Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
25 C 87/2026-21
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně
proti
žalovanému: Jméno žalovaného
o zaplacení 28 176,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 223,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 223,50 Kč od 01. 03. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 13 953,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 176,91 Kč od 19. 01. 2026 do 28. 02. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 953,41 Kč od 01. 03. 2026 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 281 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 223,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 223,50 Kč od 01. 03. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 13 953,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 176,91 Kč od 19. 01. 2026 do 28. 02. 2026 a úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 953,41 Kč od 01. 03. 2026 do zaplacení.III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 281 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 28 176,91 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že obchodní společnost Anonymizováno, dříve Anonymizováno, uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky a další smluvní plnění. Protože žalovaný svůj závazek podle tvrzení žalobkyně řádně a včas nesplnil, byla pohledávka původního věřitele postoupena žalobkyni. Žalovaná částka se podle následného upřesnění žalobkyně skládala z částky 16 237,35 Kč označené jako nesplacená jistina, částky 999,15 Kč představující náhradu účelně vynaložených nákladů a částky 10 940,41 Kč představující smluvní úrok.
2. Žalobkyně dále tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Žalovaný měl být prověřen v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a měl prohlásit, že má pravidelný měsíční příjem, je schopen úvěr splatit a řádně zvážil své možnosti. Podle žalobkyně původní věřitel porovnal příjmy a výdaje žalovaného tak, aby mu po zohlednění splátky zůstala rezerva odpovídající nejméně životnímu minimu. Žalobkyně však nepředložila konkrétní výstupy z označených databází ani doklady objektivně prokazující příjmy, výdaje, další závazky a způsob plnění dosavadních dluhů žalovaného.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstala pasivní.
4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel dne datum se společností Anonymizováno. smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno Maximální úvěrový limit a částka prvního čerpání činily 20 000 Kč. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a stanovila minimální měsíční platbu ve výši 13 % celkové splatné částky, nejméně však 1 000 Kč. Výpůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 0,4026 % denně, tedy 146,949 % ročně, a roční procentní sazba nákladů činila 299,98 %. Při modelovém čerpání částky 20 000 Kč po dobu jednoho roku měla celková částka splatná spotřebitelem činit 35 919,47 Kč.
6. Žalovanému byla dne datum na jeho bankovní účet poskytnuta částka 20 000 Kč. Dne datum žalovaný zaplatil částku 2 924,50 Kč a dne datum částku 2 852 Kč, tedy celkem 5 776,50 Kč. Původní věřitel z těchto plateb započetl na jistinu pouze částku 3 762,65 Kč a zbývající část na smluvní úrok a náklady. Z platební historie současně vyplývá, že ke dni postoupení byla evidována částka 28 176,91 Kč, z níž mělo 16 237,35 Kč představovat jistinu, 999,15 Kč náklady a 10 940,41 Kč smluvní úrok.
7. Z dokumentu označeného jako posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 50 000 Kč, měsíční výdaje ve výši 20 000 Kč, domácnost tvořenou dvěma dospělými a dvěma dětmi, dvě výdělečně činné osoby v domácnosti, pracovní poměr od datum a vlastnickou formu bydlení. Předložený dokument však představuje pouze výpis údajů zaznamenaných v elektronickém systému věřitele. Neobsahuje potvrzení zaměstnavatele, pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z bankovního účtu ani jiný doklad, kterým by byla objektivně ověřena skutečná výše a pravidelnost příjmu žalovaného. Stejně tak z něj nevyplývá, jakým způsobem byly zjištěny a ověřeny deklarované výdaje, zda byly zohledněny skutečné náklady čtyřčlenné domácnosti, vyživovací povinnosti žalovaného, jeho další závazky a výše jejich splátek ani způsob, jakým žalovaný plnil své dosavadní dluhy.
8. Žalobkyně sice tvrdila provedení lustrací v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, soudu však nepředložila konkrétní výstupy z těchto registrů, identifikaci údajů, které měl původní věřitel před uzavřením smlouvy k dispozici, ani záznam o jejich vyhodnocení. Předložené listiny proto neumožňují ověřit, zda registry skutečně prověřil, s jakým výsledkem a jak se tento výsledek promítl do posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zatížený mimořádně vysokými náklady. Obecný popis interního výpočtu a tvrzení o ponechání desetiprocentní rezervy nemůže konkrétní a přezkoumatelné posouzení individuálních poměrů žalovaného nahradit.
9. Pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni. Oznámením ze dne datum byl žalovaný informován o postoupení pohledávky vyčíslené částkou 28 176,91 Kč a současně vyzván k jejímu zaplacení ve lhůtě tří dnů. Téhož dne byla vyhotovena předžalobní výzva, jíž byl žalovaný vyzván k úhradě celkové částky 33 296,91 Kč, sestávající z tvrzené pohledávky ve výši 28 176,91 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 5 120 Kč. Z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že předžalobní výzva byla dne datum podána k poštovní přepravě na adresu bydliště žalovaného.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Povinnost poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit pouhým zaznamenáním údajů sdělených žadatelem, převzetím jeho prohlášení o schopnosti úvěr splácet nebo obecným tvrzením, že byl prověřen v úvěrových registrech. Poskytovatel musí vycházet z dostatečných, spolehlivých a objektivně ověřených informací a musí být schopen doložit, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích, závazcích a způsobu plnění dosavadních dluhů spotřebitele zjistil a jak je před poskytnutím úvěru vyhodnotil. Nejvyšší soud deklaroval, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že spotřebitel není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
15. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy spolehlivě ověřila žalovaným deklarovaný příjem ve výši 50 000 Kč ani jeho pravidelnost. Nebylo prokázáno ani zjištění skutečných životních a bytových nákladů čtyřčlenné domácnosti, rozsahu vyživovacích povinností žalovaného, jeho dalších závazků, výše jejich splátek a způsobu plnění dosavadních dluhů. Pouhý elektronický záznam údajů sdělených žalovaným není důkazem o jejich objektivním ověření. Konkrétní výsledky tvrzených lustrací v registrech nebyly předloženy a z provedených důkazů nelze zjistit, jaké údaje původní věřitel získal ani jak je vyhodnotil. To je významné také s ohledem na rizikovost poskytnutého úvěru, jehož smluvní úroková sazba činila 146,949 % ročně a RPSN 299,98 %.
16. Nelze přijmout argumentaci žalobkyně, že odpovědnost za správnost poskytnutých údajů ležela výlučně na žalovaném nebo že původní věřitel mohl bez dalšího spoléhat na jeho prohlášení o schopnosti dluh splatit. Povinnost spotřebitele uvádět pravdivé a úplné údaje nezbavuje profesionálního poskytovatele jeho samostatné zákonné povinnosti tyto údaje přiměřeně ověřit a na jejich základě odborně posoudit úvěruschopnost. Přenesení celé odpovědnosti za posouzení schopnosti splácet na spotřebitele prostřednictvím formulářového prohlášení by popíralo ochranný smysl § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, neboť z výsledku provedeného posouzení nemohlo bez důvodných pochybností vyplývat, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatná a soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu. Důsledkem je, že poskytovateli nenáležejí smluvní úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění a žalovaný je povinen vrátit pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny. Tomu odpovídá i konstantní judikatura, podle které poskytovatel při neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost nemá nárok na sjednané úroky a poplatky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
18. Soud nad rámec uvedeného dospěl rovněž k závěru, že smlouva je jako celek absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Za poskytnutí částky 20 000 Kč byl sjednán denní úrok ve výši 0,4026 %, odpovídající nominální roční úrokové sazbě 146,949 %, a RPSN ve výši 299,98 %. Při předpokladech uvedených ve smlouvě měl žalovaný za jeden rok zaplatit celkem 35 919,47 Kč, tedy vedle jistiny dalších 15 919,47 Kč. Takto sjednaná úplata představuje mimořádný a ničím dostatečně neodůvodněný nepoměr mezi plněním poskytovatele a povinnostmi spotřebitele. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala žádné individuální okolnosti či mimořádné konkrétní náklady, které by takto vysokou cenu úvěru ospravedlňovaly.
19. S dobrými mravy zpravidla v rozporu taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo zápůjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaná roční úroková sazba 146,949 % a RPSN 299,98 % tuto hranici zjevně překračují. Nejde pouze o nevýhodnost či vyšší cenu nezajištěného spotřebitelského úvěru, ale o extrémní úplatu způsobilou prohlubovat finanční obtíže spotřebitele a odporující základním zásadám poctivého obchodního styku.
