se ohledně částky 9 099,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 099,92 Kč ve výši 11,75 % ročně od 26. 4. 2022 do 27. 4. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 099,92 Kč ve výši 11,75 % ročně od 28. 4. 2026 do zaplacení, ohledně částky 6 253 Kč a ohledně úroku ve výši 64,62 % ročně z částky 13 455,10 Kč od 26. 4. 2022 do 18. 5. 2022, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 13 455,10 Kč od 19. 5. 2022 do 27. 4. 2026 a úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 9 874,01 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 26. 4. 2022 dosáhne částky 47 232 Kč, zastavuje.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 11 621 Kč se zákonným úrokem z prodlení, částku ve výši 6 253 Kč a úrok. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena Smlouva o úvěru č. hodnota. Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 4. 6. 2021. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 14 000 Kč, kdy k vyplacení úvěru došlo dne 4. 6. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 64,62 % ročně, splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 820 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2021, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu Oznámení žalobce o schválení úvěru. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to konkrétně prostřednictvím emailové komunikace. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřená úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaný neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovaným doporučil úvěr ke schválení. Žalovaný však řádně podmínky smlouvy neplnil a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění úvěru uhradil žalovaný dne 16. 8. 2021 2x 820 Kč, datum 820 Kč, 19. 10. 2021 2x 820 Kč, 8. 2. 2022 100 Kč a 8. 2. 2022 1 540 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 Smlouvy v celkové výši 747 Kč (3 x 249 Kč), když žalobci vzniklo právo na zaplacení této smluvní pokuty u splátek číslo 6, 8 a 9, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku tohoto prodlení žalovaného, dále žalobci vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 Smlouvy v celkové výši 1 000 Kč (5x 200 Kč), když žalobci takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u splátek číslo 1, 6, 7, 8 a 9, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 Smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. 8 splatné dne 17. 2. 2022. K datu 24. 4. 2022 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 Smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 15 612,93 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V bodě 6.5 Smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 26. 4. 2022 až do jejího úplného zaplacení. Žalobce uvedl, že tuto smluvní pokutu požaduje pouze k datu vyhotovení žaloby, a to ve výši 6 253 Kč. Dále žalobce uvedl, že žalovaný po zesplatnění celého úvěru uhradil dne 27. 4. 2025 částku ve výši 5 738,92 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný dluží částku odpovídající aktuálně dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 9 874,01 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru 15 612,93 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 13 455,10 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 157,83 Kč) s příslušenstvím, dále smluvní pokutu ve výši 747 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1 000 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 6 253 Kč a úrok z částky 13 455,10 Kč od 26. 4. 2022 do 27. 4. 2026 ve výši 6 438,06 Kč a úrok z částky 9 874,01 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.
2. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 9 099,92 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ohledně částky 6 253 Kč a ohledně úroku. Žalobce uvedl, že požaduje po žalovaném zaplacení částky 2 521,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 260 Kč od 26. 4. 2022 do 27. 4. 2026 a zákonný úrok z prodlení z částky 2 521,08 Kč od 28. 4. 2026 do zaplacení. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud řízení v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 1, 2 o se zastavil, aniž se zpětvzetím vyžadoval souhlas žalovaného, když ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání ve věci samé. Předmětem řízení tak nadále zůstává částka 2 521,08 Kč se zákonným úrokem z prodlení.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování má soud z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2021 za prokázané, že na jeho základě byla uzavřena Smlouva o úvěru č. hodnota mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 39 360 Kč ve 48 měsíčních splátkách po 820 Kč vždy do 17. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,62 % ročně, byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba po celou dobu splácení úvěru. Tyto skutečnosti byly zjištěny i z listiny označené „Předsmluvní formulář“. Z Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru ze dne 4. 6. 2021 bylo zjištěno, že k žádosti žalovaného byla smlouva uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že dne 4. 6. 2021 byla na účet uvedený ve smlouvě č. Anonymizováno s variabilním symbolem čísla smlouvy odeslána částka 14 000 Kč. Z listiny „Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo hodnota“ ze dne 7. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobce akceptoval shora uvedený návrh na uzavření smlouvy. Tvrzení žalobce o tom, jak měl být úvěr splácen a jakým způsobem budou započítávány jednotlivé splátky, bylo prokázáno Splátkovým kalendářem ke smlouvě o úvěru č. hodnota. Dále žalobce své tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru prokázal listinami „Zaslaná SMS (informace o vyplacení)“, listinou „Důkaz o odeslání 1 Kč“ a dále listinou „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“. Ověření totožnosti žalovaného pak žalobce prokázal občanským průkazem žalovaného. Tvrzení žalobce, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, je prokázáno jednotlivými výzvami k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 17. 1. 2022, 21. 3. 2022 a 19. 4. 2022 včetně dokladu o doručení. Z Oznámení ze dne 24. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobce sdělil žalovanému, že v důsledku prodlení s úhradou splátek úvěru došlo dne 24. 4. 2022 k okamžitému zesplatnění všech závazků ze smlouvy. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nezaplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, to je celkové částky 17 359 Kč. Z Karty klienta pak má soud za prokázané tvrzení žalobce o tom, kdy a jaké částky žalovaný uhradil.
5. Dále žalobce své tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval listinou „Hodnocení klienta“. Z této listiny bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 13 750 Kč. Dále ohledně svých výdajů uvedl životní minimum ve výši 3 860 Kč, výdaje na bydlení 2 603 Kč, celkové výdaje 6 463 Kč, rezerva tak činí 6 287 Kč. Dále žalovaný uvedl, že je zaměstnán od 1. 2. 2018 na hlavní pracovní poměr. Zaměstnavatelem je společnost Anonymizováno, adresa, je svobodný, žije u rodičů, pokud jde o vzdělání, má Anonymizováno. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 15. 3. 2021 vyplacena částka 14 552 Kč, dne 15. 2. 2021 částka 14 918 Kč. Z výpisu záznamu z registru SOLUS bylo zjištěno, že u žalovaného nejsou evidovány žádné dlužné splátky. Provedení lustrace žalovaného v registru NRKI bylo prokázáno výpisem z nebankovního registru klientských informací ohledně žalovaného ze dne 4. 6. 2021.
6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.
7. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, dále pak z listin vyžádaných od žalovaného a z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalovaného. U výdajů se spokojil pouze s částkou, kterou uvedl žalovaný. Žalobce netvrdil a ani nenavrhoval důkazy k tomu, jakým způsobem ověřoval výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobce se nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, tedy neúspěchu ve věci, když soud takové poučení zásadně poskytuje při jednání. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žalobce nepostupoval řádně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, a proto shledal smlouvu o úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 14 000 Kč, za absolutně neplatnou.
8. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Žalobce tak má právo pouze na vrácení poskytnuté neuhrazené jistiny, nikoliv na úroky, poplatky či smluvní pokutu a podobně, a to v nové době splatnosti. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákona vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262). Žalobce má tedy právo pouze navrácení poskytnuté neuhrazené jistiny. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 14 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil celkem částku 11 478,92 Kč, když tvrzení žalobce žalovaným vyvráceno ani sporováno nebylo, proto soud z tohoto tvrzení vychází, je žalovaný povinen vrátit nezaplacené poskytnuté finanční prostředky ve výši 2 521,08 Kč (14 000 Kč -11 478,92 Kč). V této části soud tedy žalobě jako důvodné vyhověl, ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 citovaného ustanovení určí soud dobu dle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud vychází z toho, že žalovaný je v produktivním věku, současně nebyly provedeny žádné důkazy svědčící o tom, že by zdravotní stav či jiné objektivní skutečnosti znemožňovaly žalovanému možnost získávat prostředky na své potřeby prací. Bylo přihlédnuto i k příjmu, kterého byl žalovaný schopen dosahovat, a k výši žalované částky. Vzhledem k tomu dospěl soud k závěru, že kritériím stanovený v § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy možnostem žalovaného a spravedlivému uspořádání práv účastníků, odpovídá možnost žalovaného uhradit dlužnou jistinu ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a dle § 146 odst. 2, věta prvá o. s. ř. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení přihlédl k celkovému nároku, který byl žalobcem uplatněn, a k částce, která byla žalobci přiznána. S ohledem na to by právo na nákladů řízení měl žalovaný. Protože žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.