Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 117/2026-24
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou Plnou ve věci
žalobce: Jméno žalobce., IČ IČO sídlem Adresa žalobce
zastoupen advokátem jméno advokáta
sídlem adresa žalobce
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 13 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10 000 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení jdoucím od 8.8.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 600 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 1 255,20 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10 000 Kč s 11,5 % úrokem z prodlení jdoucím od 8.8.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 3 600 Kč, se zamítá.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení 1 255,20 Kč rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku, a to k rukám jeho právního zástupce.
Žalobce se domáhal po žalovaném, žalobou uplatněnou u soudu dne 27. 4. 2026, zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru, kterou uzavřel se žalovaným 8. 7. 2025 pod č. 33327915, a na jejímž základě žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, který poukázal na jeho bankovní účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol, a který se žalovaný zavázal splatit žalobci spolu se smluvním úrokem v kapitalizované výši 3 600 Kč do 7. 8. 2025.
Protože se žalovaný k jednání, ke kterému byl řádně předvolán nedostavil, a včas a z důležitého důvodu nepožádal o odročení, soud věc projednal a rozhodl ve jeho nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).
Ze smlouvy o úvěru ID: 33327915 uzavřené mezi žalobcem coby úvěrujícím a žalovaným coby úvěrovaným dne 8. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalovanému 10 000 Kč do 7. 8. 2025 a žalovaný se zavázal do tohoto data žalobci vrátit 13 600 Kč. Denní úroková sazba byla sjednána ve výši 1,2 %.
Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobce na účet č. č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol dne 8. 7. 2025 poukázal 10 000 Kč.
Soud projednávanou věc posoudil podle § 2395 o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (§ 86 odst. 2 věta druhá).
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Přestože z tohoto ustanovení vyplývá, že jde o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnost dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou údaje o životním a existenčním minimu nebo o průměrných výdajích obyvatelstva (z databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
Soud má za to, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru, která je předmětem řízení, neboť žalobce v řízení ani netvrdil, že by jakkoli posuzoval úvěruschopnost žalovaného úvěr splatit. Žalobce tedy povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele-žalovaného splácet spotřebitelský úvěr nesplnil a úvěr mu poskytl v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru.
Žalobce takto žalovanému poskytl 10 000 Kč a žalovaný žalobci ničeho nevrátil, a tak se na úkor žalobce dle § 2993 o. z. obohatil, když žalobce plnil, aniž tu byl platný závazek. Žalobce má tedy právo na vrácení toho, co plnil, tedy na částku 10 000 Kč. Soud tedy žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 10 000 Kč spolu s požadovanými zákonnými úroky z prodlení, na které má žalobce coby věřitel dle § 1970 o. z. nárok. Výši těchto úroků z prodlení stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů.
Protože žalobce má právo pouze na to, co plnil na neplatnou smlouvu, byla žaloba ohledně dalších ve smlouvě sjednaného plnění, zamítnuta.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., a protože žalobce byl v řízení úspěšný ze 48 %, když se po žalovaném domáhal zaplacení 13 600 Kč a přiznáno mu bylo 10 000 Kč, je povinností žalovaného nahradit žalobci náklady řízení v tomto poměru. Náklady řízení žalobce ve výši 2 615 Kč, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby a náhrady hotových výdajů k těmto úkonům (3x 400 Kč a 3x 100 Kč) dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 315 Kč. 48 % z částky 2 615 Kč pak činí 1 255,20 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 ti dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nebude-li povinnost stanovená vykonatelným rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.