20. Ujednání o úplatě nelze od ostatního obsahu smlouvy oddělit, neboť úplatnost a konkrétní výše odměny představovaly podstatnou hospodářskou součást zamýšleného úvěrového vztahu a z obsahu smlouvy nevyplývá, že by původní věřitel smlouvu uzavřel bez nároku na takto sjednané výnosy. Smlouva je proto neplatná jako celek. Tento důvod neplatnosti obstojí samostatně vedle neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
21. V důsledku neplatnosti smlouvy je právním důvodem povinnosti žalovaného vrátit přijaté peněžní prostředky vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 20 000 Kč a následně zaplatil celkem 5 776,50 Kč. Započtení části těchto plateb původním věřitelem na smluvní úrok, poplatky nebo náklady nemůže obstát, neboť nároky na tato smluvní plnění z neplatné smlouvy nevznikly. Veškeré platby žalovaného je proto třeba započíst na vrácení skutečně poskytnuté jistiny. Po odečtení částky 5 776,50 Kč od poskytnuté částky 20 000 Kč činí dosud nevydané bezdůvodné obohacení žalovaného 14 223,50 Kč. Soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl.
22. Pokud jde o prodlení, soud přihlédl k tomu, že v případě neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud zdůraznil, že samotná výzva věřitele k vrácení zbývající části jistiny prodlení spotřebitele bez dalšího nezakládá a je nutno posoudit dobu přiměřenou jeho možnostem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). V projednávané věci však žalovaný podle údajů poskytnutých původnímu věřiteli deklaroval pravidelný měsíční příjem 50 000 Kč, měsíční výdaje 20 000 Kč, dvě výdělečně činné osoby v domácnosti a vlastnickou formu bydlení. S přihlédnutím k těmto deklarovaným poměrům, k výši zbývající jistiny 14 223,50 Kč a k tomu, že žalovaný byl o požadavku na vrácení peněžních prostředků jednoznačně vyrozuměn, považoval soud dobu do datum za přiměřenou jeho možnostem.
23. Výzva ze dne datum obsahovala třídenní lhůtu k plnění, dne datum byla podána k poštovní přepravě na adresu žalovaného a při obvyklém průběhu poštovní přepravy mu mohla být doručena nejpozději dne datum Třídenní lhůta tak uplynula dne datum. Žalovaný byl proto od datum v prodlení s vrácením částky 14 223,50 Kč. Soud mu z tohoto důvodu uložil zaplatit vedle uvedené částky také zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 01. 03. 2026 do zaplacení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
24. Ve zbývající části nebyla žaloba důvodná. Z žalované částky 28 176,91 Kč lze žalobkyni přiznat pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny ve výši 14 223,50 Kč. Rozdíl ve výši 13 953,41 Kč představuje plnění, které žalobkyni z neplatné smlouvy nenáleží, zejména smluvní úrok ve výši 10 940,41 Kč, náklady ve výši 999,15 Kč a dále tu část žalobkyní tvrzené jistiny, která musí být s ohledem na neplatnost smlouvy a započtení veškerých plateb žalovaného na jistinu považována za již uhrazenou. Nedůvodný je rovněž požadavek na zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 176,91 Kč od datum do datum, neboť žalovaný v tomto období ještě nebyl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, ani požadavek na úrok z prodlení z částky 13 953,41 Kč od 01. 03. 2026 do zaplacení, neboť v tomto rozsahu žalobkyni žádná jistina nenáleží. Soud proto žalobu v rozsahu vymezeném ve výroku II. zamítl.
25. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a soud pokračoval v řízení. Z žalované částky 28 176,91 Kč činí soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 1 409 Kč. Žalobkyně při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 1 128 Kč. Soud jí proto podle položky 2 bodu 2 Sazebníku uložil doplatit rozdíl ve výši 281 Kč na účet Okresního soudu Plzeň-sever, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
26. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala na jistině částku 28 176,91 Kč a byla úspěšná co do částky 14 223,50 Kč, tedy přibližně v jedné polovině uplatněného nároku. Její neúspěch co do částky 13 953,41 Kč je rozsahem téměř shodný s její úspěšnou částí. Úspěch a neúspěch žalobkyně jsou proto v zásadě vyrovnané. Žalovanému, který zůstal procesně pasivní, nadto žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
27. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost žalovaného zaplatit přiznané plnění i povinnost žalobkyně doplatit soudní poplatek uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.
Nebude-li částka uvedená ve výroku III. tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem