Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
19 C 24/2026-47
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 93 208,77 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 90 508,77 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 2 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 324,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 208,77 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 90 508,77 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 177,80 Kč k rukám zástupce žalobce tituly před jménem Anonymizováno Anonymizováno tituly za jménem, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 90 508,77 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.II. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 2 700 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 324,94 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 208,77 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení, úroku ve výši 12 % ročně z částky 90 508,77 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 177,80 Kč k rukám zástupce žalobce , tituly před jménem, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , tituly za jménem, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 17. 9. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 93 208,77 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 324,94 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 93 208,77 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 90 508,77 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba. (dříve pod názvem právnická osoba Bank, a.s. anebo právnická osoba Bank, a.s.), se sídlem adresa, IČ: IČO a žalovaným byla dne 2. 12. 2003 uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru název společnosti k tomuto běžnému účtu. V souladu se Smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 76 000 Kč. Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke Smlouvě. Ve Smlouvě a v Dispozicích ke Smlouvě se žalovaný zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých 180-ti dnů čerpání název společnosti a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze Smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze Smlouvy a Podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru název společnosti a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši 90 508,77 Kč převedla dne 10. 10. 2024 na nově otevřený úvěrový účet č. 0270976409/0600. Po převedení debetního zůstatku ve výši 90 508,77 Kč na zvláštní úvěrový účet jméno FO žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl dle ujednání ve Smlouvě ve spojení s Podmínkami povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle Sazebníku Banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se Smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne 12. 2. 2025 zesplatnila ke dni 12. 2. 2025 a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 93 331,47 Kč. Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 12 % ročně dle úrokového lístku Banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobce nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši.
2. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy včetně příslušenství a všech práv a povinností s pohledávkou spojenými byla ze strany Banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 s účinností ke dni 21. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne 6. 6. 2025. Žalovaný byl současně vyzván k její úhradě žalobci jako novému věřiteli. Za období od postoupení pohledávky nebylo na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 90 508,77 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 324,94 Kč a dále úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 90 508,77 Kč od 13. 2. 2025 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z dlužné částky ve výši 93 208,77 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 90 508,77 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 2 700 Kč, od 25. 5. 2025 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou žalovanému doporučeně dne 25. 8. 2025, avšak bezvýsledně.
3. K posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce k výzvě soudu uvedl následující. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o povolení debetního zůstatku název společnosti ze dne 7. 10. 2004, když žalovaný žádal Banku o úvěrový rámec k běžnému účtu ve výši 12 000 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného Banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR, a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází Banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 10 857 Kč. Žalovaný dále v Žádosti o úvěr uvedl, že na dobu neurčitou zaměstnán jako montážní pracovník u zaměstnavatele SAS Autosystemtechnik s.r.o., IČ IČO, že celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 10 857 Kč a že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného Banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem Banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů Banka zjistila, že vůči Bance neměl žalovaný v době podání Žádosti o úvěr žádné závazky a z externích zdrojů Banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání Žádosti o úvěr žádné další závazky.
4. K opětovné výzvě soudu k doplnění tvrzení a důkazních návrhů k prověřování úvěruschopnosti žalovaného s upozorněním, že poskytovatel úvěru jde dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele nejen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale také před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru a ze samotných žalobních tvrzení a taktéž předloženého důkazu: Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 15. 2. 2021 vyplývá povolený limit úvěru žalovaného ve výši 76 000 Kč ode dne 25. 11. 2013, žalobce uvedl, že Banka řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěrového rámce název společnosti ve výši 12 000 Kč a při jeho následném navyšování se zabývala platební morálkou žalovaného, zejména tím, zda své závazky splácí řádně a včas.
5. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu trvalého pobytu dle evidence obyvatel dne 9. 3. 2026. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.
6. Obsahem listin, které předložil žalobce, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba. (pod názvem právnická osoba Bank, a.s.) a žalovaným byla dne 2. 12. 2003 uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného č. 167011625/0600 a následně bylo sjednáno k žádosti žalovaného ze dne 7. 10. 2004 poskytování kontokorentního úvěru název společnosti k tomuto běžnému účtu. Žalovaný předložil k uvedené žádosti potvrzení o výši příjmu ze zaměstnání u společnosti SAS Autosystemtechnik s.r.o., IČ IČO ve výši 10 857 Kč měsíčně. V souladu se smlouvou a dispozicemi k účtu byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši 12 000 Kč, který byl následně, jak vyplývá z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 15. 2. 2021, navýšen na částku 76 000 Kč, a to ode dne 25. 11. 2013 s tím, že výše povoleného limitu název společnosti může být upravována také na základě žádostí Klienta prostřednictvím Elektronické instrukce. Žalovaný se zavázal, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu. Úrok z úvěru činil k datu vytištění dispozic 21, 99 % ročně. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy o úvěru tím, že nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Dle předložené platební historie a výpisu z úvěrového účtu žalovaný dne 10. 10. 2024 čerpal úvěr ve výši 90 508,77 Kč, přičemž na tuto částku neuhradil ničeho. Banka následně v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání prohlásila úvěr na částku 90 508,77 Kč za splatný kde dni 12. 2. 2025, a to dopisem ze dne 14. 2. 2025. Vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 93 331,47 Kč.
7. Dluh z uvedené úvěrové smlouvy následně přešel na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem ze dne 27. 5. 2025 odeslaným žalovanému 6. 6. 2025. Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek z 14. 5. 2025 uzavřené mezi společností právnická osoba. a žalobcem se seznamem postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu výzvou se základním skutkovým a právním rozborem ze dne 25. 8. 2025, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován.
8. Z úřední činnosti soudu, konkrétně ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 271/2025 (mezi týmiž účastníky), pak soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut společností právnická osoba. na základě smlouvy o úvěru z 16. 9. 2016 úvěr ve výši 150 000 Kč a tento úvěr byl zesplatněn pro opakované prodlení žalovaného se splácením ke dni 18. 9. 2024.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 až 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
10. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem. Postoupení pohledávek bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávky rovněž informován.
11. Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy, resp. navýšením úvěru, splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě žalobce doložil žádost žalovaného povolení debetního zůstatku název společnosti ze dne 7. 10. 2004 a Potvrzení o výši příjmu žalovaného ze dne 1. 10. 2004. Z těchto dokladů, které se vztahují k úvěrovému rámci ve výši 12 000 Kč, vyplývá, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání v průměrné výši 10 857 Kč a obraty na běžném účtu v období od července do září 2003 v průměrné výši 10 924 Kč. Byl svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a měl vlastní dům nebo byt. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, a to ani na výzvu soudu, že by právní předchůdce žalobce před zásadním navýšením úvěru (úvěrového rámce) ze 12 000 Kč na (minimálně) 76 000 Kč provedl prověření úvěruschopnosti žalovaného. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, že právní předchůdce žalobce zjišťoval aktuální příjmy žalovaného před navýšením úvěru, a to zejména případné změny v osobní a majetkové sféře, bez jejich zjištění nepochybně nelze učinit kvalifikovaný závěr o výdajích žalovaného. Nebylo např. zjišťováno, zda žalovaný je nadále svobodný, zda nemá nějaké vyživovací povinnosti, další úvěrové zatížení, jaké jsou jeho aktuální životní náklady apod. Současně bylo z úřední činnosti zjištěno, že žalovaný byl v době, kdy čerpal předmětný úvěr, v prodlení se splácení úvěru, který mu poskytla právní předchůdkyně žalobce na základě smlouvy z 16. 9. 2016. Z uvedeného vyplývá, že právní předchůdce žalobce před zásadní změnou závazku z uzavřené smlouvy o úvěru, a to podstatným (více než šestinásobným) navýšením úvěru, nesplnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného.
12. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru, reps. před významným navýšením celkové výše spotřebitelského úvěru, neověřoval aktuální osobní a rodinné poměry žalovaného, jeho aktuální příjmy a výdaje, natož osob případně s ním žijících ve společné domácnosti. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o (navýšení) úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalovanému poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 90 508,77 Kč, neboť dle žalobce žalovaný na tuto poskytnutou částku nezaplatil ničeho. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že na poskytnutou částku žalobci nebo jeho právnímu předchůdci cokoli uhradil. Soud proto žalobci přiznal 90 508,77 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).
13. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu v části o požadovaný úrok z prodlení ve výroku II. rozsudku zamítl. Žalovaný se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.
14. V posuzované věci byl žalovaný nečinný. Netvrdil a neprokázal, jaké jsou jeho možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
15. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (o. s. ř.). Žalobce byl ve věci převážně úspěšný, neúspěch měl v poměrně nepatrné části, proto mu bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení. Na nákladech řízení tak náleží žalobci a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 3 729 Kč; dále odměna advokáta ve výši 19 440 Kč dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT.), a to za 4 úkony právní služby (převzetí zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, sepis žaloby, účast u jednání soudu) po 4 860 Kč a 4 režijní paušály po 450 Kč dle § 13 odst. 1,4 AT. Dále náleží žalobci na nákladech řízení náhrada zástupkyně žalobce za ztrátu času na cestě z Náchoda do Trutnova a zpět dle § 14 odst. 3 vyhl. za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč (½ z důvodu účasti na dvou jednáních soudu) v částce 300 Kč. V souladu s předpisy o cestovních náhradách bylo vyúčtováno cestovné z Náchoda do Trutnova a zpět, celkem ujeto 76 km s vozidlem s průměrnou spotřebou 7,3 l nafty na 100 km při vyhláškové ceně nafty 34,10 Kč/l a sazbě základních náhrad 5,90 Kč/km. Přiznána pak byla ½ z částky 637 Kč z důvodu účasti na dvou jednáních soudu, tj. ve výši 318,50 Kč. Soud nepřiznal žalobci požadovanou odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za další 2 úkony právní služby, a to písemné podání ve věci samé ze 20. 10. 2025 a 19. 2. 2026, neboť se nejedná o účelně vynaložené náklady, nýbrž jsou důsledkem neúplnosti a nedostatečnosti žalobních tvrzení, která měla být obsažena již v žalobě (návrhu na vydání EPR). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad, tj. z částky 21 858,50. DPH činí 4 590,30 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 30 177,80 Kč. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
16. Lhůta k plnění nákladů řízení byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.